Cyklisté a jiní sportovci versus právo

Sport je v zásadě zdravou a pro mnohé zcela zásadní součástí života. V moderní společnosti je však typické, že život je ovlivňován mnoha pravidly, přičemž právní úprava nebývá leckdy nijak jednoduchá a bohužel právě v České republice je obecně dosti nestabilní. Otázka má význam i pro profesionály cestovního ruchu, protože sportovní aktivity tvoří jeden ze zásadních prvků turismu, přičemž problémy s dodržováním právních předpisů narušují spokojenost a mohou mít i tragické následky.

Sportovní aktivity jsou ovšem mimořádně různorodé, právní předpisy týkající se (často jen okrajově) jednotlivých sportů se liší a je obtížné je nějak shrnout. Snad lze říci, že sporty na místech pro ně spe­ciálně určených přinášejí málo právních komplikací pro samotné sportovce, takže na hřišti nebo v posilovně se jich nemusejí příliš obávat. Náročné podmínky ­ovšem mohou být stanoveny pro provozovatele. Při venkovních aktivitách bývá situace složitější. Například v roce 2016 se objevovaly dokonce úvahy o konci mimořádně oblíbeného vodáctví, když vyhláška ministerstva dopravy pozměnila podmínky pro splouvání jezů. To vedlo k obavám, že bez předchozího (v praxi těžko opatřitelného) souhlasu je nebude možné legálně proplout, přičemž přenášení je obtížné a sport naprosto ztratí svoji atraktivitu.

Důkladněji nahlédneme na cyklistiku, tedy jednu z nejvíce masových aktivit, kde jsou přitom poměrně striktní pravidla, jejichž porušení může vést k ohrožení zdraví nebo dokonce života. Za zmínku stojí i skutečnost, že na rozdíl od řidičů automobilů nemají cyklisté povinné ručení, takže škody, které jsou často vysoké, musejí uhradit sami, proto je dobré zvážit pojištění odpovědnosti. Situace, kdy cyklista zaviní nehodu, nejsou neobvyklé. K hlavním příčinám patří vedle nezvládnutí jízdy (např. při nepřiměřené rychlosti) a nepozornosti (např. při pití za jízdy) také nedodržení pravidel silničního provozu, a to nejčastěji nedání přednosti v jízdě.

Pravidla stejně jako pro motoristy stanoví zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kterému se běžně říká Pravidla silničního provozu. Jde o poměrně rozsáhlý a detailní právní předpis s více než 140 paragrafy. Vztahuje se i na cyklisty, kdy se hovoří v § 2 písm. h) „nemotorové vozidlo je přípojné vozidlo a vozidlo pohybující se pomocí lidské nebo zvířecí síly, například jízdní kolo…“. Cyklistů se týká řada míst v zákoně, ale nejdůležitější je část označená Jízda na jízdním kole, s dvěma rozsáhlými paragrafy 57 a 58.

Některá ustanovení nejsou příliš známá, k čemuž přispívá skutečnost, že jízdní kolo lze používat bez jakéhokoliv oprávnění nebo povolení, tedy není zde žádný řidičský průkaz. Například málo známý je § 57 odst. 1: „Je-li zřízen jízdní pruh pro cyklisty, vyhrazený jízdní pruh pro cyklisty, stezka pro cyklisty nebo je-li na křižovatce s řízeným provozem zřízen pruh pro cyklisty a vymezený prostor pro cyklisty, je cyklista povinen jich užít.“ Jiná pravidla jsou masově nedodržovaná, jako povinnost cyklistů jet jenom jednotlivě za sebou (§ 57 odst. 3), zvlášť velké problémy způsobuje požívání alkoholu.

Nelze přehlížet velké rozdíly mezi cyklisty, kdy vedle cyklistů využívajících kolo k běžné dopravě nebo turistice jsou i nadšení specialisté jako cyklisté silniční (silničáři) nebo zejména v posledních letech terénní. Právě u této skupiny pohybující se mimo běžné komunikace vzniká řada komplikovaných právních problémů, např. při úpravě tratí. Je třeba ocenit, že např. Česká mountainbiková asociace (Čemba) si problémy uvědomuje a mj. připravila na internetu přístupný Manuál legální terénní cyklistiky v Česku. Snahy různých organizací předcházet právním problémům při sportovních aktivitách je možné obecně doporučit, což se týká i profesionálů v cestovním ruchu! Klíčovým prvkem však je, aby se například cyklisté snažili s pravidly seznámit a hlavně je dodržovali, což se často neděje.

JUDr. PhDr. René Petráš Ph.D.pedagog Právnické fakulty Univerzity Karlovy a Univerzity Jana Amose Komenského
petras@prf.cuni.cz