AHR ČR nepodporuje kouření v restauracích, ale odmítá další regulaci státem

Asociace hotelů a restaurací České republiky se opakovaně vyjadřuje k návrhům politiků na zákaz kouření v restauracích. Tím se možná v očích veřejnosti staví do role podpůrce kouření v restauracích. Opak je pravdou. Trendem je a bude postupné omezování kouření, a to hlavně v provozech, kde se podávají pokrmy. Jediný rozdíl je v tom, že stejně jako v jiných oblastech, podporuje AHR ČR spíše samoregulační nástroje k dosažení tohoto cíle.

K poslednímu návrhu poslanců Radka Vondráčka, Heleny Válkové, Igora Nykla a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů (sněmovní tisk 272), vydala AHR ČR spolu se Svazem obchodu své stanovisko již počátkem srpna tohoto roku. Nutno dodat, že tyto iniciativy jsou spíše snahou politiků o další zviditelnění a téma zákazu kouření v restauracích se k tomuto účelu opakovaně a vděčně využívá. To potvrzuje i fakt, že tento návrh přichází v době, kdy Ministerstvo zdravotnictví připravuje vlastní návrh, prakticky stejného ražení.

Politici se ve svých argumentech většinou zaštiťují trendy v ostatních členských zemích. Ve skutečnosti zdaleka ne všechny členské státy EU toto opatření zavedly. V sousedním Německu tento návrh dokonce strhl vlnu mnoha soudních sporů a dodnes není zaveden plošně ve všech spolkových zemích. Přitom přibývá zařízení, která jsou zcela nekuřácká a jediné, co by bylo třeba zajistit, je řádná kontrola stávající legislativy ze strany kontrolních orgánů. To vyvolává další úvahy o tom, že pokud není kontrolní orgán ani za současného stavu schopen zajistit plnění zákona, pak jej těžko zajistí i při změně legislativy. Přičemž paradoxně cigarety budou jedinou komoditou, kterou si zákazník může například v baru zakoupit, ale nesmí ji zde konzumovat. Hlavním argumentem je však narušení svobody podnikání a velmi pravděpodobný dopad na malé pivnice a pohostinství zvláště na venkově.

Předložený návrh znamená podle stávající definice pojmu „podnik společného stravování“ úplný zákaz kouření ve všech typech restaurací, barů, kaváren a dalších veřejně přístupných podniků tohoto typu. Vzhledem k absenci právní definice klubů jde prakticky o všechny pohostinské provozy. Jde o velmi zásadní opatření a silný zásah do vlastnických práv majitelů těchto provozoven. Provozovna stravovacích služeb není plnohodnotným veřejným prostorem v pravém slova smyslu, proto by regulace v tomto sektoru měla práva provozovatelů respektovat. Právo volby majitele, resp. provozovatele, ve věci kuřáckého, či nekuřáckého charakteru provozovny, které aplikuje stávající úprava, by mělo být zachováno. Formulace předkládací zprávy, která deklaruje nulový negativní dopad, je naprosto nesprávná. Návrh by představoval prakticky největší regulační zásah do sektoru pohostinství od roku 1989; pro takovou změnu je podle našeho názoru bezpodmínečně nutné zpracovat detailní a objektivní dopadovou studii. Článek z The European Journal of Health Economics, na který se předkladatelé odvolávají, řeší situaci výhradně v Norsku a navíc přiznává možné fatální dopady na některé typy konkrétních zařízení.

Kouření je jednoznačně špatný návyk s prokázanými dopady na zdraví kuřáků. Tento problém je však třeba řešit zcela jiným způsobem než zákazem kouření v restauracích. To je trochu farizejský přístup, kdy stát na jedné straně získává nemalé finanční prostředky z prodeje tabáku, na straně druhé se jen tváří, že chce cosi regulovat. Příklady ze zemí, kde došlo k plošnému zákazu kouření v restauracích, ukazují na neexistenci přímé souvislosti mezi zákazem kouření a snížením spotřeby tabáku. Problém se pouze přesouvá na ulice a zahrádky restaurací, pokud to umožní klimatické podmínky.

AHR ČR je připravena podporovat jakoukoli kampaň na omezování spotřeby tabákových výrobků, stejně jako osvětově spolupracovat na aktivitách k omezování počtu kuřáckých provozoven. Odmítá ale další státní, plošné regulace. Ten kdo by měl zde stejně jako v mnoha jiných případech rozhodovat, je zákazník a majitel daného zařízení.