Region, o kterém bude řeč, by měl mít kámen ve znaku. Nic nevystihuje malebnou část středního Povltaví tak jako nápadná koncentrace šutrů všech tvarů a velikostí. Jsou všudypřítomné. A nejen ty klasické, přírodní, houfně rozeseté po krajině, nýbrž i takové, které člověku pomáhali přežít, které ho chránili a živili. O kamenech opředených pověstmi a záhadami ani nemluvě… Zvu vás na krátké putování Sedlčanskem, zvláště pak do míst, kde se surovina zvaná kámen nesmazatelně vryla do krajiny i do historie zdejších obyvatel.
Území na pomezí jižních a středních Čech nebylo v minulosti příliš vyhledávané, mimo jiné i kvůli kamenitému charakteru půdy, která nebyla extra vhodná k zemědělství. Přesto má Sedlčansko bohatou a pozoruhodnou historii. Lidé si s kameny v průběhu věků poradili, ale je více než zřejmé, že si museli neuvěřitelně „máknout“. Dodnes udivují velké shluky obřích kamenů uprostřed polí, meze vytvořené obrovitými balvany, s trochou fantazie připomínající kyklopské zdivo inckých památek, nebo úvalové cesty ohraničené nekonečnými řadami pečlivě vyskládaných šutrů. Dalším typickým krajinotvorným prvkem zdejší pahorkatiny jsou balvanité remízky obklopené poli a pastvinami… Kraj kamenů – jiné přízvisko tento drsný i líbezný kus země nemohl dostat. Charakter území dotváří půvabné vesničky, osady a samoty s často libozvučnými a poetickými názvy. Pár příkladů: Veselíčko, Oukřtalov, Vitín, Počepice, Hrabří, Jezvina. Jak se vám to poslouchá? Asi nemusím připomínat, že stres a shon se vískám, roztroušeným mezi kopci, zdaleka vyhnul. Ale zpět ke kamenům.
Šestero krás
Zastavení první – zřícenina hradu Vrškamýk.Kamýkem rozumíme malou výraznou skalku, nicméně „kamenné“ téma tu souvisí především se skladbou hradního zdiva, jež dokáže pozornému návštěvníkovi prozradit nejednu z architektonických „vychytávek“ původní stavby. Vrškamýk je královského založení a vypínal se na táhlém návrší nad levým břehem nejznámější české řeky nedaleko Kamýku nad Vltavou. Byl vystavěn na pravidelném půdorysu, dvě dlouhá palácová křídla svírala úzké nádvoří, vpředu byla věžovitá brána, vzadu objekt kaple. V zachovalých částech zdí lze učebnicově identifikovat teplovzdušné vytápění (vrchol luxusu bydlení 13. století), roubenou komoru (otisky dřev ve stěnách), klenební konzolu kaple a zachovalý „zub“ cimbuří na hradbě předhradí. Málo známé ruiny Vrškamýku mají, díky zachovaným kamenným článkům, obrovskou vypovídající hodnotu o životním stylu tehdejší doby.
Zastavení druhé – Husova kazatelna u Petrovic. Přírodní rezervace o rozloze 9 ha obsahuje několik balvanů neobvyklých tvarů (např. Pecen chleba, Zkamenělá žába, Stodola) a zároveň představuje ukázku forem zvětrávání a odnosu žulových hornin. Největší z nich je téměř tři metry vysoký viklan s hlubokou skalní mísou na temeni. S podložím je spojen pouze nepatrnou ploškou a podle některých odborníků jde o největší viklan na našem území. Pověst praví, že z kamene kázal Jan Hus, když pobýval na nedalekém hradě Zvěřinci (o tom bude ještě řeč v jiné souvislosti). Prohlubeň na horní ploše zavdala příčinu k úvahám o obětišti, shromaždišti krve a o jiných morbidních rituálech. Dnešní věda samozřejmě doložila čistě přírodní původ viklanu.
