Lyžařské radovánky na Vysočině

Trávení zimní dovolené na horách se stalo neodmyslitelnou součástí zimní části roku pro mnoho lidí. Známá česká střediska čelí rostoucímu náporu lyžařů. Níže položená Vysočina je sice pověstná běžec kým lyžováním, ale rovněž se zde nachází množství lyžařských vleků a sjezdových tratí. Cílem článku je na základě výzkumu, který byl uskutečněn v roce 2007, přiblížit tato zimní střediska a dokumentovat, že některá mohou vyhovět i požadavkům stávajících zákazníků předních českých a moravských středisek. Pro účely srovnání byla vytvořena kategorizace. Nejznámějším střediskem oblasti je bezpochyby Nové Město na Moravě. Nabízí se otázka, zda věhlas tohoto střediska odpovídá jeho vybavení, nebo se zde nachází idalší areály, které se sním mohou srovnávat.

Výzkum byl zaměřen na region Vysočina z hlediska jeho významu pro zimní rekreaci. S rostoucí popularitou zimních sportů vzrůstá i nápor na tradiční české zimní destinace. Přestože je Vysočina využitelná převážně k letní rekreaci, díky menší vertikální členitosti je zdejší krajina ideální nejen pro pěší turistiku, ale i běžecké lyžování. Ze zimních sportů je však nejpřitažlivější a nejmasovější sjezdové lyžování a snowboarding, pro které již nižší relativní i absolutní výšky tak vhodné nejsou, jelikož s tím jsou spojeny vyšší teploty a nevyzpytatelná doba pokrytí sněhem spolu s jeho výškou. Ačkoli je oblast pro sjezdové lyžování z hlediska přírodních podmínek oproti tradičním horským střediskům znevýhodněna, její mírné svahy a nižší ceny by mohly být lákavé pro méně náročnou klientelu a rodiny s dětmi, a poskytnout tak alternativu přelidněným a finančně značně nákladnějším střediskům např. v Krkonoších.

Region Vysočina byl v rámci tohoto výzkumu vymezen pomocí marketingového regionu a marketingové oblasti s rozšířením o Hlinecko, okolí Trhové Kamenice, kde jsou podle Vystoupila a kol. (2006) rovněž vhodné podmínky pro běžecké lyžování. Dále zahrnuje severozápadní část okresu Brno-venkov, východní části okresů Blansko a Svitavy. Z důvodu zaměření výzkumu pouze na zimní část roku je použití tradičních statistických ukazatelů nevhodné, jelikož např. data o ubytovacích kapacitách jsou zveřejňována bez ohledu na roční období a pouze ve vyšších administrativních celcích. Pro hodnocení vybavenosti a historie středisek v zájmové oblasti byl proveden vlastní průzkum založený především na řízených rozhovorech s provozovateli lyžařských vleků na Vysočině. Získané informace byly využity k vytvoření kategorizace místních středisek za účelem možnosti jejich srovnání a utvoření představy o postavení jednotlivých areálů v rámci sledovaného regionu.

Lze je rozdělit na ukazatele dle:

1. vybavenosti středisek, do které lze zahrnout délku sjezdových a běžeckých tratí, počet vleků a lanovek, podíl možnosti technického zasněžování z celkové délky sjezdovky, přepravní výkon a cenu jednodenní permanentky pro dospělého;

2. ubytovacích možností podle počtu lůžek ve středisku;

3. dalšího vybavení a služeb, jako je občerstvení, lyžařská škola a školička pro děti, ski servis, paragliding, U-rampa, snowtubing, linka skibusu, bezplatné parkoviště, občerstvení, krytý bazén a kryté tenisové kurty;

4. kategorizace dle Sitour, jejíž obodování představuje komplexní hodnocení střediska a je vyjádřeno počtem hvězdiček (* až *****), které je nutné brát pouze jako hodnocení v rámci ČR. Žádné středisko z nejlépe hodnocených se nemůže srovnávat s alpskými středisky, které jsou hodnoceny stejným způsobem (Turek 2005). Na internetových stránkách Sitour je toto hodnocení dostupné nejen pro zmíněných 42 středisek (ta dosáhla ocenění *** až *****), ale celkem pro 172 lyžařských areálů v ČR. Kritéria hodnocení však nejsou uvedena.

