Pro milovníky přírody: ohromné území plné kopců, skal, údolí, třpytivých řek a huňatých lesů. Pro milovníky památek: hrady nejhradovatější, zámky jako ve Francii, tři „uneskové“ skvosty. Pro lyžaře: vysněný ráj běžeckých tras, křížem i nekřížem. Pro cykloturisty: v jednom kuse nahoru a dolů, ideální pro kochací vyjížďky. Pro úředníky: zasahuje území sedmi okresů. Pro ignoranty: Vysočina je to, co máte po pravé a levé ruce, když jedete z Prahy do Brna. Dokonce i když jedete zpátky.
Její kopce jsou nevysoké, protáhlé, sem tam lesík, křoví, hromada kamení vynesená z pole, tu pole brambor, onde lnu. Prý je to jedno z ekologického hlediska nejčistších území, a to i přesto, že jej protíná D11 a tvář krajiny nese všude stopy lidské činnosti. Říci o Vysočině, že je to panensky neporušená příroda, by bylo bezbožné rouhání. Je to krajina civilizovaná, ale nepřetechnizovaná, a proto půvabná a mnoho malířů, básníků, sochařů, skladatelů a spisovatelů z ní čerpalo inspiraci a pělo na ni oslavné ódy. V průvodcích se píše, že je to ideální místo pro oddych a rekreaci, nejlépe rodinnou nebo jinak skupinovou: trudno je objímat stromy osaměle.
Pominu teď tři největší magnety, které na Vysočinu táhnou turisty, tedy Telč, Třebíč a Zelenou horu. Podívejme se na tři místa jiná, neméně zajímavá. Tak třeba zrovna hlavní město Vysočiny Jihlava.
Jihlava je město starobylé, dokonce nejstarší horní město českých zemí. Uvelebila se mezi kopci, lesy a rybníky ve výšce zhruba 550 metrů nad mořem. Koncem první poloviny 13. století zažila stříbrnou horečku, která přitáhla kutače, řemeslníky a obchodníky z celé Evropy. Tehdy to ovšem byla jen malá vesnice tak říkajíc v divočině, která mohutnou expanzi neunesla. Proto bylo na druhém břehu řeky Jihlavy vybudováno nové město.
Neptunova kašna na jihlavském náměstí |
Díky dolování stříbra to bylo město bohaté. Vyrostly v něm církevní stavby, kláštery dominikánů a minoritů. Velké náměstí s pravoúhlým systémem ulic vznikl podle stavebního řádu krále Přemysla Otakara II. roku 1270. Jihlava se stala královským městem s královskými privilegii. Ježto to bylo město bohaté a královské k tomu, muselo být také řádně opevněné. Na náměstí vznikly domy s podloubím, město mělo vlastní mincovnu. V Jihlavě bylo poprvé ve střední Evropě kodifikováno horní právo, které se stalo vzorem pro podobné právní normy v jiných městech.
Koncem 14. století stříbro došlo a krom toho doly poničilo zemětřesení a záplavy. Tou dobou už naštěstí kvetla řemesla a obchod. V roce 1523 středověké město vyhořelo a bylo obnoveno v renesančním slohu. V té době vznikl tzv. jihlavský typ domu s krytým dvorem. Další rána, která Jihlavu postihla, byla švédská okupace, ze které se Jihlava vzpamatovávala více než sto let. Co Švédové nezbořili, to spálili, takže tu byl prostor k další přestavbě, tentokrát barokní.
V 19. století se bouralo znova, to když už se město nevešlo do vlastních hradeb. Při té příležitosti se změnily také fasády domů, do módy přišel klasicismus.
Výsledkem celého vývoje je ojedinělá goticko-renesančně-barokní městská památková rezervace, kterou hyzdí pouze hrubá architektonická nepatřičnost na historickém náměstí.
Pokud pojedete se svými klienty do Jihlavy, zcela určitě nezapomeňte na jihlavské podzemí. Jeho plocha se odhaduje na 50 000 m2 a délka na 25 km. Je budováno ve třech patrech, přičemž nejmělčí patro je v hloubce cca 2-4 m. Druhé patro je v hloubce cca 4-7 m a patro třetí v hloubce cca 6-12 m.
Roztroušený skanzen
Na východě Čech existuje jediný rozsáhlejší komplex lidového stavitelství v přírodě soubor lidových staveb Vysočina. Jeho specifikum spočívá v tom, že není na jednom místě, ale jednotlivé expozice se nacházejí v několika vesnicích a ve městě Hlinsku.
