Krkonoše, tyto naše velehory, se rozkládají na ploše 631 km2, z čehož na území ČR se jedná o 2/3 z celkové jejich plochy. Náleží do západní části sudetské horské soustavy, táhnoucí se od Lužických hor po Nízký Jeseník, a dělí se na tzv. hřbety a rozsochy. První lidská sídla se dostávala do zdejších neproniknutelných lesů kolem toků řek a zemských stezek.
Jakýmsi předchůdcem dnešní turistiky v Krkonoších byly výpravy vědců a učenců za poznáním přírodních a etnicko-společenských poměrů. Ovšem k opravdovým znalcům hor patřili především sběrači bylin, lovci a prospektoři. V souvislosti s vysvěcením kaple sv. Vavřince na Sněžce roku 1681 a další kaple u pramenů Labe o tři roky později dochází ke zvýšenému zájmu veřejnosti o tuto oblast. A právě k těmto místům byla pořádána každoročně náboženská procesí a v návaznosti na ně jsou organizovány i první turistické výlety, jejichž cílem byla především Sněžka. Tento, dá se říci zlomový moment v historii Krkonoš, přináší období dobrodružného, idylického a romantického pronikání člověka do hor za pocity a zážitky, ale i bohatstvím, které vnímavému návštěvníkovi byla schopna poskytnout příroda uchráněná před každodenní všedností nastupující moderní civilizace.
S těmito trendy přináší turistický ruch také budařům a obyvatelům bud nové možnosti obživy i výdělku. Letní boudy poskytovaly ve svých začátcích skromné přístřeší a pohostinství, ale postupem času i v důsledku rostoucích nároků byly upravovány pro celoroční provoz a přeměněny v ubytovny, hostince, restaurace nebo později hotely značné výstavnosti a přepychu. Takto přestavěny byly Petrova, Rennerova a Luční bouda. Vznikaly nové boudy jako bouda na Sněžce, Obří bouda, Labská bouda, Bouda u Sněžných jam, Bouda prince Jindřicha a další. Turistika měla pochopitelně vliv i na přeměnu a rozvoj hlavních krkonošských středisek Špindlerova Mlýna, Pece pod Sněžkou a Harrachova, u nichž došlo k postupné proměně z osad na významná střediska cestovního ruchu.
Co by to bylo za vyprávění o Krkonoších, nezmínit jejich největší a nejnavštěvovanější zimní i letní turistická centra. Začněme třeba Trutnovem, který leží v nadmořské výšce 427 m malebného údolí řeky Úpy. Dnešní více jak třicetitisícový Trutnov je svým hospodářským a společenským významem skutečnou metropolí Podkrkonoší a svou polohou je branou do Krkonoš. Svoboda nad Úpou je městem v údolí řeky Úpy v nadmořské výšce 516 m a vděčí za svůj vznik hornictví. Po ukončení těžby v 18. století nastupuje nejprve domácí textilní výroba a současně s ní budní hospodaření. Na počátku 20. století se ještě rozvinulo v město s papírenskou výrobou. Špindlerův Mlýn leží v nadmořské výšce 700 – 1200 m na soutoku řeky Labe s Dolským potokem. Jeho okolí nabízí terény zejména vhodné pro zimní turistiku a běh na lyžích. V létě lákají k výletům tichá údolí i krásné pohledy z hřebenů Krkonoš. Dalším centrem turistiky je Vrchlabí, které bylo prvním a nejsevernějším městem na Labi. Leží v nadmořské výšce 430 – 500 m. Zeměpisně se však nalézá v srdci horského masivu Krkonoš a je jednou z bran do Krakonošova panství. Jilemnice je položena do kopcovité krajiny západního podhůří Krkonoš ve výšce 464 m n.m. Již celá desetiletí je vyhledávána jako výborné východisko do západních Krkonoš, jejichž přirozeným centrem se během historického vývoje stala. Význam města Žacléř na nejvýchodnějším okraji Krkonoš v nadmořské výšce 612 m je v minulosti spjat se žacléřským hradem, který měl za úkol střežit zemskou stezku. Horské lázeňské město Janské Lázně v nadmořské výšce 519 m ležící na úpatí Černé hory. Je známé svými teplými a mírně radioaktivními prameny, ve kterých se úspěšně léčí zejména následky dětské obrny. V horní části města byla zbudována roku 1928 nejstarší lanová dráha v Krkonoších vedoucí do vrcholové stanice na Černé hoře (1299 m n. m.). Pec pod Sněžkou, toto horské rekreační středisko ve východních Krkonoších v nadmořské výšce 769 m, je místem opravdu značného turistického významu, a nejen pro své ideální podmínky pro letní turistiku i lyžování. Vznik původní osady souvisí s báňskou těžbou v Obřím dole v 16. století. Velký rozvoj cestovního ruchu byl odstartován po 2. sv. válce díky výstavbě sedačkové lanovky na Růžovou horu a Sněžku. Velká Úpa je bývalá horská osada v údolí řeky Úpy v nadmořské výšce 726 m. V minulosti se zdejší lidé živili převážně pěstováním dobytka a prací v lese. Od roku 1972 je zde v provozu sedačková lanovka na Portášovy Boudy. Horskou obec Horní Maršov najdete v údolí řeky Úpy mezi Světlou horou a Rýchorským hřbetem v nadmořské výšce 527 m. Z historických pramenů víme, že v 15. a 16. století je zde doloženo dobývání železné rudy a těžba dřeva pro kutnohorské doly. Domácí tkalcování bylo vystřídáno později textilním a papírenským průmyslem.
