Island je často nazýván zemí ohně a ledu, ohnivým ostrovem, zemí sopek a ledovců nebo ostrovem gejzírů. Tento druhý největší ostrov Evropy leží v severním Atlantiku a je plný protikladů. V zemi ledovců a horké lávy na dalekém severu se pěstují banány a jiné tropické ovoce. Islanďané jsou velmi moderní a vzdělaní, přesto věří na skřítky a milují ságy z dob Vikingů, pověstné svou brutalitou a končící obvykle smrtí hlavních hrdinů. Donedávna patřil Island k nejbohatším zemím světa. V roce 2010 však zbankrotoval, pak zavalil Evropu sopečným popelem a ochromil tak leteckou dopravu. Pověst vzorných Islanďanů velmi utrpěla, přesto tento ostrov patří z hlediska cestovního ruchu k nejdostupnější evropské exotice.
Islandská firemní kultura je založena na víře rovnosti všech lidí. Nejen v běžném životě, ale i v pracovním a obchodním procesu je pro Islanďany typický také velký optimismus. Obyvatelelé se řídí heslem „Everything gets fixed in Iceland“, což můžeme přeložit jako „Na Islandu se všechno vyřeší“. Sami o sobě říkají, že jsou nejšťastnějším a nejoptimističtějším národem na světě hned po Dánech. Jsou hrdí na svoji národnost, jsou etnocentristé a velmi sebevědomí – zastávají názor, že vše je nejlepší na Islandu a že ve všem, co dělají, jsou nejlepší. Nic pro ně není problém a jsou velmi flexibilní. Podobný je i jejich přístup k řešení problémů, při posuzování různých vzniklých situací, obchodních jednání apod. Zdá se, že tento jejich přístup k řešení problémů jim vytváří velký prostor pro originalitu a inovace; z našeho pohledu by se nám tento přístup mohl zdát až nezodpovědný či nespolehlivý.
O Seveřanech se říká, že jsou na povrchu chladní, ale v jádru přátelští, což platí hlavně o Islanďanech. Ve většině firem panuje přátelská atmosféra. Nepotrpí si na velkou hierarchii, rozdíly mezi nadřízenými a podřízenými jsou malé. Autokratický styl vedení není častý, rozdělení moci je malé, což se vysvětluje i malým počtem obyvatel této země (celkem 300 tisíc). Většina obyvatel se totiž navzájem zná nebo jsou dokonce z jedné rodiny. V žádném případě se proto nedoporučuje někoho pomlouvat (firmu ani osobu) nebo uplácet. Téměř vše funguje na osobních vztazích, které jsou v každém oboru velmi úzké, všichni v oboru se dobře znají, pokud se na trh dostanete přes jednoho zákazníka, systém referencí velmi dobře funguje, ale i naopak – pokud si uděláte ostudu, rychle se to roznese. Islanďané jsou individualisté, neradi pracují v týmu, vítají práci, kde mohou prokázat vlastní iniciativu, možnost rozhodování a odpovědnost. V obchodním styku jsou připraveni podstoupit i určité riziko. Tuto v porovnání s námi velmi nízkou míru vyhýbání se riziku lze přičíst tvrdým přírodním podmínkách, ve kterých žijí (častá zemětřesení, vulkanické erupce, časté velké změny počasí apod.) a které je činí do velké míry odolnými proti rizikům.
Vstoupit na islandský trh je poměrně složité, jde o trh velmi malý, avšak dodnes nabízející poměrně silnou kupní sílu, i když prostor pro nové obchodní styky téměř není. Cena je důležitým, každopádně ale až druhotným resp. až terciárním faktorem – hned za kvalitou, která se zde bere jako samozřejmost. Nejdůležitější je značka, která otevírá dveře pro větší obchody. Proto noví vývozci musí být velmi trpěliví, musí se snažit postupně prosadit novou značku na trhu, vnést ji do povědomí tamního trhu a spotřebitelů, a tím si otevřít cestičku dál. Islanďané však mají velmi konzervativní nákupní chování. Je zde malá ochota měnit značku, na kterou jsou zvyklí a které důvěřují, za jinou. Podléhají samozřejmě i reklamnímu tlaku, proto i velmi známé značky vkládají nemalé prostředky do reklamy a marketingu s cílem zviditelnit se.