Já vím, že je to už v Pardubickém kraji, ale přirozené horské celky jaksi hranice krajů nerespektují (nebo že by to bylo naopak?). Do prvních objektů se mohli návštěvníci podívat v roce 1972. Na Veselém Kopci se pořádají pravidelně nejrůznější zajímavé akce, které ukazují, jak se dřív žilo. Přibližují například vánoční, masopustní a velikonoční zvyky.
Na Veselém Kopci najdete expozice způsobu života, bydlení a práce drobných rolníků, ve Svobodných Hamrech je k vidění například vodní hamr, mlýn, hospoda a barokní zámeček, v Možděnicích škola a řemeslné dílny (truhlářská, bednářská, a podobně) a v Betlému v Hlinsku domy městských řemeslníků a dělníků (hrnčířů, tkalců, ševců, hračkářů, a jiných).
Tradiční masopustní obchůzka na Veselém Kopci |
Veselý Kopec poskytuje obrázek lidového stavitelství z oblasti českomoravského pomezí a Železných hor, přičemž jednotlivé zemědělské usedlosti jsou volně rozptýleny v původním krajinném prostředí a dokládají způsob života a hospodaření drobných rolníků od poloviny 19. století do poloviny 20. století. Velmi zajímavou část tvoří lidové technické památky, jejichž soustrojí poháněla voda.
Svobodné Hamry je osada, která vznikla kolem zdejší železárny již ve středověku. Zaniklou železářskou výrobu připomíná vodní kovací hamr. Za povšimnutí stojí roubená hospoda s datováním do roku 1794 a barokní zámeček z 18. století.
Třetí část souboru se nachází přímo ve středu města Hlinska. Říká se mu Betlém. Na pravém břehu řeky Chrudimky se dochovalo jedinečné seskupení roubených objektů, které tu vznikaly v průběhu několika desítek let od poloviny 18. století. Obyvateli těchto domků byli drobní řemeslníci, především hrnčíři a tkalci. V roce 1989 se započalo s rekonstrukcí vybraných objektů, ve kterých jsou umístěny expozice dokládající bydlení a dílny lidových řemeslníků.
Šiklův mlýn
Nedaleko Nového Města na Moravě pramení říčka Bobrůvka (Loučka), která protéká nížinou na jihovýchod nedaleko od obce Zvole a je na ní několik starých mlýnů. Šiklův mlýn je jedním z nejstarších z nich. Johan Šikl koupil mlýn v roce 1909 a hospodařil na něm se svým bratrem Františkem, který měl udělenu mlynářskou živnost. Rodina Šiklova mlýn vlastnila do roku 1968 a jeho součástí byla i pila. Ve mlýně se mlelo a řezalo do roku 1945.
Drezúra koní v Šiklově mlýně |
Je zajímavé pozorovat, jak se na návštěvnické skladbě mlýna podepsala historie a takzvané „společenské proměny“. Na počátku minulého století začali toto kouzelné místo vyhledávat mnozí turisté, proto se součástí mlýna stalo i několik pokojíků, které se pronajímaly jako letní byty. Ve třicátých letech se tam pořádaly sokolské tábory, v době okupace a za druhé světové války se na louce u splavu konaly tajné vesnické tancovačky. Po skončení války se v údolí utábořili skauti a později zde své potlachy pořádali i trampové. Ve většině případů se o stravu táborníků starala mlýnská kuchyně babičky Šiklové. Postupem času skauty vystřídali pionýři, kteří zde tábořili až do roku 1992 a na pionýrské tábory navázaly tábory westernové.
V roce 1990 získal Libor Šikl do svého vlastnictví zpět část pozemků, a to byl počátek dnes největšího westernového areálu v České republice. Když sem přijedete se svými klienty v létě, stanou se z nich zde na nějakou dobu kovbojové, indiáni nebo desperáti. Vyzkoušet si mohou divokou jízdu na elektrickém býkovi, projedou se Union Pacifikem a naučí se country tancům. Uvidí drezúry koní, budou se moci na nich svézt nebo navštívit amfiteátr, kde se hrají scény z Divokého západu, případně si zajít do Saloonu, herny nebo baru U hrobníka. V areálu je solárium, vířivka, tenisové kurty, půjčovna kol a půjčovna kostýmů a masek v indiánském, country, western nebo mexico stylu či secesní nebo empírové oblečení. Náročnější zákazníci se mohou ubytovat v hotelovém komplexu Colorado Grand.
Dean Valášek
Foto: CzechTourism, archiv Šiklův mlýn a PhDr. Ilona Vojancová