Nejdůležitější pravidlo si zapamatujte hned: v Japonsku se spropitné nedává, dobrý servis je samozřejmostí a peníze navíc mohou hostitele spíš zarazit. Článek je pro každého, kdo se chystá do Japonska poprvé a chce se vyhnout trapasu u stolu, v chrámu, v onsenu nebo v metru. Japonská etiketa stojí na ohleduplnosti k okolí, ne na složitých formulích, které by musel cizinec znát nazpaměť.
Pozdrav a oslovení
Podání ruky nahrazuje úklon. Pro turistu stačí drobné pokývnutí hlavou, hluboké úklony s přesným úhlem jsou záležitostí Japonců samotných a jejich firemní hierarchie. Platí jednoduché pravidlo: čím větší úcta, tím hlubší úklon, ale cizinci se nic takového neočekává.
Japonci se oslovují příjmením s příponou „san“ (např. „Novák san“), křestní jméno bez vyzvání nepoužívejte. Oční kontakt nemusí být tak intenzivní jako v Evropě: dívat se dlouze do očí může být vnímáno jako neslušné až konfrontační.
U stolu
Před jídlem se říká „itadakimasu“, po jídle „gochisósama desu“ (poděkování za jídlo). Několik zásad, které se týkají hůlek (hashi), platí bez výjimky:
- Nikdy nezapichujte hůlky svisle do misky s rýží. Připomíná to rituál při buddhistickém pohřbu a pro Japonce jde o jedno z nejvážnějších tabu u stolu.
- Nepodávejte si jídlo z hůlek na hůlky. I tento gesto patří k pohřebním zvykům.
- Po jídle hůlky odložte na podložku nebo napříč přes misku, ne tak, aby mířily na někoho u stolu.
- Pokud s hůlkami neumíte, klidně si v restauraci vyžádejte příbor. Nikdo se nad tím nepozastaví.
Slušné je hlasitě srkat nudle či polévku (znamená to, že chutná), naopak smrkání u stolu nebo na veřejnosti je považováno za nevkusné.
Pokud vás Japonec pozve na saké, drží se rituál nalévání: sobě nenaléváte, sklenku doplňuje společník a vy jemu. Když už dál pít nechcete, obraťte malou misku dnem vzhůru.
Spropitné
Toto je nejhledanější informace o Japonsku a odpověď je jednoznačná: spropitné se v Japonsku nedává, a to ani v restauraci, ani taxikáři, ani na hotelu. Kvalita obsluhy je považována za standard zahrnutý v ceně a snaha připlatit může být vnímána jako narážka na to, že služba nebyla dost dobrá, tedy skoro jako urážka.
| Situace |
Zvyk v Japonsku |
| Restaurace |
Spropitné se nedává, často se platí u pokladny, ne u stolu |
| Taxi |
Spropitné se nedává |
| Hotel, nosiči zavazadel |
Spropitné se běžně nedává (výjimkou jsou luxusní ryokany se speciální službou) |
| Průvodce na organizovaném zájezdu |
Někdy se drobná odměna toleruje, ale není zvykem |
Pokud chcete personál skutečně potěšit, stačí zdvořilé poděkování „arigató gozaimasu“ s úsměvem. To má v japonské kultuře větší váhu než bankovka navíc.
Oblékání a chování na veřejnosti
Boty se zouvají při vstupu do soukromých domů, tradičních restaurací se sezením na tatami, do chrámů a svatyní i do zkušebních kabinek v obchodech s oblečením. Poznáte to podle zvýšeného prahu nebo police na boty u vstupu. Vyzuté boty srovnejte špičkami směrem ven.
Onsen (horké prameny) mají přísná pravidla:
- Do vody se vstupuje zcela nazí, plavky ani ručník v samotné lázni nejsou povoleny.
- Před vstupem do onsenu je povinné důkladné umytí těla mýdlem ve sprchách vedle bazénu.
- Vlasy ani ručník se vody nesmí dotknout.
- Tetování bývá v tradičních onsenech zakázáno (historicky spojováno s japonskou mafií, jakuzou). Část moderních lázní je k cizincům vstřícnější a nabízí náplasti na zakrytí menších tetování nebo soukromé lázně (kashikiri buro). Pokud tetování máte, ověřte si pravidla konkrétního zařízení předem.
V chrámech a svatyních platí mírnější dress code: zakryjte ramena a kolena, u vstupu do svatyně (torii) je zvykem se zlehka uklonit, u kohoutku si omýt ruce a ústa a před obětní schránkou hodit minci, dvakrát tlesknout a poklonit se.
V metru a vlacích panuje ticho. Telefonování za jízdy je nepřípustné, telefon se přepíná do tichého režimu a hovory se odkládají na později. Mluvit potichu s cestujícím vedle sebe je v pořádku, hlasitá konverzace nebo hudba z reproduktoru telefonu ne. Při nástupu se čeká stranou dveří, až vystoupí ostatní cestující.
Čeho se vyvarovat
- Nezapichujte hůlky do rýže ani jimi neukazujte na lidi.
- Nedávejte spropitné, může to působit jako neslušnost, ne jako laskavost.
- Netelefonujte a nemluvte hlasitě ve vlaku či autobuse.
- Nechoďte v botách tam, kde se zouvá (tatami, chrámy, některé zkušebny).
- Nevstupujte do onsenu s tetováním bez ověření pravidel daného zařízení.
- Nesmrkejte na veřejnosti, radši si odskočte na toaletu.
- Nedávejte peníze do ruky přímo. Při placení i při předávání vizitky nebo dárku se používají obě ruce, hotovost se v obchodech obvykle pokládá do misky u pokladny.
- Nevytahujte se a nechvalte přehnaně sami sebe, skromnost je cenění výš než sebeprezentace.
Časté otázky
Kolik se dává spropitné v Japonsku?
Žádné. Spropitné se v Japonsku nedává v restauracích, taxících ani hotelích, servis je součástí ceny a snaha o dýško může hostitele zaskočit nebo zmást.
Musím se v Japonsku hluboce uklánět?
Ne. Cizincům stačí drobné pokývnutí hlavou jako pozdrav. Hluboké a přesně odstupňované úklony patří k japonské firemní a společenské hierarchii a od turistů se neočekávají.
Kde všude si musím v Japonsku zout boty?
V soukromých domech, tradičních restauracích se sezením na tatami, v chrámech a svatyních a někdy i ve zkušebních kabinkách obchodů s oblečením. Poznáte to podle zvýšeného prahu nebo botníku u vstupu.
Můžu jít do onsenu, když mám tetování?
V mnoha tradičních onsenech je tetování zakázáno, protože je historicky spojováno s jakuzou. Řešením jsou náplasti na menší tetování, soukromé lázně nebo zařízení, která jsou k cizincům vstřícnější. Pravidla si ověřte předem u konkrétního onsenu.
Je v pořádku telefonovat ve vlaku?
Ne. V japonských vlacích a metru se telefon přepíná do tichého režimu a hovory se neberou, mluvení má být tiché, aby nerušilo ostatní cestující.
Vzdálenější destinace, místní kultura, gastronomie a delší pobyty
12 let cestuje na delší pobyty · 37 navštívených zemí
Na cestách mě nejvíc zajímá každodenní život, místní kultura a jídlo, které je typické pro daný region. Rád trávím v jedné oblasti více času, poznávám její zvyklosti a hledám souvislosti, které běžným návštěvníkům často unikají. Ve svých článcích propojuji praktické informace s širším pohledem na navštívená místa.