Černá Hora (srbsky Crna Gora, anglicky Montenegro) patří mezi nejmladší státy Evropy. Vznikla v roce 2006, kdy vyhlásila samostatnost. Černá Hora je republika v jihovýchodní Evropě na pobřeží Jaderského moře. Sousedí s Chorvatskem, Bosnou a Hercegovinou, Srbskem, Albánií a Kosovem. Má rozlohu 13 812 km² a přibližně 616 tisíc obyvatel. Metropolí je Podgorica (dříve Titograd) se 139 000 obyvatel.
O obchodních jednatelích a manažerech z Černé Hory se většinou uvádí, že chodí na obchodní jednání nepřipraveni, že k realizaci obchodních operací mají velmi laxní přístup a že často nejsou na dostatečné profesionální úrovni. Časy se však velmi rychle mění a čeští obchodníci mohou být přístupem Černohorců k obchodnímu jednání i mile překvapeni. Vzhledem k tomu, že nejdůležitějším obchodním partnerem Černé Hory jsou země Evropské unie, snaží se místní podnikatelé převzít zvyky běžné v evropském mezinárodním obchodním styku. I tak ale můžeme poukázat na některá typická specifika a zvláštnosti, které si ve svém jednání i chování nejčastěji uchovávají.
Navázání obchodního kontaktu s partnerem z Černé Hory je obtížné, pokud nemáte přímý kontakt nebo pokud vás nedoporučí někdo, komu důvěřují (např. známost z minula apod.). V případě malé firmy bývá navázání obchodních vztahů jednodušší, v případě velkých firem složitější. S cílem navázat kontakt s černohorským partnerem je možné využít služeb Česko-černohorské obchodní komory. Přímé kontakty lze navázat i na místních výstavách a veletrzích.
Černohorci obchodují s konkrétními lidmi, proto první seznamovací fáze bývá delší a téměř vždy trvají na osobním setkání. Preferují setkání u sebe doma tj. v Černé Hoře. Obecně o jednání firem v Černé Hoře platí, že čím je firma větší, tím kratší je seznamovací tj. orientační fáze. Většinou však Černohorci chtějí svého partnera poznat blíže, navázat přátelství a zjistit o něm co nejvíce informací. Obchodnímu vyjednávání tedy předchází delší neformální rozhovor. Vhodnými tématy jsou krásy Černé Hory. Ocení také, pokud zahraniční partner strávil dovolenou na jejich pobřeží a tento pobyt pochválí. Rádi slyší, pokud se partneři zajímají o jejich zemi, nesnesou však kritiku místních poměrů, obyvatel či zvyklostí. K nevhodným tématům konverzace patří i jejich vnitřní či zahraniční politika, vztah ke Kosovu, válka na Balkáně, kritika místních politiků apod. Velmi dají na první dojem, který jim vydrží až překvapivě velmi dlouho a je obtížné ho změnit.
Tempo jednání je pomalé, rozhodně nikam nespěchají. Je třeba se obrnit trpělivostí, být klidný, nesnažit se jednání urychlit a na jednání si rezervovat dost času. Na schůzky většinou přicházejí se zpožděním a často mají tendenci nedomlouvat schůzky na přesnou hodinu, ale určit pouze přibližný čas setkání např. odpoledne nebo někdy kolem 16 hodin apod.
Černohorci patří k tvrdým vyjednávačům. Velmi neradi ustupují, ustoupí, jen pokud by hrozilo, že dojde k ukončení jednání. Jsou velmi tvrdohlaví, a pokud nevědí kudy kam, nebo jsou zahnáni do úzkých, vymlouvají se na nedostatek pravomocí a omezené rozhodovací možnosti, nebo používají jiné zdržovací taktiky. Je proto naprosto nutné na začátku jednání vyjasnit pravomoci obou stran. Sami mají na všechno dost času, od svého obchodního partnera ale očekávají vše hned a chtějí téměř nemožné. Velmi dobře znají situaci na trhu, dovedou argumentovat nabídkami konkurentů.
