Více výsledků...
Evropská komise přijala v říjnu 2008 návrh směrnice o smluvních právech spotřebitele, která se řadí mezi osm směrnic regulujících práva spotřebitele, jež jsou revidovány v rámci tzv. přezkumu spotřebitelského „acquis“. Přijetí návrhu směrnice o smluvních právech spotřebitele jen dokresluje evropskou tendenci „přehnaného“ posilování práv spotřebitelů v EU a vytváření legislativy, která práva spotřebitelů striktně zakotvuje.
Přezkum spotřebitelského „acquis“ byl zahájen v roce 2004 a jeho cílem je zjednodušit a doplnit stávající regulační rámec. Dle Evropské komise je zastřešujícím cílem přezkumu dosažení skutečného spotřebitelského vnitřního trhu, na němž je nastolena správná rovnováha mezi vysokou úrovní ochrany spotřebitele a konkurenceschopností podniků. Mezi revidované směrnice patří i směrnice č. 314/90, o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy, z níž vycházejí národní profesní zákony regulující činnost cestovních kanceláří.
Účelem směrnice o smluvních právech spotřebitele je přispět k řádnému fungování vnitřního trhu a dosáhnout vysoké úrovně ochrany spotřebitele sblížením právních a správních předpisů členských států EU týkajících se smluv mezi spotřebiteli a obchodníky. Směrnice tedy zakotvuje základní náležitosti, které musí být z hlediska ochrany spotřebitele zohledněny při uzavírání spotřebitelských smluv. Návrh této směrnice je připraven v souladu se směrnicí o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu z roku 2005 (směrnice zakotvuje některé základní požadavky na informace, které musí obchodníci splnit před uzavřením smlouvy, a zakazuje taxativně vymezené nekalé obchodní praktiky).
Ustanovení této směrnice se vztahují na kupní smlouvy a smlouvy o poskytování služeb uzavírané mezi obchodníkem a spotřebitelem. Na smlouvy, které spadají do působnosti směrnice č. 314/90, tj. na cestovní smlouvy, se vztahují pouze ustanovení o právech spotřebitelů týkající se nepřiměřených smluvních podmínek. Na smlouvy o poskytování služeb ubytovacích, dopravních, restauračních a služeb volného času se vztahují všechna ustanovení směrnice kromě ustanovení týkajících se informování spotřebitele a práva odstoupení od smlouvy v případě smluv uzavíraných na dálku. Návrh směrnice předpokládá úplnou harmonizaci, tzn. že členské státy EU nesmí ponechat v platnosti ani zavádět ustanovení odchylná od ustanovení této směrnice, včetně více či méně přísných ustanovení za účelem zajištění odlišné úrovně ochrany spotřebitele
Návrh směrnice přináší definice řady pojmů, např. definici pojmu spotřebitel („fyzická osoba, která ve smlouvách jedná za účelem, který nelze považovat za její živnost, podnikání, řemeslo nebo povolání“), definici pojmu obchodník („fyzická nebo právnická osoba, která ve smlouvách jedná za účelem, který lze považovat za její obchodní nebo výrobní činnost, řemeslo nebo povolání, a kdokoli, kdo jedná jménem obchodníka nebo v jeho zastoupení), pojmu kupní smlouva („jakákoli smlouva o prodeji zboží obchodníkem spotřebiteli včetně smlouvy se smíšeným účelem, jejímž předmětem je jak zboží, tak služby“), pojmu smlouva o poskytování služeb („jakákoli smlouva jiná než kupní smlouva, jejímž předmětem je poskytnutí služby obchodníkem spotřebiteli“), pojmů smlouva uzavřená na dálku, prostředky komunikace na dálku, smlouva uzavřená mimo obchodní prostory, obchodní prostory, zprostředkovatel, doplňková smlouva a další.
Návrh směrnice stanovuje mj. obecné požadavky na informace. Směrnice přesně specifikuje, jaké informace musí obchodník poskytnout spotřebiteli před uzavřením smlouvy. Kromě hlavních znaků produktu, adresy a totožnosti obchodníka, podmínek platby, dodání, plnění a vyřizování reklamací, práva odstoupení od smlouvy je to i informace o ceně včetně daní, nebo pokud z povahy produktu vyplývá, že cenu nelze rozumně stanovit předem, způsob jejího výpočtu a případně i veškeré další poplatky za dopravu, dodání nebo poštovné. Jestliže obchodník nesplnil požadavky na informace o dalších poplatcích účtovaných k ceně, spotřebitel není povinen tyto dodatečné poplatky platit.
