|
Každý, kdo se v Česku zajímá o archeologii či speleologii, musí dříve či později narazit na jméno Karla Absolona. Tento moravský vědec světového významu, od jehož narození uplynulo minulý rok 130 let, mimo jiné prozkoumal a pomohl zpřístupnit jeskyně Moravského krasu. Zároveň vedl výzkum pravěkého sídliště lovců mamutů v Dolních Věstonicích, které proslavil především nález Věstonické venuše. Prozkoumal také rozsáhlé krasové terény v Chorvatsku a popsal desítky neznámých živočišných druhů z jeskyní.
Karel Absolon se narodil v jihomoravských Boskovicích v rodině lékaře. Jeho otec záhy zemřel a největší vliv tak na něj měl dědeček, „otec moravské prehistoriografie“ Jindřich Wankel. Wankel pracoval jako lékař v blanenských hutích hraběte Salma, především však byl nadšeným archeologem, antropologem a krasovým badatelem, který stál u počátků výzkumů v Moravském krasu. A pro svou vášeň získal i svého vnuka. Se systematickým průzkumem krasových jeskyní začal Absolon již jako student přírodních věd na Univerzitě Karlově v Praze. Nejprve se jako asistent geologického ústavu univerzity zajímal o jeskynní faunu, hojně publikoval a přednášel. Roku 1908 se stal kustodem zoologických sbírek Moravského muzea v Brně. To mu umožnilo práci v terénu, která mu přinesla světovou slávu. O rok dříve se habilitoval na docenta fyzického zeměpisu.
Karel Absolon stál u počátku zpřístupňování Macochy |
Absolon byl jedním z prvních vědců, kteří namísto pouhého bádání v knihách sestoupili do podzemí – potápěl se v podzemních vodách, razil tunely a jako první slanil na dno propasti Macocha. Mimo jiné prozkoumal jeskyni Pekárna, objevil Punkevní jeskyně a prorazil odvodňovací štoly na Punkvě, což umožnilo podzemní plavbu z Macochy do Pustého žlebu. Těmito objevy Moravský kras zařadil mezi největší speleologické lokality v Evropě a Brno se díky němu stalo jedním z center archeologického, antropologického a speleologického výzkumu. Vedle Moravského krasu však zkoumal také krasová území v Chorvatsku, ve Francii i Anglii. V podzemí objevil desítky drobných živočichů, z nichž někteří nesou jeho jméno.
Druhou významnou oblastí Absolonova zájmu byla pravěká archeologie. Vedl výzkum naleziště v Dolních Věstonicích, kde se našly kosti, opracované pazourky, a dokonce plastika mamuta. Z lokality učinil jedno z nejvýznamnějších archeologických nalezišť své doby. I když byla mnohá věstonická prvenství následnými objevy ve světě překonána, kosterní pozůstatky lovců jsou stále největším dochovaným vzorkem moderního Homo sapiens starším více než 20 000 let. V červenci 1925 tam jeho tým objevil v jednom z ohnišť sošku ženy z pálené hlíny – Věstonickou venuši. Zhruba 25 000 let stará památka se stala světovou senzací. Jedná se o nejstarší známé použití pálené hlíny, a tedy i možný doklad počátků keramiky. Ačkoliv se stejně staré plastiky z pálené hlíny našly i v sousedních Pavlovicích a v Předmostí u Přerova, staly se Dolní Věstonice nejslavnějším archeologickým nálezem v Česku. Absolon totiž uměl své objevy náležitě propagačně zužitkovat, čehož mimo jiné využíval při shánění sponzorů. Kolem věstonické sošky prý například rozšířil mýtus, že mu za ni někdo z Ameriky nabízel 40 milionů korun.
Naše nejznámější |
Punkevní jeskyně jsou |
V roce 1927 byl jmenován profesorem geografie na Univerzitě Karlově, nadále se však věnoval především průzkumu Moravského krasu. Místo v muzeu opustil až v roce 1938, kdy odešel do důchodu. Poté pracoval převážně vědecky, zpracovával své poznámky k balkánské jeskynní fauně a připravoval světový atlas chvostoskoků. Výjimkou byl rok 1946, kdy řídil archeologický výzkum v Moravanech nad Váhom. Absolon byl členem řady domácích i světových vědeckých institucí, publikoval, přednášel, vychoval mnoho svých následovníků a hlavně popularizoval přírodní vědy. Mimo jiné se stal průkopníkem moderního stylu muzejních expozic, když založil brněnský pavilon Člověk a jeho rod, záhy přejmenovaný na Antropos, kam umístil své četné nálezy z nejranějších období lidských dějin. Pavilon vybavil diorámaty v životní velikosti či automaty se stereoskopickými diapozitivy, a dokonce vytvořil rekonstrukce mamuta a srstnatého nosorožce.
Absolonovu práci však neprovázely pouze šťastné okolnosti. V roce 1939 mu nový německý ředitel zakázal vstup do muzea a zabavil tamní soukromou knihovnu včetně rukopisů. Na konci války zase ustupující Němci podpálili zámek v Mikulově, kam dalo muzeum z obavy před bombardováním přemístit většinu jeho sbírek, které tak z velké části lehly popelem. A po roce 1948 mu zase komunisté kvůli emigraci jeho syna do USA odebrali profesuru. Vydání svých obsáhlých knih, jejichž sepisování věnoval poslední léta života, se Karel Absolon nedožil. Zemřel 6. října 1960 v Brně.
-čtk-
Foto: Luděk Dražil, CzechTourism a Management destinace Moravský kras a okolí, o. p. s.