Filipíny (Republic of the Philippines) leží v jihovýchodní Asii a se svými 98 miliony obyvatel jsou třináctým nejlidnatějším státem světa. Rozkládají se na souostroví čítajícím 7 107 ostrovů. Hlavním městem je Manila. Filipínská republika je plná kontrastů. Horské hřebeny a vrcholy sopek zde střídají nížiny, deštný prales v centrálních částech přechází na pobřeží v nádherné pláže s bílým pískem. Díky své poloze mají Filipíny příjemné, tropické klima, které spolu s nekonečnými plážemi činí z Filipín exotický ráj na zemi. Říká se, že Filipínci jsou přístupem k rodině Malajci, Španěly přístupem k lásce, Číňany v byznisu a Američany díky svým ambicím. Jsou velice tolerantními, pohostinnými a přívětivými obchodními partnery. Ochotně pomohou i členům partnerova týmu. O to horší mohou být dopady kulturních prohřešků, které mohou zničit i dlouho budované obchodní vztahy založené na důvěře a přátelství.
I když dnes Filipínci většinou znají západní návyky a obchodní zvyklosti, nelze očekávat, že se svým zahraničním partnerům plně přizpůsobí. Proto je základním předpokladem úspěšně uzavřených obchodů a dobrých vzájemných vztahů zohlednění všech aspektů, které tamní mentalitu formovaly a které ji ovlivňují do dnešních dnů. Filipíny patří ke skupinově orientované kultuře, která klade důraz na zachování tváře, osobní hrdost a čest. Přesto je tato kultura mnohem méně formální než např. kultura japonská. Čím je tedy obchodní jednání s filipínským partnerem charakteristické? Obchod je pro Filipínce velmi personalizovanou záležitostí založenou na osobních setkáních tváří v tvář. Transakci se nepodaří uzavřít během první (jediné) návštěvy. K navázání a k udržení obchodních vztahů je třeba několika pravidelných návštěv a dostatek času. Filipínští obchodníci jsou zaměřeni především na dlouhodobé cíle, což se odráží i v jejich přístupu k jednání. Budou se snažit spíše o jednání ve stylu win-win, která by měla přinést výhody oběma stranám.
Nejtěžší a nejdelší částí obchodního jednání je smlouvání o ceně. Filipínci jsou zvyklí smlouvat, smlouvají od narození o všechno a na rozdíl od nás smlouvat umí. Pojetí smlouvání a licitování o ceně je možné srovnat s jednáním v arabských zemích. Smlouvání chápou Filipínci nejen jako hru, ale i jako formu úcty, uznání a respektu. Filipínští obchodníci od svých partnerů vždy očekávají ústupky, zejména snížení ceny. Od cizinců však očekávají ústupky ještě daleko větší než od místních obchodníků. Připravíme si tedy předem co nejvíce podmínek, ze kterých lehce ustoupíme, za každý ústupek se snažíme něco získat, i malý pro nás bezvýznamný ústupek se snažíme prodat tak, že znamená velkou výhodu pro partnera apod.
Na Filipínách funguje princip seniority – ve vedoucích manažerských pozicích jsou ve srovnání s Evropou lidé starší. Většinou každý pracovník začíná nízko, postupuje pomalu, musí projít různými zkušenostmi svého profesního života před tím, než bude vybrán na nejvyšší příčky hierarchie firmy či podniku. Na Filipínách je silně zakořeněná úcta ke stáří jako ke zdroji moudrosti, zkušeností a vědomostí. Při vysílání obchodních jednatelů je nutné zohlednit a přizpůsobit věk jednatelů a samozřejmě jejich pozice ve firmě. Je nutné předem zjistit, kdo se za filipínskou stranu zúčastní a snažit se vyslat delegaci ve stejném složení. V opačném případě by se totiž mohlo jednat i o hrubou urážku.
Pro jednání Filipínců je typické koncepční myšlení, kterému dávají přednost před myšlením analytickým. V průběhu jednání je tedy vhodné klást důraz na vzájemnou spolupráci, odraz obchodu na filipínskou společnost, uplatňovat argumenty týkající se perspektivy, strategie, osobních a firemních cílů atd., než zdůrazňovat analytické precizní argumenty jako např. zisk, úsporu nákladů, rozšíření výroby apod.
