Cestovní ruch je významnou součástí národního hospodářství. Tuto skutečnost dokládají údaje zveřejněné Českým statistickým úřadem, který za rok 2016 uvádí podíl cestovního ruchu na HDP ve výši 2,9 % (139 mld. Kč). Cestovní ruch se podílí na zaměstnanosti ve výši 4,4 %. To představuje 231 000 pracovních míst a znamená to, že každý 23. Čech pracuje v cestovním ruchu.
Cestovní ruch je tvořen zejména sektorem služeb, tzn. v regionech České republiky často malými a středními podniky. Rovněž infrastruktura vybudovaná v souvislosti s cestovým ruchem je přínosem pro regionální rozvoj a obnovu měst a obcí a také se odráží ve zvyšující se kvalitě života rezidentů.
Snaha zvýšení atraktivity obcí, měst, regionů a jejich nabídky pro návštěvníky, s přínosem rovněž pro rezidenty, je pro destinace stále více sílícím podnětem k zaměření se na kvalitu, udržitelnost a ekologické přístupy, strategie a politiky. Tato snaha v mnoha případech ústí ve vznik funkčních systémů destinačních managementů v České republice, což lze klasifikovat jako inovativní a kvalitativní posun systému organizace cestovního ruchu.
Uvedené aspekty a ještě řada dalších se odráží také ve strategii regionálního rozvoje na všech úrovních. Cestovní ruch je bezesporu její důležitou součástí. Jak jsou prostřednictvím cestovního ruchu naplňovány strategie? Jaké indikátory jsou využívány pro hodnocení výkonů v oblasti cestovního ruchu? Mají organizace destinačních managementů jasně stanoven účel a měřitelné cíle? Jak jsou tyto cíle vyhodnocovány? Tyto otázky by měl pomoci zodpovědět nově připravovaný výzkumný projekt Vysoké školy hotelové v Praze, který se bude právě touto problematikou zabývat v kontextu s principy udržitelného rozvoje a také v kontextu uplatňování principu 3E (Effectiveness–Efficiency–Economy), který je uzákoněným pravidlem zejména v souvislosti s nakládáním s veřejnými zdroji.
