Jako generálního ředitele hotelu Holiday Inn Prague Congress Centre zná JUDr. Jana Filipa bezpochyby každý, kdo se pohybuje v cestovním ruchu. V roli někdejšího prezidenta Národní federace hotelů a restaurací České republiky jej pamatují především hoteliéři. Jen opravdu zasvěcení ale vědí, že je také slušným golfistou. A slušným v obou významech onoho slova – nejenže má v současné době handicap 11,1, ale také důrazně dbá na fair play a dodržování pravidel golfu. Přestože jsme se sešli v příjemné restauraci jeho hotelu, nehovořili jsme tentokrát s JUDr. Filipem jako s hoteliérem, ale spíše jako s členem Golf Clubu Mariánské Lázně. Řeč byla zejména o etice a budoucnosti českého golfu. Nejprve jsme pana ředitele požádali o shrnutí jeho vztahu k této hře.
Tím, že jsem začal hrát golf, změnila tato hra zcela můj volný čas. A částečně i můj pohled na život. Golf je nejen krásný sport, ale za předpokladu, že se dodržují jeho po staletí vyvíjená pravidla, tedy i ta hovořící o etice, také skvělá společenská záležitost. Zkrátka a dobře – golf je symbióza něčeho, co jsem hledal dlouhých sedmačtyřicet let.
Říkáte, že golf je mimo jiné otázkou etiky. Ne náhodou také bývá nazýván hrou gentlemanů. Nedevalvuje hru fakt, že se do golfového společenství v posledních letech dostali i ti, kteří kouzlu dřev, želez, tyček a dalších golfistických propriet nepropadli, zelenou kartu berou jen jako poukaz na lepší obchody a na hřišti spíše ruší?
Bezpochyby. V této souvislosti je důležité rozlišovat mezi hráči golfu a golfisty. Hráči golfu jsou ti, kteří na hřiště vyrazí jen proto, aby se ukázali a mohli druhý den ohromovat společnost řečmi o tom, kde a s kým byli na golfu. Při hře je rychle odhalíte, neboť zjistíte, že neovládají pravidla, neumějí se chovat, a je záhadou, kdo jim mohl vystavit zelenou kartu. Tito lidé si fakticky vytvářejí vlastní pravidla. Myslím si ale, že tato skupina jednoho krásného dne odejde a zůstanou jen skuteční golfisté. A já věřím, že jejich skupina bude v budoucnu ještě silnější než dnes.
Nešlo této situaci zabránit v samém počátku? Kde vidíte možnost „očisty“ dnes, kdy Česká golfová federace registruje na 15 tisíc hráčů?
Tento stav vznikl zcela přirozeně, nešlo mu zabránit. Vždyť po roce 1989 u nás bylo pouhých pět hřišť, přičemž nová nepřibývala tak rychle jako hráči. Dnes je u nás hřišť padesát, hráčů patnáct tisíc. K selekci samozřejmě dojde. Jde jen o to, aby ti, kterých se to týká, tedy profesionálové, marshallové a správci hřišť, neodvraceli v kritické okamžiky pohledy a měli odvahu hráče, kteří na hřiště prokazatelně nepatří, z trávníku vykázat. V České republice je zvykem jakákoli pravidla obcházet. S golfovou etikou ale nemá takové myšlení pranic společného. O to více mě těší sledovat případy, kdy se z některých hráčů golfu s rostoucím handicapem stávají i „lepší“ lidé. Na druhou stranu se veřejně ví o pár hráčích, kterým už asi nikdo neodpáře nálepku nepoctivců.
Dá se říci, že kdo nepodvádí na hřišti, je pro vás zárukou korektního jednání i v obchodě?
Neplatí to stoprocentně, ale mnohé se vytušit dá. Když jdete čtyři pět hodin s někým po golfovém hřišti, máte příležitost jej dobře poznat. Lidské charaktery se projeví třeba v situacích, kdy hráč zkazí tři odpaly za sebou. Někdo bere takovou situaci s nadhledem, jiný se vzteká. A dá se předpokládat, že podobně bude člověk reagovat i v jiných situacích.
Lidé pohybující se delší dobu na českých hřištích se často shodují v názoru, že Čechům je do značné míry vlastní honba za handicapem za každou cenu. Souhlasíte?
