Filipíny Tisíce ostrovů – tisíce úsměvů

Republika ng Pilipinas čítá 7 107 ostrovů, z nichž je sedm stovek neobydlených. Nejmenší z nich mizí, jak si příliv a odliv umanou. Úsměvy na tvářích „Pilipinos“ nemizí nikdy; Filipínci jsou totiž nejpřátelštější lidé na světě, což je i jejich cenná devíza při rozvoji služeb v cestovním ruchu, stejně tak jako jejich skoro stoprocentní znalost angličtiny.

Za sluncem a plážemi se na ostrovy omývané čtyřmi moři (Filipínským, Jihočínským, Suluským a Celebeským) jezdí celoročně, nejčastěji od listopadu do května. Pak o sobě začíná dávat vědět období dešťů, zhruba na přelomu září a října se stupňuje výskyt tajfunů a filipínská turistika se orientuje na turistiku kongresovou.

Na plavbu za delfíny a východem slunce se z Boholu vyráží v pět hodin ráno

Spolehlivým dopravcem do asijských regionů jsou China Airlines. Možný je let z Frankfurtu do tchajwanské Tchaj-peje, pokračuje se návazným letem do filipínské metropole Manila. Srdečnou asijskou pohostinnost zakusíte v okamžiku, kdy usednete na palubu letadla, neboť pro ni platí, že servis cestujícím není zaměstnáním, ale posláním a radostí.

Stroje čínských aerolinek přepravují pasažéry z 68 měst v 25 zemích. Pestrou nabídkou jídel může společnost směle kandidovat na post nejzásobenější vzdušné restaurace, která dbá na nutriční náladovost svých hostů. Ti si vybírají z kontinentálních menu (jídla čínská, indická a pokrmy západní kuchyně, které jsou i ve variantě pro vegetariány) a také z menu podle dietologických hodnot (jídlo z bezlepkových surovin, úpravy s bohatým obsahem vlákniny, nízkokalorické menu, jídlo s nízkým obsahem cholesterolu, sodíku nebo laktózy, pokrmy nízkoproteinové či nízkocholesterolové), cestujícím jsou dopřány i dary moře nebo krmě dle náboženského vyznání (hindu apod).

V případě, že je let zpožděný, dostávají čekající klienti občerstvení do „gatů“, a pokud kvůli prodlevě zmeškají navazující spojení, automaticky obdrží stravenku na občerstvení a telefonní kartu. Dceřiná společnost China Airlines Mandarin airlines pak zajišťuje regionální lety, které lze využít při přepravě mezi vzdálenějšími filipínskými ostrovy.

Jak je důležité míti Filipa? Nebo filipa?

Ještě než byly ostrovy roku 1521 objeveny Fernaem de Magalhaesem, Portugalcem podporovaným španělskou korunou, drobily se na rádži ovládaná knížectví. Souběžně s christianizací a španělskou kolonizací, která nad zájmy stejně dobyvačného Holandska a Velké Británie převážila na dlouhých 300 let, pronikal na Filipíny islám. První povstání proti Španělům v roce 1872 skončilo fiaskem, ale vůdce, básník a polyglot José Rizal vzbudil ve Filipíncích národní uvědomění a i proto je jeho odkaz provází na každém kroku. Po druhé světové válce a americko-japonských bojích o část Tichomoří získali Filipíny Američané. I přesto, že byl na ostrovech zaveden právní systém a ústava podle amerického vzoru a země je označována jako třetí největší anglicky mluvící (angličtina přetrvává jako úřední jazyk i jazyk mnoha školních předmětů), nejcitelnější stopu tu zanechali Španělé, neboť republika nese jméno podle jejich krále Filipa II.

Vychovat bojového kohouta není jednoduché. Kuřata jsou „cvičena“ odmalička

Původně americké vojenské džípy si našly mírové využití

Důkazů, že Filipínci mají také „filipa“, je mnoho, ale nejdůmyslnější ukázkou jejich vynalézavosti jsou tzv. jeepneys, jejichž předchůdce, americké jeepy, tu ve 40. letech zanechali vojáci USA. Domorodci s dědictvím naložili po svém; vozům podle potřeby nastavili zadní část, nezáživnou kapotu umně pomalovali a výsledek konvertovali na jakýsi substitut veřejné dopravy. Jeepney operují téměř všude a disponují kapacitou 30 – 45 sedadel. Číslo je velmi orientační, protože účel je nejdůležitější a řidič vezme tolik pasažérů, kolik se udrží. Protože jsou Filipínci silně věřícím národem a protože je každý jeepney originálním projevem životního naladění majitele, jsou vozy obvykle kolorované náboženskými výjevy. Nechybí ani titulky „Sláva našemu pánu Ježíši Kristu“ či „Times are bad, God is good“, a silnice tudíž křižují „pojízdné svatostánky“.