Husova kazatelna, největší viklan na našem území |
Zastavení třetí – Vrškámen. Jen 2 km vzdušnou čarou od Husovy kazatelny nalezneme v polích za Petrovicemi osamocený 320 cm vysoký balvan. Na rozdíl od svého známějšího bratra není tolik „viklanovitý“, přesto je zjevně oddělený vlivem zvětrávání od horninového podkladu. Vrškámen se i tak pyšní dvěma nej: je největším volně ležícím balvanem na území středních Čech a zároveň jde o jedno z našich plošně nejmenších chráněných území (0,086 ha). Obě přírodní památky, Vrškámen i Husova kazatelna, jsou součástí naučné stezky Petrovicko, která je dlouhá 27 km a obsahuje 20 informačních zastávek.
Mohutný válec příčovského mlýna |
Křížová cesta u vesnice Kuničky |
Zastavení čtvrté – náhrobní kámen Jakuba Krčína z Jelčan. Ano – i takové druhy kamenů přitahují pozornost turistické veřejnosti. Mramorový náhrobník renesanční „celebrity“ je uložen v interiéru nádherného románského kostelíka Nanebevzetí P. Marie v Obděnicích. Na náhrobku je vysekán epitaf, který si Krčín sám napsal. Co ovšem na kameni chybí, je rok úmrtí rybníkářského mistra, což dalo podnět k různým pověstem a spekulacím o místě jeho posledního odpočinku (např. nedaleký prčický kostel se též chlubí Krčínovým hrobem). Faktem zůstává, že Krčín vlastnil na Sedlčansku rozsáhlé pozemky, sídlil na tvrzi v Křepenicích (dochovaný objekt právě prochází rekonstrukcí) a dodnes je v kraji pojmem. To, že se rozhodl poslední část svého života strávit v Obděnicích, je pro současníka pochopitelné už jen z toho důvodu, že se jedná o krásnou vísku obklopenou rybníky, které vévodí vzácná kostelní dominanta umožňující dokonalý kruhový rozhled.
Polovypuštěný rybník Podvesák (oficiálně Velký rovinský rybník) dokazuje, |
Zastavení páté – mlýnský kámen větrného mlýna u vesnice Příčovy.Přiznávám se bez mučení, že mlýnský kámen v našem vyprávění figuruje pouze imaginárně. Každopádně kdysi existovat musel a jistě živil široké okolí. Z větrníku holandského typu dodnes zbyly „jen“ výrazné trosky a objekt již před polovinou 19. století nesloužil svému účelu. To ovšem nemění nic na faktu, že zřícenina již zdálky upoutává svou mohutností. Vnější průměr stavby je přes 14 metrů, ve zdech jsou pravidelné otvory a otisky po dřevěné nástavbové konstrukci, jež zvenku nesla lopatky a uvnitř složitý mlecí mechanismus.
Jedná se o největší a zřejmě nejstarší pozůstatek větrného mlýna u nás. Ostatně počátky jedinečné stavby jsou, jak jinak, dávány do souvislosti s Jakubem Krčínem. I přes úpornou agitaci místních patriotů se zdá, že mlýn bude přeci jen o pár desítek let mladší.
Zastavení šesté – kamenná křížová cesta. Originální ztvárnění tradičního tématu utrpení a smrti Ježíše Krista najdeme opět poblíž Petrovic mezi obcemi Kuní a Kuníček. 14 bludných kamenů žulového původu posloužilo k vytvoření svérázné pamětihodnosti, kterou vytesal akademický sochař Ivan Kodym z nedaleké vesnice Jalovčí. V dnešní době je bohulibá též historie vzniku křížové cesty: kameny zasponzorovaly rodiny žijící v okolních vesničkách. Na každém zastavení je kovová destička se jménem dárce. Dílo bylo vysvěceno v létě roku 2000 biskupem Mons. Jaroslavem Škarvadou.