Někdy tomu tak možná je. Řekl bych, že tyto sklony mají častěji hráči s horším handicapem. Pak jsou ale také hráči, kteří si nechtějí zlepšovat handicap a čekají na turnaj, kde jsou lákavé ceny. Nelze generalizovat, existují oba póly. Myslím, že touha vyniknout souvisí s tím, že Češi jsou hodně soutěživý národ, navíc národ s nadáním k individuálním i kolektivním sportům. Swen Tumba Juhansen, někdejší švédská hokejová hvězda a současný výborný golfista, tvrdí, že Češi v budoucnu dosáhnou v golfu velkých úspěchů. Když dnes na hřištích pozoruji desetileté děti a jejich výkony, musím mu dát za pravdu. Čechům je obecně vlastní schopnost improvizace, která je v golfu v kombinaci s dodržováním pravidel nesmírně důležitá.
Nebudou rozvoji golfu u nás bránit příliš přemrštěné klubové poplatky, vysoké ceny vybavení a veškeré související výdaje?
Léty tradovaný mýtus, že golf je sport jen pro bohaté, u nás časem padne. Členská základna golfové federace poroste už proto, že mnoho regionů pochopilo, jak výhodné je mít na svém území golfové hřiště. A nemusí zdaleka jít jen o mistrovské osmnáctijamkové hřiště, hovořím spíše o hřištích veřejných, tak běžných v zahraničí. Již dnes potkávám na hřištích celé rodiny, které takto tráví příjemné víkendy.
Mnozí lidé na dotaz, zda hrají golf, odpovídají mávnutím ruky a říkají, že na to jsou ještě příliš mladí.
Přesně stejnou hloupost jsem kdysi tvrdil i já a musel jsem se pak omluvit tehdejšímu prezidentovi ČGF Hanuši Goldscheiderovi, kterému jsem říkal, že golf je pro takové „dědky“, jako byl on. Byl o pětadvacet let starší než já. Podobně o golfu mluví lidé, kteří vůbec nevědí, oč jde. Já sám jsem vyzkoušel mnoho individuálních sportů a 50 let hraji tenis, takže mohu porovnávat a zodpovědně prohlásit, že golf je krásná, ale namáhavá činnost, která člověka výrazně obohacuje.
Čím obohatil vás?
Na golfu je úžasné, že jeho pravidla jsou po celém světě stejná, takže můžete hrát kdekoli. A přestože nehraji tak dlouho, měl jsem možnost hrát v mnoha zemích a díky golfu potkat řadu zajímavých lidí, které bych jinak asi těžko poznal. Fascinující je celková rozmanitost. I na stejném hřišti můžete hrát pokaždé jinak, za různého počasí, s různými lidmi, v různé kondici. To vše je pro golfistu stálou výzvou.
Golf je sport časově náročný a de facto prověřuje kvalitu manažerů. Jak zorganizoval golf pracovní harmonogram vám?
Mně golf zorganizoval celý život, nejen ten pracovní. Golf je totiž v pravém slova smyslu pozitivní droga a prakticky nejde na něj vůbec nemyslet. Hráči golfu se možná stávají racionálnějšími zaměstnanci či manažery. S trochou nadsázky je možné dát za pravdu rčení, že golfista tráví v práci měsíčně tolik dní, jaký má handicap. Některé zahraniční firmy údajně skutečně odmítají přijímat zaměstnance s příliš dobrým handicapem. To má svoji logiku, protože dobrého handicapu nelze dosáhnout bez tréninku a na ten je třeba hodně času.
Z vašich úst zazněla kdysi myšlenka: „Když hraješ golf, jsi můj přítel.“ Platí tato rovnice i opačně?
To samozřejmě ne, ostatním lidem se golfisté rozhodně neuzavírají! Tuto větu mimochodem formuloval Harvey Penick, proslulý americký trenér, když chtěl vyjádřit filozofii golfu, tedy že na hřišti se scházejí lidé, kterým je vlastní společné specifické nazírání na svět a kteří zcela přirozeně mezi odpaly či na „devatenácté jamce“ řeší pracovní problémy či domlouvají obchody. Těžko to mohou praktikovat v divadle nebo na taneční zábavě… Také proto vznikly různé manažerské turnaje.
Své místo si v českých golfových turnajích
vydobyl i Hoteliér Cup. Čím si vysvětlujete tak velké procento golfistů mezi hoteliéry? Je to zásluha hotelové školy v Mariánských Lázních, kde je nejstarší hřiště v Čechách a na Moravě?
Ne, to je celosvětový jev. Odhaduji, že minimálně 80 % hoteliérů se golfu více či méně věnuje. Po příčinách jsem nikdy příliš nepátral, ale nejspíš to souvisí s tím, že dobrý hoteliér musí být tvor společenský. A jít hrát s klientem je dobré pro hoteliéra a příjemné pro hosta.
Eva Frindtová a Petr Manuel Ulrych