Ráj pro běžkaře

Lyžování je s Vysočinou neodmyslitelně spjato. Hlavně běžecké lyžování zde má dlouhou tradici díky ideálnímu terénu bez prudkých kopců a srázů. Nedosahují sice takové délky jako Krkonošská magistrála, jejíž tratě jsou upravovány v délce 520 kilometrů, ale právě menší náročnost je do jisté míry výhodou místních tras. Od strojově udržovaných stop ve známých běžeckých areálech vedou desítky značených turistických tratí, které směřují k významným přírodním památkám a krajinným dominantám nebo turistickým a rekreačním střediskům. Na některé úseky tratí byla umístěna webkamera, a tak je možné on-line sledovat sněhové podmínky na tratích. Novinkou je také vybavení rolby upravující tratě webkamerou.

Za nejvýznamnější středisko zimních sportů na Vysočině je většinou považováno Nové Město na Moravě. V areálu Ski hotelu je dnes soustředěno tréninkové centrum pro běh a severskou kombinaci. Každoročně se zde v lednu pořádá „Zlatá lyže“. Zdejší běžecké okruhy o délce 3 až 15 kilometrů jsou určeny především pro tréninky výkonnostních běžců. Z lesa Ochoza vybíhají různě dlouhé okruhy a trasy pro rekreační lyžaře. Z celkem devíti tras nejdelší měří 31 kilometrů a vede přes Žďárské vrchy až do Hlinska. Oblíbená je trasa směřující k rybníkům Sykovec a Medlov, u nichž se nacházejí významné rekreační oblasti Tři Studně, Medlov a nedaleká Fryšava. V této oblasti je nejvyšší hustota běžeckých tratí, ze kterých se dá dále vyjet na Svratku přes skalní města Devíti skal a Dráteníčků.

Kromě novoměstského areálu u Ski hotelu jsou zřízeny i jiné okruhy. Zůstaneme-li v Novém Městě na Moravě, najdeme zde ještě další okruh, který se nachází u Pohledce. Okruhy se nachází také ve Skleném u Tří Studní, ve Svratce a u vodní nádrže Pilská u Žďáru nad Sázavou. Posledně jmenovaný areál se pravidelně upravuje od roku 2001, k dalšímu rozvoji došlo v roce 2003 po vítězství žďárského rodáka Martina Koukala na mistrovství světa, a i díky jeho věhlasu se podařilo vybudovat okruh určený nejen pro závodní běžce, ale i pro veřejnost. Od sezony 2006/2007 se na správě těchto tras podílejí další subjekty. Kromě města Žďár nad Sázavou a obce Hamry nad Sázavou jsou to obce Velká Losenice, Polnička a Škrdlovice, dále také 16 občerstvovacích stanic a Kraj Vysočina – Fond Vysočiny. Celkem se upravuje 50 kilometrů tratí (pro klasický styl i bruslení) rolbou a 30 kilometrů skútrem.

Sjezdovky vezměte také

Jsou-li pro běžecké lyžování mírné svahy výhodou, pak pro sjezdové lyžování je tomu spíše naopak, a proto tady nemohly vzniknout významná lyžařská střediska jako ve vyšších pohraničních horách. Nízké nadmořské výšky jsou rovněž nevýhodou, jelikož pro sjezdové lyžování je nutná vyšší sněhová pokrývka. Větší střediska si již plně uvědomila nutnost umělého zasněžování pro zajištění obstojných podmínek, a tak jsou většinou závislá na umělém sněhu. Přesto je nabídka lyžařských areálů poměrně bohatá. Vystoupil a kol. (2006) označují místní střediska pouze významem lokálním. Nové Město na Moravě. Jako jediné z regionu bylo zahrnuto do Top 40 nejvýznamnějších středisek u nás. Do první stovky středisek, které jsou navíc ohodnoceny jako *** patří SKI Jimramov, Ski areál Luka nad Jihlavou a Ski areál Svratka. Z kategorie ** vede Lyžařský areál Vysoká u Havlíčkova Brodu a v první stovce se rovněž umístil Karasín. Ve stejné kategorii jsou dále areály v Hlinsku, Poličce – U Liboháje, Světlé nad Sázavou – Kadlečáku, Chotěboři – Svaté Anně, Zubří – RS BVV.

