Ekonomická krize má bezesporu vliv na sklon obyvatel ke spotřebě, respektive jejímu opaku, na snahu ušetřit, resp. získat za své peníze co nejlepší poměr cena : výkon/kvalita. A protože pro nervy unavené stresem představuje relaxace základní životní potřebu, Češi i letos na dovolenou pojedou, i když pečlivě zvažují kam. Zavedení eura na Slovensku, jeho zdražení u nás a současně pád kurzu forintu v Maďarsku tak vykonaly své: již kdysi oblíbené maďarské lázně znovu nalezly své příznivce. A protože se na maďarské straně v tomto směru hojně buduje, takže je co objevovat, zorganizovala Asociace cestovních kanceláří pro své členy na pozvání Maďarské turistiky byznys trip do západní Panonie.
Program byl atraktivní, a tak není divu, že zájemci naplnili moderní padesátimístné volvo strakonické společnosti Civa Trans, které kromě samozřejmých „vychytávek“ typu kamery přenášející naši cestu na monitor mělo i tu výhodu, že druhý autobus podobného optimistického designu převážně modré barvy jsme nikde nepotkali, a tak nikdy nebyl problém najít ten náš. Nadto jsme měli spolehlivého a ochotného řidiče, který stejně bravurně zvládal zajíždění „na centimetr“ jako vyhovění náročným požadavkům cestujících i dopravních předpisů zároveň.
Maďarské termály jsou vlastně docela blízko – za necelých šest hodin jsme byli v Györu, přestože jsme cestou dvakrát stavěli. V půvabném restaurantu/penzionu nás uvítal turistický ředitel celé Panonie spolu s dobrou vílou našeho zájezdu – paní Juditou Hegedüs, která ovládá výborně češtinu i plnění přání tak zvídavých hostů, jakými jsou pracovníci cestovních kanceláří. Ještě dříve, než jsme se přiblížili k první termální vodě, došlo na proslulou maďarskou kuchyni s její štědrostí, jejímuž útoku nelze uniknout nejen proto, že všude dávají přehojné porce, ale že jsou to takové lahůdky, které prostě nechcete a nemůžete odmítnout.
Prakticky všechny termální lázně se dokonale zmodernizovaly. Dávno již nejde o pouhé bazény s krásně teplou vodou účinnou na kde co od pohybových potíží přes kůži či ženské problémy až po dýchací cesty. Vedle nich vyrostly jiné, maličko chladnější (pokud se dá takto nazvat 28stupňová voda), kde se můžete vymasírovat a vyřádit na všech těch moderních atrakcích vodních hřibů, proudů a vířivek. A samozřejmě tobogány a krytý saunový svět. Jak jsme tak poznávali jednotlivá lázeňská místa, lišila se v designu, počtu bazénů, přírodním či městském zázemí (samozřejmě i cenou) a pak nějakou tou místní specialitou: tak například v Györu k tomu mají ještě šest metrů vysoký vodopád Victoria.
Nějakých 50 kilometrů odsud leží Kapuvár. Dnes nám ten pojem neříká až tak moc, ale pozor – na místní léčení jsou pořadníky a do nějakých pěti let, pokud vybudují odpovídající zařízení (grant již dostali), by Kapuvár mohl být novou atrakcí Maďarska. Dnes je to maličké městečko s ještě menšími lázničkami s pár bazény s termální léčivou vodou, květinovou výzdobu pěstují ve sklenících vyhřívaných toutéž vodou. K ubytování penzion a patrové apartmánové domky, v bezprostředním sousedství autokemp a veřejné koupaliště – to ovšem jen v létě. V sousedství přírodní rezervace, k vyjížďkám do okolí půjčují kola jako samozřejmý doplněk ubytování. Rakousko co by kamenem dohodil. To unikátní je však metoda léčení insuficience malých cév, což se jinde moc nedaří. Starosta lázeňskému projektu evidentně fandí, takže pokud se nic nezvrtne, máme horký tip do budoucna. A uháníme zase o pár kilometrů blíž k Neziderskému jezeru a k Rakousku – přenocovat do historické bašty Šoproně. Stejnojmenný čtyřhvězdičkový hotel je na kopci s krásným výhledem na nedaleký kostel i na blízké centrum pod námi. Rychlý check-in, pěkné prostorné pokoje, v hotelu wellness, sauna, fitness, ale na prohlídku nezbývá čas, protože odcházíme naproti do vinárny a restaurace, jež také patří k hotelu, abychom se seznámili s místní tradicí vín, za odborného výkladu okoštovali – a to, které nám chutnalo nejvíce, si odnesli k opulentní večeři.
