|
 |
Hrad Grabštejn přestavěný na zámek najdete nedaleko Hrádku nad Nisou na vrcholu vysokého ostrohu, obtékaného Václavickým potokem, který se kousek odtud vlévá do Lužické Nisy. Renesanční skvost Liberecka, který ve svých zdech ukrývá raně gotický hrad z poloviny 13. století, za posledních osmnáct let doslova povstal z popela.
Ke Grabštejnu nebyl nikdy osud příliš milostivý. Důvodem byla i jeho strategická poloha v nárazníkovém pásmu na pomezí Čech a Lužice. Hrad byl několikrát dobyt a vypleněn, zámek pak silně utrpěl za třicetileté války, vyhořel a byl poničen Švédy, další požár objekt stihl v roce 1843, po němž byl o patro snížen… S každou nepřízní doby se Grabštejn vyrovnal, jen ta poslední ho málem poslala do kolen – dlouhodobá komunistická „péče“ a pobyt vojenské posádky uvnitř areálu. Doslova za pět minut dvanáct přišla revoluce a s ní první opravy těžce zdevastované památky. Dnes už se má vzácný „hradozámek“ opět čile k světu, přestože další rekonstrukce potrvají ještě řadu let.
Hradní věž je nejvýznamnější památkou na nejstarší stavební |
Součástí hradního mobiliáře |
Od počátku druhé poloviny 13. století až do roku 1562 vlastnil hrad (s několika krátkými přestávkami) rod Donínů. Po roce 1562, kdy Grabštejn koupil císařský rada Jiří Mehl ze Střelic, byla provedena renesanční přestavba, která v zásadě určila jeho dnešní podobu. Dalšími majiteli byli protestantští pánové z Černous, které po Bílé hoře vystřídal Albrecht z Valdštejna. Ve druhé polovině 17. století patřil Grabštejn Trautmannsdorffům a od roku 1704 ho drželi Clam-Gallasové, kteří provedli barokní úpravy interiéru a po roce 1843 klasicistní přestavbu. V roce 1818 vznikl adaptací staršího objektu pod hradem empírový Nový zámek s přilehlým parkem. Ten dnes slouží jako kasárny a výcvikový prostor pro služební psy.
Základní protáhle lichoběžná dispozice původního hradu je ve hmotě zámku relativně dobře rozpoznatelná. Její dominantou je vysoká a mohutná okrouhlá věž, tzv. bergfrit. Byla mnohokrát přestavována, dnes je snížena a opatřena historizující helmicí. Z koruny věže je nádherný kruhový rozhled do širokého okolí. Původní obvodová hradba se vpředu pod věží spojuje ve výrazně ostrý břit, který měl za úkol eliminovat efektivitu ostřelování případnými dobyvateli. Na protilehlé straně nevelkého nádvoří se nacházel patrně dvoupatrový trojprostorový palác, pod nímž se dochovaly původní ve skále vysekané sklepní prostory. V mladší fázi, nejspíše v 15. století, zástavbu jádra hradu rozmnožily další objekty a zbudován byl především tzv. dolní hrad, který vznikl na místě původního předhradí při jižním boku jádra. Jeho obranyschopnost zajišťovaly dvě nové dělostřelecké bašty.
Na Grabštejně v současné době pokračuje rekonstrukce zbylých fasád, střech a hlavně částí, které dosud přístupné nejsou. Před sedmi lety byla také na zámek navrácena část původního mobiliáře. Obnovenou expozici tvoří skvostné renesanční a raně barokní kusy nábytku, malované skříně, olejomalby, kolorované grafiky a kresby. Pozornosti návštěvníků se ovšem nejvíce těší renesanční kaple sv. Barbory. Jednolodní stavba s hřebínkovou klenbou je vybavena kruchtou a vyzdobena nástěnnou malbou pokrývající stěny i strop. Pochází z doby po roce 1569 a je výjimečná svou ucelenou koncepcí.
Kaple sv. Barbory je vyzdobena vzácnými freskami ze 16. století |
Ústředním motivem neznámého mistra je složitá kompozice Posledního soudu ve vrcholu klenby, dále jsou zde zobrazeny výjevy ze života Krista a Panny Marie rámované medailony, alegorie Ctností a Neřestí, postavy apoštolů, evangelistů a andělů. Doplňkové ornamentální motivy tvoří kartuše, rozviliny a grotesky, zcela zaplňující plochu stěn.
Na závěr ještě tři praktické informace. Za prvé: Grabštejn, který má ve správě Národní památkový ústav Libereckého kraje, zavře letos své brány posledního října. Za druhé: sportovně laděné návštěvníky hradu jistě zaujme bezprostřední blízkost devítijamkového golfového hřiště. A konečně: přístup k památce je problematický pro vozíčkáře, neboť prostor současného předhradí „okupují“ vojáci a cesta na hrad vede kolem plotu úzkou pěšinou ve svahu. Doufejme, že se tuto nepříjemnou situaci podaří v příští sezoně vyřešit.
Text: Jan Pomykal
Foto: Jan Pomykal a NPÚ Libereckého kraje