V květnu tohoto roku oslavil významné životní jubileum doc. Ing. Miroslav Čertík, CSc., jednatel Vysoké školy hotelové v Praze 8, odborník, který svým počínáním výrazně ovlivňuje české hotelnictví a gastronomii, neboť má nemalou zásluhu na rozvoji vzdělávání v tomto oboru.
Co jej v životě výrazně ovlivnilo? Jaké byly mezníky jeho života i práce? Kdo nejvíce formoval jeho názory? To vám pan doc. Čertík poví sám, přestože významné hodnotící či děkovací projevy nejsou zrovna jeho šálkem kávy. Sám na sebe ale prozradil, že právě kulatá 60, kterou oslavil jak v kruhu rodinném, tak s přáteli i spolupracovníky, byla pro něj nebývalým impulzem k ohlédnutí, pozastavení, vlídné sondě do minulosti.
Zpověď jubilanta
„Úvodem musím poděkovat 3. letecké peruti nacistické Luftwafe, umístěné v Čáslavi, která pod vedením majora Willyho Daumeho uskutečnila v září 1944 v oblasti Blatné a Březnice na pomezí středních a jižních Čech silný nálet. Jak se později ukázalo, velmi významným výsledkem této debilní akce byl strach a intenzivní uklidňování mé maminky tatínkem, které vyústilo v souznění duší a těl s patrnými důsledky, jež spatřily světlo světa po osvobození, konkrétně 26. května. Jsem vděčný za jméno Miroslav, které mým rodičům připomínalo a mě stále připomíná dobu mého „vzniku“.
Vždy jsem měl a mám rád město mého dětství, Březnici. Tato perla kraje nazývaného Bozeňsko je dnes spíše opomíjena, tvrdím, že nespravedlivě. Jako dítě starších rodičů si zvláště vážím toho, že přes různé problémy udělali vše, abych vystudoval.
Středoškolská léta jsem strávil na střední průmyslové škole v Příbrami. Musím je hodnotit jako krásné období. Co tam jen bylo ušlechtilých, znalých a lidských učitelů. Jeden z nich mě přesvědčil, že ekonomie je, či spíše může být vědou hodnou zájmu a vysokoškolského studia. Měl pravdu. Jména jako prof. Koudela či prof. Novák se mi často později vtírala na mysl.
Dívám-li se na mé společenské směřování, těžko mohu být spokojen. Jako asi většina mých vrstevníků. Otec živnostník, syn ministrant, ale i straník, bez ambicí a aktivity. Žádný hrdina. Změna poměrů mi dala velký dar, probudila latentní zájem, zřejmě po otci, postavit se na vlastní nohy, podnikat.
Vraťme se ke školním létům. Jsem za ně, ta příbramská i pražská na VŠE, rád. Nemohu opominout školitelku při studiu aspirantury, paní doc. Burešovou. Velice mě ovlivnila.
Vzpomínám často na poměrné dlouhé působení na střední ekonomické škole v Berouně, kde jsem poznal řadu skvělých kolegů. Budu-li parafrázovat známý výrok: „…za mnohé, co je ve mně dobrého vděčím Berounu“. Ano, nejen zdejší školu, ale i město jsem měl a mám rád.
Poděbradská hotelová škola mě vrhla do neznámého prostředí, nejen životního (mj. zde dodnes bydlím), ale ve velké míře i odborného. V této škole byly problémy, ale i jedno velké štěstí. Poznal jsem vzácného muže, který se jmenoval Josef Ulík. Byl ředitelem hotelu Černigov v Hradci Králové, kde poděbradská škola prováděla provozní praxi. Byl to on, který mě v oboru v pravém slova smyslu vyučil, nejen odborně, ale myslím, že i lidsky.
Moje cesta do Prahy, centra hotelů a gastronomie, se stala přirozenou reakcí na společenský vývoj. Roční zastávka na pražské hotelové škole mě přenesla k vpravdě životnímu předělu. V roce 1991 jsem založil soukromou hotelovou školu. V roce 1999 pak Vysokou školu hotelovou. Se spolupracovníky jsme vybudovali a rozvíjíme vysokou a střední školu, které se nemají za co stydět. Máme velmi pěknou budovu, kterou stále zvelebujeme. Ale především – měl jsem skutečně štěstí na spolupracovníky. Osoba rektora pana prof. Jindry, prorektorů i vedení SHŠ jsou toho důkazem.
Osobně jsem vždy chtěl prosazovat u nás nové cesty, stát na vlastních nohách, být relativně nezávislý – a také úspěšný. Taková cesta však není vroubena jen přáteli, ale i pochybovači a jinými. Popravdě řečeno, přináší i osobní útrapy. Ani mě neminuly. Přesto si myslím, že řadu, minimálně pochybovačů, jsem o správnosti své cesty přesvědčil.
Je mi šedesát let a asi jsem mnohdy i stavěl vzdušné zámky. Snad se ale podařilo pod ně i postavit pevné základy. Zatím mě, bohudíky, nezradilo zdraví. Mám motivaci a jsem přesvědčen, že i osobní zázemí. Všem blízkým v různých obdobích mého života musím poděkovat, neměli a asi nemají to se mnou lehké. Prostřednictvím dcery jsem získal dvě vnoučata, která vnímám jako soukromou životní radost. Rodinný život prožívám, snad nelžu, bez mráčku. Za to děkuji své manželce.
Dívám-li se dnes do své minulosti, byl jednou z klíčových osob, vedle rodičů a rodinných příslušníků, pro mě pan Josef Ulík. Kdybych dostal za úkol připojit k názvu školy jméno, neváhal bych ani vteřinu.“
-efr- Foto: Tomáš Malý
Také časopis COT Business se připojuje ke gratulantům a přeje neméně pracovního entuziasmu, zdraví a úspěchů do dalších let.
Jak se staví český sektor ubytování k inovacím? Jaké příležitosti a hrozby v nich spatřuje pro své budoucí podnikání? Jak moc a v jakých konkrétních oblastech hodlají čeští hoteliéři investovat do inovací a co si od toho v dnešní době plné nejistot...
Na Vysoké škole polytechnické Jihlava (VŠPJ) řešili odborníci z praxe i aplikační sféry krizová řešení pro cestovní ruch. Nápady a nástroje k řešení dopadů restrikcí kvůli pandemii covid-19, ale i nepřímých dopadů současné války na Ukrajině na cestovní ruch v České...
V Česku je aktuálně realizováno několik vzdělávacích projektů zaměřených mimo jiných na obory hotelnictví, gastronomie a cestovního ruchu, které jsou vhodné pro různé stupně vzdělávací soustavy.