K vybavení středisek by bezpochyby mělo patřit zajištění půjčovny lyžařského vybavení, servisu lyží a lyžařské školy, bohužel ve střediscích na Vysočině spíše absentují. Základem služeb je možnost občerstvení, které ve významných střediscích nechybí. U ostatních služeb již tomu tak není. Hlavně půjčovna není samozřejmostí. Nachází-li se lyžařský areál blízko většího města, je dostupná tam (spolu se servisem).

Je z čeho vybírat

Průzkum byl proveden ve všech lyžařských střediscích na Vysočině, se kterými byl navázán telefonický kontakt. Celkem se na Vysočině nalézá 36 středisek, na jejichž provozovatele bylo uvedeno telefonické spojení. Kontakt byl navázán s 31 funkčními středisky. Z oněch 37 středisek byla 2 zrušena – Kuklík a Vír z okresu Žďár nad Sázavou. O lyžařském vleku v Roženeckých Pasekách bylo sděleno, že již slouží pouze k soukromým účelům. Je tedy zřejmé, že menší střediska se potýkají s finančními a existenčními problémy. Ty byly navíc v zimní sezoně 2006/2007 umocněny nedostatkem sněhu a s tím související krátkou a prodělečnou lyžařskou sezonou. Střediska se nacházejí v devíti okresech (Jihlava, Žďár nad Sázavou, Havlíčkův Brod, Třebíč, Pelhřimov, Brno-venkov, Blansko, Svitavy a Chrudim) a třech krajích (Vysočina, Jihomoravský a Pardubický).

Sledována byla následující střediska (pouze tato jsou zahrnuta v dalším hodnocení):
11. Chotěboř – Svatá Anna, 22. Melechov, 33. Světlá nad Sázavou – Kadlečák, 44. Vysoká, 55. Brtnice, 66. Čeřínek, 77. Luka nad Jihlavou, 88. Mrákotín, 99. Šacberk, 1010. Kamenice nad Lipou – Antonka, 1111. Křemešník, 1212. Proseč pod Křemešníkem,1313. Číchov – RS Jalovec, 1414. Kněžice – Rychlov, 1515. Želetava, 1616. Dalečín, 1717. Dědkov, 1818. Nové Město na Moravě – Harusův kopec, 1919. Nový Jimramov, 2020. Nedvědice – Nutrie, Kovářová, Býšovec, 2121. Sedliště, 2222. Karasín, 2323. Svratka, 2424. Telecí, 2525. Velké Meziříčí – Fajtův kopec, 2626. Zubří, 2727. Věžná, 2828. Olešnice na Moravě, 2929. Hlinsko, 3030. Trhová Kamenice, 3131. Hluboká

Střediska, se kterými nebyl navázán kontakt:
11. Křešín u Lukavce, 22. Hamry – Bystré, 33. Věcov

Střediska zaniklá (popř. nejsou pro veřejnost dostupná):
11. Kuklík, 22. Roženecké Paseky, 33. Vír