V průběhu jednání vystupují klidně, v porovnání s námi velmi otevřeně, jsou přímí, ale mají smysl pro humor. Jako od všech původem germánských národů se očekává vrozený smysl pro pravidla a jejich dodržování. V dnešní době se však prosazuje spíše volné chápání předpisů. Islanďané jsou ochotni dodržovat to, v čem vidí smysl, ale jinak si s pravidly či předpisy, ale i se závazky hlavu nelámou. Vzniklé situace často řeší spontánně podle toho, co právě považují za nejlepší. Na počátku jednání vystupují velmi odměřeně, chladně, nepřístupně a jsou nesdílní, což na cizince může působit až nepříjemně. Pokud jim však není něco zcela jasné, okamžitě se otevřeně ptají. Preferují rychlá, věcná jednání, bez zbytečných řečí kolem. Průběh obchodního jednání většina českých firem, jež mají zkušenosti s obchodováním s islandskými firmami, hodnotí jako relativně tvrdé, ale korektní. Islandští jednatelé preferují kompromis, ale poměrně rychle na rovinu řeknou, kam až jsou ochotni jít. Jiný je i vztah ke slibům, který pojímají také poněkud volněji. Nemají rádi dlouhé smlouvání a dohadování, přesto tvrdě usilují o co nejlepší podmínky obchodu, například nízké ceny. Většinou nepodepisují dlouhodobé kontrakty, jsou krátkodobě orientovaní, zaměření spíše na současnost. I když velmi rádi cestují do zahraničí, nepotrpí si na osobní setkání, obchod je možné uzavřít i třeba přes Skype či jiné typy internetové komunikace, zejména pokud se jedná o malé, jednorázové dodávky. Až na výjimky mají vysokou platební morálku. Malý vývoz České republiky na Island komplikují i poměrně vysoké dopravní náklady, které pak ovlivňují ceny produktů.
Z našeho pohledu je pro islandské obchodníky typický také nedostatek disciplíny, což se projevuje například tím, že téměř vždy chodí pozdě. Při příchodu i odchodu si podávají ruce a to i malé děti. Mezi přáteli je běžné i poplácání po rameni. Většinou neskrývají své mínění do neverbální komunikace (např. zvednutý palec znamená netrpělivost) a i při obchodním jednání preferují neformální komunikaci. Dohoda uzavřená slovně zde má stejnou váhu jako podepsaný kontrakt. Přesto, že patří ke skandinávské nekontaktní kultuře, stojí při rozhovoru poměrně blízko sebe. Nejsou také zvyklí používat kapesník, pokud jsou nastydlí, i při jednáních běžně popotahují.
Obchodní komunikace dnes probíhá především přes internet nebo telefonicky. Rozšířenost mobilních telefonů mezi obyvatelstvem je jedna z největších na světě. Více než 85 procent Islanďanů má přístup na internet, většina z nich i doma, umí s ním pracovat a dobře ho využívat. Většina škol, institucí a firem preferuje bezdrátový přístup k internetu. Spojení se zbytkem světa je pro ostrov životně důležité, proto je mu věnovaná velká pozornost a náklady na telefony i internet jsou ve srovnání s jinými zeměmi nízké. Na ostrově funguje plně digitalizovaný telefonní systém. Velmi rozšířené je i obchodování po internetu, internetové bankovnictví, prodej letenek přes internet, většina plateb se provádí elektronickou cestou, elektronicky se podává většina daňových přiznání, funguje e-government – většina celních odbavení se provádí přes internet. Přes internet probíhá také třeba spojení mezi školou a rodiči. Více než 70 procent islandských firem a společností má svoji webovou stránku a téměř všechny mají i anglickou verzi.
