Dovolte, abychom vám představili…

Po sedmi letech došlo na Vysoké škole hotelové v Praze 8 ke změně rektora. Prof. Ing. Jiřího Jindru, CSc., který stál u zrodu a vývoje této školy a byl jejím historicky prvním rektorem, vystřídal v této funkci doc. Ing. Štěpán Müller, CSc. Jeho slavnostní inaugurace se uskutečnila 27. září v hotelu Ambasador.

S profesorem Jindrou se budeme ve škole vídat i nadále, neboť zůstává ve funkci prorektora a dál bude pracovat na řadě důležitých projektů rozvoje školy.
Novému rektorovi jsme mnoho času na rozkoukání nedali. Necelé tři měsíce po jeho vstupu do školy jsme jej navštívili, abychom se o něm dozvěděli něco víc.

Nejprve bych se vás ráda zeptala na váš profesní životopis…

Ten se skládá ze dvou ucelených bloků: akademického a praktického. Má akademická činnost začala v roce 1973, kdy jsem nastoupil do ekonomického ústavu Akademie věd jako vědecký aspirant, kde jsem dělal kandidaturu. Odtud jsem přešel v roce 1979 na Vysokou školu ekonomickou (VŠE), na katedru ekonomiky zahraničního obchodu, což je má mateřská katedra. V roce 1984 jsem byl jmenován docentem a v roce 1988 jsem celý akademický blok zakončil, když jsem byl vyslán školou na dlouhodobou praxi do Velké Británie.

Důvodem mého vyslání byla skutečnost, že v té době nikdo z naší katedry v praxi v zahraničním obchodu nepracoval. Což bylo samozřejmě špatné, a tak VŠE podepsala s Ministerstvem zahraničního obchodu dohodu, že budou vysílat pracovníky na dlouhodobé zahraniční stáže, tehdy se myslelo na ambasády. Byl jsem druhý z katedry, kdo takto vyjel, ale nemířil jsem na ambasádu, vyjednal jsem si stáž přímo s podnikem zahraničního obchodu.

Zůstal jsem tam do prosince roku 1990, kdy jsem na vlastní žádost ukončil spolupráci s PZO Transakta, protože jsem dostal nabídku od firmy Coopers and Lybrand, která otevírala v Praze kancelář. Dohodli jsme se a já jsem 1. prosince 1990 přijel z Velké Británie do Prahy a v pondělí 3. 12. nastoupil jako jeden ze tří prvních zaměstnanců do Coopers and Lybrand.

Byla to doba opravdu převratná, a tak se stalo, že jsem byl 12. prosince zvolen rektorem Vysoké školy ekonomické, kde jsem pak působil následující tři roky. Tato doba měla samozřejmě vliv na řadu změn ve školství. Měnily se osnovy na vysoké škole a zakládaly se nové katedry. Jako rektor jsem přijímal prakticky denně nějaké návštěvy ze zahraničí.

Přesto mě to táhlo zpět do praxe, pro kterou jsem se původně rozhodl. Na konci funkčního období rektora jsem dostal nabídku od Bank Austria, abych pracoval v jejich reprezentační kanceláři v Praze. Díky různým fúzím se průběžně měnily názvy tohoto bankovního ústavu, ale od roku 1994 až do loňského roku jsem pracoval vlastně pořád pro Bank Austria, do konce roku 1997 jako předseda představenstva dceřiné společnosti IB Austria Securities.

Má praktická činnost byla na téměř dva roky (1998 až 1999) přerušena ještě další akademickou stáží, kdy jsem pracoval jako děkan v Českém manažerském centru (CMC) v Čelákovicích. Tato škola je známá především svým programem MBA. Spolupracuje s řadou zahraničních škol a myslím, že úroveň školy je skutečně dobrá. Odešel jsem na vlastní žádost po změně strategie školy, kdy 12členný učitelský sbor stálých, velmi kvalitních pedagogů, kteří učili v angličtině, se změnil z větší části na externí učitele. Při počtu pouze tří stálých pedagogů jsem usoudil, že dělat děkana třem lidem je přece jen trochu přepych, tak jsem dal výpověď a vrátil jsem se zpátky do Bank Austria, do její dceřiné společnosti CA IB Corporate Finance.

Od roku 1999 až do konce roku 2005 jsem byl členem představenstva této společnosti. To byla velmi zajímavá práce, která mi hodně dala, především srovnání mezi praxí a akademickou sférou, kdy každá vyžaduje něco jiného. Každá má své přednosti, ale i zápory. U akademické oblasti je výhodou, že je na věci čas a dají se řešit pomaleji a dlouhodobě. V praxi se často musíte rozhodnout na místě, a to rozhodnutí je někdy v řádu milionů, takže to není úplně jednoduché. Ale jak říkám, bavily mě obě sféry. Ve chvíli, kdy na bankovní scéně docházelo k další fúzi, jsem opět dostal nabídku práce ve školství. Napřed jsem v lednu nastoupil jako prorektor na Vysokou školu obchodní. Říkal jsem si, že to už bude moje poslední pracovní místo, ale mezitím přišla ještě jedna nabídka, která je pro mě výzvou – dostal jsem možnost pracovat jako rektor na této škole, takže po kratším zvažování jsem tuto nabídku přijal a nemám pocit, že bych udělal chybu. Čím déle tady jsem, tím víc si uvědomuji, že je to škola velmi zajímavá a dobrá, s velkým růstovým potenciálem.

