Co je to tam… na Sněžce?

 

O letošních prázdninách se na Sněžce oficiálně otevřela zbrusu nová Česká poštovna. Vkusně tak doplnila zajímavý soubor staveb (nejen) na vrcholu naší nejvyšší hory. Pojďme si udělat malou exkurzi.

 

V letních měsích si při výstupu na vrchol od lidí neodpočinete

 Kaple

Nejstarší stavbou na Sněžce je 14 metrů vysoká kaple sv. Vavřince. Svým tvarem připomíná rotundu s čtverhrannou apsidou. Vystavěl ji v 17. století slezský šlechtic Kryštof Leopold Schaffgotsch, kterému patřily pozemky na severních svazích Krkonoš. Kaple plnila svou funkci až do josefínských reforem, kdy zpustla a fungovala jako příležitostná hospoda a přístřešek. V polovině 19. století se dočkala nového vysvěcení. V dalších letech ji několikrát poničil požár, pokaždé však byla obnovena. Naposledy byla kaple opravena v roce 1999. Objekt byl zpevněn a zateplen, uvnitř byl instalován nový oltář a restaurovány nástěnné malby. V posledních několika letech se na vrcholu Sněžky 10. srpna na svatého Vavřince scházejí polští a čeští duchovní, horalé a poutníci, aby se zúčastnili mše za horské záchranáře a vůdce.

Budova nové poštovny vlevo, vpravo kaple sv. Vavřince

Polská

Při výstupu na Sněžku vás již zdálky upoutá atypická stavba připomínající tři létající talíře nad sebou. Jedná se o Polskou (dříve Slezskou) boudu, dnes nejvýraznější dominantu vrcholu. Její základy byly položeny v roce 1850, stavitelem byl Bedřich Sommer, hostinský z boudy u Sněžných jam. O sedm let později bouda vyhořela a obnovena byla v roce 1862. Budova sloužila veřejnosti až do výstavby nového horského hotelu s restaurací, který byl dokončen roku 1976. V objektu sídlí i meteorologická stanice.

„UFO podoba“ Polské chaty byla dokončena v roce 1976

Horní

Nejníže položenou stavbou na české straně Sněžky je horní stanice sedačkové lanovky z Pece pod Sněžkou. Za prvních dvacet let provozu (1949 – 1999) prošlo touto budovou více než šest milionů návštěvníků vrcholu nejvyšší hory. Lanovka je postavena jako oběžná dvouúseková (mezistanice na Růžové hoře) s dvoumístnými odpojitelnými sedačkami. V současné době je budoucnost lanové dráhy značně nejistá. Její technický stav není kvůli extrémním klimatickým podmínkám optimální, a proto se v posledním desetiletí vedou urputné diskuse na téma „co s ní“. Uvažuje se o rekonstrukci stávající lanovky, o vybudování nové nebo o ekologicky radikálnějším řešení: zbořit horní úsek lanovky a opravit jen dolní část s ukončením na Růžové hoře. Jen ať se lidé trochu zapotí.

Česká

Další stavbou na české straně Sněžky byla Česká bouda, která byla postavena v roce 1868 a sloužila turistům do května roku 1990. Uzavřená a nevyužívaná Česká bouda zchátrala a na podzim roku 2004 ji její poslední majitel (Správa Krkonošského národního parku) zlikvidoval. Na jejím místě vznikla zmíněná nová Česká poštovna (tu starou čeká demolice, takže v době, kdy budete číst tyto řádky, již nemusí existovat). Její prosklená dřevěná konstrukce s plochou střechou se vrcholu Sněžky dotýká deseti patkami, takže se převážná část podlahy vznáší nad povrchem hory. Hydraulicky ovládané vnější dřevěné okenice daly objektu podobu moderního domu a obyčejné horské boudy zároveň. Otevření originální stavby provázely komplikace a zpoždění. Původně měla být stavba otázkou několika týdnů, nakonec se otevřela pět let po zahájení příprav. Zahájení výstavby nejprve komplikovaly výhrady správců Krkonošského národního parku k jejímu vzhledu, později se přidaly průtahy se získáním stavebního povolení či s výrobou některých stavebních dílů. Poštovna bude otevřena celoročně podle počasí. Turisté do ní budou mít přístup většinou od 9 do 17 hodin, koupí si zde základní občerstvení, získají původní dopisní razítko nebo si pořídí originální minci.

Panská, Obří, Slezská

Nejde nezmínit ještě další tři zajímavé objekty, které na vrcholu sice nenajdete, ale s monumentální horou úzce souvisely nebo souvisí. První z nich byla Panská bouda z poloviny 17. století, jež stála na okraji Úpské jámy v sedle pod Sněžkou (1 395 m). Jednalo se o jednoduché stavení s jednou světnicí a komorou, v níž byli ubytováni dělníci, kteří stavěli na Sněžce kapli sv. Vavřince. Později Panská bouda zanikla a místo ní vystavěl v roce 1847 kupec Mittlohner z Velké Úpy Obří boudu, k níž byla roku 1883 dokončena cesta z Pece Obřím dolem. Po druhé světové válce byla bouda opravena, později však kvůli zanedbané údržbě zchátrala a v roce 1982 byla zbořena. Poblíž bývalé Obří boudy dnes na polské straně stojí Slezská bouda, kde je možné provést základní „rekonvalescenci“ (jídlo, pití, toalety) před závěrečným stoupáním na vrchol.

Stará vodárna s vnitřním zařízením stála v době svého vzniku 50 000 Kč

Vodárenská

Při cestě Obřím dolem ke Slezské boudě v horních partiích horského chodníku nemůžete minout zajímavou do svahu zapuštěnou kamennou stavbičku. Nenápadný domeček v sobě ukrývá vynikající technickou památku – vodárnu pro Sněžku. Na objednávku tehdejšího majitele panství hraběte Rudolfa Czernin-Morzina ji v roce 1912 postavila První severočeská společnost pro vodní stavby z Ústí nad Labem. Celé zařízení bylo zbudováno za čtyři měsíce. Dělníci pracovali v neuvěřitelně tvrdých podmínkách vysokohorského prostředí. Na stavbu museli dopravit tuny materiálu po cestě od Horské kovárny, Rudnou roklí nebo po srázu vytvořeném zemní lavinou v roce 1882. Technicky vodárna pracovala zhruba takto: voda z Rudného potoka byla jímána pomocí drenáží do tří nádrží a odtud z výšky 150 metrů pouštěna padesátimilimetrovým potrubím do Peltonovy turbíny. S tou bylo spojeno vertikální pístové čerpadlo, které hnalo vodu čtyřicetimilimetrovými trubkami do 3000litrové nádrže v podkroví České boudy. Tímto způsobem se dařilo dopravit na Sněžku dva až čtyři tisíce litrů vody denně. Voda byla čerpána do výše 392 metrů, což byla v roce 1912 nejvyšší výtlačná výška v Evropě. Proti mrazu bylo potrubí chráněno vrstvou korku. V současné době je zařízení mimo provoz. Nedbalá údržba po roce 1950 vedla k postupnému chátrání vodárny, potrubí se definitivně přerušilo po opětovném zamrznutí v roce 1957. Dnes si můžete částečně zrekonstruovaný objekt volně prohlédnout.

Text a foto: Jan Pomykal

www.snezka.net