Súdánská republika – země ještěrů, pouští, savan, deštných pralesů a hrdých Súdánců, kteří milují svoji zemi, svoji rodinu, svého boha, respektují po staletí platné tradice a každý den statečně bojují o přežití, o kousek jídla i za svá práva. Největší země Afriky zaznamenává v posledních dvou desetiletích velké změny ekonomické i sociální. Mění se hodnoty obyvatel, postavení žen ve společnosti je stále liberálnější, spolu s rostoucím vývozem ropy roste i životní úroveň a mnoho obyvatel Súdánu si dnes může dovolit to, co pro ně bylo před pár lety nepředstavitelné. Stávající vztahy mezi Súdánem a Českou republikou jsou velmi dobré, Súdánci se s respektem dívají i na bílého českého „sáhiba“. Stávajícího dobrého postavení na tomto trhu by si Česko mělo vážit, udržovat tyto vztahy živé a fungující, nebo je dokonce zlepšovat a rozvíjet.
Čas jednání je daný jak pracovní dobou, tak i klimatickými podmínkami v zemi. Pracovní schůzky se konají nejčastěji dopoledne nebo večer a často končí pozdě v noci. Schůzky v odpoledních hodinách se prakticky nekonají. Při plánování služební cesty nutno brát v úvahu i státní a náboženské svátky v zemi, jejichž průběhem může být jednání poznamenáno. Obecně nutno počítat se zdlouhavým, často přerušovaným jednáním s opakovanými schůzkami. Súdánci si na vše nechávají dost času, neradi rozhodují ve spěchu nebo pod nátlakem. Jednání vedou vždy ve skupinách, vyjednávací týmy jsou charakteristické větším počtem osob, což se očekává i u druhé strany. Počet jednajících osob je nutno vyjasnit předem tak, aby na jedné i druhé straně byl přibližně stejně velký tým. Jestliže jednání probíhá v jazyce, ve kterém nejsou schopny komunikovat obě strany, pak je nutná účast tlumočníka. Většina českých firem, které mají zkušenosti s vyjednáváním a obchodováním se súdánskými firmami a institucemi, doporučuje využít služeb loajálního Súdánce, který trvale pobývá v České republice a ovládá oba jazyky. Jeho výhodou je i znalost místní kultury včetně např. prvků neverbální komunikace typických pro jeho původní domovinu.
Ve věcné přípravě bychom se měli zaměřit na stanovení cílů jednání, prostudování získaných informací o súdánské firmě i jejích jednatelích, vyjasnit společné zájmy, určit výchozí pozice a připravit si prostor pro možné vyjednávání, připravit seznam ústupků. K nejdůležitějším bodům přípravy na jednání patří stanovení vlastních vyjednávacích strategií a taktik i zamyšlení se nad tím, co můžeme očekávat od súdánského partnera. Od súdánských obchodních partnerů lze očekávat kompetitivní tj. tvrdý způsob vyjednávání. Obecně lze říci, že obchodní jednání se súdánským partnerem bude časově velmi náročné: dlouhá úvodní, seznamovací fáze, časově náročná prezentace stanovisek i hledání řešení, velmi pomalé rozhodování, pomalá spolupráce po podpisu smlouvy a zejména velmi pozvolna postupující realizace cílů a závazků stanovených smlouvou. Pokud však má něco rozhodnout evropský partner, očekávají rozhodnutí hned (nejlépe včera) a pokud tomu tak není, velmi tvrdě kritizují evropské obchodníky za pomalou práci.
Čas zde rozhodně nejsou peníze. Na jednání chodí pozdě, nikdy nespěchají, jsou velmi trpěliví. První úvodní seznamovací fáze má pro Súdánce daleko větší význam než pro nás a snaží se jí maximálně využít. Súdánci preferují osobní kontakt, obchodují s lidmi, ne s firmami, potřebují partnera vidět, snaží se ho poznat, pozorují výraz tváře, gestikulaci, důležitý je i oční kontakt, snaží se vnímat emoce, vyhodnocují reakce partnera, ověřují jeho důvěryhodnost, zjišťují, do jaké míry si s ním rozumí i po neformální stránce, zda jsou hodnoty českého partnera slučitelné s jeho představami o budoucí spolupráci a pokud ano, pak se snaží navázat důvěrnější, osobní vztah. V rámci úvodních rozhovorů rádi hovoří i o politice, náboženství a na rozdíl od jiných islámských zemí i o rodině, a to poměrně do hloubky. Nebrání se ani rozhovorům o ženských členech rodiny. Nesnáší však žádnou kritiku a na otevřenou kritiku čehokoliv, co souvisí se Súdánem, nejsou připraveni vůbec.
