Návštěva hlavního města Malajsie je zážitkem, na který se nezapomíná. A nejsou to jen slavné mrakodrapy Petronas Towers, známá televizní věž nebo houfy prosklených věžáků, co dělá z Kuala Lumpuru turisticky oblíbenou destinaci. Uchvacující je především to, co se děje na úpatí výškových budov, v podhoubí velkoměsta. Totiž onen „obyčejný“ život multietnického obyvatelstva, různorodost náboženských projevů i tvrdý střet překotného ekonomického růstu s tradiční východoasijskou kulturou.
Kterak z krize povstal tygr
Pokud byste porovnali Kuala Lumpur osmdesátých let minulého století a současnou malajsijskou metropoli – těžko by vás napadlo, že před sebou máte jedno a to samé město. Rozdíl by byl více než markantní. Ekonomická krize druhé poloviny 20. století neblaze ovlivňovala většinu asijských států, prosperita byla v nedohlednu. Na začátku devadesátých let ovšem přišel obrat (nejsem ekonom, tudíž vám přesně nepovím, jak se to přihodilo) a z některých relativně chudých zemí se stali silní ekonomičtí tygři. Malajsie byla jednou z nich. Hlavním důvodem hospodářského vzestupu byla bezesporu ropa těžená z mořského dna. Ropné plošiny rostly jak houby po dešti. Dalším rentabilním vývozním artiklem zůstal kaučuk a palmový olej. Do města přijeli investoři, černé zlato přilákalo bohaté finanční domy a firmy, nastal boom v elektronické výrobě. V poslední době se politika Malajsie výrazně zaměřuje také na služby, cestovní ruch nevyjímaje. Důležitým zdrojem financí jsou především movití turisté z arabských zemí, kterým vyhovuje islám jako státní malajsijské náboženství. Podstatnou část incomingu ovšem tvoří i návštěvníci z evropských zemí a Spojených států. K polovině minulého roku bylo v dvacetisedmimilionové Malajsii 2 360 hotelů se 160 327 lůžky. V samotném hlavním městě mohou turisté přespat v 232 hotelech na 31 334 postelích. V těchto číslech samozřejmě nejsou uvedena ubytování v soukromí, hostelech apod. Město Kuala Lumpur se zkrátka stalo bohatým supermoderním centrem Malajsie s rozvinutou infrastrukturou, které si přesto zachovává půvab v tradičních hodnotách a multináboženském folkloru.
Bahnitý soutok
Historie Kuala Lumpuru není příliš bohatá, stejně jako celé Malajsie, která se po stovkách let koloniální nadvlády dočkala nezávislosti až v roce 1957. Roku 1857 skupina čínských prospektorů cínu založila uprostřed západního pobřeží Malajského poloostrova malou těžařskou osadu na soutoku dvou řek, podle kterého ji také pojmenovali (Kuala Lumpur v malajštině znamená bahnitý soutok). Významnější roli město začalo hrát až roku 1882, kdy si ho britský koloniální správce vybral za své administrativní sídlo, a roku 1896 se stalo hlavním městem tehdy vzniklé federace malajských sultanátů. Nechci vás zdržovat dalším popisováním běhu historie, líčením Japonské okupace ani dějinami bojů za svrchovanost. To se ostatně můžete dočíst na patřičných webových stránkách. Jisté však je, že za 150 let existence se Kuala Lumpur rozrostlo z nicotné vsi v obrovskou metropoli s téměř dvěma miliony obyvatel, ve které se dál horečně buduje. Kvanta stavebních jeřábů v ulicích jsou neodmyslitelným atributem města.
