V minulém čísle sdružení HO.RE.KA ČR publikovalo 10 hlavních překážek rozvoje, které trápí náš obor. Na stejné téma jsem mluvila i na konferenci Czech Horeca Summit 2004 začátkem listopadu. Vy, kdo pravidelně čtete naše příspěvky, resp. sledujete činnost našeho sdružení, jistě víte, že s ohledem na aktuální stav a naléhavost problému se vždy některým překážkám snažíme věnovat intenzivněji. I v našem diskuzním fóru na dané téma proběhla před časem rozsáhlá debata. Pro většinu z nás, kteří jsme kdysi nějakou odbornou školou nebo učilištěm prošli, je někdy velice zajímavé podívat se, jakým způsobem probíhá odborná výuka dnes. Zvláště, když se dnes a denně setkáváme při naší práci se studenty hotelových škol nebo učni odborných učilišť a později i s jejich absolventy. Máme tedy možnost srovnávat.
Mluvíme-li o nízké úrovni odborného a učňovského školství, je potřeba položit si otázku, jaký je v těchto zařízeních poměr mezi získaným všeobecným a odborným vzděláním a praxí. Je třeba si také uvědomit, zda hodnotíme školy jako takové nebo jejich studenty, učně a absolventy, i když tyto dvě kategorie spolu nerozlučně souvisejí.
V zásadě je možné konstatovat, že hotelové školy, i když jinak kvalitní, většinou svým studentům neposkytují dosti příležitostí k získání výraznější manuální zručnosti a dovednosti v oboru. Na „lepších“ hotelových školách je však znát, že studenti již v době přijímacích zkoušek procházeli výběrem, a proto se zde nesetkáváme s tolika problémy v oblasti morálně-volních vlastností, což se naopak bohužel nedá říci o učňovských oborech, které se často musejí spokojit s poněkud nižší úrovní svých svěřenců. Potom už jde hlavně o to, zda je vyučující a mistři odborného výcviku dovedou motivovat. Nelze opomenout ani skutečnost, jak se na vzdělávacím procesu podílejí rodiče – zda své děti rovněž vychovávají, nebo je jenom ochraňují proti „zvůli těch strašlivých pedagogů“.
Vím, že většina odborných škol a učilišť argumentuje i tím, že studenům nabízejí praxi v zahraničí, přičemž se ale nikdo nezmiňuje o tom, že do zahraničí někdy „prodávají“ jen lacinou pracovní sílu a že míra odborných znalostí, které tito studenti získají, je pochybná. Nicméně studenti si většinou nikdy nestěžují, protože je toto velmi výhodná možnost, jak se dostat do zahraničí jinak než na dovolenou, strávit tam delší čas, poznat místní zvyky a obyčeje, ale především si zdokonalit a procvičit cizí jazyk. Nicméně situace se v posledních letech již značně změnila a každý druhý student, kterého se zeptáte na to, co bude po absolutoriu dělat, odpoví: „No půjdu ven.“ Možná tedy, že po otevření nových možností práce v EU budou naši absolventi dohánět to, co nezískali ve škole, výjezdy do zahraničí, přičemž sami budou s otevřenými ústy zírat na to, jakým směrem se ubírá evropské a světové pohostinství, na technologické postupy, zařízení a produkty, o kterých v tom horším případě ještě nikdy neslyšeli, v tom lepším je viděli někde na obrázku.
Nechci ale pouze kritizovat a kárat. V odborném školství se pohybuji celý život. Absolvovala jsem Střední hotelovou školu v Praze v Podskalské ulici, což byl ve své době pojem, a po získání dalších znalostí na vysokých školách jsem své odborné znalosti předávala další generaci. I nadále sleduji odborné a učňovské školství z pozice své funkce v našem sdružení HO.RE.KA ČR, ale také při svých kontrolách s Českou školní inspekcí, kde dozoruji právě odborné předměty. A v neposlední řadě vnímám celou situaci i subjektivně jako matka i očima své dcery, která hotelovou školu studuje.
Jsou bohužel některé odborné školy a učiliště, jejichž vedení a pedagogové posílají své absolventy do praktického života bez jakýchkoli hlubších teoretických a odborných znalostí a vědomostí. Nastoupí-li tito absolventi do našich provozoven, dokážeme je v případě, že mají o obor zájem, nasměrovat správným směrem. Nechtějí-li však v tomto náročném oboru pracovat, nemá význam je přemlouvat a pro ně i pro celý náš obor je vždy přínosnější, najdou-li své uplatnění jinde. Bohužel současný vzdělávací systém, tak jak je nastaven, jen velmi málo reflektuje potřeby podnikatelské sféry a v některých soukromých učilištích převažuje naplněná kapacita žáků, a tím i zisk nad profesionalitou a kvalitou výuky.
Oproti tomu ze zkušenosti vím, že pro mnohé hotelové školy a odborná učiliště není problémem nový moderní styl výuky – skutečně odborné praxe, stáže, výměnné pobyty, nejmodernější technika, zahraniční literatura atd. Za všechna odborná učiliště bych jmenovala učňovská střediska velkých hotelů, ale také odborné učiliště v Hronově, Ústí nad Labem, Dvoře Králové nebo v Klánovicích. Také některé hotelové školy udržují a stále vylepšují své dobré jméno – např. hotelové školy v Turnově, v Liberci, Poděbradech, VOŠ v Českých Budějovicích, ale také První soukromá hotelová škola v Praze, které se podařil vskutku husarský kousek – pod jednou střechou dokázala umístit kromě již zmiňované střední hotelové školy i školu vysokou, což se kromě výrazného synergického efektu projevuje i možností vzájemného poskytování služeb a skutečně nadstandardního vzdělání.
Co zbývá na závěr? Snad jenom to, že snahou našeho sdružení HO.RE.KA ČR bylo, je i nadále bude zvyšování úrovně českého odborného školství. Byli bychom velmi rádi, kdybychom měli možnosti ovlivňovat celý vzdělávací proces, přispívat radou i pomocí těm, kteří o naši pomoc stojí, protože hanba není se zeptat, hanbou je se nezeptat, dělat věci po svém, a tím napáchat nenapravitelné škody na těch, ve kterých zákonitě vidíme naději do budoucnosti – na našich dnešních dětech, studentech a učních.
Ing. Miroslava Luprichová prezidentka HO.RE.KA ČR
HO.RE.KA ČR Sdružení podnikatelů v pohostinství a cestovním ruchu Vinohradská 46, 120 41 Praha 2 tel./fax: 224 912 225, tel.: 221 580 418 e-mail: prezident@horeka.cz; info@horeka.cz www.horeka.cz
Jak se staví český sektor ubytování k inovacím? Jaké příležitosti a hrozby v nich spatřuje pro své budoucí podnikání? Jak moc a v jakých konkrétních oblastech hodlají čeští hoteliéři investovat do inovací a co si od toho v dnešní době plné nejistot...
Na Vysoké škole polytechnické Jihlava (VŠPJ) řešili odborníci z praxe i aplikační sféry krizová řešení pro cestovní ruch. Nápady a nástroje k řešení dopadů restrikcí kvůli pandemii covid-19, ale i nepřímých dopadů současné války na Ukrajině na cestovní ruch v České...
V Česku je aktuálně realizováno několik vzdělávacích projektů zaměřených mimo jiných na obory hotelnictví, gastronomie a cestovního ruchu, které jsou vhodné pro různé stupně vzdělávací soustavy.
