V době globalizace se slibnými perspektivami, ale také novými riziky je zcela evidentní politický a strategický význam dopravy. Doprava v celosvětovém kontextu zastává strategickou pozici v roli klíčového indikátoru ekonomického růstu, rozvoje mezinárodního trhu zboží a služeb a stává se měřítkem konkurenceschopnosti kontinentů, národních ekonomik i jednotlivých regionů.
Již autoři prvních zakládacích smluv Evropských společenství byli přesvědčeni o důležitosti sektoru dopravy pro úspěšný hospodářský rozvoj. Také v současnosti je doprava ústředním bodem pro evropskou integraci. V oblasti dopravního sektoru to byla Římská smlouva, která vedla k založení Evropského společenství (EHS) v roce 1957 a učinila z dopravy oblast „společné politiky“ vedle zemědělství a vnějšího obchodu. To znamenalo institucionální uznání klíčové role dynamické dopravní politiky v celkovém procesu sjednocování Evropy.
Zatímco dříve sloužila doprava pouze k překonávání vzdáleností, dnes je hybnou silou života společnosti. S nárůstem světové populace dochází ke stále vyšším nárokům na přepravní možnosti, ať už jde o požadavky na přepravu do zaměstnání, za studiem, za svými blízkými anebo při využívání volného času. Navzdory regionálním variacím a odlišnému vývoji v různých oborech dopravy poptávka po přepravě nepřetržitě narůstá. Současná doprava překonává tři významné bariéry hospodářských aktivit: místa, času a příležitostí.
Vzrůstající ekonomika i životní úroveň obyvatelstva vede ke stále větší potřebě přepravy jak v osobní, tak v nákladní dopravě. Kromě jisté závislosti rozvoje ekonomiky na možnostech přepravy a potřebě minimalizovat náklady přepravy je nutno zvažovat i některé negativní dopady, ať již jsou to hluk, emise, vibrace a s tím související újma na zdraví obyvatel žijících především na dopravně exponovaných územích, škody na objektech, nehody, kongesce nebo spotřeba neobnovitelných zdrojů energie. Pro každou činnost, která je závislá na uskutečnění přepravy, je třeba zajistit takový druh dopravy, který je ekonomicky nejvhodnější, přijatelný pro okolí, tedy takový, který s sebou přináší co nejmenší negativní účinky a v neposlední řadě je sociálně dostupný.
Doprava sama o sobě nepřináší hodnotu, ale přemístěním věcí nebo osob z místa přebytku (v osobní dopravě např. bydliště) do místa nedostatku (např. pracoviště) hodnotu věci zvyšuje (v osobní dopravě umožňuje uskutečnění přepravních potřeb, ať již z jakéhokoliv důvodu). Stává se tedy v přepravě buď přímo součástí výrobního procesu (technologické přepravy), nebo jej prodlužuje přepravou věci z místa výroby do místa spotřeby. V osobní dopravě umožňuje uspokojování přepravních potřeb člověka, spojených s přemísťováním v pracovním procesu či z jiných důvodů, kdy zejména cestovní ruch jako fenomén růstu životní úrovně je jednou z významných součástí dopravních služeb.
Doprava a přepravní možnosti mohou do značné míry ovlivnit cenu výroby zboží a cenu za přepravu osob a služby s tím spojené. Je nezbytné přenést do praxe moderní způsoby řešení přepravních potřeb v rámci logistických řetězců a integrovaných dopravních systémů, neboť v extrémních případech se doprava může stát limitujícím faktorem nebo přímo bariérou dalšího rozvoje.