 Pravý život v Kuala Lumpuru najdete na ulici, třeba v oblíbených nočních „street foodech“ |
Highlights
Tradičním centrem poměrně chaotické aglomerace je Merdecké náměstí (náměstí Svobody), v jehož okolí se také nachází nejvíce pamětihodností města. Na jihu sousedí náměstí s malebnou Čínskou čtvrtí, a pokud se vydáte ještě dále na jih, ocitnete se v Bangsaru, centru nočního života plném barů a restaurací. Jestliže půjdete východním směrem, dojdete do Golden Triangle, luxusní čtvrti plné hotelů, nákupních center a výškových administrativních budov připomínajících americké „downtowns“. Západní směr vás dovede do odpočinkové části města Lake Gardens. Nesourodou změtí staveb a rušných ulic pak jako hbitý had kličkuje supermoderní magnetická dráha městského rychlovlaku – monorail. Ale vraťme se zpátky na Merdecké náměstí. Jeho dominantou je palác Sultan Abdul Samad – Nejvyšší soud, který byl dokončen v roce 1897 v pseudomaurském slohu a je završen třemi cibulovitými kopulemi z ryzího cínu. Jedna z nich korunuje čtyřicetimetrovou věž s hodinami, která připomíná londýnský Big Ben. Tento fakt není nijak překvapující, neboť budova byla navržena britským architektem A. C. Normanem. Na opačné straně náměstí stojí anglikánský kostel Panny Marie z roku 1893.
Nedaleko odsud je k vidění jedna z nejhezčích mešit ve městě. Jmenuje se Masjid Jamek, postavena byla v roce 1907 z růžových a krémově bílých cihel a nachází se přímo nad soutokem řek (dnes spíše smrdutých stok) Gombak a Klang. Ano, správně, nad oním bahnitým soutokem, kde byly položeny základy budoucího velkoměsta. Budovu navrhl britský architekt A. B. Hubbock, který se nechal inspirovat indickým tvaroslovím. Nezapomeňte, že vstupujete do islámského svatostánku a musíte být dostatečně zahalení. Jiným skvělým zážitkem je zabloudit do neuvěřitelného cvrkotu proslulé Čínské čtvrti, která se táhne zejména podél proslulé ulice Jalan Petaling.
 V populární čínské čtvrti seženete všechno, na co si vzpomenete |
Naleznete zde vše, od indických lékárníků, kteří vystavují své bylinky, přes nepálské obchodníky nabízející exotické šperky až po nejrůznější fast foody a obchůdky s domácím zvířectvem. Největší podíl ovšem zastává elektronika (jak jinak, jsme přeci v Malajsii). Většina zboží je výrazně levnější než v západním světě, takže hodně turistů propadá nákupní horečce. Má to ale jeden háček – v čínské čtvrti vám prodají plagiáty snad úplně všeho, často téměř k nerozeznání od originálů. Postraní uličky jsou pak plné restaurací a kiosků pod širým nebem, kde si můžete objednat známé, neznámé nebo ještě žijící pokrmy.
 Petronas Twin Towers – co dodat |
Twins a Menara
Ať se nám to líbí nebo ne, bezkonkurenčně největší pýchou a symbolem města jsou Petronas Twin Towers, do roku 2003 nejvyšší budovy světa (nyní třetí nejvyšší). Dvě elegantní ocelové věže se vypínají vysoko nad okolní mrakodrapy do výšky 452 metrů. Jedna věž je celá vyhrazena státnímu petrolejářskému gigantu, společnosti Petronas. Ve druhé věži pak sídlí další významné, především mezinárodní firmy. Ve spodní části stavby se nachází obrovské několikapatrové luxusní nákupní centrum. Budovy o osmdesáti osmi poschodích byly dokončeny roku 1997 a výstavba trvala pouhé tři roky. Věže jsou spojeny ve 41. a 42. patře dvouposchoďovým mostem zvaným Skybridge. Dolní patro je určeno turistům, po horním přecházejí zaměstnanci z věže do věže. Vyhlídka z mostu je oslňující a vůbec nemusíte litovat, že se nedostanete až na vrcholky věží. Už ve výšce 175 metrů budete mít celou metropoli jako na dlani. Jen malé upozornění: návštěva této nevšední turistické atrakce není příliš vhodná pro lidi trpící závratěmi. Druhým fenoménem Kuala Lumpuru je telekomunikační věž Menara (421 metrů), čtvrtá nejvyšší na světě. Její provoz byl zahájen v roce 1996, cesta výtahem z přízemí na vyhlídku trvá minutu a nahoře je fantastický výhled nejen na město, ale především na Petronas Twin Towers. Věž má pro vás ještě bonus navíc – pro ty, kdo se chtějí najíst „v pohybu“, je o patro výše otáčivá restaurace Seri Angkasa.