Styl a způsob komunikace je velmi živý, do jednání často míchají emoce. Zvyšují hlas, až křičí, živě gestikulují, interpersonální vzdálenost se zmenšuje. Jejich způsob komunikace je v porovnání s námi silně nátlakový, drzý a agresivní. Předpokládají, že Češi na tento styl komunikace nejsou zvyklí, nechají se zastrašit a přistoupí na jejich požadavky. Pokud s něčím Černohorci nesouhlasí nebo se jim něco nelíbí, nebojí se hlasitě ozvat a říci přímo ne. Je proto vhodné neztrácet hlavu, nenechat se ovlivnit, zůstat klidný a nepřistoupit v nátlaku na jejich požadavky. Kvalita zboží nebývá rozhodujícím faktorem navázání obchodu, neustálé dotazy jsou směřovány na peníze a provize a je celkem jedno, zda jsou kupující či prodávající. Černohorci nestrpí povýšené vystupování, čeští obchodní partneři se k nim musí chovat jako k sobě rovným.
Podepsaná smlouva by měla být podrobná, zkontrolovaná právníkem. Smlouvy však pro ně nejsou příliš závazné. Černohorci uzavřenou dohodu mění, přizpůsobují nebo si ji jinak vysvětlují, a především často nedodržují. Dané slovo je někdy silnější než podepsaná smlouva. Realizaci obchodu je nutné sledovat a připomínat. Platební morálka je také slabší, platby musí být vhodně zajištěny. Ještě na počátku minulého století bylo obchodování v regionu pověstné tím, že smlouva ztvrzená stiskem ruky byla platná i bez písemného potvrzení a každý obchodník si mnohokrát rozmyslel, než takto daný slib porušil. Jméno rodiny obchodníka muselo být vždy neposkvrněné a respekt známé, tradiční rodinné firmy byl v obchodním světě velmi důležitý. Dnes je však situace úplně jiná. Většinou je možné věřit jen menšině ústních slibů a dohod.
Úředním jazykem je srbština a to její jekavská varianta, která se používá také v Bosně a Hercegovině. Píše se latinkou a cyrilicí. V hlavním městě se více používá latinka, ve vnitrozemí cyrilice. Od osamostatnění Černé Hory se postupně ustanovuje tento dialekt srbštiny jako „černohorština“. Místní obyvatelé nazývají jazyk, kterým hovoří, srbština.
Nejčastějším dorozumívacím jazykem při obchodním jednání je srbština. Zvláště při domlouvání detailů obchodu, pokud jazyk neovládáme, je nutný tlumočník. Tlumočníka si musíme zajistit sami již v České republice. Černohorci, kteří se delší dobu pohybují v prostředí mezinárodního obchodu, dnes většinou ovládají, i když na různé úrovni, i angličtinu. Dají však vždy přednost jednání ve svém jazyce a jednání v angličtině je spíše výjimkou.
Nejběžnějším komunikačním prostředkem v obchodním styku, kromě osobních setkání, je telefon. E-mailová komunikace je stále častější, většinou se však nepoužívá pro zásadní sdělení, protože bývá považována za méně závažnou. Vhodné je po zaslání e-mailu svého obchodního partnera ještě kontaktovat telefonicky. Partner také očekává, že když nám pošle e-mail, tak se mu ještě ozveme telefonem a vše s ním prodiskutujeme.
Černohorci jsou velmi komunikativní, lehce navazují kontakty i s cizinci, na které jsou díky velkému cestovnímu ruchu zvyklí. Jako většina jižanských národů jsou velmi temperamentní. Na české poměry jsou abnormálně hrdí, očekávají vždy chválu na svou zemi a nesnesou téměř žádnou kritiku místních poměrů. Problémy své země znají, nechtějí však, aby jim je cizinci připomínali. Dokážou dlouze hovořit o politické situaci v zemi, debatám na toto téma je ale vhodné se vyhnout, lépe je být pouze posluchačem a nevyjadřovat své názory. Rádi dávají tipy na výlety či návštěvy různých památek. Snadno se urazí, těžko se pak sjednává náprava. Ve vyjadřování jsou přímí, patří ke kulturám s explicitním vyjadřováním. Nemají problém něco přímo odmítnout. Pokládají na náš vkus někdy až příliš osobní otázky. Dotazují se např. na vzdělání, rodinu, původ, na zdraví rodičů či manželky, počet sourozenců, na prarodiče, vnuky apod. Rádi diskutují i o sportu. Mají smysl pro humor, i při obchodním jednání rádi vtipkují. Tabu jsou rozhovory o sexu a zejména o homosexualitě. Při rozhovorech živě gestikulují, síla hlasu je daleko vyšší než ve střední Evropě. Černohorci neskrývají své emoce, dávají najevo svoji náladu, spokojenost či nespokojenost a to i před lidmi, které dobře neznají. Potrpí si na oční kontakt, vždy se proto díváme na toho, kdo mluví, neboť absenci očního kontaktu si vysvětlují jako neupřímnost.
