Umělecká kolonie, židovské památky, lázeňská místa či antické opevnění – to jsou nové položky na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, kterými se právem pyšní naši západní sousedé. Německo má po červencovém zasedání Výboru pro světové dědictví UNESCO už 51 zápisů na zmiňovaném prestižním seznamu.
Stránky tuzemských médií se minulý měsíc plnily zprávami oslavujícími přijetí západočeského lázeňského trojúhelníku do globální rodiny zvláště významných kulturních a přírodních památek. I my samozřejmě máme z tohoto zápisu radost. V záři jeho glorioly by ovšem nemělo zapadnout, že celosvětově se seznam rozrostl o 34 nových položek z loňské a letošní nominace. A že řadu z nich máme prakticky na dosah ruky. Třeba následující pětici na území Německa.
Byla-li řeč o zápisu západočeských lázeňských míst na Seznam UNESCO, je třeba připomenout, že k němu došlo v rámci sériové nominace 11 lázeňských míst ze sedmi evropských států. Své články v tomto řetězu mělo i Německo. Konkrétně šlo o Baden-Baden, Bad Ems a Bad Kissingen. Také během jejich návštěvy se můžete utvrdit v tom, že evropské lázně nabízejí víc než jen nezpochybnitelné léčebné účinky. Lázeňská kultura zažila největší rozmach v období od roku 1700 do 30. let 20. století. Během této epochy vznikly urbanistické soubory, které poskytovaly architektonický rámec pro rekreaci, kulturu a společenský život.
Lázně jsou pro Německo jedním z nosných turistických produktů. V předpandemickém roce 2019 zaznamenalo Německo 8,4 mil. mezinárodních hostů ubytovaných v léčebných a lázeňských komplexech, což odpovídá devíti procentům z celkového objemu incomingové turistiky. Díky pandemii se pak podle Německé turistické centrály (DZT) zájem o zdravotní a wellness dovolenou ještě dále zvýšil. Zápis trojice lázeňských míst na seznam světového dědictví tak hraje DZT do karet. Představuje totiž další vítr do plachet její kampaně German.Spa.Tradition., kterou spustila na začátku letošního léta a která se zaměřuje na více než 350 lázeňských a léčebných lázní s pečetí kvality v Německu, jejich kulturní tradici a úkony pro zdravotní účely, jakož i nabídky wellness aktivit.
Slavné lázně Evropy byly na seznam světového dědictví nominovány již před rokem, kvůli pandemii ale Výbor pro světové dědictví UNESCO loni nezasedal, k rozhodnutí o zápisu tak došlo až letos v červenci. To samé platí i o nominaci umělecké kolonie Mathildenhöhe v Darmstadtu. Jedná se o v roce 1899 tehdejším velkovévodou Ernstem Ludwigem založený komplex, který byl od přelomu století až do začátku první světové války jedním z nejvýznamnějších center moderního umění a architektury v Evropě i ve světě. Mladí architekti a umělci mohli na tomto experimentálním poli uskutečňovat své nápady a vybudovat most od secese ke hnutí Nová věcnost (Neuen Sachlichkeit), které se nakonec stalo podstatným spouštěčem pro vznik hnutí Bauhaus.
Součástí komplexu je Svatební věž (Hochzeitsturm), kterou navrhl architekt Joseph Mario Olbrich a která je dnes symbolem města. Poskytuje výjimečnou vyhlídku na celou rovinu povodí Rýna a Mohanu. V centrální ateliérové budově jsou prezentována ve stálé expozici díla bývalých 23 členů umělecké kolonie. V rozsáhlém parku s platanovým hájem a četnými sochami poutají pozornost mimo jiné Ruská kaple a liliový bazén (Lilienbecken). Vily umělců v okolní rezidenční čtvrti působí dojmem optimistického ducha počátku 20. století.
