I nepohodlí může být plusem

Češi, kteří se ročně vydají do světa na cykloexpedici, se sice počítají na stovky, přesto jde o zajímavý tržní segment. O jejich specifikách jsme hovořili s Kateřinou Lhotovou, která má na starosti právě tento typ produktu v cestovní kanceláři Adventura.

Jaký je typický účastník zájezdů, kterým můžeme zjednodušeně říkat cykloexpedice?

Ono se to trochu liší podle toho, zda jde o cykloexpedice po Evropě nebo do vzdálenějších koutů světa. Různě obtížné expedice samozřejmě kladou na účastníky rozdílné nároky. Cyklozájezd na Filipíny je samozřejmě méně náročný než expedice do Himálaje. Ale budeme-li se bavit o opravdových expedicích, tam potřebujeme zkušené cestovatele, kteří jsou na tom dobře jak fyzicky, tak psychicky. Tyto cesty totiž obvykle vedou do vzdálených končin, kde je těžko dostupná infrastruktura, navíc musejí účastníci počítat s případnými změnami itineráře, jistou mírou fyzického i duševního nepohodlí – nemůžou počítat s tím, že se večer ubytují v komfortním hotelu a na stříbrném podnosu dostanou spe­ciality vysoké gastronomie. Nedá se ale říct, že by v této skupině jednoznačně dominovali muži.

Liší se v něčem dnešní klient od svého západoevropského „kolegy“?

Ony pomyslné nůžky už se hodně zavírají, byť rozdíly existují. My například ještě stále klademe důraz na poznávací aspekt programů, prakticky nikdy nejde jen o holý cyklistický zážitek typu týdenního ježdění po singltreku. Vždy usilujeme o to, aby lidé poznali region, resp. zemi. Zahraniční skupiny, s kterými se setkáváme, bývají obvykle zaměřeny právě jen na cyklistický zážitek jako takový a už je tolik nezajímá lokální život.

A je srovnatelná i technika, na které účastníci jezdí?

Určitě, i z globálního pohledu jsme na špici. Samozřejmě se to také odvíjí od náročnosti zájezdu. Je jasné, že třeba v Provence stačí účastníkům běžná kola, ale na opravdových expedicích se setkáváme se stroji o průměrné hodnotě 80 až 120 tisíc korun. To na nás samozřejmě klade poměrně vysoké nároky, protože my se musíme o kola účastníků starat během přepravy apod. Mimochodem český klient je specifický tím, že na zájezdy chce mít své vlastní kolo. A to i na letecké. Naproti tomu třeba Němci nebo Francouzi si obvykle kola půjčují až na místě. To my ani nenabízíme. Byť třeba víme, jaká kola se dají vypůjčit třeba ve Vietnamu, pořád je tam určité riziko technických problémů. Kdežto když si klient vezme svoje kolo, které perfektně zná, je větší pravděpodobnost, že si zájezd, během kterého ujede v průměru 800 km, užije mnohem víc. Proto radši investujeme do toho, že klientům vysvětlíme, jak kolo správně zabalit a podobně. Nehledě na to, že vlastní kolo jsou si účastníci často schopni sami – resp. za asistence našeho průvodce – opravit v případě technických potíží. Vozí si s sebou také některé náhradní součástky, takže není třeba při každém defektu hledat servis.

Co vám jako organizátorům cyklozájezdů ještě přidělává starosti?

Paradoxně možná enormní rozvoj cyklistiky jako takové. Dnes se setkáváme s ohromným množstvím typů kol, o která se musíme umět postarat. Navíc v některých zemích stále převládá pohled na cyklistu jako na low-cost klienta, jako na „batůžkáře na kole“. Naši tamní partneři přitom nechápou třeba hodnotu vybavení, s kterým naši zákazníci přijíždějí. Když třeba partnerovi na Šrí Lance vysvětlujeme, že jedno kolo má hodnotu několik tisíc dolarů, je v šoku. Výzvou je pro nás také naplnit očekávání klientů. Připravit smysluplný cyklistický produkt na dva týdny je prostě náročné, ale od toho jsme tady, takže to bych nenazývala přímo starostmi.

Jak vidíte budoucnost tohoto segmentu cestovního ruchu?

Myslím, že budou pokračovat dnešní trendy. Tedy že budou klienti vyžadovat čím dál vyšší standard služeb. A dál poroste zájem o destinace, kde si budou moci lidé zkombinovat cyklistický zážitek s koupáním v moři. To už je ostatně patrné nyní – z tohoto důvodu je v kurzu třeba Korsika. A pak tady asi vždy budou perličky typu Bhútánu, zájem, který nás překvapil – tam nám letos odjedou hned čtyři zájezdy, přičemž průměrná cena je kolem 120 000 korun za osobu. Tuto zemi osobně považuji za vycházející hvězdu v tomto segmentu. I nadále bude trendem odklon od masového turismu a od notoricky známých míst. Lidé budou čím dál víc cestovat kvůli zážitkům a poznávání nových končin. A ty lze najít i v zemích, kde by to možná málokdo čekal – i v tak turisticky exponovaných destinacích, jako jsou Dominikánská republika nebo Šrí Lanka, lze najít málo známé oblasti vhodné pro cyklistiku.

Text: -pmu-
Foto: Adventura