Krkonoše jsou atraktivní z hlediska turistických možností ve dvou základních směrech. V první řadě to jsou zimní sporty všeho druhu a v druhém případě pak letní turistika. Mohu vám jen doporučit některou z procházek, nebo túru na hřebeny i jinam. Tak třeba Stezka na hřebeny vede jak zalesněnými oblastmi, tak i po hřebenech západních Krkonoš včetně rašelinišť a pramene Labe. Další je náročná túra Čertovský výšlap po nižších hřebenech jihovýchodně od Harrachova. Zřejmě nejhezčí a nejpestřejší z harrachovských turistických okruhů je Vyhlídková trasa západem Krkonoš, která vám dává možnost poznat mnohé z přírodních zajímavostí a rozhlédnout se i dál. Vděčným minivýletem pro seniory, rodiče s malými dětmi, nebo jste-li v Harrachově jenom na skok, je Výlet k Mumlavskému vodopádu, při němž poznáte jak zmíněný vodopád, pozůstatky po hornické činnosti, tak i osadu Rýžoviště. Středně náročný okruh S pašeráky na Rezek a Dvoračky vás provede po méně frekventovaných turistických cestách malebnými partiemi východně od Rokytnice. Trasa Přes čertovu horu do Harrachova a Studenovem zpět je trasou nikterak dlouhou a lze ji charakterizovat jako celodenní. Rokytnice za půlden je výlet určený jen pro ty, kdož jsou v Rokytnici jenom na skok, ale přesto chtějí poznat alespoň část toho nejzajímavějšího, co tento kout hor nabízí. Pokud se chcete v Rokytnici jenom více projít, můžete se podívat K Huťskému vodopádu. Delším okruhem pro zdatné turisty je výlet Za zapadlými vlastenci vedený klidnými kouty nejzápadnějších Krkonoš na pravém břehu řeky Jizery.
Krkonoše jsou pohořím, plným jedinečných přírodních a krajinných hodnot. Statut národního parku získaný v roce 1963 se stal nezbytným předpokladem, nikoli však samozřejmou zárukou zachování zdejších hodnot. Navzdory existujícím problémům s vysokou návštěvností je zřejmé, že turistický ruch představuje jediný zdroj prosperity místních lidí za předpokladu, že jsme schopni se vypořádat s tím, kde začíná hranice mezi trvale udržitelným a destrukčním rozvojem.
Ovšem ten, kterého jsem doposud nezmínil, je sám vládce hor, mocný Krakonoš. Většina z vás ví, co je Krakonošova zahrádka, znáte pohádkové příběhy i příběhy o Trautenberkovi, Kubovi, Anče a hajném. Bylo toho o něm napsáno opravdu mnoho, ale málokdo z vás ví, jak vypadá rok u Krakonoše. Nezačíná prvním lednem jako u lidí, ale prvním devětsilem, který vyskočí ze sněhu u potoka. Měsíce se tu jmenují podle květin a tak jdou po sobě měsíc sněženek a devětsilu, měsíc pampelišek a petrklíčů, měsíc kopretin a lučních zvonků, měsíc knotovky a zlatobýlu. Rok se sklání k podzimu měsícem vřesu, kýchavice a oměje a končí, až vypustí do prvního sněhu svá semena bylina hořec. Tehdy Krakonoš přikáže jelenům, aby vytroubili konec roku, a dává příkazy: „Skřítkové, stáhněte stromovou mízu do soudků v podzemních komorách! Kytičky, oblékněte se do cibulek a pospěšte do podzemních ložnic! Čtvernožci a chlupatí, skryjte se před zimou do doupat a pelíšků a vy, lidé, couvněte pod střechu k teplé peci! V mém království nastal čas zimních spáčů.“
-LGS-