Ač má běžecké lyžování na Vysočině dlouhou tradici, sjezdové lyžování se zde rozvinulo poměrně pozdě (viz obrázek č. 2). Za největší období rozmachu vzniku lyžařských středisek lze považovat 70. a 80. lé ta, kdy jich v oblasti vzniklo osmnáct. S rostoucí popularitou lyžování v 90. letech byla zakládána další střediska. Některá z nich jsou dnes důležitými středisky Vysočiny oceněnými hodnocením Sitour. Nejnovějšími středisky jsou Hluboká (2006), Karasín (2003), Zubří (2000), Dalečín, Věžná (obojí 1997), Svratka (1996) a Brtnice (1995). V tomto období je vlastnická struktura jiná, střediska jsou především v rukou soukromých osob nebo firem, nikoli kolektivních sportovních oddílů. Větší koncentrace areálů je ve východní části okresu Žďár nad Sázavou v CHKO Žďárské vrchy, které leží v nejvyšších nadmořských výškách (okolo 700 m n. m.), a proto zde panují nejlepší podmínky pro lyžování z celé oblasti. Zdejší střediska vznikla poměrně nedávno.

Vybavení středisek se velmi liší. Vybavení pro umělé zasněžování vlastní 16 středisek z kontaktovaných 31 středisek. Ačkoli je možnost umělého zasněžování nespornou výhodou, je nutné podotknout, že z hlediska délky loňské sezony se ne všude podařilo oproti ostatním střediskům bez zasněžování délku lyžování prodloužit. V loňském roce se z místních sjezdovek lyžovalo nejdéle v Novém Městě na Moravě (72 dnů, tj. přes 2 měsíce), čímž se silně vymyká místnímu průměru jak všech středisek, tak i středisek, která uměle zasněžují. Nejčastěji byla sledovaná střediska v provozu jeden víkend. Na uměle zasněžovaných sjezdovkách již třináct dní a bez Nového Města na Moravě devět dní. I zde velmi záleží na nadmořské výšce střediska, orientaci svahu vůči světovým stranám a převládajícímu směru větru. K tomu se však přidává faktor výkonných sněžných děl a vydatného vodního zdroje, což považuji za možnou příčinu toho, že se např. v lyžařském are álu ve Svratce, který leží ve stejné nadmořské výšce jako Nové Město na Moravě, lyžovalo pouze tři dny.

Ani poslední ztrátová sezona, kdy bylo jen minimálně sněhu, neodradila provozovatele od investic do dalšího rozvoje lyžařských areálů. Pouze třináct provozovatelů sledovaných středisek výhledově neplánuje žádné investice do modernizování kromě běžných úprav a oprav, jelikož už většinou k nákupu různých zařízení došlo. S přechodem dozoru nad provozem vleků pod Drážní úřad Ministerstva dopravy musí dopravní zařízení splňovat přísné normy EU, proto provozovatelé musejí investovat či již investovali do jejich úpravy.

Ze záměrů, které v roce 2007 získaly krajskou dotaci na zlepšení infrastruktury cestovního ruchu, jich bylo na lyžování zaměřeno osm, což představuje třetinu všech úspěšných žadatelů. Kraj mezi ně rozdělil téměř 1,2 milionu korun. Techniku na údržbu běžeckých tratí letos koupí město Přibyslav na Havlíčkobrodsku i TJ Pohledec u Nového Města na Moravě, díky krajské dotaci se zlepší podmínky pro běžecké lyžování u Velkého Dářka na Žďársku. Provozovatelé sjezdovek v Novém Jimramově na Žďársku či v Mrákotíně na Jihlavsku budou investovat do výroby technického sněhu, další areály pořídí stroje na úpravu svahu, sjezdovce Svatá Anna u Chotěboře se zase zlepší odbavování lyžařů.

Nejvýznamnější změny můžeme pozorovat v Novém Městě na Moravě. Na Harusově kopci je od sezony 2007/2008 v provozu nová dvousedačková lanovka s rozběhovým pohyblivým pásem.

Důležitou novinkou pro lyžaře je prodloužení svahu v Hlinsku přemostěním silnice I/34, která prodloužení bránila. Zároveň by tímto měl být nahrazen původní vlek „poma“ dvoukotvovým. V nadcházející sezoně by i horní část měla být v provozu, a navíc vybavena sněhovými děly, potom hlinecká sjezdovka bude sjízdná v délce 400 metrů oproti původním 250 metrům.

