Kol Česka kolmo*

Při pohledu na naše luhy, háje, nížiny a výšiny, kde se to jen hemží kolouši, by se mohlo zdát, že jsme dost cyklistickou zemí. Tu rodinka na výletě zaučuje do jízdy na bicyklu nejmenší robátka, onde se zběsilý biker řítí úzkou pěšinou a do jejího okolí rozmetává údy pěšáků, jinde se skupinka koloušů kochá krajinou, romantickými hrady a malebnou krajinnou scenérií. Avšak není tomu tak, z průzkumů vyplývá, že Česká republika není vnímána jako země vhodná pro cykloturistiku a konečně i Ing. Martinek z Centra dopravního výzkumu přiznává, že když všechno půjde dobře, budeme cyklistickou zemí tak za deset let.

Chybí nám totiž ta „správná“ infrastruktura. Před lety nám stačilo, že máme krásnou krajinu, spoustu turisticky zajímavých míst a sem tam nějakou tu hospodu na cestě. Pak už nezbylo, než si sednout na půl hodinky nad velmi podrobnou mapu, sestavit trasu tak, aby to nebylo moc do kopce nebo prostředkem močálu, objednat si hezké počasí a vyrazit.

Z evropského hlediska je to trochu jinak. Evropský cykloturista chce nejen tu krásnou krajinu, ale pod plášti jeho bicyklu by měl ubíhat betonový chodníček, na trase očekává odpočívky, značky a směrovky, aby náhodou někam nezabloudil. Rovněž není zvědavý na to, aby každou chvíli trnul hrůzou, jestli ho ten náklaďák vytlačí z krajnice nebo jestli se mu to podaří ustát.

Raketový rozvoj
To ovšem neznamená, že se u nás nic nemění. Naopak, cykloturistika a trávení volného času v sedle kola vůbec zaznamenaly bouřlivý rozvoj. Jedním z hnacích motorů tohoto rozvoje je touha po zdravém životním stylu a nezanedbatelnou úlohu hraje i fakt, že ceny vybavení nejsou horentní a že cykloturistika patří k finančně nenáročným a ekologicky šetrným způsobům, jak strávit dovolenou nebo prožít víkend. Dnes si s sebou na dovolenou bere kolo 15 – 20 % lidí. Podle agentury Mag Consulting by mohlo letos do zahraničí vyjet na kolo zhruba 160 000 lidí, což je o 10 % více než loni. Velmi oblíbené jsou trasy v Rakousku (např. Dunajská cyklostezka), ve Francii, v Itálii, v podhůří Alp, ale také ve Středozemí, v Africe nebo v exotických krajích.

Plavení kol

Kolo je ale nejoblíbenějším nemotorovým přesunovým prostředkem především v České republice. Ta totiž oplývá tím, co vyjadřuje otřepané klišé „široká škála možností“. Tím chci říci, že po Česku můžete v klidu jezdit po lázeňských parkových cestičkách stylem „také jste dnes po obědě byla na kole, paní radová?“, vystřihnout si dálkovou trasu z Hlučína do Vídně nebo se na celoodpruženému biku, s přílbou na hlavě a chrániči na kloubech, porvat s horským terénem tam, kde to ještě jde. O 12% stoupání nebo klesání si třeba Holanďané mohou nechat jenom zdát – a to je nějaká cyklistická velmoc!

Poněkud pomaleji než kol přibývá u nás kilometrů značených cyklotras. Jsou nepoměrně nákladnější než pořízení kola. Nicméně pokrok tu vidět je, stačí se podívat na čísla: k 1. 1. 2002 u nás bylo vyznačeno přes 17 000 km cyklotras, přičemž jen za rok 2001 jich přibylo 7 000 km. V současné době činí celková délka vyznačených cyklistických stezek více než 20 000 km. Vedou od severu k jihu, od východu k západu, napojují se na mezinárodní trasy i na regionální okruhy, je to však stále málo.

Cyklotrasa typu „kola si na nás udělala pěkný výlet“

Schizofrenní značení
Nadto u nás máme dvojí až trojí značení cyklotras (vyplývá to z toho, co je u nás zvykem – koneckonců máme dvě asociace CK, dvě asociace průvodců, dvě asociace hotelů a restaurací, proč bychom si neměli dopřát přepychu několikerého značení cyklostezek?). Základní značení vyvinul a zajišťuje Klub českých turistů – to jsou ony značky na stromech se žlutým podkladem a žluté směrové tabule, pak je tu značení, které tuto metodiku nerespektuje, a konečně můžeme se potkat i se systémy, které k nám přesahují ze zahraničí. Už vůbec nemluvím o trasách, které existují jen na mapách, a v terénu kde nic tu nic.

