Nestabilita práva a lázeňství

Právní úprava cestovního ruchu je již několik let, přibližně od účinnosti nového občanského zákoníku 1. ledna 2014, bohužel velmi nestabilní. Nyní se projednává již druhá zásadní novelizace jediného speciálního zákona k turismu č. 159/1999 Sb. a přitom je riziko, že kvůli tzv. spotřebitelskému kodexu může zákon zaniknout zcela.

Foto: Shutterstock.com

Právní úprava lázeňství je však od obecné úpravy turismu oddělená a poměrně stabilní. Základem je zákon o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon) č. 164/2001 Sb. Na zákon navazují více než dvě desítky úzce specializovaných právních předpisů Ministerstva zdravotnictví o lázních a léčivých zdrojích. Zákon je sice novelizován často, ale přibližně od roku 2009 nejsou změny významné nebo jsou způsobeny transformací jiných institutů právního řádu, třeba přestupků (250/2016 Sb. a 183/2017 Sb.).

Jak je v mezioborovém turismu běžné, tak i lázeňství se týká řada norem z jiných oblastí. Zejména jde o předpisy upravující veřejné zdravotnictví, což jsou především zákony č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, kde roli hraje i sociální politika státu. Před několika lety se prováděla úsporná politika (např. vyhláška č. 267/2012 Sb. omezující hrazenou lázeňskou péči), což ohrozilo existenci řady lázní. Pro lázně má zásadní význam třeba také stavební zákon č. 183/2006 Sb. nebo vodní zákon č. 254/2001 Sb. Získat orientaci nejen v předpisech přímo k lázeňství, ale i ke zdravotnictví, stavebnímu právu i dalším speciálním otázkám je náročné. 

I u lázeňství se projevuje prvek běžný u turismu a práva vůbec, tedy pomalé vyrovnávání právního řádu s moderními prvky.

I u lázeňství se projevuje prvek běžný u turismu a práva vůbec, tedy pomalé vyrovnávání právního řádu s moderními prvky. Nejvýrazněji jde o tzv. sdílenou ekonomiku, která dělá těžkou hlavu např. provozovatelům hotelů. V lázeňství jde hlavně o wellness, které (na rozdíl od detailně upravených lázní) české právní předpisy vlastně neznají. Dosud zřejmě jediná zmínka pojmu wellness je v nařízení vlády č. 275/2016 Sb., o oblastech vzdělávání ve vysokém školství (pouze v příloze, část 28), což při ohromném rozsahu právních předpisů a významu wellness překvapí. Pro rozvoj tohoto fenoménu – a to nejen v ČR – se přitom považuje jeho důkladnější vymezení a zakotvení i v právních předpisech za potřebné. Pro provozovatele lázní, kteří musejí plnit nespočet podmínek včetně obtížného zajištění kvalifikovaného personálu, znamená rozvoj wellness nemilou konkurenci.

Dalším zásadním právním problémem, který má obdobu třeba u cestovních kanceláří nebo hotelů, je negativní vliv některých obecných právních předpisů. Není neobvyklé, že se prosazuje nová obecná právní úprava, která však v podmínkách turismu či lázeňství má ještě těžší následky. Mnohdy přitom tyto předpisy vytváří EU, jako je tomu u rozšíření ochrany v Obecném nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) účinném od 25. května. Právě lázně, které disponují citlivými (a tedy zvlášť chráněnými) údaji o zdravotním stavu, musejí věnovat novým povinnostem – případně tvrdým sankcím i za dodržování již existujících – vysokou pozornost. Podobná situace, také zásadně ovlivněná předpisy EU, se týkala poplatků pro kolektivní správce autorských práv (OSA), což vyvolávalo dlouhodobé diskuse. Z právního hlediska je přitom úprava osobních údajů i autorské právo dosti specifickým institutem, ve kterém se obvykle orientují jen specialisté, a jde samozřejmě o otázky nesouvisející přímo s provozem lázní.

Vcelku se tedy lázně, stejně jako obecně cestovní ruch, musejí vyrovnávat s řadou komplikovaných právních problémů. Právníků schopných poskytnout kvalifikovanou radu v dosti specifickém turismu je jen hrstka, nebezpečnější je však stav, kdy vyšší a tím spíše střední management ztrácí orientaci v právní úpravě. Při její komplikovanosti, hrozivé nestabilitě a nedostatku informací pak nejednou fakticky rezignuje na její sledování. Jenže éra divokého kapitalismu 90. let je již pryč a sankce třeba za GDPR může být až likvidační.

JUDr. PhDr. René Petráš Ph.D.pedagog Právnické fakulty Univerzity Karlovy a Univerzity Jana Amose Komenského
petras@prf.cuni.cz