Pavel Hlaváč: žádná aplikace nenahradí kvalitní íčko

V sobotu 9. listopadu uplyne 25 let od chvíle, kdy byla založena Asociace turistických informačních středisek, dnes známá jako Asociace turistických informačních center ČR. S jejím aktuálním prezidentem Pavlem Hlaváčem jsme se ohlédli za historií tohoto profesního svazu a jeho největšími úspěchy, nastínili nejbližší plány a probrali detaily chystaných oslav.

S jakými pocity se ohlížíte za oním čtvrtstoletím?

Určitě s pocity dobře odvedené práce rady i mne jako prezidenta asociace, ale pře­devším dobře odvedené práce členských turistických informačních center (TIC). Ta to totiž nemají vždy úplně jednoduché… Věřil byste třeba, že se k nám do turistického informačního centra v Poděbradech přišla paní zeptat, kdy má dojít k erupci sopky, která je nedaleko, aby včas doma pozavírala okna? A dalo nám poměrně dost úsilí jí vysvětlit, že Oškobrh vůbec není sopka a že větrat může bez obav… 

Ale zpět k asociaci a její historii. Založena byla v roce 1994 jako Asociace turistických informačních středisek, tedy A.T.I.S., s čímže měla nejúžasnější tuzemská cestovní kancelář ATIS pochopitelně problém, proto došlo v roce 1997 k přejmenování na Asociaci turistických informačních center ČR, zkráceně A.T.I.C. ČR. Od samého počátku se asociace snažilo poskytovat podporu svým členům, zejména pak v informační rovině – shromažďovala pro ně informace typu jak by mělo být infocentrum provozováno, jak má být vybaveno apod. A jelikož vývoj na trhu ukázal potřebu nastavení určitých pravidel pro fungování infocenter, vzniknul projekt jejich certifikace. Certifikaci prováděla i agentura CzechTourism a já jsem osobně rád, že tehdejší ředitel agentury Rostislav Vondruška byl natolik osvícený, že se nám podařilo uzavřít memorandum na sloučení těchto certifikačních projektů do jednotné certifikace, jíž jsme garantem dodnes. Certifikaci podléhají zejména tzv. tvrdé podmínky týkající se vybavení, měkké faktory typu jazykové vybavenosti či místopisných znalostí nemají v hodnocení takovou váhu. Tedy i informační centrum kategorie C může ve skutečnosti svým návštěvníkům podávat naprosto skvělé „áčkové“ informace. Vše je totiž v lidech.

Co kromě certifikačního projektu se podle vás asociaci nejvíce povedlo?  

Osobně jsem nejvíce hrdý na to, že se nám podařilo do Katalogu prací zpracovávaného Ministerstvem práce a sociálních věcí prosadit zařazení profese pracovníka informačního centra. I díky tomu nyní pracovnice TIC, které své práci dávají opravdu maximum, mimo jiné dobrovolně pracují o víkendech a svátcích, dostávají za svoji práci spravedlivější odměnu. A to není zdaleka jen moje zásluha, uznání patří celému týmu, který se tomu věnoval. A zejména našemu sekretáři Janu Matoušovi, který perfektně připravil veškeré podklady pro komisi, jež o zařazení pracovníků TIC do katalogu prací rozhodovala.

Vedle toho je podle mne velkým přínosem asociace to, že spolu začala členská infocentra více komunikovat. A to nejen během členských fór, která pořádáme dvakrát do roka, ale i na každodenní bázi. Vyměňují si zkušenosti a hledají to nejlepší pro svoji vlastní situaci. Za úspěch považuji také to, že má asociace stabilní radu. Ta je volena na dva roky, z jejích řad je také každé dva roky volen viceprezident a prezident. Zapomenout nesmím ani na certifikaci TIC – těší mě, že se díky osvícenému přístupu tehdejšího ředitele agentury CzechTourism Rostislava Vondrušky podařilo sjednotit certifikační projekty asociace a národní turistické centrály do jednotné certifikace TIC, které je A.T.I.C. ČR garantem.

A úplně nejčerstvějším úspěchem je, že se nám po dvouletém úsilí podařilo dosáhnout registrace bílého íčka v zeleném poli jako ochranné známky pro certifikovaná TIC. Jejím držitelem jsme na období deseti let. Tento symbol tak konečně zmizí z různých směnáren a všemožných prodejen a zůstane jen těm, kterým po právu náleží, tedy certifikovaným TIC.

Nicméně zmínit musím i pár věcí, které se nepovedly. Nepovedlo se například stále prosadit lepší vnímání TIC u orgánů veřejné správy. Kupříkladu koncepce Ministerstva pro místní rozvoj ČR de facto jen bere existenci infocenter na vědomí. Nepovedlo se nám zatím také prosadit speciální dotační titul v rámci ministerstva. A za ne­úspěch považuji také to, že infocentra stále nejsou vnímána jako veřejná služba.

Co tím přesně myslíte?