Až do 21. století byl Island symbolem prosperity. Ve 21. století však přišel velký hospodářský krach. Styl jejich obchodního jednání se však téměř nezměnil.
Úředním jazykem je germánský jazyk islandština, dalším používaným jazykem je dánština, obchodním jazykem při jednání s cizinci pak angličtina. Většina obyvatel hovoří velmi dobrou angličtinou. Obchodní jednání začíná krátkým přátelským rozhovorem a první otázku, kterou pravděpodobně dostanete, bude: How do you like Iceland? K cizincům se chovají přátelsky, ocení, pokud budete znát alespoň pár slov v jejich jazyce. Vhodným tématem ke konverzaci je cestování. Islanďané velmi rádi cestují, neboť možnosti jejich nádherné země z turistického hlediska jsou omezené. Rádi navštěvují to, co sami nemají jako například velké metropole, zalesněnou přírodu, teplé moře s plážemi apod. Oblíbeným konverzačním tématem může být i sport (fotbal, lyžování, atletika). Národním sportem je zápas glima.
Islandský jazyk je velmi starý a v průběhu své historie se téměř nezměnil. Snaha o zachování původního islandského jazyka došla tak daleko, že zde prakticky neexistují žádná moderní mezinárodní slova s výjimkou několika slov jako např. benzín, motor a hotel. I telefonu se na Islandu řekne „simi“, což znamená vlákno. Při reykjavícké univerzitě byla zřízena komise, která se hledáním islandských výrazů pro nové výrobky zabývá. Dialekty zde neexistují vůbec. Islandština však obsahuje tři písmena, které čeština nezná: ö (známé z němčiny), ð (dnes se vyslovuje jako d) a þ (dnes se vyslovuje jako t).
Na Islandu jsou z našeho pohledu velmi netradičně tvořena jména. Větší důraz je kladen na křestní jméno, které je na vizitce uvedeno jako první a kterým se také oslovuje. Islanďané totiž v podstatě nemají příjmení v našem slova smyslu. Druhé jméno na vizitce je tzv. individuální paronymum, tedy jméno po otci. Toto jméno nepřiřazuje člověka k žádnému rodu, ale pouze k jeho vlastnímu otci. V případě, že se osoba jmenuje např. Björn Gunnarsson, znamená to, že jeho otec se jmenoval Gunnar a jméno Gunnarson bychom mohli přeložit jako Björn syn Gunnarův. Syn pana Björna Gunnarsona bude mít příjmení Björnson a dcera Björndóttir. Příjmení se tedy odvozuje od křestního jména otce připojením slova „son“ (syn) nebo „dottir“(dcera). Toto jméno zůstává osobě celý život a nemění se ani sňatkem. Moderní Island už ovšem zná i příslušnost k matce, tedy tzv. matronyma. Pokud se Islanďan usídlí v zahraničí natrvalo, je obvykle jeho patronymum přijato jako příjmení a stane se rodovým příjmením pro jeho ženu i děti. Cizinci žijící dnes na Islandu si mohou změnit příjmení na „příjmení“ islandského typu nebo zachovat své původní příjmení.
Oficiálně se asi 90 procent obyvatel hlásí k evangelicko-luteránské církvi. Do kostela (na ostrově je jich asi 320 a většina je dřevěných) však pravidelně chodí jen velmi málo lidí, většina chápe návštěvu kostelů spíše jako společenskou záležitost a navštěvuje kostely pouze příležitostně (křtiny, biřmování, vdavky, pohřeb) nebo u příležitosti konání populárních koncertů, které se díky dobré akustice konají často právě v kostelech. Některé z kostelů byly dnes přestavěny třeba na mateřské školy.
