Vodní skútry budou smět od 1. srpna legálně na vodu

Majitelé vodních skútrů budou moci po pěti letech zákazu plavby v letních měsících opět v srpnu vyrazit legálně na vodu. Předcházela tomu vleklá jednání mezi členy České sportovní asociace vodních skútrů (CSAVS) se zástupci ministerstva dopravy. Ti nakonec na jaře letošního roku slíbili, že od poloviny letošního léta vstoupí v platnost novela vyhlášky, která letní plavbu skútrů umožní.

Asociace vodních skútrů kvůli tomu dokonce 13. dubna uspořádala před budovou ministerstva demonstraci. Právě po ní se ministerstvo odhodlalo přistoupit na změnu stávajícího stavu, kdy bylo provozování vodních skútrů zakázáno v celé ČR v období od 15. 6. do 15. 9. Důvodem k tomu byl ohled na bezpečnost koupajících a rekreantů vůbec na tuzemských vodách, což je sice pohnutka chvályhodná, ale zase na druhou stranu typický letní sport tím byl vlastně v létě zakázán.

Novelou vyhlášky č. 241/2002 Sb., o stanovení vodních nádrží a vodních toků, na kterých je zakázána plavba plavidel se spalovacími motory, by se měl tento stav změnit a provoz vodních skútrů bude povolen – za dodržení určitých podmínek – i přes léto. Jedná se o provoz na předem vybraných a schválených lokalitách po celé ČR. Tyto úseky jsou mimo rekreační zóny, a navíc jsou ohledně hluku naprosto optimální. V současné době jich Státní plavební správa povolila celkem 16. Další lokality jsou vytypovány a čeká se na jejich schválení.

Jak to ovlivní cestovní ruch?
CSAVS sice ve svém úsilí „kope“ za sportovní skútraře, tedy za uživatele závodních skútrů – tzv. stojek. Ale průlom v zákazu se týká i provozu tzv. sedaček – neboli rekreačních skútrů, které lidé běžně znají od moře, kde se využívají pro zábavu rekreantů. Kromě samotného ježdění (a půjčování) se za nimi například tahá nafukovací „banán“ vozící děti po hladině apod. U nás však generálním zákazem přes léto nebyly takovéto rekreační aktivity vůbec možné.
Nyní tedy přichází šance začít tyto služby provozovat a nabízet je turistům/rekreantům. Některé již dnes schválené lokality mají status veřejných, takže tam bude možné se do toho – za dodržení všech další legislativních a bezpečnostních podmínek – pustit.
Půjde sice opravdu o první vlašťovky, ale mnohem důležitější změna je na dohled.

Novela výše zmíněné vyhlášky je pouze dočasným řešením, které se týká letošního a následujícího léta. Ministerstvo už totiž zároveň připravuje novelu zákona o vnitrozemské vodní plavbě, která přenese rozhodovací pravomoc na obce. Od letní sezony roku 2009, kdy nový zákon vstoupí v platnost, tak budou povolení k plavbě skútrů vydávat přímo inkriminované obce. Od té chvíle – samozřejmě pokud to obec na svém teritoriu povolí – již budou moci na březích přehrad, rybníků či řek, na plážích, u kempů apod. dosavadní půjčovny lodiček, šlapadel a dalších vodních atrakcí pro rekreanty nudící se u vody začít nabízet i atraktivní služby s využitím vodního skútru, či přímo tyto stroje půjčovat.

Bezpečnost především
Aby to nevypadalo, že nyní bude mít možnost volně se prohánět po vodě každý, kdo projeví chuť se svézt a zaplatí si, je nutno jasně upozornit, že se jedná vlastně o jakousi motorku na vodě, a proto i na ni je nutno míti „řidičák“ neboli průkaz Vůdce malého plavidla (VMP). Zájemce o jeho získání musí absolvovat náročné teoretické i praktické zkoušky, ne nepodobné autoškole.

Toto jistě správné omezení však nemusí být na překážku turistickému využití skútrů, jak můžeme vidět opět v zahraničí. Ne každý chce hned sám skútr řídit, stačí mu jen svezení a pár ostrých zatáček a „smyků“, aby měl velký zážitek, což se týká hlavně dětí. A když má někdo opravdu zájem si to za řídítky vyzkoušet sám, pro něj mají provozovatelé půjčoven bezpečné řešení – vybójkovanou speciální uzavřenou plochu a skútr s dálkovým ovládáním, tedy něco podobného, jako jsou první jízdy v autoškole s autem na cvičišti, kdy instruktor ovládá vůz na dálku z „velína“. Na takovéto „bezpečné svezení“ není u moře, kde už tyto služby fungují, potřeba mít onen „vodní řidičák“.
To však již příliš předbíháme, v letošním roce jsme teprve na začátku celého procesu.

Text: Jiří G. Souček
Foto: archiv CSAVS