V polovině dubna se konala Valná hromada Svazu léčebných lázní České republiky, které se zúčastnil také generální tajemník Evropského svazu lázní Joachim Lieber. Při té příležitosti se zastavil v naší redakci, čehož jsme využili k pár otázkám, týkajícím se činnosti Evropského svazu a specifik takzvaného středoevropského lázeňství.
Pane Liebere, jaké jsou cíle vašeho svazu?
Naše hlavní cíle jsou tři. Ten první se týká lobbování v Evropské komisi a Evropském parlamentu. Není to snadné, protože jak jistě víte, ani cestovní ruch není zakotven v Evropské ústavě. Společně s dalšími patnácti asociacemi v cestovním ruchu, jako je například HOTREC nebo různé asociace cestovních kanceláří a touroperátorů, usilujeme o získání většího vlivu na politiku Evropské komise. Krom toho velmi dobře komunikujeme se členy Evropského parlamentu, kteří mají na starost cestovní ruch a zdravotnickou problematiku.
Druhý cíl spočívá v tom, že teď, po letech práce, jsme se rozhodli zformulovat Krédo, což je obecná filozofie pro všechny evropské lázně. A to byla tvrdá práce, zvláště když si uvědomíme, že lázně v různých zemích jsou si jen velmi málo podobné. Je mezi nimi spousta rozdílů a výjimek, které jsme museli vzít v úvahu, abychom byli schopni vytvořit nejužší společnou filozofii, která by mohla fungovat ve všech zemích. Zároveň pracujeme na Glosáři, který vyjde v němčině a angličtině a bude obsahovat všechny důležité definice z celého lázeňského sektoru. Odborných výrazů a spojení jsme zpracovali přes tisícovku. Jde nám o sjednocení terminologie, aby bylo jasné, o čem jde řeč na severu i na jihu Evropy. A teď je na národních asociacích, aby si udělaly Glosář ve svých národních jazycích.
A naše třetí aktivita souvisí s marketingem. Nejsme sice žádná cestovní kancelář, ale pořádáme v Kolíně nad Rýnem doposud největší veletrh lázeňství a wellness. Letos se koná už počtvrté. Organizujeme jej ve spolupráci s časopisem Touristik Aktuel, který je určen pro profesionály v cestovním ruchu a je velmi podobný vašemu COT Businessu.
Další naší aktivitou je propagace na internetu. Na našich webových stránkách prezentujeme naše Krédo a všechny naše aktivity, ale děláme také něco pro naše vlastní členy. Pomáháme jim například s novými strategiemi při získávání klientů. Chce-li třeba zákazník strávit tři neděle v německých nebo českých lázních, může si svůj pobyt rezervovat na našich webových stránkách.
Podíval jsem se na vaše webové stránky a zjistil jsem, že členové vašeho svazu nejsou jen z Evropy. Jsou tam i africké a asijské země…
To máte tak. Vezměte si třeba příklad Tuniska. Jeho lázeňství není africké, ale mnohem spíše má evropský charakter. Krom toho z Frankfurtu jste v Tunisku za dvě hodiny. Naproti tomu cesta z Tuniska do Kapského Města trvá osm hodin. Proto jej v měřítku cestovního ruchu počítáme spíš do Středomoří, tedy blíže k Evropě než k Africe. Tuniské lázeňství je na velmi dobré úrovni, staví se tam hodně nových lázeňských zařízení a budují se na evropském základě.
Pravda, máme také jednoho člena ve Vancouveru, který tam ale chce vybudovat první lázeňské zařízení v evropském stylu. Víte, problém spočívá v tom, že když řeknou Britové nebo Američané „lázně“, myslí tím něco úplně jiného než my. Jejich představa lázní je na hony vzdálená Mariánským Lázním nebo zařízením typu Miramare. Je to o zkrášlovacích a wellness programech. Když chtěli ve Vancouveru postavit lázeňské zařízení evropského ražení, pomáhala jim s tím Slovenská asociace a ta je také k nám do Svazu přivedla.
Takže evropské lázeňství je fenomén…
Ano, o střední Evropě a zejména o rakousko-uherské a německé oblasti platí, že tady byla vždycky lázeňská tradice s velice kvalifikovanou péčí a s medicínským základem. A já odmítám přebírání americké terminologie, protože nejenže máme svou vlastní, ale Američané nemají žádné zkušenosti s evropským typem lázní. Oni tu zkušenost měli, ale po první světové válce své lázně zavřeli, orientovali se na stále mohutnější farmaceutický průmysl a na tradiční léčbu přírodními léčivými zdroji nadobro zapomněli. Budovy starých lázní tam ještě stojí a mají i svá tradiční lázeňská jména, ale léčivá voda se tam používá jen velmi zřídka a nanejvýš při pitných kúrách, ale v žádném případě ne tak, jak je tomu zvykem v Čechách, v Maďarsku, Rakousku, Německu nebo ve Švýcarsku.
Ale rozdíly existují i v samotné Evropě. Severské země mají například úplně jiný systém, než mají na jihu Evropy, ve Francii, Portugalsku nebo v Itálii. A ty systémy jsou navíc odlišné i od našich, jak je známe ze střední Evropy. Sice se při nich používají například pitné kúry, ale může se vám stát, že vás položí do roury s rašelinou. Dále tam jsou běžné velké vodní plochy. Pak tam máte relaxační kurzy, provozujete sporty a absolvujete lékařsky kontrolované programy. Dostanete speciální stravu a musíte zcela změnit své životní návyky. Během lázeňského dne se musíte zúčastnit strašného množství povinných věcí. To u nás neznáme.
Text: Dean Valášek
Foto: Dean Valášek a CzechTourism
Evropský svaz lázní
(European Spas Association – ESPA) sídlí v Bruselu a byl založen v roce 1996. U jeho zrodu stálo osm evropských lázeňských asociací. Jeho členy jsou asociace z více než třiceti evropských a některých mimoevropských zemí. Jsou mezi nimi i asociace z nečlenských států Evropské unie, jako je například Srbsko. Evropský svaz lázní zastřešuje jak tradiční lázeňství, tak lázeňská zařízení, která se orientují spíše na wellness.