Další investiční plány středisek jsou různorodé. Se vstupem do EU provozovatelé využívají možnosti čerpání z evropských fondů. Pomocí grantu bylo např. financováno výše uvedené prodloužení svahu v Hlinsku. V budoucnosti by pomocí grantu měla být rovněž prodloužena sjezdovka ve Vysoké, v Brtnici by měla být pořízena rolba a elektrická přípojka. V Dalečíně bylo v rámci Společného regionálního operačního programu kraje Vysočina vybudováno a 1. července 2007 otevřeno centrum turistických služeb a informací s celoroční možností ubytování, občerstvením, infocentrem, půjčovnou lyžařského vybavení, servisem a veřejným internetem.

Z hlediska vybavení službami pro lyžaře jsou na tom nejlépe areály v Novém Jimramově a Svratce, kde je k dispozici občerstvení, půjčovna lyžařského vybavení, servis, lyžařská škola, a dále je zde možnost večerního lyžování a běžeckého lyžování po upravených trasách. V Novém Městě na Moravě jsou půjčovna a servis zajištěny v centru města. Tato střediska disponují vybavením, které je svou komplexností srovnatelné s vybavením předních českých středisek. U dalších relativně dobře vybavených nejčastěji chybí půjčovna lyžařského vybavení nebo servis. Večerní lyžování je možné ve 24 střediscích z 28, ve 23 z nich je i možnost občerstvení. Nejméně častou službou místních středisek je půjčovna, která chybí v 80 % areálů.

Provozování běžeckých tras není jen výsadou Nového Města na Moravě a Žďáru nad Sázavou. I některá místní střediska sjezdového lyžování upravují běžecké tratě nebo okruhy většinou tak, aby byly napojeny na významné běžecké trasy či vedly k významným krajinným prvkům nebo obcím. Příkladem je samotné vedení tras z Nového Města na Moravě do centra CHKO Žďárské vrchy či trasa z Chotěboře k údolí Doubravky, kde se nacházejí zajímavé skalní útvary. Místní běžecké tratě většinou dosahují maximální délky 10 kilometrů. Výjimkou je samozřejmě Nové Město na Moravě spolu s Velkým Meziříčím (50 kilometrů tratí), v jehož okolí je možné si zalyžovat na 100 kilometrech strojově upravovaných běžeckých tratí. Ze sledovaných 28 středisek pouze 11 provozuje běžecké trasy.

Kategorizace lyžařských středisek na Vysočině

Pro srovnání sledovaných lyžařských středisek je vhodné vytvoření kategorizace. Jako základ pro hodnocení místních středisek byla využita několikrát kategorizace Sitour. Spolu s ní bylo vytvořeno vlastní bodování s různými váhami jednotlivých parametrů. Snahou je hodnotit střediska co nejkomplexněji se zohledněním různého významu ukazatelů postavení střediska. Důraz je kladen nejen na technické parametry, jako je délka sjezdové tratě, úprava či zasněžování tratí a vybavení doprovodnými službami (např. občerstvením, lyžařskou školou apod.), za důležité znaky rovněž považuji internetovou prezentaci střediska (mají-li internetové stránky vlastní, nebo jen v rámci internetových stran obce), zda se otevírací doba o víkendu liší od všedního dne (je-li provoz omezen pouze na víkendy, popř. odpolední hodiny v pracovních dnech). Ubytovací kapacity střediska sice vypovídají o turistickém významu obcí, v nichž se střediska nacházejí, jsou však úměrné velikosti obce. Střediska podle dosaženého hodnocení dělíme do třech skupin.