Návrh směrnice specifikuje požadavky na informace pro spotřebitele a právo odstoupit od smlouvy v případě smluv uzavřených na dálku a smluv uzavřených mimo obchodní prostory. Spotřebitel má např. právo na odstoupení od smlouvy ve lhůtě 14 dnů bez uvedení důvodu.
Návrh směrnice počítá např. s termínem dodání zboží nejpozději do 30 dnů ode dne uzavření smlouvy, pokud se strany nedohodly jinak, s termínem 7 dnů na vrácení všech uhrazených částek, pokud obchodník nesplní své povinnosti ohledně dodání, s odpovědností obchodníka za každý rozpor se smlouvou a zakotvuje nárok spotřebitele na nápravu rozporu se smlouvou (snížení ceny, odstoupení od smlouvy apod.).
Návrh směrnice upravuje náležitosti smluvních podmínek, které jsou obchodníkem předem formulovány a s nimiž spotřebitel souhlasil, aniž měl možnost ovlivnit jejich obsah, zejména v případech, kdy jsou tyto smluvní podmínky součástí předem sepsané běžné smlouvy.
Návrh směrnice stanovuje mj. požadavek na transparentnost smluvních podmínek (smluvní podmínky musí být formulovány jasným a srozumitelným jazykem a musí být čitelné; smluvní podmínky musí být spotřebiteli dány k dispozici takovým způsobem, aby měl skutečně možnost seznámit se s nimi před uzavřením smlouvy s náležitým ohledem na použité komunikační prostředky; pro každou dodatečnou platbu musí být vyžádán výslovný souhlas spotřebitele), definuje důkazní břemeno (jestliže obchodník tvrdí, že určitá podmínka byla individuálně sjednána, je povinen o tom předložit důkaz) a uvádí mj. taxativní výčet podmínek, které jsou považovány za nepřiměřené, přičemž nepřiměřené smluvní podmínky nejsou pro spotřebitele závazné.
V příloze návrhu směrnice jsou taxativně uvedeny smluvní podmínky, které jsou považovány za nepřiměřené a které jsou považovány za všech okolností za nepřiměřené.
Jako příklad uvádíme některé z nich:
Za všech okolností nepřiměřené smluvní podmínky
(Pokud obchodník neprokáže, že jsou přiměřené, nelze je aplikovat.)
Návrh směrnice předpokládá transpozici ustanovení do národních právních řádů ve lhůtě 18 měsíců po vstupu směrnice v platnost, používání předpisů pak od doby dvou let po vstupu v platnost. Pokud bude směrnice přijata Evropským parlamentem do konce roku 2009, pak by ustanovení platila v praxi od roku 2011. Ustanovení o nepřiměřených smluvních podmínkách tak budou muset být zohledněna ve vše-obecných smluvních podmínkách cestovních kanceláří.
AČCKA a ECTAA vývoj návrhu směrnice pečlivě sledují a aktivně do něj zasahují. Je pravděpodobné, že ECTAA bude, po konzultaci s členskými asociacemi, požadovat, aby do rozsahu působnosti směrnice nespadaly nejen cestovní smlouvy, ale i všechny smlouvy o zajištění cestovních služeb, tzn. i smlouvy na jednotlivé služby cestovního ruchu.
Ing. Roman Škrabánek, prezident AČCKA,
Strategic Committee ECTAA
Krajský soud v Brně potvrdil pokutu 8,3 milionu korun, kterou rezervačnímu portálu Booking.com uložil v roce 2019 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Vyplývá to z rozsudku zveřejněného na elektronické úřední desce soudu.
Ministerstvo pro místní rozvoj pracuje na novele, která umožní obcím regulovat sdílené ubytování typu Airbnb na jejich území, ale také jasně odliší příležitostný pronájem od hotelových apartmánů. V tiskové zprávě o tom informoval mluvčí ministerstva pro místní...
(aktualizováno 20. 1.) Seznam profesních svazů kritizujících postoj vlády k podpoře cestovního ruchu se neustále rozrůstá. Nově se ozvala Asociace cestovních kanceláří ČR (ACK) - kabinetu vyčítá, že bez náhrady zrušil program Antivirus jako jedinou fungující podporu...
