Drákulovo snažení brzdí infrastruktura

Není v Evropě tolik zemí, jejichž cestovní ruch by skýtal tak velký nevyužitý potenciál, jako je Rumunsko. Bez přehánění lze říci, že v evropském kontextu je tato země jednou z destinací budoucnosti. Otázkou ale je, kdy přijde její čas.

Ošidné statistiky

Začněme statistikami. Ty, které publikovala Světová banka, hovoří o tom, že v roce 2016 do Rumunska zavítalo 10,2 mil. turistů. Předběžné údaje za loňský rok pak hovoří o zhruba 12 milionech mezinárodních příjezdů. To samozřejmě na první pohled u zhruba dvacetimilionové země nevypadá zle. Ovšem druhý, pozornější pohled odhalí jednu z bolístek rumunského cestovního ruchu, kterou jsou statistiky. Při pátrání v řadě dalších zdrojů včetně tamního statistického úřadu totiž badatel zjistí, že mezinárodní instituce, byť hovoří o „mezinárodních příjezdech“, v případě Rumunska vykazují celkový počet všech ubytovaných turistů, tedy včetně těch domácích. A ti v Rumunsku nejen naprosto jednoznačně převažují, jak ostatně dokládá graf č. 1, ale jejich podíl se ještě dále zvyšuje. Mimo jiné i díky systému prázdninových voucherů, které mohou státní zaměstnanci použít na dovolenou ve své domovině.

Poněkud překvapivá může být pro někoho informace o tom, z kterých zemí přijíždí do Rumunska nejvíce turistů. Obočí vyletí vzhůru třeba při pohledu na sedmou příčku, která v roce 2016 patřila Spojeným státům americkým. Zvlášť, pokud si uvědomíme, že do Rumunska předloni přijelo dvakrát víc turistů z USA než ze sousedního Bulharska. Vysvětlení je ale podle všeho jednoduché – stačí zapátrat na internetu a poměrně rychle zjistíte, že v USA se zhruba půl milionu obyvatel hlásí k rumunským kořenům. A roli může samozřejmě hrát i popularita vampýrských příběhů mezi americkými filmovými fandy – zájezdy do Transylvánie a na hrad Bran (na snímku), který je spojován s pověstí o Drákulovi (byť kníže Vlad Ţepeş, který byl předobrazem literárního upíra, ve skutečnosti sídlil v Poenari, a Bran možná jen krátce navštívil) jsou jedním z hlavních turistických lákadel Rumunska. Mimochodem – dnešní majitel hradu, architekt Dominik Habsburský, který objekt získal v restituci v roce 2006, žije právě ve Spojených státech.

Čechy lákají hory a Banát

Na českém trhu zažívá Rumunsko určitou renesanci. Ne že by se čeští turisté houfně vraceli na rumunské černomořské pláže, které po listopadu 1989 opustili, ale vedle poznávacích zájezdů roste také popularita rumunských hor. Tam kromě klasických turistů, horských cyklistů a horolezců míří i milovníci jízdy na čtyřkolkách a v off-roadech. A pak je tu též nepřehlédnutelný fenomén Banátu, tedy oblasti na jihovýchodě Rumunska, v které od poloviny 19. století žije neustále se zmenšující česká menšina. Aktuálně čítá asi 2 500 lidí. Mnoho Čechů sem ročně míří za poznáním kultury a zvyků svých „krajanů“, další pak přijíždějí na každoroční kulturní Festival Banát. Ten se koná od roku 2012 ve vesnici Eibentál a představují se na něm alternativní divadelní soubory a hudební skupiny. Popularita této akce je rok od roku větší, loni už účinkující a účastníci cestovali do Rumunska speciálním vlakem o 18 vagonech (celkem šlo o víc než 1 100 osob) a následně loděmi pod Dunaji. Celkem se ročně do Rumunska vypraví víc než 26 000 Čechů, turistů ze Slovenska přijíždí necelých 19 000.

Graf 1 – Vývoj příjezdů do Rumunska v letech 2006–2017 (v mil. os.)

Infrastruktura se lepší, strategie chybí

Důvod, proč se Rumunsku nedaří přilákat tolik zahraničních turistů, jako některým dalším balkánským zemím, je naprosto zřejmý – na vině je především nedostatečná infrastruktura a také absence jasné strategie země v oblasti turismu.