Nejlépe hodnocenou, první skupinu tvoří 10 středisek, která dosáhla 71 až 85 bodů (možné maximum bylo 131), v případě Nového Města na Moravě dokonce 110 bodů. Sjezdovky nemusí být nutně nejdelší, jelikož toto je vyvažováno dobrým vybavením. Nejdelší sjezdovku z celé Vysočiny najdeme v Lukách nad Jihlavou. Provozovatelé středisek spravují kromě Svratky a Fajtova kopce více vleků, proto je tu i rychlejší odbavování lyžařů. O modernosti středisek svědčí i odbavování pomocí turniketů. Všechna střediska mají vlastní internetové stránky. Oproti následujícím skupinám nevynikají tyto areály jen technickým vybavením, ale hlavně poskytovanými službami. Všude je možná výuka lyžování, popř. snowboardingu. Půjčovna vybavení chybí na Čeřínku, Fajtově kopci a v Dalečíně. V Novém Městě na Moravě je k dispozici v obci. Snowboardisty vyhledávaná střediska jsou Nový Jimramov a Olešnice na Moravě, kde byly vybudovány snowparky. Tato střediska jsou srovnatelná s některými menšími středisky v jiných českých horách (podle vybavení zjištěné ze Sitour např. Strážné v Krkonoších, Josefův Důl v Jizerských horách, Petříkov v Jeseníkách). Pro tuto oblast jsou to střediska nejvýznamnější. Z hlediska ubytovacích kapacit je již možná i zdejší rekreace. Pouze v Novém Jimramově je ubytovací kapacita malá, je zde pouze 10 lůžek, není však problém se ubytovat v okolí. Právě tato střediska by mohla být alternativou ostatním českým horským přelidněným střediskům, samozřejmě hlavně pro rodiny s dětmi a při příznivých sněhových podmínkách.

Nejlépe hodnoceným střediskem je Nové Město na Moravě, které stojí nade všemi středisky a převyšuje druhé v pořadí o 16 bodů. Ač nemá nejdelší sjezdovou trať ani největší přepravní kapacitu, jsou zde zajištěny všechny základní služby kromě půjčovny lyžařského vybavení. Oproti ostatním střediskům má navíc výhodu v největších ubytovacích kapacitách a nejdelších upravovaných běžeckých tratích sledované oblasti. Když by z hodnocení byly vyřazeny běžecké tratě, již by převaha takto markantní nebyla, ale do hodnocení středisek nepopiratelně patří a je velkou výhodou Nového Města na Moravě.

Dopravní dostupnost vybraných středisek z okolních krajských měst

Druhá skupina se odlišuje od nejhorší skupiny hlavně vyšší přepravní kapacitou, technickým zasněžováním a úpravou tratí (obojí kromě Brtnice), ostatní služby mimo občerstvení však jsou k dispozici. Tato skupina je méně početná než ostatní dvě, spadá do ní devět středisek, a to Hluboká, Brtnice, Nedvědice, Světlá nad Sázavou – Kadlečák, Chotěboř – Svatá Anna, Číchov – rekreační středisko Jalovec, Vysoká a Karasín. Vleky zde jsou hlavně typu „poma“ a ve Vysoké je od roku 2006 v provozu moderní „dvoukotva“. Běžecké tratě upravují pouze provozovatelé vleků v Chotěboři, Brtnici a Vysoké, kde jsou tratě dlouhé 33 kilometrů. Možnost ubytování je poměrně dobrá, jelikož střediska disponují (kromě Hluboké a Vysoké, kde nejsou žádná ubytovací zařízení) kapacitami okolo 100 lůžek. Každé středisko se prezentuje na internetu, z toho Brtnice a Nedvědice pouze na stránkách obce, jen internetové stránky Karasína nejsou funkční. Areály ve Vysoké a Karasíně jsou zároveň hodnoceny Sitour jako dvouhvězdičkové. Tyto areály sice fungují dlouho, ale i zde existují výjimky. Karasín je v provozu od roku 2003 a v Hluboké lyžařský areál vznikl teprve před dvěma roky a je nejmladší ze sledovaných středisek. V Nedvědicích existují dokonce tři samostatné vleky – Nutrie, Kovářová a Býšovec, které spravuje společný provozovatel – lyžařský oddíl TJ Nedvědice. Jako jediný z nich je zasněžován svah Nutrie. Tato střediska sice nepatří mezi nejznámější, nabízejí však lyžování na upravovaných tratích. O tom, že nejsou nejvýznamnějšími a nejnavštěvovanějšími středisky svědčí i fakt, že polovina z nich je v provozu ve všední den pouze v odpoledních hodinách.

