Více výsledků...
Nový občanský zákoník se pokusil vylepšit ochranu spotřebitelů nakupujících zájezdy od jiných subjektů než cestovních kanceláří. Chvályhodná snaha zůstala napůl cesty, protože zákon č. 159/1999 Sb. v tomto směru nenavazuje a ani návrh novely zákona č. 159/1999 Sb., předložený předchozí vládou do tehdejší poslanecké sněmovny, na NOZ nereflektoval.
To, že nový občanský zákoník změnil název smlouvy, kterou cestovní kancelář prodává klientovi zájezd, takže nekoresponduje s termínem použitým v zákoně 159/1999 Sb., resp. ve starém občanském zákoníku, si všiml každý. V tomto případě však jde o změnu nepodstatnou. Smlouva o zájezdu, pokud odpovídá ustanovením nového občanského zákona, bude smlouvou o zájezdu, i když bude nést název cestovní smlouva nebo bude třeba vůbec bez pojmenování.
Tvůrci nového občanského zákoníku šli ovšem ve svých snahách o lepší definice dál. V souladu s legislativou EU odstřihli definici zájezdu od definice toho, kdo zájezd organizuje. Zároveň stanovili povinnost kohokoliv dodržovat vůči zákazníkovi povinnosti pořadatele zájezdů i v případě, že vyvolá dojem, že jednotlivé jím zařízené služby poskytuje jako zájezd. Má to ale dvě zcela podstatné vady. Ta první je, že definice pořadatele zájezdu je i nadále vázána na to, že zájezd nabízí podnikatelským způsobem. Definice podnikatelského způsobu je však dosti vágní. Aplikují se všechny podmínky pro živnost (soustavně, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, za účelem zisku), které jsou někdy obtížně prokazatelné. Některé nepodnikatelské subjekty tak čile podnikají pod rouškou spolku apod. organizace, přičemž snadno skryjí zisk pod neprůhledné účetnictví či dokonce vybírání peněz tak, že tím účetnictvím ani neprojdou. Chlubí se tím, že jejich zájezdy jsou (pochopitelně) levnější – a prochází jim to. ACK ČR marně žádala živnostenské úřady o prověření nejednoho takového subjektu – v lepším případě úřad zalituje, že nemůže podnikání prokázat, v horším shledá všechno v pořádku. Úspěšná jsou jen podání proti živnostníkům. Nový občanský zákoník tuto mezeru v ochraně spotřebitele trošku zalátal v dílu o podnikateli, kde definici podnikatele ve vztahu k ochraně spotřebitele rozšířil, ale ani to nestačí.
Druhá a hlavní vada je, že zatímco nový občanský zákoník stanoví povinnosti vcelku správně pořadateli zájezdu, zákon
č. 159/1999 Sb. vztahuje tyto povinnosti výlučně na cestovní kancelář. Prostě proto, že v souladu s tímto zákonem jiný organizátor zájezdu neexistoval. Přitom nový občanský zákoník příslušné paragrafy v zákonu 159/1999 Sb. nemodifikoval a dokonce ani nezrušil (jinou definici zájezdu). Pokud tedy povinnosti pořadatele v novém občanském zákoníku jen odkazují na povinnosti podle jiného zákona (č. 159/1999 Sb.), nastává vakuum. Polovina právníků (vč. z ministerstva spravedlnosti) se kloní k tomu, že i jiní pořadatelé než cestovní kanceláře jsou povinni mj. dát klientovi doklad o svém pojištění (pro případ úpadku), jiní právníci dovozují, že zákon č. 159/1999 Sb. hovoří výlučně o pojištění cestovních kanceláří, a proto jsou klienti jiných subjektů bez ochrany.