Filipínci mají velmi dobrý vztah k cizincům, zejména k těm „bílým“. Běloch je považován za něco více, dostává se mu obvykle speciálního zacházení a slyšení. V obchodních jednáních jsou běloši považovaní za více vzdělané, zkušené v oboru a v podnikání a samozřejmě za bohaté. Návrhy bělochů jsou tedy brány jako velmi fundované, významné a odborně na vysoké úrovni. Takového přístupu a chování domorodců je třeba si vážit a v žádném případě nelze tohoto faktu zneužívat, protože se vše může rychle změnit v naprosté odmítání jakýchkoliv námi navrhovaných řešení.
Filipínská společnost je silně hierarchicky strukturovaná. Důraz je kladen na společnost, nároky jedince jsou podřízené nárokům společnosti. Ve firemním prostředí se setkáme se silnou hierarchií, která je spojena s velkým nedostatkem iniciativy zejména níže postavených zaměstnanců, neboť veškerá rozhodnutí musí být rozhodnuta kolektivem nejvýše postavených, tj. zpravidla i nejstarších osob. Dostat se na vyšší místa či do vedení společnosti není snadné. V jejím čele stojí zpravidla členové elitních rodin. Pozice v rámci firmy se samozřejmě odráží i v zasedacím pořádku. Trvá léta, než se zaměstnanec propracuje do vrcholových funkcí a prokáže svoji odbornost, obrovskou píli, ochotu obětovat se pro cíle společnosti, loajalitu a vytrvalost.
Obchodní jednání se snažíme vždy zorganizovat s co nejvýše postavenými představiteli firem či organizací, neboť níže postavení zaměstnanci mají pouze velmi omezené rozhodovací pravomoce. V praxi to však chodí často tak, že jednání začíná s níže postavenými zástupci firem a společností, které musíme přesvědčit svým umem, znalostmi i svými obchodními cíli, a postupně se propracujeme k nejvýše postaveným pracovníkům s rozhodovacími pravomocemi. Platí zde však tzv. pyramidový přístup, který je naprosto odlišný od liniového jednání Evropana. Evropan začíná jednání s pracovníkem přibližně ve stejné pozici a díky komunikaci s touto osobou se propracovává směrem nahoru, k vrcholovému managementu nebo se snaží vyřešit všechny problémy přímo s osobou, se kterou jedná. Na Filipínách je vhodné začít komunikovat hned s několika pracovníky firmy v různých odděleních, o kterých víme, že se jich může obchod dotýkat. Postupně se tak propracováváme přes jejich společné nadřízené výš a výš. Tato skutečnost je vyjádřením konsensuálního přístupu k jednání, ale i ukázkou až neuvěřitelně rozlezlé byrokracie. Pro názornost můžeme uvést jako příklad prodej nového softwaru. Tento produkt se týká několika oddělení např. marketingu, IT, výzkumu a vývoje, logistiky, účtárny atd. Je vhodné oslovit všechny vedoucí těchto oddělení a pozvat je na jednání. Postupně se přes ně, tj. na jejich doporučení, dostaneme i k náměstkům či řediteli firmy (bez jejich názoru by náměstek ani ředitel nerozhodl). Z uvedeného vyplývá, že jednání je velmi kolektivní záležitostí, a i v případě, že budeme jednat přímo s vedoucím pracovníkem firmy, který má dostatek pravomocí rozhodovat, bude se vždy radit se svými kolegy i podřízenými. Ani od něho proto nemůžeme očekávat jasné stanovisko či rozhodnutí již v průběhu jednání, musíme dát možnost jednání přerušit (např. do příštího dne nebo na jeden až dva dny) a pokračovat v jednání poté, co proběhne ve firmě našeho partnera jakási interní porada. Nevýhodou je, že se tím jednání značně prodlužuje.
Filipínci jsou v porovnání s námi velmi konzervativní. Preferují osvědčené, zaběhnuté a jim známé přístupy, postupy a obchodní operace, výrobky i názory. Velmi neradi podstupují jakékoliv riziko. V obchodě např. vždy preferují jimi vyzkoušené i jim známé značky, své stálé a spolehlivé dodavatele a obchodní partnery, identický a jimi vyzkoušený typ smlouvy, stejnou dodací paritu apod. Konzervativní přístup se projevuje i k inovovaným, technicky vyspělejším, dokonalejším nebo k modernějším výrobkům a řešením. Zde je nutno překonat jejich počáteční dosti silnou skeptičnost a nedůvěru k novým výrobkům tím, že předložíme reference od jiných odběratelů, příklady použití i podobných konkurenčních výrobků kdekoliv na světě, odborné články z časopisů, certifikáty apod. Tímto způsobem se snažíme Filipínce přesvědčit o naprosté minimalizaci rizik a zároveň je vhodným způsobem seznámit s novými poznatky.