Do třetí skupiny řadíme 13 středisek s nejhorším hodnocením – dosáhly 5 až 35 bodů. Jedná se (od posledního místa) o Proseč pod Křemešníkem, Dědkov, Kněžice – Rychlov, Želetavu, Křemešník, Sedliště, Telecí, Věžnou, Kamenici nad Lipou – Antonku, Melechov, Trhovou Kamenici, Zubří a Mrákotín. Jejich sjezdové tratě jsou krátké a mírné, vhodné pro rodiny s dětmi a nenáročné lyžaře. Ze služeb je k dispozici pouze občerstvení. Vleky jsou často zastaralé, nejčastěji typu „poma“, popř. „kotvička“. Druhý jmenovaný typ je pro návštěvníka značně nepohodlný, protože si musí kotvičku při sjíždění tratě vozit s sebou. Uměle zasněžována není ani jedna z těchto sjezdovek, a tak je jejich provoz limitován sněhovými podmínkami. Sjezdovky většinou nejsou upravovány, jsou však z většiny uměle osvětleny. Jelikož provozovatelé mají prostředky velmi omezené, nevlastní ani technologie pro úpravu běžeckých tratí, která se nejčastěji provádí sněžným skútrem. Svoje vlastní internetové stránky mají pouze areály ve Věžné a Trhové Kamenici. Na stránkách obcí lze najít střediska – Antonku v Kamenici nad Lipou a Mrákotín. Navštívit tato střediska je možné po celý den pouze o víkendu, v pracovních dnech pouze v odpoledních a večerních hodinách. Tři střediska jsou v provozu pouze o víkendu. Ubytovací kapacity se různí podle velikosti obce. Nejvíce lůžek je k dis pozici v Kamenici nad Lipou (téměř 200 lůžek). Malé kapacity parkovišť odpovídají velikostmi významu středisek. Z této skupiny se lze skibusem dopravit pouze do Trhové Kamenice, jelikož leží na skibusové lince z Pardubic do Hlinska a Svratky. Lze tvrdit, že tato střediska mají opravdu pouze místní význam. Mírné svahy a cenovou dostupnost ocení hlavně rodiny s dětmi a lyžaři začátečníci. Pozitivem, které přináší nízká návštěvnost, je absence čekacích front na vlek, ke kterým ve větších střediscích často dochází. Na druhou stranu jsou problémem chybějící zasněžovací stroje, kvůli nimž je délka lyžařské sezony ve zdejších nízkých nadmořských výškách velmi nejistá. Provozovatelé areálů kvůli finanční situaci vesměs neplánují větší investice do modernizací, tedy ani do zasněžování, které je navíc velmi náročné na vodu. Zlepšení jejich postavení se proto nedá očekávat a budou nadále v provozu při dobrých sněhových podmínkách pro sportovní vyžití místních.

Závěrem

Trávení zimní dovolené na horách se stalo neodmyslitelnou součástí zimní části roku pro mnoho lidí. V tradičních horských oblastech nepopiratelně dochází k dynamickému rozvoji a neustálým inovacím spolu s rostoucím náporem lyžařů na lyžařské areály. Právě otázka, zda-li a jak se v níže položené Vysočině, která je sice pověstná běžeckým lyžováním, ale kde se rovněž nachází množství lyžařských vleků a sjezdových tratí, zimní rekreace rozvíjí, byla společně s nalezením možností pro intenzivnější rozvoj zimní rekreace jedním z důvodů pro uskutečnění tohoto výzkumu.