Můžete už po tak krátké době svého působení na VŠH prozradit cíle, ke kterým byste chtěl školu dovést?
Cíle jsou dány dlouhodobými záměry školy a já se s nimi většinou ztotožňuji. Chtěli bychom samozřejmě neustále zkvalitňovat výuku, a to se týká i učitelského sboru. Jak jsem měl možnost školu zatím poznat, tak myslím, že se neliší od jakékoli jiné vysoké školy s mnohaletou tradicí. I tady jsou vynikající studenti, potom taková ta masa velmi dobrých a dobrých a pak jsou zde studenti, kteří by tu asi být neměli, kteří jsou slabí. Co tady na rozdíl od těch zavedených, zejména veřejných vysokých škol, schází, je třetí stupeň studia. Chybí zde doktorandské studium. Řízení hotelu je velmi náročná manažerská práce a doktorandské studium právě v této oblasti – hotelnictví, gastronomie, cestovní ruch – má své opodstatnění. Doufám, že se nám podaří postupně přesvědčit příslušné orgány, abychom měli možnost toto studium, které je v zahraničí v této oblasti zcela běžné, zřídit. To je jedna cílová linie.
Druhý cíl se týká zmezinárodnění školy. Je zajímavé, že už teď máme téměř 10 % zahraničních studentů, ale přitom nabízíme výuku pouze v češtině. To znamená, že zahraniční studenti musí umět česky, a z toho vyplývá, z jakých zemí k nám přicházejí. Převážně jsou to Slováci a je zde i řada studentů z bývalého Sovětského svazu – Rusko, Ukrajina, Bělorusko, Uzbekistán a Kazachstán. Nejsou to malé počty, jedná se o desítky studentů. Celkový počet studentů naší školy se pohybuje kolem 1900, takže zmíněných 10 % tvoří cca 200 studentů.
Mojí ambicí je, abychom mohli paralelně vedle výuky v českém jazyce nabízet studium v angličtině. Nejprve by se to týkalo magisterského studia, tedy na úrovni inženýra a pouze menšího počtu studentů. Podle mého názoru se budou na studium v angličtině hlásit lidé, kteří mají za sebou nejen první stupeň vysokoškolského studia, ale také několik let praxe a vracejí se do školy, aby získali další kvalifikaci a vzdělání. Vedle zahraničních studentů by to mohla být i řada českých studentů, kteří již dobře zvládli cizí jazyk. Symbióza našich a zahraničních studentů při studiu v angličtině by mohla dát škole novou dimenzi a také ji více dostat do mezinárodního zorného pole.

Jednalo by se o kombinované studium, když hovoříte o návratu lidí do školy z praxe?
Může být i kombinované, ale v zahraničí je běžné, že student absolvuje s bakalářským titulem, jde do praxe, 3-5 let pracuje, vydělá si peníze a pak zjistí, že chce studovat dál. Nemusí to být jen ambice postupovat v kariérním žebříčku, ale dozvědět se něco dalšího, a tak se vrátí do školy na denní studium.
My to jako kombinované studium také můžeme nabízet. Ale pokud jde o zahraniční studenty, tak (pokud by neměli pracovní pozici v ČR) musí jít o denní studium. Vím ze zahraničí, že je to převažující způsob studia na vyšším, tedy magisterském stupni. Jde o intenzivní kurzy, které trvají jeden až jeden a půl roku a umožňují lidem, aby se soustředili pouze na studium. Je také otázka, jak se k tomu postaví zaměstnavatelé, zda budou absolventy s tímto vzděláním považovat za natolik kvalifikované, aby jim nabízeli vyšší platy a lepší místa. To si budeme muset ještě ověřit.
Tento druh studia ale není v krátkodobých cílech školy. Je to spíše taková moje ambice, právě proto, že to znám ze zahraničí. Sám jsem v zahraničí studoval, takže bych chtěl, aby se škola zapojila do systému škol, kde mohou studenti přecházet ze školy na školu bez ohledu na hranice.

Na kvalitní výuce v angličtině je asi nejtěžší získat kvalitní lektory. Budete je zvát ze zahraničí?
Ta možnost samozřejmě existuje. Ale já si myslím, že nám dnes pomalu dorůstá nová generace lidí, kteří umějí perfektně jazyk, a najít třicátníka, který mluví stejně dobře česky i anglicky, není problém. Já si nemyslím, že by to museli být lidé zaměstnaní na plný úvazek jako učitelé. Například v manažerském studiu máme kurz, kdy sem chodí každý týden někdo z praxe studentům přednášet své zkušenosti a přednášející se střídají.

Co si myslíte, že vám dala praxe v bankovnictví pro práci ve škole?
V akademickém světě bývá někdy tendence rozmělňovat řadu problémů do ztracena. Z toho praktického světa jsem si přinesl schopnost dotáhnout věci do konce. Říct, jak to bude, a trvat na tom, že toto je řešení. Protože i z předchozí akademické praxe vím, že mnoho nápadů se rozmělnilo, a přestože to byly dobré věci, nikdy se nedotáhly do konce. Také jsem si přinesl určitý finanční cit poměřovat možnosti korunou. Vím, že jsme soukromá škola, to nám dává určité možnosti a podle nich se musíme finančně chovat. Je však třeba investovat, jednou z důležitých investic je propagace školy, aby byla navenek viditelná. Myslím, že jsme dobrá škola, a byla by škoda, kdyby to široká veřejnost nevěděla.

Ptala se: Eva Frindtová

 www.vsh.cz