Typické domorodé plavidlo

Vedle jeepneys jsou na filipínských ulicích pro Evropana nevšední podívanou i tricykly. Pokud znáte thajský tuk tuk nebo indickou rikšu, znáte i toto levné taxi – jednostopou motorku (popřípadě kolo) se sajdkárou. Jako u jeepney platí, že účel světí prostředek, a trojmístný tricykl zastihnete ověšený i sedmi cestujícími. Nepohodlí jim na úsměvu neubírá.

FFF: filipínská fauna a flóra

Filipínská zvířena je jednou nejpestřejších na planetě. Nad ostrovními zálivy a pralesy poletuje okolo 600 druhů opeřenců a ve dvou stovkách případů se jedná o endemické druhy. Proto se národní tourist board rozhodl zavést propagační produkt – pozorování ptactva (hodlá jej využít i jako benchmarkingový prvek při zkoumání konkurenčních destinací). Unikátní je orel Pithecophaga jefferyi, jehož rozpětí křídel dosahuje tří metrů a jeho potravou jsou obvykle opice. A pravděpodobně i poloopičky, což zarmoutí fanoušky Hvězdných válek. Zdánlivou nesouvislost mezi výnosnou hollywoodskou produkcí a ostrovní faunou objasní návštěva chovného centra Loboc na ostrově Bohol, kde chovají nejmenší poloopičku nártouna filipínského. Při setkání s tímto drobným stopadesátigramovým tvorečkem je zřejmé, kde tvůrci epizod hledali inspiraci pro postavu, zjev a letoru rytíře Jedi, mistra Yody.

Nejmenší poloopička nártoun filipínský alias mistr Yoda z Hvězdných válek

Zatímco zoologové nad unikátními filipínskými druhy výskají, ochránci zvířat si na ostrovy zvykají jako na baštu jedné drůbeží kratochvíle. Pokud čekáte gastronomickou specialitu, nechte si ještě na tři odstavce zajít chuť. Kohoutí zápasy, takzvané sabong, jsou pro domorodce snad ještě zásadnější kulturní tradicí než pro Španěly korida. S poněkud menší okázalostí, ale stejným nadšením a povykem se pořádají na dvorku, u silnice, prostě kdekoli, kde je dost sázkařů a alespoň dva bojovní kokrháči.

Filipínské vodní toky jsou domovem pěti a půl tisíce druhů ryb. Všechny jsou vesměs jedlé a je jisté, že s některou z mnoha výtečných kulinářských úprav se setká každý návštěvník. Oblíbená je ryba Lapu Lapu v čínské úpravě s česnekem a pórkem. Na ostrově Mactan ji podávají pod jiným názvem z úcty k malaickému vůdci Lapu Lapu, který zmařil Magalhaesovy pokusy ostrov kolonizovat. Mimo zájem restauračních dodavatelů si plave rybka Pandaka pygmaea. Jejích devět milimetrů ji chrání před všetečnou vynalézavostí kuchařů a její „maličkost“ ji navíc katapultovala do Guinnessovy knihy rekordů coby nejmenší rybku na světě.

Za kopečky? Na kopečky!

Přímým sousedem ostrova Mactan je ostrov Bohol. Přepravu mezi ostrovy, které jsou turisticky atraktivní destinace s krásnými plážemi, tropickými zahradami a výbornými podmínkami pro potápění, zajišťují lodní transfery. Podobnými atrakcemi dobývají srdce i jiné státy, proto nesmí zůstat utajeno, že zvídavé cestovatele na Bohol táhnou i atypické přírodní úkazy. Pokud se u nás před dvaceti lety „cestovalo za kopečky“, na Boholu se jezdí na kopečky, a to na čokoládové. Tzv. Chocolate Hills jsou neobvyklé geologické formace sestávající z asi 1268 identicky tvarovaných kopečků. Připomínají veselé krtčí řádění, ovšem na „zahrádce“ o 50 kilometrech čtverečních. Kopečky se základnou od 30 do 50 metrů a výškou 120 m n. m. jsou porostlé zelenou trávou, která v obdobích sucha zhnědne a homole pak mají barvu mléčné čokolády.

Dílo přírody, nebo zásah shora? Souměrně tvarované Čokoládové kopce na ostrově Bohol mají místo nejen v průvodcích, ale i na provinční vlajce. Jsou navrženy na zápis do UNESCO

… a teď kratochvíle gastronomické

Ostrovní kuchyně je v podstatě reflexí dobývání Filipín. Z asijských kuchyní je nejméně pálivá, což evropské chuťové buňky budou jedině kvitovat. V chutích a vůních se mísí malajské prvky i odlesky čínského impéria, odkud jsou převzaty i některé prvky stolování, a také vlivy pyrenejského ostrova. Charakteristické jsou kromě ryb a mořských plodů dušené kuřecí nebo vepřové maso – adobo – naložené v octě s česnekem či pozvolna pečené mladé vepřové servírované se sójovou omáčkou (lechon de leche). V hotelových restauracích jsou jako příloha běžné brambory, ale podle nepsaných zvyklostí vše doprovází rýže.