Černohorci patří ke kontaktním kulturám. I při jednání udržují menší vzdálenost mezi lidmi, než je obvyklé ve střední Evropě. Častější jsou i fyzické kontakty, svého partnera chytnou za rameno, za ruku i za koleno. Nejen při zdravení se poplácávají po ramenou, či po zádech. V porovnání s Českou republikou je zde totiž častější výskyt dotyků mezi příslušníky stejného pohlaví. Se svými obchodními partnery si při setkání podávají ruce, bez ohledu na pohlaví. Pouze se členy rodiny nebo s příbuznými se i muži líbají na tváře. Při setkání dvou známých nebo příbuzných žen nebo muže a ženy je obvyklé kromě podání rukou i třikrát políbení na tváře. Mezi mladými lidmi je dnes módní políbit se na tvář pouze jednou. V pracovním a v obchodním styku se však s líbáním na tváře prakticky nesetkáme.
Součástí představení je v Černé Hoře, stejně jako v jiných evropských zemích, i výměna vizitek, které jsou z hlediska kvality i vizuálně stejné jako v České republice. Přijaté vizitce je nutno věnovat pozornost, neboť díky velké hrdosti Černohorců by je mohlo ledabylé zacházení s vizitkou urazit. Při krátkých cestách je možné použít i vizitku dvojjazyčnou (anglicko-českou). Při delších nebo častějších cestách do tohoto teritoria se používají vizitky anglicko-srbské. Bohužel, většina vizitek českých obchodníků a podnikatelů je zejména do angličtiny špatně přeložená, většinou pak mají na vizitkách uvedeny nižší funkce, než skutečně zastávají, což nepůsobí moc dobře a ovlivňuje i úroveň přijetí z druhé strany.
Na závěr jednání, nejčastěji až po podpisu kontraktu, se vyměňují dárky. Černohorci obecně rádi dárky dávají i přijímají, proto očekávají, že jim obchodní partner drobný dárek přiveze. Dárek se považuje za projev úcty, respektu a přátelství, neměl by však být příliš drahý, jde většinou o firemní pozornosti.
Stejně jako i pro okolní státy bylo dříve pro Černou Horu tradiční klanové uspořádání společnosti. Klan byl tvořen početnými rodinami, které si navzájem pomáhaly a společně žily. I dnes se setkáváme s tím, že mnozí vrcholní politici a členové vlády jsou nařčeni z toho, že preferují a podporují zejména členy svého „klanu“ na úkor ostatních. Tato situace se citelně projevuje i při vnímání korupce v zemi.
V průběhu minulého století se však tradiční rozvrstvení společnosti značně změnilo. Zejména díky hospodářským sankcím, které byly na Černou Horu uvaleny až do roku 2001, se nůžky mezi bohatými a chudými značně otevřely. V současné době se situace opět trochu mění, velké rozdíly však dosud přetrvávají. V posledních dvaceti letech se také změnil životní styl obyvatel. Dříve lidé žili především na venkově, kde v jednom domě bydlelo několik generací, a celá rodina se věnovala zemědělství. Dnešní, mladá generace utíká do měst, touží se obklopovat luxusními věcmi, které byly dříve nedostatkové. Mnoho mladých Černohorců také žije v zahraničí.
Kromě peněz je pro Černohorce základní hodnotou početná, široká rodina. Rodinné vztahy jsou obvykle velmi pevné, členové široké rodiny se dobře znají a navzájem si pomáhají. Černohorci jsou vždy veselí, srdeční, rádi se baví a ještě raději něco oslavují.
Velmi důležitou hodnotou v životě každého Černohorce jsou dobré vztahy s přáteli. Černohorci nejsou samotáři a kromě rodinných příslušníků se vždy obklopují velkou skupinou přátel. I na pracovišti se snaží budovat dobré vztahy s kolegy, se svými nadřízenými i podřízenými. S přáteli se často navštěvují, oslavují a vzájemně si pomáhají.