Společně s letošními nově zařazenými lokalitami nese nyní 51 přírodních a kulturních památek v Německu pečeť kvality „světové dědictví UNESCO“. Společně s našimi partnery, komisí UNESCO pro Německo a se sdružením UNESCO-Welterbestätten Deutschland e.V. využíváme mezinárodní pozornosti pro tato významná svědectví o dějinách člověka a přírodní historii, abychom neustále posilovali povědomí o značce Německa jako cestovní destinace. Místa zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO jsou důležitým aspektem značky Německa jako cestovní destinace.
Petra Hedorfer, předsedkyně představenstva Německé turistické centrály
Sdružení takzvaných měst ŠUM (Mohuč, Worms a Špýr), jehož název je odvozen od počátečních písmen měst v hebrejštině, je považováno za kolébku evropského židovství. Mezi lokality ŠUM, jež nyní nesou titul světového kulturního dědictví, patří Židovský dvůr (Judenhof) ve Špýru, čtvrť synagog ve Wormsu a staré židovské hřbitovy ve Wormsu a v Mohuči. Historie těchto měst odráží židovský život v průběhu staletí, od mírumilovného soužití s křesťanskými obcemi, pronásledování, zničení a genocidu až po dnešní pěstování víry a tradic v židovských obcích.
Mohuč, Špýr a Worms patří díky své centrální poloze mezi oblastí kolem řek Rýna a Mohanu a regionu kolem řek Rýna a Neckaru a rozmanité nabídce kulturní turistiky k nejoblíbenějším kulturním destinacím podél Rýna.
V rámci sériového světového dědictví „Hranice Římské říše“ je na seznam světového dědictví nyní zařazen také Dolnogermánský limes. Jde o 400 kilometrů dlouhý úsek antického pohraničního opevnění, který vede podél Rýna od Rheinbrohlu ve spolkové zemi Porýní-Falc přes Severní Porýní-Vestfálsko až do Katwijku na nizozemském pobřeží Severního moře. Řeka tvořila přirozenou hranici mezi římskou provincií a svobodnou Germánií. Život se odehrával ve 44 městech, pevnostech, legionářských táborech a chrámech – zároveň zde byly kořeny dnešních velkoměst, jako jsou Bonn nebo Kolín nad Rýnem. Velká část pozůstatků z antických časů je nyní dobře chráněna pod zemí jako podzemní památka, na mnoha místech jsou ale vykopávky zdokumentovány a zpřístupněny v muzeích a na výstavách.
Přibližně 600 kilometrů dlouhý úsek pevninské hranice Římské říše sledoval tok Dunaje od dnešního Bad Gögging v Bavorsku přes Rakousko až na Slovensko. O zápis na Seznam UNESCO se tak dnes dělí všechny tři tyto země. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení nebyla tato hranice nepřekonatelnou zdí, nýbrž sestávala ze sítě vojenských pevností a civilních budov, které umožňovaly kontrolovaný pohraniční styk. Hranice (limes) tak přispěla k rozvoji kulturní krajiny. Části dřívějších komplexů jsou viditelné dodnes a jsou obezřetně zpřístupněny cestovnímu ruchu, například naleziště ‚document niedermünster‘ nebo ‚Porta Praetoria‘ v Regensburgu (Řezně).
Vážení čtenáři, Váš oblíbený portál Celyoturismu.cz bude v horizontu 3 měsíců uzavřen. To podstatné z cestovního ruchu – vývoj, statistiky, analýzy, legislativní problematiku atd. – proto nově najdete na zpravodajském portálu Hospodářské komory ČR www.komoraplus.cz a také ve...
Nejen tři inspirační videa, ale i zajímavá čísla o turistice z České republiky představil minulý týden ředitel Německé turistické centrály (DZT) v Praze Jan Pohaněl na setkání s novináři.
Ras Al Khaimah doslova znamená špička stanu. Tento emirát skutečně na mapě tvoří severní špičku Spojených arabských emirátů, s nimiž sousedí se všemi vyjma Abu Dhábí. Místo na špici má ovšem i z hlediska udržitelnosti a zážitků.