I moderní a vzdělaní Islanďané jsou pověrčiví, věří na předtuchy, na sny, na telepatii i převtělování. Věří ve skřítky, jsou přesvědčeni, že se v sopečných kráterech a jeskyních skrývají neviditelní skřítci – trollové a elfové. Skřítkové ve dne spí, vycházejí pouze v noci a v představách Islanďanů jsou spravedliví – dobrým lidem pomáhají a zlým škodí. Na Islandu lidé dávají dokonce skřítkům za okno jídlo (hlavně misky s mlékem), aby si je naklonili. Věří v přírodní síly, vliv hvězd a v další nadpřirozené jevy. Navštěvují kartářky, vykladače snů, čtou budoucnost z čajových lístků, vyprávějí tajemné ságy o neviditelných tvorech, obrech apod. Pokud se obchod nevydaří, zabránili tomu neviditelní skřítci, protože jste si je pohněvali. Každá rodina má však svého dobrého skřítka a věří, že jí pomáhá.
V průběhu obchodních jednání se nabízí káva, která se stala prakticky národním nápojem. Alkohol se na jednáních nenabízí, po jednání však může dojít k pozvání do baru. Přestože v průběhu 20. století existovala na Islandu buď úplná nebo částečná prohibice, jsou v pátek a v sobotu bary plné a v pití alkoholu se obyvatelé i přes vysoké ceny nijak neomezují. Dovoz a prodej alkoholu je dnes v rukou státu (stát má monopol na jeho výrobu i prodej), ceny jsou vysoké. Alkoholické nápoje se prodávají ve speciálních obchodech Vínbúð, ceny v barech či restauracích jsou však ještě několikrát vyšší. Se stoupajícím obsahem alkoholu zvyšuje cenu i stoupající daň. Konzumace alkoholu na veřejných prostranstvích ani v turistických ubytovnách není povolena. Typickým místním alkoholickým nápojem je pálenka Brennivin. Rádi ochutnají i zahraniční produkci, určitě je proto vhodným dárkem kvalitní alkohol včetně vína. Nutno však dodržet celní předpisy: do země si může jedna osoba dovézt pouze dvě z následujících položek – 1 litr tvrdého alkoholu, 1 litr vína, 6 litrů piva. Známým nealkoholickým nápojem, který se však pije pouze o Vánocích, je na Islandu tzv. vánoční pivo.
Mezi tradiční pokrmy patří např. hárakl (napolo shnilé žraločí maso, které se zahrabe na půl roku do písku), svid (vařená skopová hlava i s očima, pouze bez mozku), slátur (jakási tlačenka ze zbytků skopového, svázaná do žaludků a uvařená), oblíbený je skyr (jogurt), uzené skopové maso, treska, dary moře, losos uzený na sušeném ovčím trusu apod. K tradičním potravinářským surovinám patří i pukléřka islandská, lišejník lidově nazývaný islandský mech. Mletou pukléřkou se nastavovala chlebová mouka i ovesná kaše, peklo se z ní tradiční vánoční cukroví (zdobené placky), z kvašené pukléřky se připravoval nealkoholický nápoj, používala se ke konzervaci masa, vyráběly se z ní barvy na tradiční vlněné svetry. Pukléřka se dodnes používá jako léčivá bylina, vyrábí se z ní zejména čaje. Velmi oblíbeným dezertem je zmrzlina tuzemské výroby, kterou konzumují po celý rok ve velkých porcích. Dávat spropitné není na Islandu zvykem. Od roku 2007 platí na Islandu zákaz kouření ve všech veřejných prostorách včetně hotelů, restaurací i barů (výjimkou mohou být pouze otevřené venkovní prostory).
Své obchodní partnery mohou pozvat i na lov ryb, zejména lososů a mořských pstruhů. V zimě je populární rybaření v dírách vysekaných do ledu. Velmi populární jsou i plavby spojené s lovem velryb. Díky rybolovu mají děti prázdniny čtyři měsíce a od roku 1932 je povolena dětská práce. Děti si přivydělávají hlavně jako poslíčci nebo při nakládce ryb. Společenskou událostí je i návštěva koupališť s geotermální vodou. Známí, přátelé i obchodní partneři si sednou a povídají v tzv. horkých hrncích, což jsou malé bazénky oválného tvaru s teplou vodou (30 až 45 ºC). Obyvatelé zde tráví hodně času, chodí sem skoro každý den a rozmlouvají např. o tom, jak velcí budou letos lososi. Oblíbené jsou také vyjížďky na koních do přírody nebo dobrodružná plavba lodí mezi krami v ledovcové laguně.