V Černé Hoře dnes vedle sebe žijí křesťané, muslimové, židé a lidé jiného vyznání. Asi 75 procent obyvatel se hlásí k pravoslavné církvi, 18 procent vyznává islám, ke katolické víře se hlásí asi 4 procenta obyvatel. Pro zajištění rovnosti mezi lidmi různého náboženství vznikla Rada pro zajištění práv národních menšin, v čele které stojí prezident. Dnes v zemi existují státní svátky, které oslavují všichni občané bez rozdílu vyznání, ale také dny pracovního volna, které platí pouze pro vyznavače určitého náboženství.
Pracovní návyky i vztah k práci jsou v každé zemi jiné. O Černohorcích se říká, že jsou líní. Jejich lenost je častým terčem vtipů a anekdot. Za národní motto je označováno heslo „Hrdinové nepracují“. Je nutno uvést, že se jedná o nadsázku. Většina firem je dnes v soukromých rukách a na místní trh přichází řada zahraničních společností, a tak pracovní morálka v zemi zaznamenala velký posun. Dodnes si však Černohorci potrpí na přátelské vztahy na pracovišti a očekává se, že přátelé si vzájemně pomáhají. Zaměstnanci však musí být k dosažení lepších výsledků také správně motivováni. Motivací může být vidina povýšení, a tím i zvýšení platu nebo např. systém různých bonusů či slíbených procent ze zisku apod. Při vedení kolektivu či zaměstnanců firmy většinou vyhrožování a velký nátlak příliš nepomáhají. Na pracovišti vznikají často konflikty zapříčiněné jak jižním temperamentem, tak i velkou hrdostí místních obyvatel. Veškeré konflikty s konkrétní osobou je nutné řešit pouze mezi čtyřma očima, pouze pokud se konflikt týká celého kolektivu, řeší se v týmu. Ve firmách je velká hierarchie, rozhodnutí padají na vrcholu, běžní zaměstnanci se na rozhodování nepodílejí a většinou ani svými nápady nepřispívají ke zlepšení práce či výkonnosti firmy či instituce. Přesto běžní zaměstnanci velmi ocení, pokud s nimi nadřízený pracovník jedná jako se sobě rovnými, zajímá se o jejich práci, výkony i problémy nebo vyslechne jejich názor. Velké vážnosti se těší především zahraniční manažeři, od kterých se očekává rozhodnost, schopnost vést kolektiv, ale i větší delegování pravomocí na níže postavené zaměstnance. Z druhé strany domorodci neocení a spíše kritizují ryze profesionální a na místní poměry chladný a neosobní přístup zahraničních manažerů.
Pracovní doba je ve státních úřadech a institucích veřejné služby a také v bankách od 8 do 16 hodin. Některé banky mají zejména v turistické sezoně otevřeno i v neděli. V letním období je však nutno počítat s tím, že mnohé úřady, obchody i banky jsou z důvodu siesty od 12. do 16 hodin zavřené. Otevírací doba obchodů je od 8 do 20 hodin, v sobotu od 8 do 15 hodin, v neděli jsou obchody zavřené. Během turistické sezony se však otevírací doby v obchodech především v sobotu často prodlužují.
Na svůj „image“ si Černohorci nesmírně potrpí. Oblečení musí být výrazem postavení člověka a vyjadřovat příslušnost k určité společenské vrstvě, proto si na výběru oblečení dávají záležet. Tento zvyk pochází z historie, kdy se krojem dávala najevo majetnost a významnost rodiny a prokazovala pověstná hrdost na svůj původ. Způsob oblékání se dodnes liší nejen podle věku, ale i dle vyznání a místa bydliště. Ve městech vládne poslední móda, na venkově zejména starší ženy nosí dlouhé černé sukně s bílou halenkou, nejpřísnější pravidla platí pro muslimky.
Mladé ženy a dívky zejména v hlavním městě, pokud jim to jenom trochu dovolí finanční situace, o svůj vzhled pečují daleko více než Středoevropanky. Věnují denně mnoho času líčení, úpravě vlasů, výběru oděvů apod. Většina chodí oblečena na naše poměry velmi elegantně až výstředně, s oblibou nosí velmi vysoké podpatky.
Na obchodní jednání nosí muži tmavé obleky, ženy (pokud se účastní) kostýmy nebo šaty. Podmínkou je decentnost, upravený vzhled a vhodné doplňky, především kvalitní boty. Na odhalování těla u ženy je pohlíženo velmi nelibě.