Přístup filipínských obchodních partnerů ke smluvním závazkům je trochu jiný než u Evropanů. Ve většině případů se Filipínci podepsané smlouvy snaží respektovat. Největší problémy jim však činí termíny a závazky spojené s časem. Jakékoliv termíny chápou jako orientační nebo jako plány do budoucna. Smlouvy proto musí být zpracované velmi podrobně, nutno jasně uvést a rozepsat slovy (vysvětlit) závazky a ujednání jedné i druhé strany včetně termínů a dodacích parit apod. Filipíncům je vhodné dát najevo, že dodržování termínů je pro obě strany závazné, proto do smlouvy dáváme i sankce za jejich nedodržování. Vzhledem ke kulturním rozdílům i jinému jazykovému vnímání může být obsah ústní dohody chápán zcela odlišně. Každý ukončený bod jednání na závěr shrneme a přesvědčíme se, že si skutečně ve všem rozumíme. Na Filipínách platí i ústní závazek tj. slovo dané ústně nebo ústní slib, což je typičtější pro starší generaci (nad 50 let) a především pro obchodníky z čínské menšiny. Partner se může cítit nepříjemně, že mu nevěříme, a proto je v tomto případě nutno důvod písemné dohody správně vysvětlit, např. tím, že si samozřejmě partnera vážíme a důvěřujeme mu, ale naše zákony a předpisy písemnou smlouvu striktně vyžadují.
Velká část uzavřených obchodních smluv se řídí americkým právním řádem. Českým firmám lze doporučit zásadně trvat na americkém právním řádu a v žádném případě nepřistoupit na právo Filipín. Při vzniklých problémech by české firmy byly asi velmi překvapené nejen filipínskými zákony, ale zejména fungováním filipínských soudů a záležitostmi s nimi spojenými (korupce, nepružnost, pomalé nebo žádné řešení atd.).
Strategie a taktiky, které dnes filipínští obchodníci používají v průběhu jednání, se zpravidla neliší od těch, které používají Evropané nebo Američané. Jak vyplývá z již uvedeného, začínají za filipínskou stranu jednat nejdříve níže postavení, mladší představitelé společnosti s omezenými pravomocemi, a teprve později vstupuje do hry vysoce postavený jednatel. Stejnou taktiku bychom tedy pro jednání měli zvolit i my. Předem je nutné zjistit, kolik osob a v jakém postavení bude za filipínskou stranu vyjednávat a nabídnout stejnou úroveň na naší straně a postupně ji zvyšovat.
Často se stává, že jednání jakoby ztroskotá, ustrne v jednom bodě, ze kterého se nemůžeme pohnout nebo se přeruší. Obvykle toto odmlčení nastává v době, kdy naše komunikace s ostatními útvary ve firmě je pozadu nebo žádné jednání s jinými útvary neexistuje. Většinou nám to filipínská strana sdělí velmi často používanou větou: „Bohužel oddělení XY nám nemůže k této otázce podat slíbené informace, je nutno počkat na vyjádření pana AB“. Tím se pro nás stává oddělení XY dalším článkem pro jednání a pan AB důležitou kontaktní osobou, kterou nelze obejít. V žádném případě to však neznamená, že jednání s osobami, se kterými jsme již jednali dříve končí, naopak, musíme v něm systematicky pokračovat.
Na ostrovech panuje velká byrokracie. Je prakticky nutné najít vhodného místního spolupracovníka či obchodního zástupce, který umí jednat s místními úřady, vyřizovat různé záležitosti od víz, řidičských průkazů a jiných povolení až po daňová přiznání apod. Tito spolupracovníci či zprostředkovatelé jsou za určitý poplatek schopni především značně urychlit udělování různých povolení. Na Filipínách nelze nic vyřídit bez tzv. lagay, což je úplatek, který se na ostrovech často nazývá také „přesvědčovací komunikace“. Lagay je považován za naprosto samozřejmý a legální a je nutné s ním počítat. Najatý obchodní zástupce také dokáže odhadnout, jaký úplatek za jaké výkony nutno nabídnout a značně tím urychlí např. vstup zahraniční firmy na místní trh.
