|
Jižní Morava byla díky svému nížinnému charakteru, bohaté nabídce obživy a i poloze uprostřed trasy od severního k jižním mořím osídlena už od dob pravěku. Je doslova pokladnicí pro všelijaké archeologické nálezy. Kdo by neznal ty nejslavnější – bronzového býčka z Býčí skály, Věstonickou Venuši či svědectví věků z dob Velkomoravské říše.
V Býčí skále u Adamova byla otevřena expozice pro veřejnost
Do jeskyně Býčí skála v Moravském krasu se vrátila soška býčka, která v ní byla nalezena v roce 1869. Je to sice jen kopie slavné sošky, ale je opět součástí obnoveného obětiště. Originál sošky je (spolu s dalšími nálezy jako např. keramické a kovové nádoby, množství šperků, skleněných a jantarových perel atd.) chloubou Přírodovědeckého muzea ve Vídni. Řadí se mezi největší archeologické nálezy ve střední Evropě.
Nová expozice by podle archeologa Martina Golce z brněnské Masarykovy univerzity měla přiblížit význam a jedinečnost této slavné jeskyně veřejnosti. Nález sošky býčka odstartoval před 130 lety podrobný archeologický průzkum v Býčí skále, který vedl Jindřich Wankel (1821–1897). V jeskyni objevil ostatky asi 40 lidí ze starší doby kamenné, a to z halštatského období. Kromě nich se z první poloviny šestého století před naším letopočtem dochovalo i mnoho šperků, nejrůznějších předmětů denní potřeby a celé obětiště.
Romantický badatel se pokusil vytvořit pomyslnou rekonstrukci toho, co se v Býčí skále odehrálo. Vznikla tak známá legenda o pohřbu halštatského mocnáře, který byl pochován nejen s cennými dary, ale také zvířecími a lidskými oběťmi, které jej měly doprovázet na onom světě. I když se podle vědců ukazuje, že skutečnost bude poněkud jiná, je podle archeologů nepopiratelné, že jeskyně Býčí skála je z historického hlediska jedinečná.
„Mýtus pohřbu halštatského velmože je v lidech hluboce zakořeněn. Býčí skála byla spíše místem nadregionálního významu, kam se přinášely obětiny,“ uvedl Golec. Podle něj je dosud minulost jeskyně spojena s mnoha nezodpovězenými otázkami, jež vědcům může zodpovědět obětiště obnovené podle Wanklových plánů jeskyně z roku 1872. Archeolog s kolegy vymezil kameny a také dřevem prostory, v nichž se nacházela žároviště, oltář, kde byla kovárna v jeskyni a kde se našly lidské ostatky. Zde je podle staré dokumentace umístěna nejen kopie sošky býčka, ale také napodobenina asi třímetrové modly znázorňující nahého muže, která stála v centru obětiště.
Obětní místo se nacházelo v takzvané Předsíni. Od 19. století se výrazně změnila. Lichtenštejnové do ní nechali prostřílet nový vchod. Část skalního masivu přitom odstranili. Za druhé světové války v ní Němci vytvořili podzemní továrnu. Přesto je ale v Předsíni stále mnoho pozůstatků po době, kdy sloužila kultovním obřadům. Lidé doby kamenné přinášeli jako obětiny také obiloviny. Při archeologickém výzkumu se letos v únoru ukázalo, že hlína z její podlahy obsahuje celé hrsti zčernalé pšenice, ječmene, ovsa, prosa a hrachu z doby halštatské.
Býčí skála, jež se nachází cca 5 km od města Adamov, je konečnou částí asi 12kilometrového jeskynního labyrintu, který začíná propadání Jedovnického potoka v Rudickém propadání. Vývěr Jedovnického potoka je kousek od Jeskyně u silnice směrem k Adamovu.
Dolní Věstonice a slavná Věstonická Venuše
Jak již bylo řečeno, nález sošky býčka v Býčí skále je spojen se jménem Jindřicha Wankela, jeho vnuk Karel Absolon (1877–1960) se však zasloužil o ještě mnohem větší objev – slavné sídliště pravěkých lidí v Dolních Věstonicích na Břeclavsku a sošku Věstonické Venuše.
Tato 11,5 cm vysoká a v bocích 4,3 cm široká soška je z pálené hlíny a vznikla někdy v období 29 000–25 000 př. n. l., tedy v mladém paleolitu. Právě to, že byla vyrobena z pálené hlíny, je velice unikátní, protože se až do jejího nálezu předpokládalo, že v paleolitu keramika ještě známa nebyla. Je to tedy vlastně nejstarší keramická lidská soška na světě a stala se z ní světová senzace.
Venuši objevil 13. července 1925 v popelišti na sídlišti lovců mamutů mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem tým Karla Absolona. Sám prof. Absolon byl v tu chvíli mimo republiku. Soška ležela ve zbytcích pradávného ohniště (o rozsahu 10 m) rozlomená na dva kusy, které zpočátku ani nevypadaly, že patří k sobě. Teprve po očištění se ukázalo, že celek se podobá ženské postavě.
Věstonická Venuše patří mezi špičkové předměty v českých státních sbírkách a její hodnota se dá jen těžko vyčíslit. Kde ji mohou zájemci spatřit? Originál sošky se nachází v pouzdru vykládaném kůží v trezoru Moravského zemského muzea v Brně a je vystavován jen zřídka. Maketu si však může prohlédnout každý, kdo navštíví muzeum v Dolních Věstonicích
Zdejší archeologická expozice velmi podrobně přibližuje návštěvníkům život lovců mamutů, kteří v době ledové tábořili na úpatí Pálavy. Jsou zde ukázky nejstarší keramiky a textilií, model pravěkého sídliště, pazourkové nástroje, stylizované plastiky a sošky zvířat i lidí, náhrdelníky a ozdoby z lastur a zvířecích zubů. A vedle kopie sošky Věstonické Venuše nechybí ani další zajímavý nález – maska z mamutoviny.
Římská pevnost X. legie a archeologická výstava
Nad nynějším rekreačním areálem Pasohlávky na Hradisku u bývalého Mušova byl při archeologickém výzkumu objeven pozůstatek předsunuté vojenské stanice X. římské legie z let 166–180, umístěné na tehdejší křižovatce obchodních cest. Tábor o rozloze 10 hektarů byl chráněný příkopem dva metry hlubokým a valovou zdí. Jedná se o jediné místo, kde byly doposud zjištěny stavební památky antické architektury u nás. Nálezům je věnovaná archeologická výstava v autokempu ATC Merkur Pasohlávky, kterou připravil Archeologický ústav Akademie věd ČR v Brně.
Text: Jiří G. Souček a ČTK
Věstonická Venuše; Foto: Luděk Dražil