Třetí porce dřevěných kostelíků a Zemplínská Šírava
„Chceš-li zažít dobrodružství, nejezdi na Západ, jeď na Východ,“ tak zní stará cestovatelská moudrost. Neustále míříme na východ a naše cesta se pomalu nachyluje ku konci. Nevynecháme na ní Duklu. Na závěr se kochneme posledními kostelíky na Horním Šariši a pak už sjíždíme (přes příslovečnou Havaj) na Zemplín.
Kostelíky hnedle vedle Dukly
Pokud chcete spatřit kostelík v Krajném Čiernu, musíte se rozloučit s hlavní silnicí a za Ľadomirovou (v ní je mimochodem také krásný exemplář chrámu sv. archanděla Michala) odbočit doprava do kopců. Kostelík v Krajném Čiernu je zasvěcen sv. Basilu Velkému a vznikl v 18. století. V roce 1999 dostal novou šindelovou střechu a obvodový plášť. Interiér patří k nejbohatším v celém souboru východoslovenských dřevěných kostelů.
Chrám sv. Basila Velkého v Krajném Čiernu
Chrám sv. Mikuláše v Bodružali
Chrám Zesnutí Bohorodičky, Hunkovce
Chrám Zesnutí Bohorodičky v Hunkovcích uvidíte už z auta – stojí uprostřed dědiny nad mezinárodní silnicí směrem na Duklu a do Polska. Typická třívěžová srubová stavba je krytá šindelovou střechou. Je to jeden z mála kostelíků, který je mimo provoz, tedy bohoslužby se tu nekonají.
Řeckokatolický chrám sv. Mikuláše v Bodružali svítí novotou. U jeho srubové ohrady s šindelovou stříškou najdete ceduli, hrdě hlásající, že záchrana této národní kulturní památky probíhá díky finanční podpoře Úřadu vlády SR, Fondu Pro Slovakia, Státní komise Spojených států pro ochranu amerického dědictví v zahraničí (!), U.S. Steel, s.r.o. Košice, První katolické slovenské ženské jednoty a že práce provádí firma Jozef Harčár, výroba a montáž šindelů. Vida, jak si Slováci dokážou osedlat spolupráci mezi neziskovými organizacemi, státním a soukromým sektorem!
Podíváme se ještě na posmutnělý památník bojů na Dukle a prcháme na jih.
Zemplín a jeho Šírava
Už je dávno tma, když se kolem nás mihne Humenné, projedeme Michalovcemi a přistaneme ve Vinném. Jsme na Zemplíně. Zemplín je jednou z historických slovenských žup. Nachází se tu Zemplínský hrad. Jeho nejvyšším vrcholem je trojhraničník Kremenec (1221 m), jediný styčný bod mezi Slovenskem, Polskem a Ukrajinou zároveň. Nejnižší místo má kótu 98 metrů nad mořem – tam opouští Bodrog Slovensko. A mezi tím se rozlévá Zemplínská Šírava. Původní účel, proč vznikla, byl prozaický: Laborec si vždycky na jaře moc vyskakoval. V ploché krajině spolehlivě splachoval ornici a ještě se drze vysmíval. K prvnímu výkopu došlo v květnu 1959, o šest let později se začalo napouštět a v roce 1966 byla nádrž v provozu. Při délce 11 km, šířce 3,5 km a průměrné hloubce 3,5 m (maximální 14 m) vznikla obrovská vodní plocha, která se dobře prohřívá, a je tedy mimořádným lákadlem pro plážové povaleče. Dodatek redakce: Této vodní nádrži se věnuje text Zemplínska šírava.
Zemplínská Šírava a její vinorodé břehy
Ten večer jsme strávili v příjemném soukromém vinném sklípku a diskutovali o tom, jestli bylo víno lepší před Šíravou nebo po ní.
Vinné bylo osídleno už v mladší době kamenné, v katastru obce jsou k nalezení základy románského kostela sv. Kříže z 9.-11. století – až sem sahala totiž Velkomoravská říše – a nejstarší zmínky o obci jsou známy z roku 1249. Co je příznačné, již v roce 1336 je řeč o vinicích, protože pěstování révy je jedním z hlavních způsobů obživy místních lidí.
Pokud se vydáte za denního světla na procházku po březích, neujde vám jistá disproporce mezi úhlednými zahradami soukromníků a poněkud zpustošenými objekty, implikujícími příslušnost ku státu nebo státním podnikům. Klimatické podmínky k rekreaci i k nejrůznějším aktivitám tu jsou více než vynikající, ale jsou tu zkrátka některé zříceniny, které by potřebovaly buldozer jako prase drbání.
V Muzeu kytar v Sobrancích
Zajíždíme do Sobranců na prohlídku ojedinělého muzea kytar. Je to soukromé zařízení, o kterém dost dobře nevíme, jestli jej ještě někdo v budoucnu uvidí, na krku má totiž výpověď z prostor.
Vihorlat a Morské oko
Ujíždíme dlouhou, úzkou lesní silničkou do nitra vihorlatských hor. Sopečný Vihorlat má strmé svahy porostlé bukovými lesy, ostré vrcholy a hřebeny, skalky a sutiny a je rozbrázděn dolinami. Vypadá jako liduprázdný. V zalomení hřebene se rozprostírá unikátní jezero Morské oko, které vzniklo sopečnou činností: sesuv půdy zahradil tok potoka Oko a nahromaděná voda vytvořila jev, který nemá v evropských vulkanických pohořích obdoby. Jezero leží v nadmořské výšce 618 metrů, takže někteří lidé, kteří jej navštívili, tvrdí, že leží „na kopci“. Jeho největší hloubka dosahuje 25-28 metrů, napájí jej 6 průzračných potoků a žijí v něm například raci a pstruzi. Jeho voda je třeskutě čistá – používá ji i pivovar Zlatoprameň v Michalovcích. Jak jsme zjistili, jeho břehy jsou hříbkařským rájem. Ideální místo pro toulky samotářů.
Morské oko chladné, zadumané a osamělé
Marta Mlíchová ze Slovenské agentúry pre cestovný ruch v Banské Bystrici, která nám dělala trpělivou průvodkyni, skvělou společnici a vynikající řidičku po celou dobu cesty po Slovensku, obrací poprvé předek auta směrem na západ.
Vracíme se domů se třemi taškami materiálů a šestnácti exponovanými filmy.
Dean Valášek
Foto Luděk Sládek a Dean Valášek
Doporučení: Zavítáte-li na Zemplínskou Šíravu, svěřte se Europenzionu Salaš. Spí se tam přepychově a jí zrovna tak (www.salas.sirava.sk ).
