|
Zaniklých středověkých vesnic je na území České republiky jak máku. Problémem je, že jsou v krajině většinou nerozpoznatelné, ukryté po staletí pod vrstvami půdy a nánosů. Občas se projeví drobnými mohylami nebo pravidelně rozvlněným terénem v lese. A když přece někde existují výraznější reliéfní relikty bývalých vsí – pořád zaplesají jen duše poblázněných nadšenců, hltačů historie a podobných „fanatiků“.
Představa, že by se nějaké zbytky středověké vesnice staly turistickou atrakcí, vypadá ve světle těchto slov bláhově. A přesto se najdou výjimky. Spočítat by se dali na prstech jedné ruky. Tou nejvýraznější a patrně nejhodnotnější z nich je sídlištní komplex ve Mstěnicích, zahrnující zbytky hrádku, zříceniny tvrze, základy vesnice a dvě drobné zemní fortifikace. To vše jen kousek od sebe. Lokalita na soutoku Mlýnského potoka a říčky Mocly u obce Hrotovice vděčí za svou „viditelnost“ více než 40 let trvajícímu výzkumu. Nepochybně nejstarším sídlem je hrádek nacházející se na krátkém výběžku do ohybu Mocly asi 500 metrů severně od zaniklé vsi. Vznikl patrně v polovině 13. století a zachovaly se z něj jen nepatrné zbytky. Původně zde stála jednoduchá dřevěná věžovitá stavba na kamenných základech opevněná příkopy a valy.
Mnohem záživnější pro oko návštěvníka je torzo opevněné tvrze na skalním výchozu obehnané v minulosti vodním příkopem a pozůstatky sedmnácti usedlostí, které svíraly oválnou uzavřenou náves. Usedlost se zpravidla skládala z trojdílného obytného stavení a přilehlých hospodářských budov – chlévů, stodol a kůlen. Do trojdílného domu se chodilo prostřední předsíní. Na jednu stranu se z ní vstupovalo do obytné kuchyně s ohništěm, na straně druhé bývala komora.
Samotná tvrz se po opuštění hrádku stala ústřední stavbou areálu. Její hlavní budovou byla hranolová obytná věž na půdorysu obdélníka. V jihovýchodním nároží čtvercového ohrazení stála druhá, drobnější věž. Výčet archeologicky odkrytých objektů sídla doplňuje vstupní brána a kamenné obytné stavení. K sídlu na severozápadě přiléhal velký hospodářský dvůr. Ten plnil důležitou roli zemědělského zázemí, neboť do tvrze se nedalo vjíždět vozem. Pro kategorii tvrzí jsou atypická dvě předsunutá opevnění. Zaujala polohy na hraně zvýšené terasy pravého břehu potoka, z nichž bylo možné tvrz ohrozit střelbou. Pocházejí z první poloviny 15. století, tedy z neklidné doby husitských válek. Dnes je vnímavý pozorovatel zaregistruje jako výrazné oválné pahrbky chráněné valem. Jestliže Mstěnice úspěšně přečkaly bouře husitské revoluce, nájezd uherských vojsk Matyáše Korvína v roce 1468 se jim stal osudným. Ves lehla popelem. O tom, že se její obyvatelé nevzdali bez boje, svědčí četné nálezy hrotů kopí a šípů, části meče, brnění, napínáku kuše, tarasnice a v neposlední řadě i nálezy lidských kostí spolu s koňskými v zánikové vrstvě. Lidské pozůstatky pocházejí s největší pravděpodobností z bojovníků – jezdců, kteří zde zahynuli.
Takhle vypadá mstěnická tvrz dnes… |
… a takhle vypadala v 15. století. Rekonstruovanou podobu sídla najdete na jednom z naučných panelů. |
Veliké nebezpečí hrozilo unikátní středověké vesnici i ve zcela nedávné době, když se na základě nekulturního byrokratického rozhodnutí uvažovalo o zavezení vzácné lokality ornicí a rozšíření okolních polností. Zdravý rozum naštěstí slavil sukces a od roku 2004 se dokonce pokračuje ve výzkumu reliktů středověkého mlýna. O archeologickém památníku byly vydány již tři monografie. Je dobré podotknout, že práci odborníků v areálu významně sponzoruje ČEZ a.s., Jaderná elektrárna Dukovany. Podrobné a přehledné informace o vykopávkách najdou návštěvníci na třech naučných tabulích.
Odkrytí mstěnické „aglomerace“ přineslo fascinující poznání opevněných sídel nižší středověké šlechty a jejich materiální kultury. Díky dlouhotrvajícím výzkumům máme dnes jedinečnou možnost nahlédnout lidem 14. a 15. věku doslova do kuchyně.
Text: Jan Pomykal
Foto: Jitka Mattyašovská