Příznačné je, že mobilita osob, zrovna tak jako mobilita zboží, roste s materiální životní úrovní. Nejvíce se problémy dopravy kumulují v aglomeracích velkých měst. Především se akcentují ve vztahu mezi centry měst a jejich předměstími. Platí to také o velkých městech České republiky. Například obyvatelům Prahy nejvíce vadí špatné životní prostředí a doprava jako taková, tj. dopravní kongesce a problémy s parkováním. Avšak únik před nepříjemnými stránkami bydlení ve velkém městě do jeho blízkého okolí není řešením, neboť ze společenského hlediska je plýtváním finančními prostředky v souvislosti s rozptylováním hustoty osídlení a se zvýšenou potřebou investic do veřejné infrastruktury v předměstích; není ani výhodný pro obyvatele okolí měst, jednak z hlediska vyšších výdajů na dopravu ve srovnání s obyvateli vnitřního města, jednak z důvodu nepříliš vysokých úspor výdajů na bydlení.
Významným faktorem mobility osob je cestovní ruch. Zatímco předcházející generace s mírnou nadsázkou tvrdily, že cestování je náhražkou četby, pro současné generace se pobyt u moře nebo lyžování v Alpách rychle stává standardem trávení dovolené i víkendů a jejich zájem se přesouvá od pobytové a poznávací turistiky k turistice zážitkové.
Rozvoj cestovního ruchu v posledních desetiletích je významným faktorem hospodářského a společenského rozvoje všech vyspělých i transformujících se ekonomik. S tím velmi úzce souvisí doprava a dopravní služby, jejichž důležitost nabývá s uvedeným vývojem na významu na straně jedné, na straně druhé se však doprava a dopravní služby mohou stát omezujícím prvkem jak v oblasti cestovního ruchu a turismu, tak rozvoje ekonomiky obecně. Trvalým záměrem České republiky je proto podpora rozvoje cestovního ruchu. K tomu se v současnosti nabízí využití Regionálních operačních programů EU, přičemž v dané souvislosti je nutné uvést tři typové aktivity; jsou jimi podpora měst a venkovských sídel, rozvoj cestovního ruchu a zlepšování dostupnosti měst a regionů.
Program nového studijního oboru je široce koncipovaný a kromě samotného managementu dopravních služeb je orientován také na management celé škály služeb cestovního ruchu. To v důsledku vytváří široký studijní základ a také dobrý předpoklad pro navazující studium, pokud by se studenti rozhodli pokračovat v magisterském studiu na Vysoké škole hotelové nebo na jiných vysokých školách s obdobným zaměřením.
Absolvent studijního oboru Management dopravních služeb bude odborníkem, připraveným pro řízení a koordinování provozních, ekonomických a organizačních záležitostí v oblasti dopravních služeb a aktivit cestovního ruchu. Absolvent by měl mít obecně dobré komunikační schopnosti, být schopen komunikovat ve dvou cizích jazycích a ovládat rezervační a odbavovací systémy včetně aplikace informačních systémů ve všech druzích dopravy. Měl by se orientovat v prostředí tržní ekonomiky a mít potřebné manažerské, ekonomické a právní znalosti. Měl by být schopen sledovat celospolečenské trendy a na základě nejnovějších poznatků analyzovat tržní potřeby z hlediska dopravních služeb v cestovním ruchu.
Uplatnění naleznou absolventi především v podnicích cestovního ruchu – hotelnictví, zejména v hotelových řetězcích, kulturně-společenských a sportovně-rekreačních zařízeních, které všechny zajišťují dopravu a dopravní služby v osobní i nákladní dopravě, a to v režimu jak vnitrostátním, tak i mezinárodním. V těchto podnicích a zařízeních zaměstnanci s takovým odborným vzděláním, které nabízí nově otevíraný studijní obor Management dopravních služeb, chybí, a přitom s rozvojem cestovního ruchu a s ním souvisejících aktivit je jejich potřeba stále naléhavější.
Absolventi však nebudou zaměřeni pouze na oblast cestovního ruchu, neboť rozsah jejich odborné erudice jim umožní také uplatnění ve veřejné správě, spedičních firmách, jakož i ve vnitrostátních a mezinárodních dopravních organizacích, případně v podnikání.
-red-