Čínská úprava ryby Lapu Lapu

Stále plodící rýžové terasy na největším ostrově Luzon pamatují už 3 000 let lidského úsilí a bývají nazývány osmým divem světa. Nejen tradice, ale také budoucnost bílých zrníček je na Filipínách doma, neboť na jejich území sídlí Mezinárodní institut pro výzkum rýže. I přes to všechno jsou ostrovy jedním z největších dovozců výživné plodiny a také nemalými spotřebiteli. Domorodci o sobě tvrdí, že jedí rýži sedmkrát denně, například se sýrem a vajíčkem (ranní bibingka) nebo připravenou jako koláčky, kterým se obecně říká puto.

Hotelové restaurace se ale přizpůsobují národnostní skladbě hostů. Výběr jídel je natolik pestrý, že posnídáte v dokonalém japonském stylu a poobědváte boršč.

Protože jsou brambory nákladnějším zbožím, ani místní rum se nepálí z nich, ale z třtiny. Bohudík! Za výtečný Tanduay zaplatíte v obchodě asi 15 Kč. Alkohol je extrémně levný, pravděpodobně nejlevnější v celé Asii, což o sobě ale tvrdí i Malajsie a Thajsko. Pro ty, kdo raději zdravé nealko, mají Filipíny širokou nabídku ovocných nápojů. Osvěžující je buco juice připravovaný z mladého kokosu nebo green mango shake. Zdejší manga, dokonce i jako sušená pochoutka, platí za nejlepší na světě. Zpočátku nedůvěřivý Evropan nakonec rád okusí sladký mok s tapiokovými perlami a želatinou z mořských řas sago at gulaman a podlehne podivnému durianu, o němž se traduje, že voní jako peklo a chutná jako nebe. Příměr dvou odlišných říší pasuje i k hlavnímu městu Filipín. Tím je Metro Manila na ostrově Luzon.

Metro Manila

Metro Manila se dnes skládá ze 17 měst a komunit, které byly spojeny v roce 1975 do jediného celku. Město se rozrůstá bez ohledu na v Evropě tradiční urbanistické a územní plány, což mu dodává punc neučesaného, ale zvládnutého chaosu. Vzhledem k čilému byznysu a obchodním aktivitám i okolních asijských tygrů je Manila vybavena luxusními hotely nejvyšší kategorie. Cestovatele však přitahuje těsným soužitím jarmarku exkluzivnosti a skromnosti.

V Manile trpí za sedícím Buddhou Ježíš Kristus na kříži

Jak se žije na hřbitově?

Druhá světová válka připravila Manilu o mnoho pamětihodností a koloniálního bohatství. Navštívit ale můžete původní pevnost Santiago či novodobý Palác kokosového ořechu. Pokud toužíte po věcech netradičních až bizarních a rádi se necháváte ohromit, zamiřte k mrtvým.

Na severu města, v oblasti Caloocan City, jen několik kilometrů od historického centra, byly vybudovány dva světově známé hřbitovy, Severní a Čínský. Nepředstavujete si ale hřbitovní náladu, tato místa odpočinku jsou malé Beverly Hills. Nechybí tu ulice, stromové aleje, obchody, kavárny…, což je nic ve srovnání s tím, že hrobky, či spíše malá mauzolea, jsou vybaveny kuchyněmi, obývacími pokoji s madžongem, schránkami na dopisy (tipněte si, kdo komu píše) a pravděpodobně i klimatizací… Nic z toho neslouží podle egyptského vzoru mrtvým, ale jejich pozůstalým, kteří s „těmi na druhé straně“ chtějí trávit čas. Neuvěřitelně živý je hřbitov také architektonicky. Hrobky jsou vybudovány ve všech možných stylech, vyberou si zájemci o Egypt, pozdní gotiku, secesi i modernismus.

I když se na čínský hřbitov platí vstupné, neměla by drobná investice odradit od výletu na místo, které je výjimečně i z hlediska ekumenického. Filipíny jsou spolu s Východním Timorem jedinými dvěma zeměmi v Asii, kde se přes 85 % obyvatel hlásí ke křesťanství, a proto i na čínském hřbitově v čínském chrámu trpí za sedícím Buddhou Ježíš Kristus na kříži. O přátelskosti a toleranci Filipínců se dá opravdu jen těžko pochybovat.

Text a foto: Hana Čermáková

Článek vznikl na základě fam tripu pořádaného společnými silami China Airlines ( www.china-airlines.com/en ), cestovní agentura Art of Travel ( www.artoftravel.eu ) a filipínského Department of Tourism ( www.wowphilippines.com.ph ) u příležitosti workshopu Phitex v Manile ( www.wowpinoy.net/phitex ).