Rumunský turismus staví zejména na přírodních krásách. Jenže, jak konstatují sami Rumuni, diverzita přírodních zdrojů či panenskost tamní přírody nejsou samy o sobě schopny udělat ze země destinaci atraktivní pro zahraniční turisty. Podobným potenciálem totiž disponuje i řada dalších destinací v těchto zeměpisných šířkách, na rozdíl od Rumunska však jsou schopny nabídnout i něco víc. Stačí se podívat třeba na Slovinsko, které bylo mimo jiné tématem našeho lednového vydání. Tamní úřady si již dříve uvědomily, že klíčem k úspěchu je jasná strategie spolu s investicemi do infrastruktury a rozvoje turistických produktů. Na druhou stranu je třeba vidět, že Rumunsko staví na dosti odlišných ekonomických základech, takže ho čeká ještě dlouhá cesta, byť je na ní pokulhávající Rumunsko vydatně podpíráno Evropskou unií a jejími strukturálními fondy. I díky jim se situace v této balkánské zemi v uplynulých letech přece jen zlepšila, zejména pokud jde o počet a kvalitu ubytovacích zařízení.

Tab.: Struktura rumunských HUZ dle lokalit (2016)

Zdroj dat: National Institute of Statistics, Romania, 2017

Rumunsko pochopitelně není jen příroda a 245 km černomořského pobřeží. Své místo mají v nabídce třeba i tamní lyžařská střediska (v nepříliš vzdálené minulosti nabízená i tuzemskými cestovními kancelářemi), památky a pochopitelně Bukurešť. Ta je na tom podobně jako třeba Praha – každoročně sem zamíří asi polovina všech zahraničních turistů směřujících do Rumunska. A pro mnohé je de facto synonymem pro Rumunsko jako takové. To se odráží v problémech, které dnes řeší nejedna turistická destinace – negativa zde začínají převažovat nad přínosy turismu. Bukurešť dokonce podle loňského průzkumu společnosti TravelBird uzavírá žebříček deseti overtourismem nejvíce postižených měst světa! Situaci dokonce během výročního zasedání Světové organizace cestovního ruchu (UNWTO) v Madridu komentoval její generální sekretář Talíb Rifáí, kterého citoval rumunský portál digi24.ro: „Mnozí si myslí, že Bukurešť je Rumunsko. Bukurešť je krásné město v Rumunsku, ale Rumunsko toho může nabídnout mnohem více: své hory, Transylvánii, deltu Dunaje, obyvatele či svoji gastronomii. Je to úplný svět. Je to víc než jen země.“

Graf 2 – Struktura rumunských HUZ dle tříd	Graf 3 – Turisté ubytovaní v rumunských HUZ dle lokalit

Na tom, že má země v oblasti turismu velký potenciál, se shodují i tamní profesionálové. „Rumunsko má podmínky zejména pro přírodní a kulturní turismus, především pak pro skupiny o 10–20 turistech, stejně jako pro individuální cestovatele,“ uvedla například pro portál Business Review prezidentka cestovní kanceláře J’Info Tours Carmen Pavel. Kulturní cestovní ruch by se podle jejích slov měl rozvíjet zejména v Transylvánii (zde lze využít letišť Sibiu nebo Kluž), přírodní turismus pak například okolo delty Dunaje (produkty postavené na příletech na letiště Tulcea). K rozvoji této oblasti by podle Carmen Pavel přispěly produkty typu plaveb po Dunaji (jeho tok a také vybudování nových celoročně využitelných resortů. Delta Dunaje je každopádně v centru pozornosti, v posledních měsících sem za podpory lokálního touristboardu míří četné press a fam tripy, přibývá cenově atraktivních nabídek pro různé cílové skupiny a díky aktivitám dopravců se také zlepšuje dostupnost oblasti. Dá se tedy předpokládat, že k rozvoji turismu zde opravdu v příštích letech dojde. Renesanci aktuálně zažívají i rumunská lázeňská střediska jako Felix nebo Techirghiol, která nyní formou zvýhodněných nabídek oslovují zejména klienty starších věkových kategorií.

Budoucnost s otazníky

Jak už bylo řečeno, slabinou rumunského turismu je neexistence jasné strategie, což se odráží mimo jiné i v nedostatečné zahraniční propagaci země jako turistické destinace. Rumunské ministerstvo pro cestovní ruch dokonce loni v květnu (mj. z úsporných důvodů) zavřelo svá zahraniční zastoupení, která měla za úkol propagovat rumunský turismus. Na konci srpna pak v strukturách tohoto úřadu vznikla kancelář turistických atašé, tedy pracovníků ministerstva a jeho podřízených institucí, kteří budou na různou dobu vysíláni do jednotlivých zahraničních destinací, aby tam promovali Rumunsko jako turistickou destinaci. Jak efektivně bude tento systém fungovat, je ve hvězdách…

Foto: Shutterstock.com

Petr Manuel UlrychC.O.T. media
šéfredaktor časopisu COT a portálu iCOT.cz
petr.ulrych@cot.cz