Lázeňství, wellness a právo

Na rozdíl od právní úpravy lázeňství, která je poměrně důkladná, se pojem wellness v českých právních předpisech téměř nenalezne.

Foto: Shutterstock.com

Právo na mnohé moderní trendy reaguje se zpožděním, jak lze vidět třeba na problémech sdílené ekonomiky, ale svým způsobem i u wellness. Vymezení těchto aktivit bývá leckdy velmi široké, jako např. u České asociace wellness. Právní definice přitom zcela chybí, a to nejenom v České republice. V českém právním řádu lze nalézt zřejmě první a jedinou zmínku přímo pojmu wellness v nařízení vlády z loňského srpna č. 275/2016 Sb., o oblastech vzdělávání ve vysokém školství, a to jen v příloze – části 28 vymezující vzdělání u tělesné výchovy a sportu i kinantropologie, jehož absolventi se uplatní mj. „5. v oblasti fitness, wellness a ve sportovním managementu“. Lze to chápat jako projev faktu, že stát i právní řád projevují o cestovní ruch (přes jeho značný ekonomický význam) jen malý zájem, ale i důsledek obtížného vymezení těchto aktivit. Jejich fungování by přitom právní úprava mohla napomoci, třeba s ohledem na vytváření certifikace a klasifikace takovýchto služeb. Za situace, kdy se mnohdy uvažuje o pozvolné přeměně klasického lázeňství do lékařsky zaštítěného wellness, nejde o problém bezvýznamný.

U lázeňství je právní situace zcela odlišná a obor je upraven detailními předpisy. Je ovšem nutné si stále uvědomovat, že úprava lázeňství je velmi svébytná a převážně oddělená od předpisů cestovního ruchu, jako je fungování cestovních kanceláří (zákon č. 159/1999 Sb. a smlouva o zájezdu v občanském zákoníku) nebo destinační management (v ČR na rozdíl od Slovenska speciální zákon neschválen). Zatímco právní úprava cestovního ruchu prochází již řadu let permanentními zásadními změnami nebo alespoň koncepčními diskusemi, předpisy k samotnému lázeňství jsou dosti stabilní. 

Zatímco právní úprava cestovního ruchu prochází již řadu let permanentními zásadními změnami nebo alespoň koncepčními diskusemi, předpisy k samotnému lázeňství jsou dosti stabilní.

Hlavní pro lázeňství je zákon o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon) č. 164/2001 Sb. Upravuje mj. využívání zdrojů, postavení uživatele, odborný dohled, ochranu zdrojů, povinnosti vlastníků nemovitostí, výkon státní správy, pokuty. Pro cestovní ruch je klíčová hlava VI, o přírodních léčebných lázních a lázeňských místech, kde je např. proces stanovování přírodních léčebných lázní i jejich rušení. Zákon byl mnohokrát novelizován, ale změny po roce 2009 se týkají jen detailů. Zákon provádí přes dvě desítky úzce specializovaných právních předpisů ministerstva zdravotnictví o lázních a léčivých zdrojích.

Lázeňství je ale zásadně ovlivňováno i odlišnou skupinou právních předpisů upravujících veřejné zdravotnictví, což jsou především zákony č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Lázně jsou tedy ovlivňovány zdravotnickými předpisy a státní sociální politikou. Velké komplikace nastaly po roce 2010, kdy se prováděla úsporná politika vedoucí dokonce ke krizi řady lázní. Ministerstvo zdravotnictví tehdy vydalo vyhlášku č. 267/2012 Sb. značně omezující lázeňskou péči placenou z veřejných prostředků. Nová vláda opět lázeňskou péči rozšířila zákonem č. 1/2015 Sb.

Vedle uvedených dvou skupin se ale lázeňství výrazně týkají i další předpisy, jako z právního hlediska nemálo komplikovaný stavební zákon č. 183/2006 Sb. nebo vodní zákon č. 254/2001 Sb. Nejrozsáhlejší právní diskuse v lázeňství pak v poslední době vyvolával problém (velmi vzdálený vlastnímu fungování lázní) týkající se poplatků pro kolektivní správce autorských práv (OSA), což bylo zásadně ovlivněno i předpisy EU. Význam pro lázeňství samozřejmě mají i některé obecné právní otázky cestovního ruchu, jako je plánovaná přeměna poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt. Zásadní je destinační management a jeho obtížné právní řešení, kdy často bývají kvalitně fungující lázně obklopeny zanedbaným okolím nebo je koordinace s dalšími službami neefektivní. Vcelku se tedy lázeňství musí vyrovnávat s mnoha komplikovanými právními otázkami.

Foto: Shutterstock.com

JUDr. PhDr. René Petráš Ph.D.pedagog Právnické fakulty Univerzity Karlovy a Univerzity Jana Amose Komenského
petras@prf.cuni.cz