Vyznačené cyklotrasy v České republice
Značené cyklistické trasy se u nás dělí podle úrovně na čtyři třídy. Tras I. třídy je zatím pět a patří k nim například cyklotrasa z Nového Dvora přes Hlinsko do Ronova nad Doubravou nebo dálková trasa z Brna přes Olomouc a Ostravu na česko-polský přechod Hať. Cyklotras II. třídy je podstatně více (cca 4 desítky). Najdeme mezi nimi například 114 km dlouhou stezku z Prahy přes Sedlčany a Tábor do Lomu nebo z Prahy přes Mladou Boleslav a Mimoň na česko-německý přechod v Petrovicích. Cyklotrasy III. třídy dosahují počtu zhruba sedmdesáti, jsou zpravidla kratší a můžeme se po nich projet například z Hořovic přes Křivoklát do Rakovníka nebo ze Vsetína přes Karlovice na Martiňák. Toto rozdělení se týká kvality a provedení stezek, krom toho máme po ruce samozřejmě i jiné dělení – sice nepříliš systematické, o to však srozumitelnější.

Cyklotrasa typu „24 drncavých kilometrů“

Například takové cyklostezky podél řek, to je velmi rozumná věc, zvláště tehdy, kdy má člověk alespoň základní zeměpisné znalosti nebo mapu, aby si uvědomil, odkud kam dotyčná řeka teče. Velmi rozšířený názor, že cesta podle vody je cestou po rovině, platí tak kolem rybníků. Zkusíte-li šlapat do pedálů podél Sázavy proti proudu, budete se divit, jaký to je rozdíl od jízdy opačným směrem. Nejdelší je u nás takzvaná Jantarová stezka Ostrava – Olomouc – Brno – Hevlín (304 km, ne vždy podél vody a ne vždy po proudu), následuje Labská trasa – začíná ve Špindlerově Mlýně a vede víceméně podle vody až do Děčína (294 km). O kilometr kratší je Moravská stezka, která vede z Jeseníku přes Olomouc do Břeclavi.

Naproti tomu v případě příhraničních a přeshraničních cyklostezek je už předem jasné, že cyklistu čekají kopečky, protože naše pohraničí je vesměs kopcovité a přeshraničí téměř výhradně hornaté. Naše nejdelší příhraniční trasa se jmenuje Beskydsko-karpatská magistrála, sleduje státní hranici na východě, měří 276 km a vede z Břeclavi přes Hodonín a Vsetín do Českého Těšína. Druhá nejdelší měří 255 km a na první navazuje v Břeclavi, odkud pokračuje přes Znojmo a Novou Bystřici na hraniční přechod Horní Dvořiště. Jmenuje se Česko-rakouská příhraniční cesta. Ale můžete se vypravit i na romantičtější a kratší cestu – například Krajem pískovcových skal z Hrádku nad Nisou do České Kamenice. Ani taková Jesenicko-orlická magistrála po trase Jeseník – Králíky – Náchod není k zahození.

Cyklostezek ve vnitrozemí je naproti tomu nepoměrně více. Zmíníme se zde jen o těch, které ve velkých vzdálenostech křižují Česko z jedné strany na druhou. K takovým patří například Českomoravská trasa Jeseník – Hlinsko – Telč – České Budějovice (365 km) nebo Brno – Kutná Hora – Praha (tzv. Pražská trasa, 250 km), případně stezky Jihlava – Třebíč – Brno – Zlín – Vsetín – Frýdek-Místek – Český Těšín (349 km).

Odpočívka na trase Brno – Vídeň“

Popravdě řečeno, málokdo se o své vůli vydá na takovou trasu s tím, že ji projede celou. Dálkové cyklotrasy slouží spíše jako rámec sítě, na kterou se napojují kratší regionální trasy a okruhy. Dálkové trasy se absolvují většinou v rámci skupinového zájezdu s podporou autobusu případně cateringu a po etapách.