Jednání často komplikuje i fakt, že Súdánci patří ke kulturám s nepřímým způsobem vyjadřování. Jednoznačné záporné odpovědi „ne“ (ale ani kladné) se u nich nedočkáme.
Další komplikací je nespolehlivost elektronické a telefonické komunikace. Více se dá spolehnout na podmínky dohodnuté osobně, ale i tak nutno vše sledovat a neustále kontrolovat. Súdánci nepřekypují zodpovědností a pečlivostí, pravidelně se ničemu nedokáží důsledně věnovat. Problémem je i velký nedostatek kvalifikované pracovní síly.
Súdánští obchodníci požadují od svých zahraničních partnerů precizní plnění závazků včetně dodržování dohodnutých termínů. Sami však přesní nejsou vůbec a na připomínání či urgence reagují často podrážděně. Súdánský partner nemůže „ztratit tvář“, tedy přiznat svoji chybu, nelze tedy otevřeně kritizovat partnera ani firmu ani zemi. S cílem „neztratit tvář“ mohou Súdánci popírat pravdivé skutečnosti nebo otevřeně lhát. Se skutečností, že Súdánci ne vždy hovoří pravdu, je nutno při jednáních a obchodování s touto zemí počítat. Při plnění smluv se dnes více méně možná snaží dodržet alespoň základní rámec dohody. Při podrobnější kontrole však zjistíme, že dochází k častým úmyslným i neúmyslným chybám. Velkou pozornost je třeba věnovat stanovení platebních podmínek, zejména pokud se jedná o neznámou súdánskou firmu. V zemi je navíc velmi vysoká míra byrokracie, a úplatkářství je považováno za samozřejmost.
Stanovení termínů jednání je nutno věnovat větší pozornost. Pracovní doba začíná obvykle poměrně časně ráno – kolem 8. hodiny. Ve státních institucích končí pracovní doba nejpozději ve 14.30, banky a pošty jsou otevřené pouze od 9 do 12.30. Vzhledem ke klimatickým podmínkám mají obchody přes poledne zavřeno, otevírají se až v 17 hodin a mají otevřeno až do 20 hodin. Dříve se pracovalo 6 dní v týdnu, kromě pátku. Pracovní týden končil ve čtvrtek, který byl vnímán a je často vnímán i dosud jako poslední, kratší pracovní den. Na čtvrtek a pátek tedy není obvyklé domlouvat schůzky a pro případný termín cesty je nutno tyto skutečnosti zohlednit. Rozdíly mohou být v jižní části země a v hlavním městě, kde se dnes již pracuje často v pátek a nepracuje v neděli. Velvyslanectví obvykle dodržují pracovní týden tak, jak je zvykem v jejich zemích.
Pracovní schůzky mohou začínat v 9 hodin ráno. Kolem 10. až 11. hodiny se asi na půl hodiny přerušují z důvodu společné podnikové snídaně všech zaměstnanců. K přerušení jednání v této době dojde vždy, bez ohledu na vážnost projednávaných bodů. V poledne se jednání přerušují asi na 15 minut z důvodu motlitby. S těmito přestávkami nutno počítat, není vhodné dát najevo spěch, roztrpčení nebo nesouhlas s prodlevami. Snažíme se udržet přátelskou atmosféru a naopak vyjadřujeme s těmito přestávkami pochopení. Nejoblíbenější dobou pro schůzky je v Súdánu večer (začínají nejčastěji až ve 21 hodin a končí v noci). Schůzky také nelze organizovat v době muslimských svátků, které jsou považovány za dny volna, a to zejména na severu země, přičemž je třeba vzít v úvahu, že muslimské svátky jsou pohyblivé, neboť se řídí lunárním kalendářem a mohou trvat i několik dní. Nejvhodnější dobou pro jednání v této zemi není ani postní měsíc Ramadán.
