Mnoho povyku pro nic

Přesně tato Shakespearova hra mi vytanula na mysli v okamžiku, kdy jsme se na nedávné diskusní snídani s touroperátory ohlíželi za uplynulou letní sezonou. Tedy za tou, která se jako první řídila novelizovanými legislativními pravidly a v níž začal fungovat mytický (či spíše mytizovaný) garanční fond.

Ona diskuse ukázala, že přechod na nové podmínky byl víceméně bezproblémový a že obavy byly zbytečné. Pamatujete ještě ony vzrušené debaty, které se vedly kolem transpozice evropské směrnice do našeho zákona? Vzpomínáte na spekulace, že některé cestovní kanceláře nedosáhnou na pojištění pro případ úpadku? Nebo že pojišťovny tento produkt přestanou nabízet? Případně na výhrůžky, že se někteří touroperátoři načas transformují v cestovní agentury? Nic z toho se naštěstí nestalo.

Jenže ono se stát vlastně mohlo. Stačilo, aby profesní svazy důsledně nebojovaly za zájmy svých členů, případně aby ministerstvo zůstalo k jejich požadavkům hluché, a prodej zájezdů a spojených cestovních služeb se dnes mohl řídit poněkud odlišnými regulemi. Takže onen povyk, jakkoli mně osobně jeho místy až hysterický podtón nevyhovoval, nakonec asi zbytečný nebyl.

Je vlastně fajn, že to takto dopadlo a že se ukázalo, že vše funguje, jak má. Tedy že profesní asociace vnímají a hájí potřeby svých členů a že ministerstvo dokáže naslouchat potřebám partnerů z komerční sféry. S potěšením kvituji i skutečnost, že se pro dobro věci dokázaly na společném postupu domluvit obě asociace sdružující cestovní kanceláře a agentury. O to víc mi ale nejde na rozum, proč stále ještě v tak malé zemi vedle sebe fungují dva prakticky totožně zaměřené spolky. Zvlášť poté, co jejich představitelé v nepříliš vzdálené minulosti prohlašovali, že vzniku „jednotné a silné“ asociace prakticky nic nebrání. Tak kde je problém, pánové? (Dam ve vedení asociací bohužel mnoho není…)

Petr Manuel UlrychC.O.T. media
šéfredaktor časopisu COT a portálu iCOT.cz
petr.ulrych@cot.cz