Vzhledem k tomu, že je jednání na Filipínách osobní záležitostí, je jeho úspěšný závěr nutné náležitě oslavit a projevit si vzájemnou úctu. Po úspěšném uzavření obchodu obvykle také následuje patřičná prezentace tohoto úspěchu, např. tisková konference v obchodní komoře, průmyslovém svazu nebo ve vládních institucích. Jde především o společenskou záležitost, kterou však nelze ignorovat a v žádném případě ji nelze vynechat. Omluva, že hned po podepsání kontraktu odlétáme, je přijímána jako velmi nezdvořilé chování a projev neúcty, či dokonce pohrdání partnery.
Přístup Filipínců k životu nejlépe vystihuje jejich oblíbená fráze „bahala na“, což v překladu do češtiny znamená „děj se vůle Boží“. Odkazuje v podstatě na to, že život se má prožít naplno a vyjadřuje pomíjivost věcí. Důležitým konceptem je zde i nutnost zachování tváře. Každý člověk by měl vědět, co se v dané situaci sluší a co ne, tzv. hiya. Pokud člověk urazí druhého, sám také ztrácí tvář. Stejně tak se za potupu považuje přímá konfrontace i projev negativních emocí na veřejnosti. Proto se Filipínci snaží řešit vše s rozvahou a se širokým úsměvem. Hiya se může stát i důvodem k pomstě, která pak také probíhá „za zavřenými dveřmi“. Podle filipínských tradic si každá osoba zaslouží patřičný respekt, který jí má být patřičně prokazován. Např. i žebrákům, pokud nemůžeme dát almužnu, se musíme omluvit. Ztráta tváře se překonává těžko.
Obyvatelé souostroví jsou považováni za šťastné lidi. Většinou jsou velmi skromní, touží jen po dostatku potravin pro celou rodinu, svoboda je pro ně více než materiální bohatství, jsou pohostinní, laskaví a očekávají, že laskavost jim bude oplacena.
Na Filipínách dnes převažuje křesťanství (asi 90 procent populace), které sem přivezli Španělé. Od té doby je zde zakořeněná monogamie a filipínská manželství mohla být již v minulosti poměrně snadno rozvedena a to na žádost kteréhokoliv z manželů. Rodina představuje základní jednotku společnosti. Je chápána velmi široce, patří do ní i velmi vzdálení příbuzní, přátelé nebo i celý kmen. Je pravidlem vždy a ve všem upřednostňovat své příbuzné, ať je to v obchodě nebo v zaměstnání. Často celé rodiny pracují u jedné společnosti. Filipínci věří, že z rodiny člověk čerpá sílu, proto se jí snaží udržet a zvětšovat.
Na rozloučenou se obvykle vyměňují dárky. Všechny dárky by měly být zabalené, zásadně se neotvírají. Za dárky se ještě jednou dodatečně děkuje. Je vhodné poslat drobný dárek svému partnerovi i k vánocům.
V minulosti měly ženy ve filipínské kultuře dobré postavení. Působily jako léčitelky, duchovní apod. a dostávalo se jim velkých poct. Mohly se dokonce rozvést. Jejich pozici ve společnosti ohrozila španělská nadvláda, která se za pomoci křesťanství snažila ženám přisoudit podřadnou roli a zbavit je jakékoliv moci. Přesto na Filipínách dodnes uznávají ženy nejen jako matky, ale i jako soucitnou bytost, která se stará o ostatní. Možná proto je zde nejpopulárnější ze všech svatých Panna Marie. Až americká nadvláda však zrovnoprávnila ženy s muži. Oficiálně byla rovnoprávnost uznána až v roce 1987, kdy byla zakotvena v ústavě. Dodnes však ženy vykonávají většinou podřadné a hůře placené práce, a to i ve městech. Nejen v pracovním procesu je vždy upřednostňován muž, a to i v případě, že žena má lepší vzdělání. Pracující Filipínky jsou však na svoji práci velmi hrdé. Často pracují v zahraničí (např. jako ošetřovatelky, pečovatelky, služebné), velkou část svého příjmu posílají domů své rodině. Podle tradic žena na Filipínách musí živit svoji rodinu a pečovat o ni, muž nemusí přispívat, může si svůj příjem ponechat. Postavení ženy se výrazně liší podle toho, v jakém regionu země se nacházíme, zda v její křesťanské nebo muslimské části, nebo zda jde o vesnici či město.
Na souostroví existuje více než 80 nejrůznějších dosud živých jazyků a dialektů. Oficiálními jazyky podle ústavy z roku 1973 jsou angličtina a tzv. tagalogština.