Vztahy mezi lidmi jsou ovlivňovány především takovými faktory jako: věk, sociální status, pohlaví, rodina, bohatství, moc i moudrost. I při obchodním jednání je nutno tyto aspekty respektovat a v žádném případě je nelze negativně komentovat. Ačkoliv se nám Evropanům mohou zdát některé aspekty chování a jednání našich súdánských partnerů až absurdní nebo zastaralé, musíme je vzít na vědomí jako fakt, který nezměníme a který nutno akceptovat. Příkladem mohou být např. naprosto samozřejmé úplatky na všech úrovních společnosti.
Súdánská společnost je hodně stratifikovaná, skládá se z různých sociálních tříd. K nejvyšší vrstvě patří prezident země s vrcholnými politiky, členy vlády, vlivné rodiny, bohatí podnikatelé. Právě podnikatelé z této vrstvy nejčastěji obchodují se zahraničím. Ke střední třídě se řadí např. učitelé, úředníci, státní zaměstnanci, slušně prosperující obchodníci a zemědělci. K nejnižší vrstvě patří velmi chudé, negramotné obyvatelstvo venkova. Největší roli v Súdánu však hraje kmenová příslušnost. Obyvatelé jsou na příslušnost ke svému kmeni hrdí, dodržují kmenové zákony a tradice, které se často liší i od zákonů státu. Odtržení od kmene nebo vzdání se kmenové příslušnosti je společensky nepřípustné, nemyslitelné a v rámci kmenových zákonů i trestné. Členové kmene proto ani neusilují odtrhnout se od něho a kmenové tradice a zvyky respektují.
Základní jednotkou společnosti je rodina. Chápání rodiny v Africe je pravděpodobně nejširší na světě. Rodinou jsou i vzdálení příbuzní, příslušníci stejného kmene apod. Vztahy mezi členy rodiny jsou velmi pevné. Oddanost a závazky k rodině mají přednost před čímkoliv. Příbuzní považují vzájemnou (i finanční) pomoc, a především loajalitu k rodině za samozřejmost. Odmítnout pomoc členovi rodiny není možné. V čele rodiny tradičně stojí muž, od kterého se očekává, že je i živitelem. Slovo muže je rozhodující, většina žen je na své muže velmi hrdá. Ženy vyjadřují často spokojenost se svým manželským životem. Rozvod je chápán jako záležitost ostudná a zahanbující, ačkoliv dnes již ne zcela ojedinělá. Mnohoženství je běžné, ačkoliv jeho výskyt klesá. Často žijí velké rodiny společně pod jednou střechou, navzájem se respektují. Od roku 2001 (kdy se začala vyvážet ropa) klasické hodnoty Súdánců často ustupují do pozadí před materiálními. Zvyšující se životní úroveň se pochopitelně vybrané skupině Súdánců líbí. Peníze a bohatství jsou dnes také hlavní příčinou mezikmenových sporů.
V pracovním procesu obecně zaměstnavatelé zanedbávají péči o své podřízené, snaží se na nich pouze za každou cenu co nejvíce vydělat. Na druhé straně se od svých zaměstnanců nedočkají žádné loajality a velkého respektu. Respekt prokazují podřízení svému nadřízenému pouze takový, jenž je společensky nutný.
V Súdánu se prokazuje velká úcta starším, bohatým a vysoce postaveným lidem. Speciální postavení ve společnosti mají tzv. súfističtí šejchové (súfismus je jednou z odnoží islámu, k níž se přiklání část súdánských muslimů), jejichž vliv je ve společnosti obrovský, a to nehledě na jejich věk. Je málo pravděpodobné, že by se čeští obchodníci při obchodních jednáních setkali se súfistickými šejchy. Kdyby k tomu náhodou došlo, je vhodné nechat se vést chováním a reakcemi ostatních súdánských obchodníků, kteří jsou přítomni. Míra úcty a respektu, jež je těmto osobám prokazovaná, je pro nás nepochopitelná a nevysvětlitelná. Je však třeba si uvědomit, že súfističtí šejchové jsou velmi vlivnou složkou společnosti, s obrovskými možnostmi a často nemalou měrou zasahují i do obchodních záležitostí na nejvyšší úrovni.