Dalším druhem stezek (nikoliv nutně cyklistických) jsou takzvané Greenways. Greenway neboli zelený koridor je souvislý pruh krajiny propojený stezkou, kterou je možné absolvovat pěšky, na koni nebo na kole. Trasa koridoru je dána většinou přírodními podmínkami, místními potřebami a tradicemi. Koridory spojují obvykle sousední obce jednoho regionu, mohou mít ale i charakter dálkové trasy, jako tomu je například v případě Greenway Praha – Tábor – Jindřichův Hradec – Znojmo – Valtice – Vídeň (456 km) nebo Greenway z Prahy do Drážďan (většinou podél Labe, 200 km). Z pražských zelených koridorů je známá trasa podél Botiče z Výtoně do Průhonic, Greenway Vltava z Výtoně přes Holešovice do Tróje nebo Greenway Litavka.

Doposud jsme se zabývali stezkami v tom smyslu, jaké jsou kategorie a kudy vedou. U následujícího druhu cyklostezek je podstatnější, o čem jsou. Jedná se o tematické stezky, z nichž nejznámější jsou vinařské a pivní cyklostezky. Tyto trasy často nejsou vyznačeny v terénu, najdeme je nebo jejich části pouze na mapě a spojují nejzajímavější místa daného tématu v regionu.

Zahájení provozu cyklostezky v PetrovicícH

Moravské vinařské stezky jsou možná nejpropracovanějším systémem tematických stezek. Svým rozsahem a propojením představují síť regionálních tras, které spojují „to nejlepší z vinařství a památek na jižní Moravě“. Hlavní stezkou je Moravská vinná, která podobně jako Zlatá stoka spojující rybníky v jižních Čechách propojuje deset okruhů, z nichž každý je tematicky vázán na jednu vinařskou oblast. Vinařské stezky na jižní Moravě měří celkem cca 1 000 km, vedou vinicemi, sady a místními komunikacemi.

Na podobném základu jsou založeny pivní stezky. Například taková trasa Beskydy Radegast CykloTrack měří něco přes 53 km, na její trase je 40 hospod a restaurací a je okružní (takže kdo se dostane do tranzu, možná že se z ní už nikdy nevymotá). Kromě nejvyššího bodu trasy, jímž je 705 m n. m. vysoký vrch Malá Prašivá, vede stezka mírně zvlněnou krajinou v podhůří Beskyd. Začíná a končí v Nošovicích. Stezka je napojena na stávající mezinárodní okruh Euroregionem Těšínské Slezsko a na Beskydsko-karpatskou magistrálu. Je opatřena informačními tabulemi, stojany na kola a mapami zdarma, protože pivní stezka jako celek není značena a absolvovat se dá jedině pomocí zvláštní mapy.

Aby nebyly „berany berany duc“

O vinařských a pivních stezkách se dá říci, že jsou to projekty, na kterých se nejvíce podílí soukromý sektor. Trasu Beskydy Radegast CykloTrack vybudoval pivovar Radegast, na vinných stezkách se podílely místní vinařské podniky, jako např. Znovín Znojmo.

Jiným projektem je Eurovelo. Jedná se o evropskou síť cyklostezek, jejíž koncept byl vypracován Evropskou cyklistickou federací. Cílem je propojit 12 panevropských cyklistických stezek. Trasy vedou většinou po již existujících nebo plánovaných stezkách na národních, regionálních a místních úrovních. Celkově bude do této sítě zahrnuto cca 60 000 kilometrů cyklostezek, které budou procházet každou zemí Evropy.

Tento cyklobus jezdí do Orlických hor…

Cyklobusy
Když si odmyslíme odpolední vyjížďku kolmo po okolí bydliště, je jen málo cyklisticky vděčných terénů, do kterých se dostaneme po vlastní bicyklové ose. Způsobů přiblížení k trase je více, nejčastěji dávají cykloturisté přednost nosiči kol na zahrádce vlastního auta, jiní nastoupí s kolem do vlaku. Auto má tu nevýhodu, že se k němu musíme vrátit. U vlaků ne všechny spoje kola berou. Dobrou alternativou je cyklobus, tedy autobus s přívěsem na kola. Provozovateli cyklobusů jsou zpravidla regionální dopravci, kteří využívají například méně vytížený vozový park o víkendech a o prázdninách. Podstatné je to, že cykloturisty pružně dopraví tam, kam je jejich srdce táhne, a na minimum sníží riziko jejich zranění v běžném automobilovém provozu na přístupových komunikacích.

Donedávna byly cyklobusy doménou pouze Šumavy a Orlických hor, kde dopravu cykloturistů zajišťují Jihotrans, respektive Audisbus. S boomem v rozvoji cyklistiky se však časy rychle mění k lepšímu. Tuto sezonu zřejmě nebude atraktivní cykloturistické oblasti, kam by cyklobusy nevyrazily.