Islanďané jsou ceněnou pracovní silou zejména díky dobré vzdělanosti, schopnosti přizpůsobit se měnícím se podmínkám, nadprůměrné znalosti práce s počítačem (v počítačové gramotnosti je Island na sedmém místě na světě) i pro jejich obětavost a spolehlivost. Pracovní etika je na velmi dobré úrovni a podporovány jsou i inovace. Osmdesát pět procent obyvatel od 16 do 75 let pracuje. Stále méně lidí pracuje v tradičních oborech, jako je rybolov nebo zemědělství, roste však počet pracovníků v cestovních ruchu a v technologicky náročných oborech. Nezaměstnanost v zemi je poměrně nízká.
Lidé jsou velmi samostatní, podnikaví, z domova odcházejí mladí na naše poměry velmi brzy, většinou když ještě studují. Jsou klidní, spontánní, mají rádi děti. Jsou velcí individualisté, nic neplánují, dychtí po materiálních statcích a nakupují jen to nejdražší a nejmodernější, ať jsou to auta (velké terénní 4×4 apod.), dům, byt, elektronika nebo oblečení. Velká terénní auta jsou zde nejen velkou módou, ale téměř nutností, neboť i když většina hlavních silnic má převážně asfaltový povrch, objevují se úseky dlouhé i několik kilometrů, kde se jezdí po uježděné zemině nebo štěrku. V zimě jsou mnohé vnitrozemské silnice nesjízdné. Silnice kolem ostrova, tzv. „Ring road“, byla dokončena teprve nedávno. Islanďané jsou sportovně založení, rádi plavou v bazénech i ráno před začátkem pracovní doby. Oblíbenou činností je i hraní šachů.
Více jak 56 procent pracovní síly má středoškolské vzdělání. Na Islandu je pět vysokých škol. Vysokoškolští studenti tráví část studia v zahraničí (zejména v USA, Velké Británii nebo Německu), což rozšiřuje nejen jejich jazykové znalosti, ale prohlubuje i jejich znalosti odborné. Na celoživotní vzdělávání ve firmách a v institucích přispívá i islandská vláda. Čtvrtina pracovních sil pracuje na částečný úvazek. Většina pracujících je členem nějaké odborové organizace. Životní úroveň je vysoká, 75 procent lidí má vlastní dům. Vysoké jsou však i daně, ze kterých se financuje relativně velkorysá sociální síť.
Ženy jsou velmi emancipované, jdou si za svým cílem, angažují se v politice (50 procent poslanců tvoří ženy), často mají i dvě zaměstnání. Jsou velmi sportovně založené.
Island má pouze asi 20 ozbrojených policistů, jedinou věznici a jedinou léčebnu pro drogově závislé.
Text: Ing. Soňa Gullová
a doc. Ing. Miroslava Zamykalová, CSc.
Foto: Thinkstockphotos.com a Ingi Gunnar Jóhannsson, Visit Iceland
Vážení čtenáři, Váš oblíbený portál Celyoturismu.cz bude v horizontu 3 měsíců uzavřen. To podstatné z cestovního ruchu – vývoj, statistiky, analýzy, legislativní problematiku atd. – proto nově najdete na zpravodajském portálu Hospodářské komory ČR www.komoraplus.cz a také ve...
První velká incomingová akce na podporu návštěvnosti České republiky po pandemii covid-19. Tak vnímají odborníci na cestovní ruch z celého světa Czech Republic Travel Trade Day (TTD) 2022. Ve spolupráci s Destinační agenturou Živý kraj ho uspořádala...
Nejen tři inspirační videa, ale i zajímavá čísla o turistice z České republiky představil minulý týden ředitel Německé turistické centrály (DZT) v Praze Jan Pohaněl na setkání s novináři.