Dobré konexe a příslušnost k rodině mají v Súdánu rozhodující význam. Není rozhodující, co kdo umí, jaké má vzdělání, co dokázal nebo jaký je člověk, rozhodující je např. zda jde o synovce významného obchodníka nebo vzdáleného bratrance prezidenta apod. Podle toho se k němu bude okolí chovat a respektovat jeho status.
Na první pohled se může zdát, že postavení súdánské ženy je v porovnání s jinými africkými zeměmi lepší. Ženy v Súdánu mohou dnes dle přijatých zákonů studovat i vysokou školu, účastnit se každodenního života, pracovat a mohou také přicházet do kontaktu s opačným pohlavím, nemusí chodit zahalené. Situace se neustále mění v jejich prospěch. Nejlepší postavení mají ženy v hlavním městě. Přesto však i zde každá muslimka respektuje určitá pravidla, například se nestýká o samotě s cizím mužem, necestuje s ním, nezůstává s ním sama v místnosti za zavřenými dveřmi, na společenský podnik ji vždy doprovází manžel nebo muž z příbuzenstva. Kromě muslimek se můžeme v Súdánu setkat i s křesťankami. Způsoby chování těchto žen jsou však ovlivněny dlouhou koexistencí islámu a křesťanství v zemi. Angažovanost súdánských žen ve veřejném životě je v porovnání s jinými muslimskými zeměmi možná nejvyšší.
Obchod je v rukou mužů a většina obchodníků z celého světa se shoduje v tom, že se v Súdánu s žádnou ženou, která by zastupovala firmu, nesetkali. Súdánští obchodníci se však při jednáních s Evropankami chovají slušně, snaží se je respektovat a ctít, ale přesto nelze doporučit, aby za českou stranu vyjednávala žena. Velmi výjimečně by možná mohla být členkou týmu, ale jako pravidlo to nelze doporučit.
Oblečení a vzhled hrají roli zejména při prvním kontaktu, neboť Súdánci dají na první dojem. Vzhledem k teplému klimatu není nutné mít na obchodní jednání vždy oblek s kravatou, i když na první jednání ho lze doporučit. Není vhodné volit výstřední oděvy, výrazné doplňky apod. Ženy by měly mít zahalená ramena a kolena (krátké sukně, kalhoty a zejména krátké kalhoty nejsou vhodné), decentní doplňky a slabé líčení. Hluboké výstřihy, šaty či blůzy na ramínka vůbec nepadají v úvahu. Súdánské ženy bývají často zahalené. Súdánští obchodníci dnes na obchodní jednání s cizinci dávají přednost oblekům před tradičním oděvem, který se skládá z bílého hábitu, turbanu, hole a často i šály. Zvláště si potrpí na boty, podle kterých lze usuzovat na sociální status daného obchodníka. Boty z leopardí kůže nosí vyšší vrstva, levnější boty z krajtí kůže střední vrstva. Pod turbanem se někdy nosí speciální malý čepec různého tvaru, podle kterého lze určit příslušnost dané osoby k jednotlivým větvím islámu. Ženy z vyšších kruhů nosí nejčastěji tradiční barevné a zdobené jalabia se šátkem. Šátek je průsvitný a spíše než o šátek jde o jakýsi barevný závoj. Většina žen si vytvoří oděv sama asi ze tří metrů pestré zavinovací látky. Súdánské ženy se rády parádí, nosí náhrdelníky, zaplétají si vlasy apod.
Súdánská kultura patří ke kulturám kontaktním s velmi výraznou řečí těla a s menší interpersonální vzdáleností. Súdánci udržují větší fyzický kontakt mezi osobami stejného pohlaví, často se i obchodních partnerů při jednáních dotýkají, především z důvodu zdůraznění významu sdělované skutečnosti. Interpersonální vzdálenost je velmi malá, je vymezovaná mezi 28–60 cm, což v evropských kulturách představuje intimní zónu. I když jsou nám časté fyzické kontakty nebo malá osobní vzdálenost nepříjemné, je lépe vše vydržet s úsměvem. Jakékoliv nápadné odtažení by mohlo být partnerem považováno za projev nezdvořilosti a zejména neúcty. V kontaktu mezi mužem a ženou jsou fyzické kontakty nevhodné, dodržuje se také daleko větší interpersonální vzdálenost.