Tagalogština bývá nazývána samotnými Filipínci jako „Pilipino“, což má zdůraznit celonárodní charakter jazyka. Původ tagalogštiny je v malajsko-polynéské jazykové skupině, během vývoje v zemi silně ovlivněné španělskou a americkou kolonizací. Angličtina byla díky 70letému americkému vlivu uzákoněna jako druhý oficiální jazyk Filipín a stala se základním vzdělávacím jazykem. Většina obyvatel země mluví výbornou angličtinou s americkým akcentem. V žádném případě však nelze očekávat styl komunikace, který používají Američané nebo Evropané. I znalost několika slov tagalogštiny se velmi cení a napomáhá k navození přátelství.
I jednání v angličtině však podléhá určitým pravidlům. Vyvarujeme se přímých otázek, přímých konfrontací, vše negativní spíše naznačíme apod. Jednání jsou náročná i proto, že vyžadují maximální soustředění na pochopení jemných nuancí, náznaků a odlišností v řeči, naslouchání, dovozování podle kontextu apod. Tón hlasu by měl být veselý, vyjadřovat pozitivní přístup bez známek nervozity či stresu. Osobní útoky či odsekávání jsou chápány velmi negativně – jako projev povýšenosti a neúcty k okolním lidem. Zejména na počátku jednání svého partnera co nejvíce chválíme, veřejně nekritizujeme. Na jednáních mluvíme spíše tichým hlasem, v žádném případě nekřičíme.
Problémem může být i vyjádření souhlasu. „Ano“ nemusí být vždy ano, nejčastěji jde o slušné odmítnutí či zamítnutí. Slovo „ano“ se používá, i když partner nezná odpověď, chce ukončit konverzaci, je nespokojený, znechucený či podrážděný, není si jistý sám sebou, nerozumí nebo rozumí pouze částečně, ale také pokud se partner domnívá, že problematice rozumí daleko více než my nebo doufá, že „ano“ vysloví bez nadšení tj. pouze ze zdvořilosti a my pochopíme, že je to vlastně jednoznačné „ne“. Skutečné „ano“ je ve většině případů vyjádřené spíše přikývnutím. O souhlasu druhé strany se musíme v průběhu jednání vždy několikrát ujistit, potvrdit a vysvětlit, jak tento souhlas chápeme, podepsat memorandum nebo dohodu či „dát své slovo“. Slovo či slib je na Filipínách brán velmi vážně. Na druhé straně ostré „ne“ se vyskytuje minimálně. Většinou se při jednáních setkáme pro nás s nepřímým odmítnutím typu: možná, když to říkáte, pokusím se, nevím, uvidíme, ponechme to osudu apod. Cizinci jsou proto někdy rozladěni, když Filipínci nevyjádří přímo své mínění. Na druhé straně Filipínci se tímto vyjadřováním snaží vyhnout nepříjemným a trapným situacím či zklamáním. Za velmi nezdvořilé se považuje i skákání do řeči. Pokud partner vůbec nerozumí, obvykle silně otevře ústa a lehce přikrčí obočí, což znamená: nerozumím, můžete to zopakovat. Zdvižené obočí kombinované s úsměvem se v podstatě používá jako pozdrav mezi přáteli.
Jednou z nejdůležitějších součástí neverbální komunikace je na Filipínách úsměv. Filipínci se usmívají téměř pořád. Úsměv zakrývá trapné situace, nervozitu, neznalost, problémy apod. Filipínci se naučili svůj hněv, podráždění, stres i jiné negativní reakce skrýt za masku úsměvu. Během jednání se nám může zdát, že partner souhlasí a obchod pokračuje dobře k cíli, ve skutečnosti to tak ale vůbec nemusí být. S úsměvem nás bude partner tvrdě kritizovat a naopak, i pokud někoho urazíme, bude se stále stejně usmívat. Je vhodné se vyvarovat i přímému a déle trvajícímu očnímu kontaktu, zejména s osobou opačného pohlaví, neboť je chápán jako projev agresivity nebo sexuálně vyzývavé gesto. Filipínci také věří v tzv. „Zlé oko“, kdy cizí člověk může svým pohledem přivolat jiné osobě neštěstí nebo nemoc.
Filipínci se rádi baví a milují humor. Žertování a šprýmování využívají i k nepřímé kritice, kdy se snaží pomocí žertovné narážky něco druhé straně naznačit. I prezentaci či samotné obchodní jednání je možné prokládat různými vtipnými historkami. Ocení člověka s citem pro inteligentní humor. Naopak hrubý, agresivní, černý nebo morbidní humor a sexuální narážky působí velmi negativně. Pomocí humoru se také snaží vyhnout přímým konfliktům.