Již 250 let střeží sv. Vojtěch a sv. Jan Nepomucký cestu |
Zastavení šesté – záhadné hromady kamenů na Zvěřinci. Na skromné zbytky hradu Zvěřince natrefíte 5km západně od souměstí Sedlec – Prčice. Je z nich daleký výhled do kraje, jelikož jsou rozložené na vysokém zalesněném výběžku (539 m n. m.). Tajuplnost zříceniny umocněná relativní odlehlostí od civilizace okouzlila i Karla Hynka Máchu, který Zvěřinec několikrát navštívil, když trávil prázdniny u svého dědečka v nedalekých Měšeticích. Jeho účinkování zde připomíná pamětní deska na vrcholové skále. Hrad pochází ze 14. století, jako pustý se uvádí k roku 1539. Pozorný návštěvník bez problémů rozezná pravidelné, obdélné předhradí obklopené valy a příkopy a nevelké jádro na skalnatém vrcholku nad ním. Co ovšem upoutá na první pohled jsou rozsáhlé hromady kamene zabírající téměř polovinu předhradí. Jako kdyby vám na zahradu někdo složil 10 valníků šutrů. Záhada? Moderní hradologie má svoje vysvětlení. Kameny pocházejí z rozměrného, do skály zahloubeného objektu (dnes již opět téměř zasypaného), nejčastěji interpretovaného jako nedokončená nádrž na vodu. Obyvatelé Zvěřince zkrátka kutali, kutali a vytěženou horninu shromažďovali uvnitř hradeb k dalšímu využití, k čemuž potom z neznámých důvodů nedošlo. Hups, a je po záhadě!
Neprávem opomíjený královský hrad |
Románský kostel v Obděnicích, |
… atd., atd.
Berte, prosím, výše uvedený výčet zajímavostí jen jako hrubý nástin. Zvlněná krajina Sedlčanska, z valné většiny přitulená k pravému břehu Vltavy, má ve svém portfóliu další, neméně působivé, památky patřící do naší krátké „geologicko – historické“ exkurze. Namátkou uveďme např. „zborcený dolmen“, jakýsi velký kamenný stůl, na lesní pasece mezi vesnicemi Rovina (zde doporučuji navštívit milou a legendární hospodu U Krobiána) a Počepice. V samotných Počepicích se můžete setkat s drobnými krasovými jevy (jeskyňky, vyvěračka) pod hrází rybníka. Příčinou je izolovaný ostrůvek vápenců, který zde vychází na povrch. Větší krasová oblast je pak součástí výše zmiňované Petrovické naučné stezky. Nazývá se Kozinec a najdeme tu teplomilná stepní a travnatá společenstva na krystalických vápencích se škrapy a závrty. Součástí Kozince jsou i Divišova a Dvořákova jeskyně v údolí potoka Brzina. Zajímavě působí také velké oblé balvany vystupující z polovypuštěného rybníka zvaného Podvesák mezi Rovinou a vískou Trkov. V půli cesty mezi Vysokým Chlumcem a Počepicemi zaplesá duše milovníka barokního sochařství. Onomu místu se říká „U svatých“ a vzácnými kamennými artefakty tu jsou dvě naproti sobě stojící skulptury (sv. Jan Nepomucký a sv. Vojtěch) světců z poloviny 18. století. A tak by se dalo pokračovati do aleluja…
Výrazný shluk balvanů nad Počepicemi, v pozadí „zborcený dolmen“. |
Dlužno na závěr podotknout, že za rozvojem cestovního ruchu v oblasti stojí Sdružení obcí Sedlčanska, které mimo jiné nedávno zbudovalo rozsáhlou síť cyklostezek s odpočívadly a informačními tabulemi, takže se kraj postupně stává rájem kolařů. A že je co objevovat, když je vůkol, a to doslova, na kameni kámen.
Text: Jan Pomykal
Foto: Sdružení obcí Sedlčanska,
František Podrazil a Jan Pomykal