Více výsledků...
S využíváním informačních technologií v oblasti cestovního ruchu neodmyslitelně souvisí e-mailová komunikace mezi poskytovateli služeb cestovního ruchu navzájem i mezi nimi a jejich klienty.
V praxi jsou e-mailem zasílány obchodní nabídky i sdělení, že klient s nabídkou souhlasí a kupuje. Jsou k nim přikládána potvrzení o zakoupení nebo všeobecné obchodní podmínky. Jak je to ale po právní stránce? Může po e-mailu vzniknout jakákoli smlouva? A jsou poskytovatelé cestovních služeb a jejich příjemci chráněni stejně, jako kdyby komunikace týkající se uzavření smlouvy probíhala formou předání výtisků dokumentů z ruky do ruky nebo zasláním obyčejnou poštou? Odpovědi na položené otázky je třeba hledat v novém občanském zákoníku č. 89/2012 Sb. a dále v zákoně č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu.
Nový občanský zákoník obecně akcentuje neformálnost právního jednání. To znamená, že právní jednání lze provést v zásadě jakoukoli formou – ústně, písemně nebo konkludentně. Konkludentně znamená jednání učiněné jinak než ústně nebo písemně, které zřejmě vyjadřuje vůli jednajícího (kývnutí hlavy, potřesení rukou, dodání služby, nevyjádření protestu).
Výjimky ze zásady neformálnosti stanoví v konkrétních případech zákon anebo si je mohou ujednat strany smlouvy. V této souvislosti považuji za užitečné zmínit, že písemnou formu nevyžaduje smlouva o zájezdu, smlouva zprostředkovatelská, smlouva příkazní, smlouva o ubytování, smlouva o přepravě ani smlouva o prodeji jiných služeb cestovního ruchu. Nezbytnost písemné formy občanský zákoník stále stanoví u smlouvy o obchodním zastoupení. Písemné také musí být aspoň potvrzení o zájezdu.
U uvedených neformálních smluv v zásadě stačí, aby bylo z okolností zřejmé, že osoba odsouhlasila konkrétní učiněnou nabídku (zájezdu, ubytování, zprostředkování, cesty atd.). Tyto smlouvy mohou platně vzniknout „mimo papír“, a proto je pro jejich uzavření bez významu, zda e-mailová komunikace naplňuje znaky písemnosti nebo ne. V případě sporů o uzavření smlouvy nebo o jejím obsahu je obsah e-mailové zprávy minimálně důkazem o jednání stran, což je v porovnání se smlouvami uzavřenými „mimo papír“ telefonicky nebo jinak ústně nesporná výhoda. Další důkazní výhodu s elektronickou komunikací spojuje ust. § 566 občanského zákoníku, které zavádí domněnku, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám, jsou spolehlivé.
Pakliže byste nicméně hodlali ve své praxi využívat e-mailové komunikace jako nástroje nikoli k neformálnímu, nýbrž k písemnému právnímu jednání, pak musíte uvážit následující.
V souladu s ust. § 561 občanského zákoníku předpokládá písemná forma právního jednání existenci písemnosti a podpisu, přičemž písemný projev je platný až od podpisu jednající osoby, který na rozdíl od textu písemnosti musí být v zásadě vlastnoruční. Jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost podepsat, stanoví zákon o elektronickém podpisu.
Ten rozlišuje obyčejný elektronický podpis a zaručený elektronický podpis. Obyčejný elektronický podpis je definován jako údaje v elektronické podobě připojené k datové zprávě, které jsou s datovou zprávou logicky spojeny a slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. Zaručený elektronický podpis je podpis, který je navíc jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, a je k datové zprávě, ke které se vztahuje, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoli následnou změnu dat.
Podle ust. § 562 občanského zákoníku je písemná forma právního jednání zachována i při jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.
Požadavek zachycení obsahu jednání
e-mailová zpráva bez problému splní. Klíčovou otázkou navazující na zmíněné zákonné předpoklady zůstává, zda pouhé uvedení jména na konci textu e-mailu je aspoň obyčejným elektronickým podpisem a zda pouhý obyčejný elektronický podpis slouží k naplnění znaků písemnosti.
Ačkoli mám své pochybnosti a obdobné lze vyčíst také z komentáře k příslušným ustanovením občanského zákoníku, rozhodl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 33 Cdo 3210/2007 v tom smyslu, že k platnosti smlouvy, která vyžaduje písemnou formu, je potřeba podepsání e-mailu zaručeným elektronickým podpisem. Případ je pro cestovní ruch o to aktuálnější, že se týkal uzavírání cestovní smlouvy, která tehdy vyžadovala písemnou formu.
Proto, jestliže si chcete být jisti, že vaše jednání po mailu bude považováno za jednání písemné, nezbývá vám, než si u příslušných autorit obstarat zaručený elektronický podpis. K písemnému uzavření smlouvy by ovšem i v případě vaší vybavenosti tímto podpisem jednoznačně došlo teprve tehdy, pokud by stejně vybavena byla také druhá smluvní strana.
Institut turismu agentury CzechTourism provedl analýzu, v které se zaměřil na problematiku místních poplatků z pobytu. Zjednodušeně řečeno, analytiky zajímalo, kolik mělo být vybráno, jaká byla realita a jak by mohl vypadat výběr poplatků v příštích letech.
Airbnb a daně 2026: kdy jde o podnikání, jaká živnost, DPH, sociální a zdravotní pojištění. Praktický přehled povinností i sankcí.
Krajský soud v Brně potvrdil pokutu 8,3 milionu korun, kterou rezervačnímu portálu Booking.com uložil v roce 2019 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Vyplývá to z rozsudku zveřejněného na elektronické úřední desce soudu.
