Skandinávie toho sice nabízí mnohem víc než jen panenskou přírodu a skvělé podmínky pro rybaření, pro většinu z nás je však synonymem právě pro tyto dva fenomény. Právem – kdo měl šanci rybaření v severských vodách vyzkoušet, obvykle jejich kouzlu podlehl a od té doby se více či méně pravidelně vrací na „místo činu“. Zástupci cestovních kanceláří věnujících se tomuto segmentu potvrzují, že klientů přibývá a jejich nároky se zvyšují. O budoucnost tak tito specialisté nejspíš nemusejí mít strach.
Rybaření má u nás dlouhou tradici a jeho popularita neupadá ani v posledních letech, kdy se lidem nabízí čím dál větší spektrum dalších aktivit, kterými mohou vyplnit svůj volný čas. V České republice je v současné době přes 250 tisíc registrovaných rybářů (z toho 222 tisíc dospělých) a Český rybářský svaz je jednou z největších zájmových organizací u nás. Rostoucí členská základna nahrává i cestovním kancelářím zaměřeným na rybářské zájezdy – s přibývajícím počtem rybářů (a v posledních letech i kormoránů decimujících sladkovodní revíry) jednak klesá pravděpodobnost úlovku na tuzemských vodách, jednak jen málokdo touží sedět u vody v rojnici s desítkami dalších rybářů. Rok od roku proto přibývá těch, kteří se vydávají za rybářským zážitkem do zahraničí, nejčastěji do Skandinávie. Odhady hovoří o 15–25 tisících osob, z toho polovina využívá služeb cestovních kanceláří nebo agentur. Zdeněk Edelmann ze specializované CK PEPA odhaduje, že ročně vyjede do skandinávských zemí rybařit kolem 15 000 lidí autem, 2 500 autobusem a menší část využije služeb leteckých dopravců.

Věnujme se tedy hlavně Norsku. Tamní rybářský produkt je v principu jednoduchý (i když ne natolik, aby jej bylo možno masivně nabízet přes provizní prodejce), jeho základem je pronájem chaty u vody a pronájem motorové lodi. Na její řízení nemusí mít klient kapitánské zkoušky, výjimkou jsou pouze osoby mladší 31 let, pokud si pronajímají loď s motorem o výkonu vyšším než 25 hp. Ve většině případů zajišťuje cestovní kancelář svým klientům také lístky na trajekty. Pokud hodlá klient lovit v místech, kde je třeba povolenka (řeky, jezera), může mu ji touroperátor zajistit, případně ho vybavit informacemi, kde lze povolenku zakoupit na místě. Klienti CK PEPA navíc od cestovní kanceláře mohou získat českou verzi pravidel pro rybolov v daném místě, snahou touroperátora je totiž předejít veškerým problémům, do kterých by se klienti případně mohli dostat (byť vlastní chybou). Důvodů, proč je dobré dát přednost cestovní kanceláři před individuálním aranžmá, je více. „V Norsku není problém najít kvalitní ubytování, ovšem s opravdu kvalitní lodí to tak jednoduché není,“ upozorňuje Zdeněk Edelmann. Zatímco standardním požadavkem zákazníků jsou dnes lodě s vyšším výkonem motoru, satelitní navigací s mapovým plotterem, volantovým řízením a elektrickým startérem, v reálu těmto nárokům vyhovuje jen určitá část plavidel, která jsou k dispozici. V tomto smyslu má výhodu cestovní kancelář, která spolupracuje se spolehlivými místními partnery, kteří mohou navíc garantovat, že loď bude klientovi předána v náležitém stavu.
Zajímavý je pohled na klientelu rybářských zájezdů. Petr Burian z CK Periscope Skandinávie k tomu říká: „Jsou to jak začátečníci, zpravidla v doprovodu zkušenějších kamarádů, tak i skupinky ostřílených rybářů. Najdou se i tací, kteří mají svá oblíbená místa a jezdí takzvaně na jistotu. Někteří klienti zase rádi jezdí každý rok někam jinam.“ Sluší se ale dodat, že pro tuto brněnskou cestovní kancelář nejsou rybářské pobyty nosným produktem, představují pouze asi tři procenta jejího obratu. Doménou této společnosti jsou hlavně poznávací zájezdy s různou mírou turistické náročnosti, případně pobytové zájezdy s aktivitami na místě. Jiná situace je u CK PEPA. Tato pražská firma začínala jako „běžná“ cestovní kancelář pořádající okružní zájezdy, relativně záhy se však vyprofilovala v opravdového specialistu na rybářské pobyty a jiné produkty utlumila. Dnes zaujímá na trhu organizovaných rybářských dovolených asi padesátiprocentní podíl. Zaměřuje se ale výhradně na pobyty pro individuální klientelu a na rozdíl od některých jiných firem neposílá do zahraničí rybáře v autobusech. Podle Zdeňka Edelmanna počet klientů v průběhu let mírně roste, podstatné ale je, že zhruba osmdesát procent představují klienti stálí a asi patnáct procent cestuje častěji než jednou ročně. To je bezpochyby zajímavé zjištění, už proto, že takovýto druh dovolené není z nejlevnějších. Průměrná útrata za služby cestovní kanceláře je kolem 15 tisíc korun na osobu, k tomu je ale třeba přičíst další výdaje na pohonné hmoty, místní trajekty, dálniční poplatky, případně nákupy na místě. Výjimkou prý nejsou klienti, kteří do své záliby tímto způsobem investují i stovky tisíc korun ročně.