Černohorci jsou velmi pohostinní. Při jednání se podává občerstvení, samozřejmostí je pozvání na oběd či večeři. Výjimkou není ani pozvání domů. V průběhu jednání se nabízejí nealkoholické nápoje (káva, džus, voda apod.). Výjimečně, pokud se partneři dlouho znají, se nabízejí i alkoholické nápoje.
Oběd se může konat mezi 13. a 15. hodinou, časté je i pozvání na „pozdní oběd“ mezi 15. až 17. hodinou. Večeře obvykle začíná po 20. hodině. V průběhu obědů i večeří se běžně probírají pracovní záležitosti a to i v případě, že se tyto akce konají u někoho doma. Černohorci si takové příležitosti užívají, jí se velmi pomalu, nikam se nespěchá, proberou se různá témata a obchodní případ z mnoha stránek a pohledů. Očekávají, že např. podpis kontraktu se svým partnerem také oslaví. Při pozvání domů je nutné nabízené pokrmy chválit a sníst většinu toho, co se nabízí. Hostitelé si svých hostů váží a stručně řečeno jim snesou „modré z nebe“. Své hosty zahrnují pozorností i jídlem. I když se jedná o chudší rodinu, nabídnou vše, co mohou i za cenu toho, že oni sami budou strádat. Při pozvání domů je nutno přinést dárek pro hostitele i hostitelku.
Obecně je možné černohorskou kuchyni rozdělit na kontinentální a černomořskou. Většina pokrmů je výrazné chuti a nikdy na stole nechybí chleba. Místní kuchyně je silně ovlivněna kuchyní tureckou, řeckou, maďarskou a kuchyní jiných balkánských zemí. Ze stylů přípravy jídla dominuje grilování. K oblíbeným masům patří jehněčí a skopové, různé druhy zejména vepřových klobás, sušená šunka (pršut), ryby a v přímořské oblasti dary moře. Při pozvání do restaurace nejčastěji nabízejí svým hostům „mješano meso“ – nejrůznější druhy masa na grilu. K masům se podává „ajvar“ – pasta z červených paprik. Z Černé Hory pochází i u nás velmi oblíbený zeleninový salát. Zvláštností je časté používání kopřiv, ze kterých se připravuje i typická kopřivová polévka. Oblíbeným nápojem je velmi dobrá káva, připravená na turecký způsob v džezvě, která se podává se sklenicí vody. Při návštěvě v rodinách je častou zábavou hádání budoucnosti z vypitého šálku kávy, kde na dně zůstane usazená káva. Z nealkoholických nápojů je vynikající šťáva z granátových jablek a hroznového vína.
Nejpopulárnějším alkoholickým nápojem je víno a pálenka z hroznů „rakija“. V barech ani v restauracích není stanovena minimální věková hranice pro pití alkoholických nápojů. Být opilým je však více než nezdvořilé. Ženy a dívky alkohol na veřejnosti prakticky nekonzumují.
V hlavním městě a v turistických oblastech je cenová hladina v restauracích relativně vysoká, většinou vyšší než v České republice. Od cizinců se očekává spropitné ve výši 10 procent z útraty.
Velmi oblíbené je vysedávání v kavárnách, kde se kromě kávy, vody a nealkoholických nápojů podávají i vynikající místní zákusky (např. baklava nebo tulumba) a zmrzlina. Bary, noční kluby a jiné noční podniky lze najít pouze v turistických letoviscích. Pokud navštíví restauraci či kavárnu muž se ženou, vždy platí muž.
Text: Ing. Soňa Gullová, Ph.D.
a doc. Ing. Anna Klosová, CSc., VŠE Praha
Foto: Thinkstockphotos.com
Vážení čtenáři, Váš oblíbený portál Celyoturismu.cz bude v horizontu 3 měsíců uzavřen. To podstatné z cestovního ruchu – vývoj, statistiky, analýzy, legislativní problematiku atd. – proto nově najdete na zpravodajském portálu Hospodářské komory ČR www.komoraplus.cz a také ve...
První velká incomingová akce na podporu návštěvnosti České republiky po pandemii covid-19. Tak vnímají odborníci na cestovní ruch z celého světa Czech Republic Travel Trade Day (TTD) 2022. Ve spolupráci s Destinační agenturou Živý kraj ho uspořádala...
Nejen tři inspirační videa, ale i zajímavá čísla o turistice z České republiky představil minulý týden ředitel Německé turistické centrály (DZT) v Praze Jan Pohaněl na setkání s novináři.