Ponechat rozhodnutí tohoto sporu až na soudy – a ponechat tak nic netušící občany v případě insolvence takového pořadatele někde v cizině na holičkách – je krajně nezodpovědné. ACK ČR proto požádala ministerstvo pro místní rozvoj o takové zpracování novely zákona č. 159/1999 Sb., aby ta skutečně chránila jak trh, tak zákazníky – a ne jen oprášila návrh předchozí vlády, který nevyhovoval nikomu. Věříme, že k tomu dojde dřív, než bude klienty ze zahraničí muset repatriovat stát – za peníze daňových poplatníků, tedy i poctivých cestovních kanceláří.
Do té doby by měly MMR a spotřebitelské organizace spustit informační kampaň vůči spotřebitelům, aby si byli vědomi toho, že levnější cena zájezdu bez záruky může vyjít hodně draho. Asociace cestovních kanceláří ČR samozřejmě média v tomto směru oslovuje soustavně – ale její hlas může být účelově tutlán obviněním z podjatosti.
ACK ČR na základě svých vlastních kontaktů i na jednání tripartity vznesla základní požadavky na to, jak by vláda měla podporovat rozvoj cestovního ruchu jako významného a perspektivního odvětví pro tvorbu HDP, zaměstnanost a rozvoj regionů, jakož i pro životní úroveň obyvatel.
Cestovní ruch je stále Popelkou a oblastí málo využitých příležitostí. Aby se tento přehlížený potenciál více využil, navrhovala ACK ČR do programového prohlášení vlády tyto body:
Realita znovu ukázala, jak na tom cestovní ruch je. V programovém prohlášení této vlády, na rozdíl od té předchozí, je záměr podporovat cestovní ruch skutečně obsažen: „Vláda bude podporovat rozvoj cestovního ruchu, kvalitní propagaci České republiky jako turistické destinace a připraví zákon o cestovním ruchu.“ Krátce a stručně – možná až příliš, protože pod tím si můžeme představit cokoliv od fráze po ucelenou koncepci. Bohužel, o té ucelenosti lze trochu pochybovat. Skrytě je totiž cestovní ruch, respektive jeho propagace, i na jiném místě vládního programu – a sice tak, že mezi institucemi, které mají propagovat Českou republiku, je uveden i CzechTourism. Jenže v kapitole ministerstva průmyslu a obchodu.
ACK ČR bude všemi způsoby podporovat to, aby cestovní ruch byl jednoznačně řízen z jednoho místa, z MMR, které by s dostatečnou razancí koordinovalo součinnost všech složek, jež na cestovní ruch působí.
Stav, ve kterém paní ministryně Jourová resort převzala, je tristní. Počínaje faktickým čerpáním fondů EU a jeho efektivností a konče prací úřednického aparátu, kdy jsou podnikatelé přizváni na setkání smíšených zahraničních delegací 3 i méně dnů před jednáním, a sice s odůvodněním, že ta pozvánka z MPO opravdu přišla tak pozdě – a jestli se to podnikatelům nelíbí, tak příště nemusejí být zváni vůbec.
Věříme, že paní ministryně Jourová svou erudicí, zkušenostmi i elánem tento stav rychle změní.
Městský soud v Praze potvrdil rozsudek, kterým bylo pojišťovně Generali uloženo zaplatit klientce cestovní kanceláře Parkam Holidays pojistné plnění ve výši plné ceny zájezdu.
Jak informovala JUDr. Klára Hav-líčková z AK Holubová advokáti, která zastupuje některé postižené klienty CK Parkam Holidays, dne 18. 2. 2014 potvrdil Městský soud v Praze rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, kterým bylo pojišťovně Generali uloženo zaplatit klientce cestovní kanceláře Parkam Holidays pojistné plnění ve výši plné ceny zájezdu.
Pojišťovna Generali vyplatila klientům postiženým úpadkem cestovní kanceláře Parkam Holidays jen zhruba 60 procent ceny neposkytnutých služeb s poukazem na to, že dotyčná cestovní kancelář byla podpojištěna. ACK ČR od samého počátku zastávala stanovisko, že pojištění pro případ úpadku má chránit klienty v plném rozsahu. Zákon číslo 159/1999 Sb., v platném znění, institut podpojištění výslovně vylučuje a pokud se pojišťovny hájí tím, že jde o příliš nízko stanovenou pojistnou částku, tak zákon dává pojišťovnám dostatek nástrojů na to, aby mohly trvat na stanovení adekvátní pojistné částky, jakož i kontrolovat její oprávněnost v průběhu roku.