Město duchů
Výrazná ekonomická prosperita Malajsie dovoluje místní politické garnituře realizovat některé monstrózní, mnohdy až nepochopitelné projekty. Prvním příkladem může být výstavba sice luxusního, ale od Kuala Lumpuru 75 kilometrů vzdáleného letiště (dostavěno 1998). Touto turistu poměrně obtěžující polohou si vládní činitelé „nechávají místo“ na další zástavbu rychle expandující metropole. Už za deset let by měl být podle prognóz areál letiště na okraji hlavního města. No, nechme se překvapit. Podobným stavitelským podnikem je město Cyberjaya, které od roku 1999 vzniká na zelené louce nedaleko hlavního města. Jak už název napovídá, jde o rozsáhlé hi-tech centrum počítačového průmyslu. Prostě takové malajsijské Silicon Valley.
 Golden Triangle – moderní centrum Kuala Lumpuru |
Třetím megalomanským projektem, u kterého se zastavíme podrobněji, je bezesporu Putrajaya, nově budované hlavní město Malajsie, federální a administrativní teritorium. Sem se v současné době postupně přesouvají vládní úřady, Kuala Lumpur v budoucnu zůstane pouze finančním a obchodním centrem země. Putrajaya byla založena před čtrnácti lety (taktéž na zelené louce) asi patnáct kilometrů od Kuala Lumpuru. Město bylo pojmenováno po prvním malajském premiérovi – Tunku Abdul Rahman Putra al-Hadž. V malajštině „putra“ znamená princ a „jaya“ je úspěch. Putrajaya, která ohromuje svou monumentalitou, je ukázkou moderního urbanistického plánování – zeleň a vodní plochy tvoří 70 % jeho rozlohy (místními je označována jako „Inteligent Garden City“).
 Odpočinek a meditace v mešitě Masjid Jamek |
Centru města dominuje palác Perdana Putra (úřad premiéra) a Putra Mosque (hlavní mešita pro 15 000 věřících se 116 metrů vysokým minaretem). Hlavním dopravní tepnou je 4,2 kilometru dlouhý a 100 metrů široký bulvár Persiaran Perdana. Z jednoho konce nedohlédnete na druhý. Pro představu: je to necelých šest širších Václaváků za sebou. I slavná Champs-Elysées v Paříži jsou sotva poloviční v porovnání se zdejší centrální třídou.
 Putrajaya. Prázdné bulváry před palácem Perdana Putra – sídlem předsedy vlády |
Přes veškerou okázalost a monstróznost působí vylidněná Putrajaya jaksi prázdným až depresivním dojmem. V obrovské aglomeraci totiž žije pouhých 60 000 lidí (obyčejní Malajsijci se sem zrovna nehrnou) a mnoho chodců nebo aut mezi gigantickými paláci nepotkáte. Asociace s městem duchů není náhodná.
 Colours of Malaysia – festival tance a barev |
Jediným dnem, kdy Putrajaya v pravém slova smyslu ožívá, je každoroční velkolepý festival Barvy Malajsie (Citrawarna, Colours of Malaysia), který svým pojetím připomíná slavný karneval v Riu de Janeiro. Jde o největší kulturní a folklorní akci v Malajsii, v rámci které se představují taneční či pěvecké soubory ze všech třinácti malajsijských států. Pestrobarevný mnohahodinový rej symbolizuje různorodost a klidné soužití malajsijské společnosti, ve které není místo pro národnostní konflikty. Celého tanečního maratonu se účastní neuvěřitelných 4 000 vystupujících, desetitisíce diváků přihlížejí nebo sedí v ochozech, včetně všech špiček společenského a politického života v zemi. Festival Barvy Malajsie je vzrušující oslavou malajsijské rozmanitosti brojící proti monotónní globální kultuře. Ne nadarmo se Malajsii přezdívá „malá Asie”.
Text: Jan Pomykal
Foto: Jan Pomykal a Roger Schickerd