 Zastávka v lázních Sárvár |
Druhý den krátká pěší prohlídka města, které má turistům hodně co nabídnout. Na nás však již čekaly známé lázně Bükfürdö. Z Rakouska na dosah, rozsáhlý areál s typicky pobytovou atmosférou: 27 bazénů, termálních bez atrakcí, termálních zážitkových, na cvičení ve vodě i plaveckých, pro děti, částečně krytých i v uzavřeném objektu, v něm i saunový svět a masáže, venku zeleň, lavičky, lehátka, rychlé občerstvení i restaurace různého typu. My jsme zakotvili v obyčejně znějícím Fürdö Étterem – ale byl to zážitek, na který se jen tak nezapomene. Nádherně upravená tabule, husí játra, pak mísy s nejméně pěti druhy báječně upravených masitých chodů, saláty a dezert. Tuhle restauraci budeme rádi doporučovat. A honem do golfového resortu Radisson, kde nás čekalo nejprve setkání s maďarskými podnikateli na workshopu v konferenčním zázemí, poté prohlídka hotelu, který vedle 18jamkového golfového hřiště má vlastní vodní i saunový svět s léčivou termální vodou. Takže ihned po ubytování hup do hotelového župánku a krytou chodbou k bazénům a saunám. A ráno prohlídky dalších dvou čtyřhvězdových hotelů v místě: Danubius a Répce Gold, které jsou lázeňskými hotely v pravém slova smyslu – tedy i s léčebnými procedurami. Hotel Danubius má kromě léčebné části vlastní krytý a otevřený bazén, hotel Répce řeší bazény krytým vstupem přímo do lázní Bükfürdö, takže hosté mají bazénů přehršel, ale nejen pro sebe. Dále jsme přejeli do lázní Szentgotthárd v blízkosti hraničního přechodu do Rakouska, které jsou postaveny v nádherném mediteránském stylu, s prosklenou kupolí a spoustou živé subtropické zeleně – však také cena je vyšší.
 Lázně Szentgotthárd jsou postaveny v mediteránském stylu |
Odtud jsme zamířili do Sárváru, kde turisté mohou obdivovat hrad a přírodní rezervaci s arboretem. Magnet tvoří, jak jinak, lázně, které kromě obvyklých atrakcí mají na rozsáhlém pozemku bazén s vlnobitím, dobrodružný bazén pro děti s pirátskou lodí a řadu sportovišť. V sousedství jsme si prohlédli Hotel Park Inn s přímým propojením do lázní a konferenčním zázemím. A pak jsme poznali nejkrásnější hotel mého života – Spirit hotel Thermal Spa, který získal cenu jako třetí nejlepší wellness hotel v Evropě. Leží přímo u lesoparku, jenž zve k vycházkám mezi jezírky, řekou a zelení. Okouzlí už sám hotel, kde jste v luxusu jak z pohádky (inu, pět hvězd), navýsost elegantním a nevtíravém. Krásné kongresové sály s obrovským foyer, elegantní společenské prostory i restaurace, kde vám u bohatstvím oplývajících švédských stolů připraví i vybrané minutky čerstvě na přání. Vodní, léčebný a wellness svět má hotel svůj, nadto se pyšní vlastním pramenem tak silným, že si mohou dovolit měnit v bazénech vodu každou noc – a nechávat ji tak bez rušivých zásahů chemie. Těch bazénů je 22! Zážitkem bylo i setkání s generálním ředitelem, který vzpomíná s láskou na Prahu, kde otevíral hotel Giovanni. Na Spirit Hotel ovšem může být mnohem pyšnější.
Závěr cesty patřil Budapešti, prohlédli jsme několik hotelů ve městě a tržnici (kde jsme mimo jiné viděli, jak vypadají ta výtečná husí játra za syrova) s obědem v místní restauraci, kde vám zahrají do ouška a nabídnou výběr z opravdu maďarských specialit. Díky ubytování v hotelu Ramada jsme se zvlášť důkladně seznámili s novým Aquaworldem na severu města. Ten je koncipován vskutku giganticky, ale chybí tam termální či léčebný pramen. Jinak ale nechybí nic: ani replika chrámu v Angkoru jako hlavní centrum kryté části Aquaworldu a v té vnější dokonce i surf-pool a pavilon pro grilování. Po posledním vykoupání jsme se s Budapeští rozloučili okružkou, zakončenou výtečným obědem v restauraci Dio poblíž Svatoštěpánské baziliky – a ujížděli domů zatíženi dojmy a prospekty – a jako vždy s pocitem: tam bych se určitě chtěla vrátit. Ať jakkoliv, vím, že mám co doporučovat. Svým známým, všem čtenářům – i cestovním kancelářím.
Text: Ing. Eva Mráčková,
vedoucí sekretariátu ACK ČR
Foto: Jiří Minařík a František Vaňásek