ACK ČR se snažila být postiženým klientům nápomocna radou a situaci průběžně sledovala. ACK ČR loni kvitovala již učiněné rozsudky obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci odškodnění klientů Parkam Holidays. Městský soud se věcí zabýval na základě odvolání pojišťovny Generali, které tedy bylo neúspěšné. Generali má u Městského soudu podaná další tři odvolání. ACK ČR věří, že je stihne stejný osud.
Materiály připravila Ing. Eva Mráčková,
manager ACK ČR
Právní okénko
V březnovém okénku zapomeneme na nový občanský zákoník a budeme se věnovat tématu z oblasti veřejného práva, konkrétně určení základu daně z přidané hodnoty u zprostředkování služeb cestovní kanceláře. Současně se přeneseme na celoevropskou úroveň, protože pravidla daně z přidané hodnoty upravuje pro všechny členské státy EU jednotně tzv. šestá směrnice.
Cílem okénka je upozornit na zajímavý rozsudek, který k problematice daně z přidané hodnoty a zprostředkování služeb cestovního ruchu dne 16. 1. 2014 ve věci C-300/2012 Ibero Tours GmbH vynesl Soudní dvůr Evropské unie.
Může si cestovní agentura snížit základ daně z přidané hodnoty o slevu poskytovanou zákazníkům cestovní kanceláře?
Zmíněný rozsudek Soudního dvora vychází z následujícího skutkového pozadí. Společnost Ibero Tours GmbH, která podnikala jako zprostředkovatelka služeb cestovních kanceláří, se rozhodla, že bude na své vlastní náklady zákazníkům poskytovat slevu z ceny konečného plnění poskytovaného cestovními kancelářemi. Této skutečnosti chtěla daňově využít, a proto poté, co z veškerých provizí obdržených od cestovních kanceláří uhradila daň z přidané hodnoty, požádala finanční úřad o změnu výpočtu daně za roky 2002 až 2005 tak, aby poskytnuté slevy z cen byly odečteny od základu daně.
Finanční úřad si nebyl zcela jist, zda tzv. šestá směrnice o DPH, která mimo jiné obsahuje i speciální pravidla ve vztahu k cestovním kancelářím, navrhovaný postup připouští. Jist si nebyl ani německý soud, který se proto dotázal nejvyšší soudní instance Evropské unie, jak ve věci postupovat.
Soudní dvůr zdůraznil, že pro posouzení otázky je rozhodující článek 11 část A odst. 1 písm. a) šesté směrnice, který stanoví, že základem daně z přidané hodnoty je „protiplnění, které […] poskytovatel získal nebo má získat od […] zákazníka nebo třetí strany“.
Podrobnější výklad, jak to soud mínil a co z toho (nejen) pro Ibero Tours vyplývá, se dočtete v pokračování článku na www.ackcr.cz.
Krajský soud v Brně potvrdil pokutu 8,3 milionu korun, kterou rezervačnímu portálu Booking.com uložil v roce 2019 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Vyplývá to z rozsudku zveřejněného na elektronické úřední desce soudu.
Ministerstvo pro místní rozvoj pracuje na novele, která umožní obcím regulovat sdílené ubytování typu Airbnb na jejich území, ale také jasně odliší příležitostný pronájem od hotelových apartmánů. V tiskové zprávě o tom informoval mluvčí ministerstva pro místní...
(aktualizováno 20. 1.) Seznam profesních svazů kritizujících postoj vlády k podpoře cestovního ruchu se neustále rozrůstá. Nově se ozvala Asociace cestovních kanceláří ČR (ACK) - kabinetu vyčítá, že bez náhrady zrušil program Antivirus jako jedinou fungující podporu...
Autorkou článku je JUDr. Klára Havlíčková