Pokud se někdo domníval, že seminář pro průvodce konaný v rámci veletrhu MADI přinese něco nového, odcházel nesaturován. Názory si vyměnili průvodci, představitelé asociací, státní úředníci, a všechny kameny zůstaly na svém místě.
Seminář moderoval PhDr. Stanislav Voleman a hned v úvodu upozornil, že nikdo neví, kolik je v ČR průvodců. Spousta jich pozastavila činnost kvůli minimální dani, ze stejných důvodů odpadlo 15 % důchodců, na jejich místa se tlačí studenti, kteří si snaží přivydělat. Do takové džungle je velmi těžké implantovat nějaká pravidla, jimiž by se průvodcovská živnost měla řídit. „Průvodcovské služby měla řešit novela zákona 159/199 Sb., která stále ještě leží na Ministerstvu pro místní rozvoj a neví se, zda paragraf v původním znění vypustit, okleštit nebo ponechat původní verzi. Teď závisí na lobbyingu a politickém rozhodnutí,“ upozornil Voleman.
Profesní zástupci průvodců si přejí, aby pravidla pro průvodcovskou činnost byla přísnější. Souvisí to i s ochranou českého trhu. „Záměrem není někoho diskriminovat, ale nechceme být znevýhodněni ani my,“ řekl Voleman. Radikálnější názor zazněl od jedné průvodkyně z pléna: „Neumím si představit, jak Španěl vykládá něco o naší kultuře, literatuře, myšlení a odlišnosti.“ Problém spočívá v odlišení jednotlivých profesí průvodců – doprovodných a místních a v určení jejich kompetencí.
Radikálové tvrdí, že doprovodný průvodce může tak nanejvýš vykládat v autobuse „nalevo vidíte, napravo vidíte“, ale v okamžiku, kdy skupina vystoupí z autobusu, měla by mít najatého místního specialistu. Liberálové jsou toho názoru, že místní specialisté by se měli najímat jen na význačných místech, jako je např. Pražský hrad nebo Karlštejn. Aby situace nebyla tak jednoduchá, jsou tu ještě sportovní průvodci (například u raftingu nebo canyoningu), u nichž zhruba řečeno kvalita práce nestojí na kultivovaném projevu, ale na tom, zda klient přežije, nebo nepřežije, a horští vůdci specializovaní na určitou oblast, turističtí průvodci a tak dále. Přirozenou snahou touroperátorů přitom, zdá se, je strčit všechny průvodce do jednoho pytle a nepožadovat od nich příliš velké vzdělání, protože čím kvalifikovanější průvodce je, tím je i dražší.
Stanislav Voleman si jako posilu přivedl Annii Passot-Tomianku, prezidentku Evropské federace asociací turistických průvodců, ta mu ale moc nepomohla. Její federace alespoň dosáhla toho, že Brusel uznal dvě odlišné profese odborného a doprovodného průvodce a další bitva se teď svede o jejich definici. Podle ní by měly být kvalifikační požadavky pro Čecha v Praze nebo pro Francouze v Praze stejné. Na druhou stranu se nesmí tato kvalifikační omezení dostat do rozporu s požadavkem volného pohybu pracovních sil po Evropské unii. Takže, babo, raď. Annie Passot-Tomianka poradila: V Evropské unii je zvykem, že o takových věcech si každá země rozhoduje sama.
Dean Valášek