Do programu veletrhu MADI Travel Market tradičně zasáhla Asociace průvodců České republiky. Mimo jiné i seminářem o organizaci průvodcovských služeb v Německu a o podmínkách přeshraničního poskytování služeb v Německu. Hosty byli představitelé průvodcovských asociací v Norimberku a Drážďanech.
Jak zaznělo v úvodu semináře moderovaného předsedou Asociace průvodců České republiky PhDr. Stanislavem Volemanem, Německo má pro provádění průvodcovské činnosti poměrně liberální podmínky. Obor tam spadá pod ministerstvo hospodářství a technologií a činnost průvodce cestovního ruchu není oficiální živností. Do ročního obratu sedmnáct tisíc eur nemusejí průvodci žádat o živnostenský list a svoji činnost nikde ohlašovat. V každé spolkové zemi (resp. v každé obci) je nicméně činnost průvodců upravena odlišně, jak se také mohli účastníci semináře přesvědčit během vystoupení zahraničních hostů.
Drážďany: každý na vlastní pěst
O situaci v Sasku, resp. Drážďanech, informovali Sven Muth a Heike Diessner z Profesního spolku drážďanských průvodců (Berufsverband Dresdner Gästeführer). Kromě jiného se zmínili o tom, že se drážďanští průvodci rozhodli profesně sdružit v roce 1990 a vytvořili tak vůbec první profesní spolek tohoto druhu v Německu. Hlavním cílem jejich spolku je přivést činnost průvodců na profesní úroveň. Mezi běžné aktivity spolku patří vzdělávání členů a také zastupování jejich zájmů vůči partnerům z řad cestovních kanceláří, hotelů a zadavatelů zakázek. V současnosti má Profesní spolek drážďanských průvodců asi 250 členů. Jak Muth poznamenal, členská základna v posledních letech mládne. V době vzniku byl průměrný věk členů hodně přes 50 let, dnes je asi 45 let.
 Stanislav Voleman v roli moderátora uvítal Svena Mutha a Heike Diessner z Profesního spolku drážďanských průvodců a Heinze Schustera ze Spolku průvodců Norimberk |
Základním předpokladem pro přijetí do spolku je odborné vzdělání a znalost alespoň jednoho cizího jazyka na takové úrovni, aby v něm mohl průvodce vykonávat svoji činnost. Odborná příprava drážďanských průvodců je realizována prostřednictvím tamní Průmyslové a obchodní komory a odehrává se v rozsahu asi 180 hodin. Závěrečná ústní zkouška se koná v cizím jazyce.
Pokud jde o běžnou činnost průvodců, o svůj byznys se musejí starat sami, spolek neorganizuje prohlídky města ani přímo nezprostředkovává zakázky pro jednotlivé průvodce. Prostřednictvím spolku však byla dojednána smluvní výše průvodcovských honorářů. Legislativně je problematika upravena tak, že pokud průvodce klientům zprostředkovává návštěvy muzeí, jízdenky na loď, vstupenky a další služby, je oficiálně zprostředkovatelem a na tuto činnost potřebuje živnostenský list.
Sven Muth uvedl, že pouze 25 členů spolku se živí výhradně prováděním a ilustroval tak současnou nelehkou situaci průvodců. Šanci na trhu má jen ten, kdo je ochoten se dále vzdělávat, připomněl Muth. A poukázal na to, že zvláštností Drážďan je velké množství muzeí a dalších památek. Kdo chce v těchto místech provádět, musí u příslušných orgánů složit zkoušku, přičemž nároky na průvodce neustále rostou.
Norimberk: průvodci pod křídly města
O poněkud jiném přístupu, jaký zvolili v bavorském Norimberku, hovořil Dr. Heinz Schuster ze Spolku průvodců Norimberk (Verein der Gästeführer Nürnbergs). Průvodci jsou tam zastupováni městem, respektive tamní turistickou a kongresovou centrálou, která funguje jako dispečink a zprostředkovává jim zakázky.
Rozdílné jsou i nároky na vzdělání průvodců. To je realizováno formou rok a půl dlouhého večerního a dálkového studia zakončeného zkouškou před městskou komisí. V Norimberku však není vyžadována znalost cizího jazyka. Pokud však někdo jazykové znalosti může nabídnout, skládá i jazykovou zkoušku.
Za společný problém Norimberka, Drážďan či Prahy pak Schuster označil fakt, že je činnost průvodců až příliš liberalizovaná – průvodcem se může nazývat i člověk bez jakéhokoli vzdělání. Heinz Schuster se zmínil o některých krocích, které byly v zájmu změny tohoto stavu učiněny, zejména na evropské úrovni. Cestou k odlišení je podle Schustera zaměření na kvalitu služeb.
Vystoupení zahraničních hostů inspirovala početné publikum k vcelku živé diskusi. Tuzemské průvodce zejména zajímalo, zda a za jakých podmínek mohou vykonávat svoji činnost v Německu. Byli ujištěni, že v souladu s principy Evropské unie jim v činnosti na území Německa nic nebrání, zároveň si však zástupci německých průvodců postěžovali na některé nepříliš čestné praktiky českých firem. Jde třeba o nepřiměřeně nízké honoráře českým průvodcům doprovázejícím skupiny na jednodenní výlety do německých měst, které německé průvodce vyřazují ze hry. Řeč byla dokonce i o takových případech, kdy nejmenovaná karlovarská firma ve snaze ušetřit řešila prohlídky Drážďan a Norimberka tak, že klientům v autobusu cestou do Německa promítala již dříve pokoutně natočený výklad německého průvodce. Stanislav Voleman tyto praktiky zkritizoval a poznamenal, že neustálým tlakem na odměny pro průvodce se snižuje i kvalita. Jak s trochou nadsázky řekl Sven Muth, budou-li se ceny zájezdů a dalších služeb vyvíjet dosavadním způsobem, budou brzy průvodci dávat spropitné turistům za to, že je vůbec směli provést…
Text a foto: Petr Manuel Ulrych