Vysočina je často opomíjena oproti tradičním oblastem zimního CR. Její nespornou výhodou je poloha ve středu republiky. Jak už bylo několikrát řečeno, Vysočina nedosahuje takových nadmořských výšek. Nejvýše položeným areálem na Vysočině je Svratka (742 m n. m.), nejníže položený bod se nachází v nadmořské výšce 550 m n. m. Proto jsou místní střediska odkázaná na přízeň počasí a dostatek sněhu. Celkem šestnáct středisek se toto snaží ovlivnit umělým zasněžováním. Lze tvrdit, že zkušení lyžaři upřednostňují větší střediska, jelikož je tam možné využít delších sjezdových tratí a většího počtu vleků, rovněž sněhová pokrývka je zde zaručenější. Zdejší lyžařské areály sice nabízejí kratší tratě, výhodou jsou však nižší ceny, mírnější svahy vhodné pro začátečníky a téměř žádné fronty u vleků. Nejdelší, 800 metrů dlouhou sjezdovku, najdeme v Lukách nad Jihlavou a nejkratší, jen 150metrovou v Třebíči – Pod Kostelíčkem. Opomineme-li délku sjezdových tratí a zaměříme-li se na vybavení zdejších areálů, splňují požadavky na vybavení službami (občerstvení, lyžařská škola, servis a půjčovna lyžařského vybavení) pouze čtyři střediska – Nový Jimramov, Olešnice na Moravě, Svratka a Nové Město na Moravě. Z tohoto hlediska je lze označit jako nejlépe vybavená střediska. Komplexním hodnocením pomocí kategorizace můžeme za nejprestižnější střediska považovat těchto 10 areálů: Šacberk, Čeřínek, Nový Jimramov, Hlinsko, Dalečín, Luka nad Jihlavou, Velké Meziříčí – Fajtův kopec, Olešnici na Moravě, Svratku a Nové Město na Moravě. Problémem je nedostatek ubytovacích kapacit ve většině z těchto středisek. Z významných středisek zdůrazňuji dobré vybavení Luk nad Jihlavou spolu s nejdelší sjezdovkou ze sledovaných středisek, která jsou navíc snadno dostupná z krajského města Jihlavy za 11 minut jízdy vlakem a poskytují tak možnost sportovního vyžití hlavně pro obyvatele Jihlavy, ale zároveň je zde omezená ubytovací kapacita (pouze 59 lůžek). Souhrnně lze tvrdit, že pro zimní rekreaci je nejvhodnější desítka již jmenovaných středisek, ve kterých je rovněž možné (kromě Nového Jimramova, Hlinska, Luk nad Jihlavou a Olešnice na Moravě) využít upravovaných běžeckých stop. Naopak třináct nejhůře v kategorizaci hodnocených středisek není vhodných pro zimní rekreaci z důvodu spíše neexistujícího vybavení službami a zastaralého technického vybavení, jako jsou hlavně starší typy vleků, absence umělého zasněžování a chybějící úprava běžeckých tratí. Nelze tedy tvrdit, že by zdejší střediska byla vhodná či nevhodná pro zimní rekreaci, existují však mezi nimi markantní rozdíly v jejich rozvoji viditelné z rozdílného technického vybavení a poskytování služeb. Že na Vysočině neustále dochází k rozvoji zimní rekreace, lze ilustrovat i tím, že neustále vznikají nová střediska (nejmladší středisko vzniklo v roce 2005). Problémem zůstává vybavení doplňkovými službami, jako jsou např. kryté plavecké bazény apod. Z čeho by mohla místní střediska těžit, je poloha regionu ve středu republiky a z toho plynoucí dobrá dosažitelnost, jelikož některá střediska leží poblíž dálnice D1, a jsou tudíž dobře dostupná z Brna i Prahy.

Literatura:
JEDLIČKOVÁ, T. (2007): Stav a rozvoj zimní rekreace na Vysočině. Bakalářská práce. KSGRR PřF UK v Praze.
TUREK, J. (2005): Recenze: Top 40 – české lyžování [online]. [cit. 2007-06-19]. Dostupný z WWW: http://www.horydoly.cz/vypsat.php?id=4993
VYSTOUPIL, J. a kol. (2006): Atlas cestovního ruchu České republiky. MMR, Praha
Text: RNDr. Dana Fialová, Ph.D., Bc. Tereza Jedličková (Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze)