Národní park Poloniny

Je to snad nejpustší kout Slovenska. Po Bukovských vrších, které se táhnou od trojmezí slovensko–polsko–ukrajinské hranice až k Medzilaborcům, můžete jít dny a dny a potkáte leda tak baču nebo medvěda. Musíte ovšem zapomenout na hospody, horské chaty, zábavní střediska, diskotéky nebo jakoukoliv jinou turistickou infrastrukturu.

Chráněná krajinná oblast Východní Karpaty byla v r. 1993 vyhlášena UNESCO za mezinárodní biosférickou rezervaci. Její plocha obnáší 164 190 ha. A od 1. 10. 1997 byla část této rezervace vyhlášena za Národní park Poloniny. Raritou je, že se jedná o jedinou biosférickou rezervaci na území tří států – Polska, Slovenska a Ukrajiny. Nacházejí se tu největší komplexy bukových lesů, kterým se také říká „zelené plíce Evropy“. Kde nic není, ani smrt příliš nebere – hustota osídlení je totiž velmi nízká – cca 5 – 20 lidí na kilometr čtvereční, takže i vliv člověka na prostředí je tu minimální.

Na území parku je mimořádná koncentrace endemických a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Toto území patří k největším oblastem Evropy s výskytem velkých lesních zvířat, jako je medvěd, zubr, jelen, rys nebo divoká kočka. Rezervace slouží rovněž jako úložiště genofondu některých ohrožených druhů ptáků a zdomácnělých zvířat, jako je kůň huculský.

Dodnes se na Poloninách zachovalo tradiční rolničení a pastýřství. Rezervace chrání i pozoruhodné kulturní dědictví, protože v mnohých vesnicích pod horami (jako je například Ruský Potok nebo Runina) se nacházejí vzácné dřevěné kostelíky.

Vodní nádrž Starina

Kostelíky, lidová architektura a divočina – to jsou jediná, zato dostatečně silná turistická lákadla Polonin. Územím národního parku vede několik značených tras a cykloturistická trasa Karpatské cyklomagistrály. Fungují tu také dva turistické hraniční přechody: přechod Ruské sedlo – Roztoki Górne je otevřen od 1. 4. do 31. 10. od 9 do 18 hodin a přechod Osadné – Balnica je v provozu od 1. 6. do 31. 10. od 9 do 18 hodin. Oba vedou do Polska, na Ukrajinu samozřejmě nic.

Jediným náznakem turistického průmyslu jsou tu malá lyžařská střediska. V Parihuzovcích jsou tři vleky (450, 500 a 800 m), v Uliči jeden (325 m) a v obci Ruské také jeden (800 m).

Ubytovat se dá nejsnáze v Humenném nebo ve Snině, případně v menších obcích v soukromí.

Jedním z nejoblíbenějších východišť do Bukovských vrchů je nejvýchodnější slovenská obec Nová Sedlica. Když překonáte nízký hřebínek za vesnicí, dostanete se do úžasného údolí Stužice, kde se nacházejí zbytky úzkorozchodné lesní železnice, která tudy za první republiky vedla do Žornavy na tehdejší Podkarpatské Rusi. Pak už vás čeká výstup na Kremenec (1208 m), magické místo na hranici tří zemí, a celý pustý hřeben Bukovských verchů směrem na západ je váš.

–dva–
Foto: archiv Slovenské agentury pro cestovní ruch