Proč veřejná služba? Protože hlavní část svých služeb, totiž předávání informací veřejnosti, poskytují infocentra zdarma. Prodej suvenýrů je jen doplňkovým byznysem a rozhodně infocentra neuživí. Máme-li z prodeje jedné turistické vizitky, která stojí 12 korun, korunu dvacet, spočítejte si, kolik bychom jich asi museli prodat, abychom pokryli třeba i jen mzdové náklady infocentra. Turistické informační centrum zaměstnává v průměru 2-3 pracovníky a roční mzdové náklady jsou tak 1,5-1,8 mil. korun. Nehledě na to, že by bylo špatně, kdyby činnost infocentra stála na prodeji zboží, základem vždy musí být podávání informací o městech a jejich okolí, tedy regionech. Infocentra jsou zkrátka odkázána na zdroje svých zřizovatelů, což jsou v drtivé většině měst a obce. A to může přinášet v reálu problémy. Turistické informační centrum je těžké vymezit místně – kupříkladu my v Poděbradech nemůžeme poskytovat informace je o městě jako takovém, musíme být připraveni nabídnout návštěvníkům i zajímavosti o dalších cílech v okolí, abychom turisty udrželi v regionu déle. Může se ale stát, že starosta některého města přijde s požadavkem, aby infocentrum poskytovalo jen a pouze informace o městě, které ho zřizuje. To by byl z určitého pohledu pochopitelný požadavek, z pohledu návštěvníka by to ale samozřejmě bylo špatně. Na spolufinancování TIC by se proto podle mého názoru měl podílet stát. Politici a úředníci, kteří o přiznání statutu veřejné služby rozhodují, to ale bohužel zatím nejsou ochotni takto vnímat.

Na čem aktuálně asociace pracuje a jaké má hlavní plány pro příští období?

Na posledním zasedání rady jsme právě řešili otázky spojené s vizí asociace a debatovali jsme o tom, jak být co nejvíce ku pomoci členům ve sběru informací, jejich předávání, v oblasti technologií či dotačních titulů. A bavili jsme se i o prezentaci asociace navenek, zejména vůči médiím. A tím nemyslím jen odborná, ale hlavně laická – jejich prostřednictvím musíme nejen šířit povědomí o asociaci jako takové, ale hlavně více propagovat roli TIC směrem k široké veřejnosti. To je úkol minimálně pro příští volební období.

Vraťme se ještě k výročí asociace. Jak budou vypadat oslavy?

Já bych spíš než o oslavách hovořil o připomínce výročí vzniku. Příležitostí pro to bude naše blížící se členské fórum, které se odehraje 6.–8. listopadu v Praze. Mimochodem – asociace vznikla 9. listopadu, takže lépe už to naplánovat nešlo. Fórum bude sestávat z tří hlavních částí. Ve středu proběhnou workshopy, které připravuje Prague City Tourism a které naše členy provedou třeba aktuálními trendy v cestovním ruchu, ale také světem sociálních sítí, geopolitiky či práva. Večer se pak účastníci fóra sejdou na palubě výletní a restaurační lodi Plezír, aby společně propluli Prahou. A dočkají se i překvapení… Vlastní jednání členského fóra se pak uskuteční ve čtvrtek v prostorách Planetária Praha. Čtvrteční večer pak bude ve znamení společenského večera ve Staré čistírně odpadních vod v Bubenči, součástí budou i komentované prohlídky této technické památky. Vyhlásíme také výsledky soutěže Turistické informační centrum roku 2019, která má letos mimochodem novou kategorii – poprvé jsme se rozhodli samostatně ocenit nejlepší infocentra soukromých zřizovatelů, kterých jsou po republice necelé tři desítky. A v pátek pak budou moci členové absolvovat některou z komentovaných prohlídek Karlína, Vinohrad či Staroměstské radnice. Věřím, že se máme všichni na co těšit.

A na závěr trochu rouhačská otázka: cestovní ruch se v důsledku technologických a demografických změn výrazně přetváří – mají podle vás turistická informační centra své místo i v budoucnosti?

Já osobně jsem přesvědčen o tom, že ano. Stává se totiž naprosto běžně, že k nám do TIC přijdou mladí lidé s mobilem, v kterém samozřejmě cokoli vyhledají, ale chtějí po nás, abychom jim na mapě ukázali, co zajímavého kde ve městě najdou, dožadují se osobních doporučení, kde se mohou dobře najíst a kde stojí za to se ubytovat. Jistě, to lze najít i na různých recenzních serverech či v aplikacích, ale osobní doporučení místního člověka předané z očí do očí jednoduše nejde nahradit. Rozhodně si zkrátka vůbec nemyslím, že by se v budoucnu vše přesunulo do on-line světa. Z hlediska infocenter a jejich návštěvníků je a ještě dlouho bude naprostým základem trhací mapa města a jeho okolí s vyznačením podstatných turistických informací.

Text: Petr Manuel Ulrych
Foto: archiv Pavla Hlaváče