Podobně jako loni jezdí cyklobusy do Jizerských hor a do Českého ráje, přičemž v Českém ráji přibudou ke stávajícím šesti trasám další dvě. Nové spoje letos zamíří do Krkonoš a na Frýdlantsko. Z Karlových Varů vyjedou pravděpodobně v červnu cyklobusy na tři trasy, které provozuje společnost Autobusy Karlovy Vary a.s. Dvě trasy by měly vést do Krušných hor a jedna do Slavkovského lesa. Na Benešovsku jezdí cyklobus od dubna a o víkendech a svátcích vozí kolouše z Dobřichovic do brdských lesů. Hlavním cílem zřízení této trasy je zpřístupnění výše položených a cyklisticky atraktivních oblastí Brd.

Odpočívka na trase Brno – Vídeň

Pytel s cyklobusy se roztrhl směrem do Krušných hor. Od 1. května tam vyrážejí o víkendech cyklobusy z Teplic, Chomutova, Prahy a Děčína. Z Teplic se jezdí na Cínovec. Z Chomutova míří tři trasy: na přechod Hora Svatého Šebestiána, na Boží Dar a do obce Nové Město na Chomutovsku. Pokud chce na hřebeny vyrazit větší skupina cyklistů, může si rezervovat cyklobus na kterýkoliv den. Pro Pražáky zajistila víkendový cyklobus Hora Svaté Kateřiny, která má také připravené ubytování a veškeré informace o cyklostezkách. Od června má také jezdit cyklobus z Děčína na Děčínský Sněžník a do Maxiček.

Dopravní obslužnost Železných hor zajišťují cyklobusové linky vypravované z Pardubic. Víkendový provoz mezi Pardubicemi a Sečí začal 15. května. Od 12. června začnou jezdit čtyři pravidelné linky cyklobusů v jižních Čechách, podobně tomu bude ve čtyřech oblastech Královéhradeckého kraje. Granty na dopravu cyklistů dostali opětovně provozovatelé v Orlických horách a v Českém ráji, nově jej získal dopravce na Náchodsku. O dalších linkách cyklobusů uvažují na Zlínsku, kde doposud jezdily do Hostýnských vrchů. Pokud budou schváleny další spoje, měly by zpřístupnit východní část Vsetínska.

S příbojovou vlnou se vezou i České dráhy
Na zvýšený zájem o cykloturistiku zareagovali nejen provozovatelé ubytovacích zařízení v cyklisticky atraktivních oblastech, kteří si zřizují půjčovny kol, ale i České dráhy. Ty už před drahnou dobou zjednodušily odbavování kol a vlaky, které bicykly přepravují, označují v jízdních řádech, ale zakládají i vlastní půjčovny.

Na Liberecku fungují zatím dvě – první půjčovna byla zřízena v železniční stanici Turnov a sloužila loni do konce října. Druhou otevřely České dráhy v dubnu na nádraží v Tanvaldě. Tanvald je východiskem pro výlety do Jizerských hor a západních Krkonoš. Za půjčení kola na den zaplatí zájemce 150,- Kč a složí 1 000 Kč zálohy.

V jižních Čechách se v dubnu otevřelo v režii ČD pět půjčoven. V každé z nich ve Veselí nad Lužnicí, Třeboni, Jindřichově Hradci, Táboře a Českých Velenicích je připraveno deset velocipedů. Lidé je nemusí vracet tam, kde si je půjčili, ale i v dalších devíti železničních stanicích (Chlum u Třeboně, Kardašova Řečice, Nové Hrady, Počátky – Žirovnice, Roudná, Soběslav, Bechyně, Chýnov a Lomnice nad Lužnicí). Cestující navíc může ve výpůjční době zdarma přepravovat jízdní kolo v osobních vlacích jako spoluzavazadlo nebo formou úschovy. To platí i o úzkorozchodné trati z Jindřichova Hradce do Obrataně a Nové Bystřice.

Dean Valášek
Foto archiv CDV a Dean Valášek

Zdroje: www.CzeCot.com,www.cykloserver.cz, Regionální katalog cykloturistiky a venkovské turistiky Jihočeského kraje, Obrazový atlas neobvyklých turistických cílů v ČR, Jižní Morava aktivní, Aktivní dovolená Střední Morava a Jeseníky, Cyklotrans 2004, Cyklistický průvodce – Moravská stezka