Pojem zážitkové turistiky se stal fenoménem doby, kdy díky technickým a jiným vymoženostem, globalizaci a virtuální realitě se cestování stalo houskou na krámě místo zážitkem samo o sobě tak jako dříve. U nás k tomu kvůli železné oponě došlo o něco později, ale s nemenší intenzitou.
A tak se všechna turistická místa předhánějí a dohánějí v tom, kdo nabídne více neobvyklého rozptýlení a zábavy. Zaostřeno přitom bývá především na mladé, protože ti jednak na to rozptýlení mají víc energie – a také proto, že jinak je pro nic organizovaného nikdo nezíská. A tak se pro mladé začaly vymýšlet zážitky plné adrenalinu: bungee jumping, canyoning, prolézání jeskyní a skal atd. A protože k tomu musí být podmínky, které nejsou všude, tak se začaly budovat horolezecké stěny a zejména lanové lezecké dráhy, které dnes s větší či spíše menší variabilitou doslova zaplavily většinu pobytových míst, zvláště tam, kde cílí na teambuilding a podobné kolektivní pobyty, protože k tomu, aby si člověk hrál na opici, patří nezbytná parta a hec.
Jenže na dveře klepe globální krize – firmy budou muset šetřit. Samozřejmě to nemusí znamenat, že tím firemní akce zcela zajdou na úbytě: odbyt bude důležitější než kdy jindy, a tak motivování odběratelů atp. zcela jistě pokvete dál, i když asi v trošičku skromnější míře. Rozhodně však ubude akcí k motivaci vlastního personálu, protože tam bude většinou stačit strach ze ztráty zaměstnání.
Nová doba však přinesla důraz na úplně jiné zážitky. Zážitkem je dnes návrat ke kořenům, k tradici, k řemeslu. A je to zážitek, který je sice také potřeba sdílet, jenže sdílet jej lze i v rámci rodiny či přátel nejrůznějšího věku, od dětí po ty prarodiče. Po pravdě řečeno, v takovém Rakousku to objevili již dávno, ale u nás je to s výjimkou skanzenů vlastně tak trochu objev posledních let. Stará přísloví praví: řemeslo má zlaté dno – ale také devět řemesel a desátá bída. V dnešní krizové době by se řemesla měla velmi rychle poohlédnout po tom, jestli náhodou napojení na zážitkovou turistiku není kouskem spásy. Tak například sklárny. Exkurze se nabízejí turistům leckde. Postojí se na ochozu či za zády sklářů – a poté hurá do firemní prodejny, kde zaručeně nakoupíte. To funguje již delší dobu. Ale schválně – víte o sklárně, kde si z turistické skupiny jeden či dva mohou zkusit vyfouknout nějaký skleněný objekt sami? Samozřejmě s pomocí pana mistra, protože jinak by to dopadlo většinou dost hrozně, ale takto má dotyčný turista zážitek a památku na celý život. A kdo se ke sklářské píšťale nedostal, ten si v prodejničce něco na památku zakoupí o to jistěji. Ta sklárna, o které mluvím, je kousíček od Prahy a kousíček od Karlštejna, takže pro exkurze i zahraničních turistů jako stvořená. Najdete ji v Nenačovicích a říká si Malá sklářská huť, což platí doslova, protože jde o malou rodinnou firmu.
Jablonec nad Nisou býval synonymem bižuterie. Dodnes najdete v každé staré chalupě korálky jako pozůstatky domácí výroby. Jablonex otevřel obrovskou firemní prodejnu Jablonex Palace – není snad ženy, která by tam s chutí nestrávila půl dne. Ale teprve když člověk vidí, kolikrát se takový korálek musí vzít do ruky a do stroje, získá náležitou úctu a pojem, proč ta bižuterie není levnější. Jenže laciná asijská práce přináší těžkou konkurenci – nejeden podnik se bojí o přežití. A ejhle – najednou jsou tu místa, kde vám nejen ukážou, jak se dělají vinuté perle či foukané figurky, ale kde si můžete tu hotovou nádheru nakoupit stejně dobře již v plné dokonalosti nebo jako polotovar, který si dotvoříte k obrazu svému. Prodají k němu vlasce či drátky na náhrdelník, zámečky a všechny ty důležité součástky – nebo si můžete z vystavených korálků/perel vymyslet vlastní kreaci a nechat si ji navléct na místě, pokud si na to sami netroufnete. Například v Železném Brodě u firmy Kortan – sklo, bižuterie, kde najdete komorní prostředí a milou obsluhu či pomoc.
Celá „korálková dílna“ pro návštěvnické kreace je ve výletním areálu Pěnčín. A sami můžete zkusit mačkat korálky v historické mačkárně Korálek v Jablonci nad Nisou. Koupit si můžete materiál i knížečky návodů, co s korálky, aby z nich byly oděvní doplňky nebo třeba vánoční dekorace. I taková exkurze zůstane v paměti do smrti – a věřte nevěřte, když vám pod rukama začne vznikat roztomilý andělíček, tak to chytne každého tak, že má chuť odvézt si toho materiálu domů jako pro armádu. Turisté budou šťastní, program mile zaplněn, o suvenýry postaráno a tradiční řemeslo, které kdysi vyváželo korálky i americkým indiánům, bohdá přežije.
Podobné exkurzy do řemeslné výroby jsou leckde v keramice nebo třeba košíkářství – a pokud nejsou, berte to jako tip. V dnešní době, kdy tolika lidem chybí vidět hmatatelný výsledek vlastní práce, je vtažení do takové rukodělné kreativity doslova rekreací pro duši. Jen to chce zorganizovat, dobře zpropagovat a zařadit do turistických programů. Já vím, že kurzy takovéhle kreativity jsou u kdekterého kulturního domu – jenže kdo už si na to udělá čas? Zato cestování je k tomu jako stvořené.
Ing. Eva Mráčková