Hradiště v Libici nad Cidlinou, notoricky známé z učebnic dějepisu, je spojené především se vzestupem a pádem mocného rodu Slavníkovců. Zbytky blatného opevnění z 9. až 12. století leží poblíž uměle vytvořeného soutoku Labe a Cidliny cca 4 kilometry od okraje Poděbrad. V roce 1961 bylo hradiště vyhlášeno archeologickou památkovou rezervací a od roku 1989 se lokalita pyšní statutem národní kulturní památky.
Bezpečí v bažinách
A jak Libice v dobách své největší slávy vypadala? Zkuste si představit dvě zhruba oválné terasovité vyvýšeniny ve tvaru jakési velké ležaté osmičky, které převyšují okolní rovinatý terén jen o několik málo metrů. V západní části se rozkládalo vnitřní hradiště – akropole, část východní, ležící v areálu dnešní obce, tvořilo předhradí. Oba prostory o celkové rozloze 26 ha spojuje úzká šíje. Celý komplex byl chráněn výše zmíněným soutokem řek (Cidlina v minulosti těsně obtékala jeho jižní boky) a obklopen mokřisky, bažinami a slepými rameny Labe. Nížinná hradiště ostatně nebyla v povodí labského toku vzácností, namátkou připomeňme třeba Starou Boleslav nebo relikty opevnění v katastru obce Hradištko I, zvané Svatovík.
Zbytky lužního lesa v nedaleké rezervaci Libický luh. |
První kamenné stavby
Ale vraťme se zpátky na Libici. Z opevnění předhradí se bohužel nedochovalo nic, veškeré stopy zničila výstavba vesnice. Naproti tomu akropole je dodnes vymezena relativně vysokým valem. Brána, umístěná po pravé straně od dnešního vstupu, měla v závěru vývoje hradiska věž s kamennou podezdívkou, která je pro názornost vyznačena v terénu. Na vnitřní ploše jsou dále odkryty a zpřístupněny základy kostela ze druhé poloviny 10. století a palácové stavby z 11. století. Jednolodní sakrální objekt byl zakončen půlkruhovou apsidou (vnitřní délka kostela byla přes 25 metrů, šířka v příčné lodi 18 metrů) a zvenku obklopen dřevěným ochozem. Při severní stěně příčné lodi stála dřevěná věž. Jižně od chrámu vyrostl jednopatrový roubený palác, v úrovni patra zřejmě spojený s jižní emporou kostela. Mezi oběma stavbami bylo knížecí pohřebiště. Akropoli i předhradí obkružovala v délce tří kilometrů dřevohlinitá hradba s čelní kamennou zdí, z části doplněná z vnější strany příkopem.
|
Hlavní město Slavníkovců
Krátce po polovině 10. století vyrostla ve východních Čechách dosud dominujícím Přemyslovcům konkurence. Jednalo se o značně samostatnou državu Slavníkovců, které vládl kníže Slavník (jeho syn Vojtěch byl druhým pražským biskupem) a po jeho smrti (981) syn Soběslav. Tehdy se Libice změnila ve Slavníkovo hlavní sídlo opatřené několika významnými stavbami, o nichž je pojednáno v předchozím odstavci. Dalším důležitým objektem, doloženým ovšem jen nepřímo, byla mincovna, v níž se razily slavníkovské denáry. Není divu, že se vládnoucí Přemyslovci dívali na neustále sílící „autonomii“ v jejich knížetství s nevolí. Problém vyřešili po svém. V roce 995 vpadli na Libici a vyvraždili všechny přítomné členy slavníkovského rodu. Zatímco vypálený kostel obnoven nebyl, na místě dřevěného paláce vyrostla nová stavba s kamennou podezdívkou, patrně příbytek hradského správce. Až do 12. století totiž Libice plnila funkci správního centra v rámci přemyslovské hradištní organizace.
Z kdysi mohutných hradeb |
Legenda o sv. Vojtěchovi |
Mohlo by se hodit
Kromě zmíněných zpřístupněných základů staveb na vnitřním hradišti je návštěvníkům k dispozici ještě panelový informační památník u brány do akropole a pamětní síň v budově obecního úřadu (najdete zde mimo jiné i modelovou rekonstrukci mocenského okrsku). Vzhledem k rovinatému okolí je ideálním dopravním prostředkem kolo. Z Poděbrad vede na hradiště podél Labe (spolu s červenou turistickou značkou) cyklostezka č. 24. Vřele doporučuji zavítat i do nedaleké (cca 2 km jižně od památníku) národní přírodní rezervace Libický luh. Obdivovat tu můžete nejrozsáhlejší souvislou oblast lužních lesů v Čechách, tvořenou spletí tůní, mrtvých a slepých ramen Labe, a udělat si tak dokonalou představu o podobě zdejší krajiny v raném středověku.
Text a foto: Jan Pomykal
Základy kostela na akropoli slavníkovského hradiště