Na jednáních oslovujeme filipínské partnery příjmením společně s titulem a funkcí. Jako projev úcty a s cílem zvýšit status filipínského partnera je možné oslovovat ho vyšší funkcí či hodností nebo vyšším titulem než skutečně zastává (např. místo oslovení pane náměstku oslovíme náměstka ministra přímo pane ministře, místo oslovení pane poručíku oslovíme pane majore, starostu pak např. většinou oslovujeme velevážený pane starosto apod.). Často se setkáváme také s oslovením „Boss“ nebo u žen „M’am“.
Na počátku jednání se vyměňují vizitky. Předávání vizitek není dnes již na Filipínách tak formální jako v jiných asijských zemích a od tradičních zvyků se upouští zejména v mezinárodních firmách. Přesto vizitku většinou dáváme i přijímáme oběma rukama s mírnou úklonou. Používání vizitek je velmi rozšířené a často se předávají i v soukromém styku. Počet vizitek, jejich kvalita a úprava je důležitým ukazatelem úspěšnosti člověka. Nejčastější jazykovou variantou je angličtina. Na vizitkách se kromě jména a funkce uvádějí i akademické tituly. Časté je i uvedení přezdívek – na vizitce jsou většinou přezdívky uvedeny jako druhé křestní jméno.
Při setkání i při loučení si všichni zúčastnění muži podávají ruce. Obvykle udržovaná interpersonální vzdálenost mezi muži je menší než v Evropě, stisk ruky bývá delší a je často doprovázený přátelským poklepáním na rameno. Na ulicích uvidíme muže vedoucí se za ruce, a i při jednání nás může partner uchopit za předloktí s cílem získat naši pozornost. U ženy je lépe počkat, zda nám ruku k pozdravu nabídne, přestože od cizinců se jako projev úcty může očekávat, že mají ruku podat jako první. Ženy však nejčastěji zdravíme pouze úklonem. Všechny vážené, vysoce postavené a starší osoby na Filipínách se však zdraví tak, že ruku takového člověka uchopíme podobně jako při líbání rukou v Evropě, ale místo políbení si přitiskneme prsty jeho ruky lehce na své čelo a zvolna se ukloníme.
Filipínci vystupují na jednáních skromně. Nechlubí se vlastními úspěchy, nechválí sami sebe, neboť je to považované za vytahování, za arogantní, nezdvořilé chování bez úcty k okolním lidem. Častěji používají slovo „my“, demonstrují příslušnost k firmě, ke kolektivu či k týmu a poukazují tím na kolektivní přístup k řešení problémů. Obchodníci a podnikatelé se mezi sebou dobře znají. Informace např. o našem vstupu na trh se rychle rozšíří. Také je nutné počítat s tím, že každá informace se okamžitě dostane tam, kam by se dostat neměla.
Oblékání patří odpradávna k důležitým součástem filipínské kultury. Ukazuje na vztah k obchodnímu jednání i životní úroveň partnera. V obchodním styku panuje silná formálnost a snaha Filipínců vypadat čistě, pěkně, upraveně, módně a elegantně.
Na první jednání je vhodné zvolit tmavý oblek, bílou košili s kravatou, na další jednání vzhledem k podnebí pak může být oblek i světlejších barev. I přes velmi teplé klima je nepřípustná košile s krátkými rukávy. Tradičním slavnostním oblečením pro muže je tzv. barong tagalog. Jde o košili z banánových vláken či z hedvábí s vyšším límečkem a výstřihem do tvaru V. Košile je bohatě zdobena vyšíváním. Oblíbenou barvou košile je černá a krémová, která je průsvitná a nosí se pod ní tričko. K tomu patří ještě kalhoty ze stejné látky. V posledních letech se tato košile nosí i k normálním běžným oblekovým kalhotám. Krátké kalhoty jsou vhodné pouze na pláž. Ženy by se měly vyvarovat výstředních či průsvitných oděvů a minisukní.
Při pozvání na večeři je nutno zjistit, jaké oblečení se očekává. Mnoho restaurací požaduje formální oblečení tj. tmavý oblek a bílou košili s kravatou. Dámy nosí většinou krátké šaty. Dlouhé šaty se nosí pouze na velmi slavnostní akce.