Súdánci si potrpí na zdravení. Nepozdravit se s někým může znamenat velkou urážku. Muži se zdraví pevným stiskem ruky se všemi přítomnými, a to i tehdy, když do místnosti vejde nově příchozí. Súdánská žena nikdy ruku na pozdrav muži nenabízí, ruku může nabídnout jako první muž a rozhodnutí je na ženě, zda ji přijme či nikoliv. Známé osoby stejného pohlaví, členové rodiny a přátelé se obvykle zdraví lehkým polibkem na obě tváře a krátkým objetím. Jakýkoliv bližší kontakt nebo líbání na veřejnosti mezi mužem a ženou je mohou urazit. Zdravení je nejčastěji doprovázeno známým univerzálním arabským pozdravem „As-Salam-Alaykum“ (selemoalejkum) – nechť je Bůh (Allah) pozdraven. Náboženský tón mají i jiné často používané výrazy jako např. „Insha Allah“ (inšala) – dá-li Bůh (Allah) nebo „Alhamdu lillah“ (hamdulila) – nechť je Bůh (Allah) pochválen.
S výměnou vizitek se setkáme zřídka, pouze při styku s nejvyšší obchodní elitou. Úroveň vizitek je různá, často se používají dvojjazyčné vizitky arabsko-anglické. Problémem je, že vzhledem k tomu, že používání vizitek v zemi není běžné, obchodníci chodí na jednání bez vizitek a někdy je těžké zjistit, jakou funkci přesně partneři ve firmě zastávají. Na používání titulů si potrpí, často je používají i ti, kteří si ho prostě přisvojili. Nutno upozornit, že titul lze v zemi získat i jinak než vysokoškolským studiem. Oslovení „pane doktore“ používají všichni, kteří dokončili střední školu a mají maturitu. Oslovuje se ve spojení titul plus křestní jméno.
V průběhu jednání i při jakékoliv komunikaci si Súdánci potrpí také na oční kontakt. Toto pravidlo však platí pouze v komunikaci mezi muži nebo mezi ženami. Muži ženu očima nefixují. Osoby mladší, podřízené nebo ženy při rozhovoru s mužem také často uhýbají pohledem, což není chápáno jako projev neúcty, ale naopak jako projev respektu a pokory. V žádném případě se neobracíme k osobě, která mluví, zády. Nedorozumění způsobuje i kývání hlavou. Jednoduché kývnutí hlavou může znamenat souhlas, pohyb hlavy směrem nahoru, často doprovázený mlasknutím, je nesouhlas. Levá ruka je považovaná za nečistou, ukazování prstem není vhodné (lépe použít celou ruku). Platí, že vzdělanější lidé méně gestikulují a že ženy gestikulují méně než muži. Gestikulaci nenapodobujeme.
Súdánci mají smysl pro humor, ale poněkud odlišný od našeho. Příkladem může být historka z návštěvy naší delegace v Súdánu, kdy vedoucí delegace z legrace požádal súdánskou sekretářku, aby se poohlédla po nějaké potenciální manželce pro jednoho unaveného člena české delegace. Na druhý den súdánská sekretářka s naprosto vážnou tváří přivedla svoji sestru. Vtip našeho vedoucího delegace vůbec nepochopila.
V současné době se v Súdánu hovoří 134 jazyky (dalších osm už zaniklo) a více než čtyřmi sty dialekty. Obyvatelé země si ne vždy mezi sebou rozumí. Nejrozšířenějším jazykem je arabština, jejíž používání je od 90. let minulého století podporováno i vládou prostřednictvím speciálního vládního programu, jehož cílem je eliminovat používání drobných jazyků a nahrazení těchto jazyků právě arabštinou. Na jihu země začala od osmdesátých let 20. století převažovat angličtina a dnes již není problém domluvit se anglicky i na severu země. Většina jednání dle zkušeností českých firem probíhá v anglickém, arabském a nezřídka i v českém jazyce. V současné době žije v Súdánu více než 200 absolventů českých vysokých škol a ještě více Súdánců absolvovalo vysokou školu v jiné zemi východního bloku např. na Slovensku či v Rusku. Jednacím jazykem tedy může být např. i ruština.