„Mezi našimi klienty je minimum těch, kteří ryby během cesty vůbec nechytají,“ říká Zdeněk Edelmann a vysvětluje, že minimálně polovinu klientů tvoří ti, kteří rybařením opravdu žijí. Na druhou stranu ale podle jeho slov jen málokdo stráví dovolenou ve Skandinávii výhradně chytáním ryb, ve většině případů s sebou klienti vozí také kola a podnikají výlety. V posledních letech je čím dál častějším vedlejším motivem také třeba místní gastronomie.
Pokud si myslíte, že alfou a omegou veškerého činění turistů-rybářů ve Skandinávii je snaha naplnit chladicí boxy a dovézt domů zásoby rybího masa na půl roku, pak jste na omylu. Možná tomu tak bývalo v dobách, kdy se tento tržní segment teprve rozvíjel, dnes je ale situace jiná. A to zdaleka nejen kvůli onomu patnáctikilovému limitu, který byl v Norsku při mořském sportovním rybolovu zaveden (a jehož dodržování se podle Zdeňka Edelmanna opravdu kontroluje a případné prohřešky trestají vysokými pokutami), ale i kvůli obecnému zrání trhu. Dnes velká část rybářů vrací prakticky veškeré úlovky (a trofejní zvlášť!) zpět do vody, další odjíždějí domů s jednou dvěma rybami. Hlavním motivem jejich cesty je totiž pobyt v čisté přírodě a lov jako takový, nikoli rybí maso. Limit patnáct kilogramů ryb na osobu tak vyčerpá jen část turistů. Na druhou stranu jsou i tací, kteří neváhají od norských komerčních rybářů pololegálně odkoupit část jejich kvóty a domů přijet se zásobami, které by mohl závidět i větší supermarket. S tím ovšem touroperátoři logicky nechtějí mít nic společného.
Na otázku po trendech odpovídá majitel CK Periscope Skandinávie Petr Burian takto: „Nejpopulárnější je dlouhodobě rybolov na moři. Co se týká dopravy, pak kromě tradiční dopravu vlastními auty stále více roste poptávka po rychlejší a komfortnější letecké dopravě.“ Podle Zdeňka Edelmanna se trendy odvíjejí zejména od rostoucích nároků na bezpečí a pohodlí. Stoupá poptávka po kvalitnějším ubytování a zejména po kvalitních a výkonnějších lodích. „Lidi kupují to, co je opravdu dobré a navíc v opravdu dobrých termínech,“ dělí se majitel CK PEPA o své poznatky. Cena přitom podle něj nehraje úplně hlavní roli. Obecně pak prý mezi milovníky rybaření roste popularita zimních cest do teplých krajin, konkrétně na Maledivy, do Keni, Venezuely, na Madagaskar a do dalších destinací. O budoucnost svého „srdečního“ segmentu nemá Edelmann vůbec strach. Rybářů cestujících do zahraničí bude podle něj nadále přibývat. Tuzemské vody budou čelit čím dál vyššímu tlaku rybářů, a kdo si bude chtít dopřát dokonalý zážitek z rybaření, bude jednoznačně hledat možnosti v zahraničí. Optimista je i Petr Burian, který přidává jeden postřeh: „Některá oblíbenější místa bývají často obsazena i na poměrně dlouhou dobu dopředu, proto všem zájemcům doporučuji, aby se informovali třeba i deset měsíců dopředu.“
Zdá se vám na základě předchozích řádků podnikání v segmentu dovolených pro rybáře bezproblémové až idylické? Pak vězte, že ani tomuto oboru se nevyhýbají potíže, s kterými se potýkají i jiní touroperátoři. Zdeněk Edelmann za jeden z největších problémů považuje fakt, že se do „podnikání“ v tomto specifickém segmentu pouští velká řada subjektů, které jsou čímkoli, jen ne cestovními kancelářemi. A živnostenské úřady jejich počínání (i přes několik upozornění) nechávají bez povšimnutí. Zdá se, že profesní svazy sdružující cestovní kanceláře a agentury by měly ve svém boji proti nekalému podnikání řádně přitvrdit…
Text: Petr Manuel Ulrych
Foto: Gaby Bohle/Innovation Norway