Každá osoba, jež se účastní jednání, by měla být nejen upravená, příjemně naladěná, ale také „vymydlená“ a navoněná. Jakékoliv tělesné pachy způsobené např. pocením nejsou omluvitelné stejně jako různé vyrážky, akné atd. Jakýkoliv projev tělesných pachů, špinavost, roztrhanost s sebou nese i ztrátu respektu a může mít za následek i špatný konec jednání či obchodu. Filipínci používají silné deodoranty a parfémy, i muži si je nosí s sebou do práce a používají je několikrát za den. Pot je nutno nestále utírat do speciálních ručníků nebo kapesníků, které muži v nejteplejším období někdy nosí přímo pod tričkem. I na ulicích je možné vidět páry, jež si navzájem utírají pot. Mokrá trička a košile nutno okamžitě vyměnit, mění se několikrát v průběhu pracovní doby, proto si všichni nosí každý den do práce s sebou náhradní, čisté oblečení.
Vzhledem k tomu, že podnikání na Filipínách probíhá díky síti kontaktů a každý obchodní případ je založený na osobních vazbách, nevynechají filipínští obchodníci a podnikatelé žádnou možnost lépe své obchodní partnery poznat. Na rozdíl od zvyků v Evropě, kde jsou společenské akce chápány spíše jako pokračování jednání, jsou na Filipínách tyto akce spíše společenskou záležitostí. V případě, že chceme mluvit o pracovních věcech, je vhodné odložit tato témata na konec setkání. Filipínci se rádi baví, jsou velmi pohostinní a snaží se navodit příjemnou neformální atmosféru. Rádi se baví o rodině, kultuře, o koníčcích, o hospodářské situaci, politice i filozofii. Své partnery zvou nejčastěji na večeři do restaurace, do karaoke barů nebo do tančíren, kde se obvykle tančí latinskoamerické tance. Národním tancem je tinikling.
Kdo zve, platí. Pokud nás zve filipínský partner, nejdříve zdvořile odmítneme – okamžité přijetí pozvání je považováno za nezdvořilé. Pokud zveme my jeho, pak v den akce nebo den předem mu to ještě např. i telefonicky připomeneme. Pokud se nemůže zúčastnit, přímo neodmítá, neodpoví většinou vůbec, nebo nám to oznámí třetí osoba.
Na společenské akce se chodí asi o 20 minut později. Host si nikdy neobjednává nejdražší pokrm, zásadně se však nedojídá, je vhodné něco nechat, jinak bude mít hostitel dojem, že máme hlad a že nás dostatečně nepohostil. Na Filipínách se nabízí a pije i alkohol. V průběhu obchodního jednání se nabízí čaj, oblíbené je i kokosové mléko. Velmi známé je filipínské kokosové víno, tzv. lambanog. Z alkoholických nápojů se dále nabízí pivo, brandy, whisky, gin a různé místní pálenky. Alkohol se však konzumuje v porovnání s Českou republikou ve velmi malém množství a být opilý se považuje za krajně neslušné a nedůstojné. Ke stolu si sedáme až po druhém nebo třetím vyzvání hostitele a samozřejmě první začíná jíst hostitel. Nejčastěji se jí hůlkami nebo lžící v kombinaci s vidličkou (lžíci držíme v pravé ruce a nahrazuje nůž).
Filipíny žijí tancem a zpěvem. Velmi oblíbené je pozvání na karaoke. Filipínci rádi a dobře zpívají a pokud umíme zpívat a zapojíme se do zábavy, určitě tím získáme jejich sympatie. Na karaoke není nutné velmi formální oblečení. Každé pozvání je nutné oplatit.
Lidé na Filipínách milují setkání u jídla, sdílí ho se svými přáteli, obchodními partnery, rodinou a dokážou si ho důkladně užít. Základní potravinou je rýže, která se stala součástí každého jídla. Na ostrovech se jí pěstuje více než 20 druhů. Před zahájením jídla se obvykle lidé modlí a očekává se, že i zahraniční host se připojí. Účast partnerek je možná pouze na vybraných večerních akcích, přivést s sebou manželku při ostatních akcích se považuje spíše za nezdvořilé.
Jako prostředek k utužení vztahů chápou Filipínci i sport a různé hry. Jsou velmi soutěživí. Nejoblíbenějším sportem je dnes na ostrovech pravděpodobně basketbal, který nevyžaduje žádnou drahou výstroj. Dále domorodci často hrají volejbal nebo badminton. Nejbohatší vrstva hraje golf, pólo a čínský mahjong.