Základní hodnoty a normy obyvatel Súdánu jsou z největší části dány vírou, již vyznávají, tj. nejčastěji islámem. Islám determinuje jejich postoj k životu i k posmrtnému životu, vztah k bližním, vnímání materiálních hodnot, míru respektu k autoritám a spoustu dalších hodnot. Islám dnes vyznává asi 50 % súdánské populace. Asi 90 % súdánských muslimů žije na severu země, kde tvoří asi 60 % populace. Křesťané naproti tomu žijí převážně na jihu země a dle statistických odhadů představují 4–10 % súdánské populace. Třetím nejrozšířenějším náboženstvím je animismus (přírodní náboženství), který ještě v druhé polovině minulého století vyznávala více než třetina obyvatel země žijících převážně v malých kmenech na jihu Súdánu. Postupem času se však počet vyznavačů animismu stále zmenšuje.
K velmi oceňovaným hodnotám Súdánců patří vřelá místní pohostinnost. Súdánec vždy uctí obchodní partnery při jednání např. čajem, kávou, minerální vodou, tradičními ovocnými nealkoholickými nápoji Abre nebo Tabrihana a nabídne alespoň nějaké drobnosti jako pohoštění. Pohoštění očekává od svých obchodních partnerů všude na světě. Nenabídnutí pohoštění může být překážkou v navázání dobrých obchodních vztahů.
Ráno pijí Súdánci doma obvykle pouze čaj. Snídaně se pak obvykle nabízí kolem 10.–11. hodiny dopoledne a koná se přímo na pracovišti. Jde vlastně o jakousi společnou, kolektivní svačinu, kdy se přeruší práce a všichni se shromáždí buď v jakési jídelně nebo venku. Obědvá se kolem 16.–17. hodiny a večeře se nabízí až kolem 21. hodiny nebo později. Obchodní partner může být poctěn pozváním na oběd či večeři. Oběd nebo večeře začíná umytím rukou v nádobě s vodou, která koluje kolem stolu. Jí se společně z jedné mísy, strava se konzumuje rukama, přičemž je důležité používat pouze pravou ruku, neboť levá je považována za nečistou. Sedí se na polštářích okolo nízkého stolku. Jsme-li pozváni na oběd či večeři do domu obchodního partnera, je nutné si před vstupem do domu zout boty.
V severní části Súdánu je typickým pokrmem „gourrassu“ připravovaná z pšenice. Na východě země je nejpopulárnějším pokrmem banánová pasta „moukhbaza“. Na západě patří k základním surovinám v kuchyni mléko a mléčné výrobky. Maso je v Súdánu drahé, konzumuje se zřídka. Jako projev úcty k hostům a na různých slavnostech a oslavách se porazí a nabízí ovce. Vynikající je silná, slazená káva, která se pije z malých kalíšků. Typický a velmi oblíbený čaj je skořicový.
Ing. Soňa Gullová, VŠE Praha
Vážení čtenáři, Váš oblíbený portál Celyoturismu.cz bude v horizontu 3 měsíců uzavřen. To podstatné z cestovního ruchu – vývoj, statistiky, analýzy, legislativní problematiku atd. – proto nově najdete na zpravodajském portálu Hospodářské komory ČR www.komoraplus.cz a také ve...
V Jihoafrické republice včera kvůli opakovaným nehodám přerušili provoz luxusního vlaku mezi Kapským Městem a Pretorií. Jde o výletní soupravu zvanou Modrý vlak, která turisty trasou dlouhou 1 600 kilometrů veze dva dny.
Cestovní kancelář Čedok představila nabídku exotických zájezdů na zimní sezonu. Její klienti mohou vybírat z cest do Dominikánské republiky, na Zanzibar, Maledivy a nově také do Keni a Mexika. Do dálkových destinací bude létat z Letiště Václava Havla Praha...