Národním sportem jsou kohoutí zápasy. Zápas se odehrává v aréně, zvířatům se k noze přiváže kovové ostří, pak jsou vypuštěna a ponechána osudu. Střetnutí obvykle trvá pouze několik minut a končí ošetřením vítěze a smrtí poraženého. Se sportem i hrami jsou spojeny sázky.
Filipínci mají velmi liberální přístup k času. Co se týče příchodu na schůzky (soukromé i pracovní) nutno počítat s velkým zpožděním, které může dosáhnout i dvou hodin. Čím vyšší je věk a postavení protistrany, tím delší zpoždění můžeme očekávat. Dohodnuté časy schůzek chápou pouze orientačně, i když v posledních letech, zejména díky zvýšenému obchodnímu styku s Japonskem, USA a EU, dochází ke změnám. U cizinců se předpokládá, že na jednání dorazí včas (přípustné je max. 5–10minutové zpoždění), čímž prokáží úctu a projev zájmu. Na druhou stranu předčasný příchod na jednání je považovaný také za nezdvořilý, přijít o něco později je na Filipínách zdvořilejší než přijít dříve. Při plánování schůzky nutno počítat se špatnou infrastrukturou v zemi. Největší problém je v hlavním městě Manile, kde doprava často neumožňuje dostavit se včas. Pokud nestačí ani plánovaný předstih, okamžitě kontaktujeme své partnery a omluvíme se. V období dešťů se dopravní situace v zemi ještě více komplikuje a může dojít i k několikahodinovému zpoždění, např. v důsledku sesuvu půdy apod. K cestě na jednání se pro cizince doporučuje použít taxi. I pro sjednání schůzky je vhodné použít zprostředkovatele či zástupce, kterého protistrana zná a důvěřuje mu. Doporučení zajistí vstřícnější postoj partnera a vzbudí u něho větší zájem o obchod. Jednání probíhají nejčastěji dopoledne nebo pozdě odpoledne. Setkání je vhodné dohodnout několik týdnů předem a ještě několikrát termín ověřit. Je také vhodné termín den předem potvrdit.
Svůj vztah k času dokážou filipínští obchodníci velmi výhodně využívat ve svůj prospěch i při obchodních jednáních. Jsou skutečnými mistry ve hře s časem. Jednání doprovázejí velkým množstvím přestávek, začínají pozdě, často zdržují, např. tím, že předstírají nerozhodnost, jejímž cílem je vytvořit časový stres, který může vést k ukvapeným závěrům protistrany. Neměli by v žádném případě znát definitivní datum odletu, vyplatí se nechat všechny termíny otevřené a v případě potřeby přebukovat letenku a pobyt v hotelu prodloužit.
Plánovat cestu na Filipíny v období Vánoc a Velikonoc se nedoporučuje. Velikonoce jsou pro křesťanskou část těchto ostrovů největším svátkem. Na Velký pátek se lidé nechávají dobrovolně ukřižovat, a to i několikrát za život. Znázorňují tím utrpení Ježíše Krista a věří, že když budou trpět a něco obětují, výměnou tak získají „božskou energii“. Někde se lidé nechávají přibít na kříž skutečnými hřeby, někde pouze přivázat provazy, jinde se bičují do krve. Na Svátek všech svatých chodí na hřbitov celá rodina, přináší jídlo a „společně“ se zesnulými poobědvá. Muslimské svátky se řídí lunárním kalendářem a stejně jako v jiných muslimských zemích se dodržuje Ramadán.
Pracovní doba je obvykle osmihodinová. Většina úřadů a firem pracuje od 8 do 17 hodin s hodinovou přestávkou na oběd.
Text: Ing. Soňa Gullová, VŠE Praha
Foto: Thinkstockphotos.com
Vážení čtenáři, Váš oblíbený portál Celyoturismu.cz bude v horizontu 3 měsíců uzavřen. To podstatné z cestovního ruchu – vývoj, statistiky, analýzy, legislativní problematiku atd. – proto nově najdete na zpravodajském portálu Hospodářské komory ČR www.komoraplus.cz a také ve...
První velká incomingová akce na podporu návštěvnosti České republiky po pandemii covid-19. Tak vnímají odborníci na cestovní ruch z celého světa Czech Republic Travel Trade Day (TTD) 2022. Ve spolupráci s Destinační agenturou Živý kraj ho uspořádala...
Nejen tři inspirační videa, ale i zajímavá čísla o turistice z České republiky představil minulý týden ředitel Německé turistické centrály (DZT) v Praze Jan Pohaněl na setkání s novináři.
