Větší povědomí a méně lidí na Motivation Show

71. ročník Motivation Show, která se konala od 28. do 30. září na výstavišti McCormick Place South v Chicagu, odstartoval pohybem mdlým, při němž celková návštěvnost poklesla z 26 147 návštěvníků v roce 2003 na 25 972 letos. I když počet registrovaných nákupčích poklesl o 2,7 % na 15 117, počet vystavovatelů spadl ze 471 na 406 a celková výstavní plocha se smrskla ze 163 800 na 143 550 m2 (vše ve srovnání s rokem 2003), organizátoři prohlásili, že jde o úspěch.

„I když počet registrovaných návštěvníků poněkud poklesl, naše předběžné výsledky ukazují, že se po výstavní ploše pohybuje o 4,4 % nákupčích více,“ řekla Nancy Petitiová, ředitelka výstavy. „Do kategorií nákupčích, kterých je více než v roce 2003, patří incentivní společnosti, plánovači akcí, distributoři propagačních produktů, cestovní kanceláře a zprostředkovatelé služeb.“

Motivation Show byla vždycky trochu podivná záležitost, kombinující stovky výrobců, velkoobchodníků a dealerů, kteří nabízejí cokoliv od baseballových triček k řetízkům na klíče od elektronických zařízení v jedné části výstavy a stánky destinací, hotelů, kongresových center a zábavních parků z celého světa v části druhé. Zřejmě kvůli této zvláštnosti a celkové bezvýraznosti loňského ročníku se letos této výstavy CzechTourism nezúčastnil.

Namísto toho tu byl Roman Ray Straub, generální ředitel Andel’s Hotel Prague a hotelu Diplomat, Jiří Gajdošík, generální ředitel Le Palais Hotel Prague a Brigitta M. Windischová, ředitelka společnosti Motive Prague. Na nich bylo, aby vzniklou mezeru zaplnili.

„Je jasné, že když mám příležitost, tak si přisadím, není tu žádný CzechTourism, není tu nikdo z české reprezentace. Vypadá to tak, že tu jsme my – jeden menší hotelový řetězec a jedna společnost destinačního managementu, kteří tu máme svůj stánek a děláme tu práci, o které bych řekl, že by ji měli dělat úředníci, protože Praha teď zažívá boom. Ale na boom bychom se neměli nikdy spoléhat, protože se může stát, že bychom mohli čelit úplně jiným časům,“ řekl Roman Ray Straub.

Jednání ale zřejmě probíhala rychle. Podle toho, co řekl pan Straub, to bylo tím, že lidé jsou o Praze jako o destinaci lépe informováni, protože si vyhledávají fakta na internetu. „Myslím si, že internet vysvětluje některé věci mnohem jasněji, takže dnes už nemusíte odpovídat na otázky typu: A kde je Praha? Jak se tam dá dostat? Máte v Praze elektřinu? Teče vám tam voda?“ zavtipkoval Straub. „Teď už toho lidé ví o naší destinaci daleko více.“

A mohu to potvrdit z vlastního pozorování. Když jsem stál nahoře na schodech čelem k proudu návštěvníků, ptal se lidí, jestli nechtějí nějaké informace o České republice a nabízel jsem jim výtisky COT Businessu, docela mě překvapilo, kolik lidí mě minulo se standardním zavrtěním hlavy, pak se zastavilo a otočilo se na mne s otázkou „To je tam, kde je Praha?“ nebo „Praha je v České republice? Na to bych se rád podíval, máte ještě nějaké další informace?“ Loni, když jsem na oněch schodech prováděl to samé, se na mě většina lidí dívala, jako kdybych spadl z Marsu. Netřeba zdůrazňovat, že jsem byl rád, že jsme v časopise zřídili anglickou sekci, protože poptávka po informacích byla až příliš skutečná.

Když jsem se zeptal, co podle jeho názoru skupiny i jednotlivé cestovatele do Prahy táhne, odpověděl Roman Ray Straub, že Praha má ojedinělou výhodu velmi dobré reputace něčeho tajemného. Není to jen židovské dědictví, středověké záležitosti a všechno kolem toho, Praha má takzvanou „wow“ pozici.

„Když jsem se svou ženou žil v Los Angeles a řekli jsme, že se stěhujeme do Prahy, lidé málem vyjekli. Řekli ‚wow’ a tím vyjádřili své emoce. Je vždycky obtížné říci, která marketingová kombinace je nejlepší – spojujete Prahu s kulturou? s dobrým pivem? dobrým vínem? Je to vždycky svízel. Ale myslím si, že je tu pořád ta magie, středověkost, historie a skutečnost, že se můžete procházet. Vždycky argumentuji, proč je Praha lepší než Budapešť nebo Vídeň, protože je to procházkové město. Po Budapešti se neprojdete. Vídeň je na procházky moc velká. A to je další naše výhoda. Řekněme, že je to také bezpečnost. Návštěvníci Prahy se nemusí obávat nebezpečí, mohou se vracet ve dvě ráno do hotelu a nic moc se jim nestane.

V Americe sídlí mnoho mezinárodních společností, které pořádají celosvětová setkání a Praha je umístěna přímo v centru. Říkám lidem čím dál tím častěji, že připojení nových členských zemí k Evropské unii podstatně změnilo tvář Evropy. Když je řeč o východní Evropě, vždycky je upozorňuji na to, že Vídeň leží o 200 mil východněji než Praha. Další obrovskou výhodou jsou snadno dostupné lety, dnes jejich cena ze Spojených států do Evropy začíná na 300,- USD. K takové situaci nedochází často. A do Prahy se také cestuje snadno. Mám pozitivní náhled na věc. Všichni víme, že nás příští rok postihnou vyšší daně, které budeme muset vyrovnat a smířit se s nimi, ale věřím, že máme před sebou ještě dva nebo tři dobré roky.“

Když jsem se pana Strauba zeptal na největší změny na hotelovém trhu za poslední rok, jestli se například neprodloužila průměrná doba pobytu, odpověděl, že ani ne. „Největší změnou, kterou jsme v hotelovém průmyslu zaznamenali, je délka sezonnosti. Podle mého jsme před dvěma roky nikdy neuvažovali o skupinách, které by přijely do Prahy v lednu, únoru nebo v prosinci. Proč? Protože si lidé asociovali Prahu se studenou zimou. Je tu pár věcí, které nám pomohly, například vánoční trhy. Vánoční trh na Staroměstském náměstí rozhodně pomohl Praze prodloužit sezonu. Sezona se také čím dál tím více prodlužuje díky celoročnímu leteckému spojení. myslím si, že kapacita pražského letiště se v příštích dvou letech opět zdvojnásobí. Jsou to dobré zprávy, ale co určitě potřebujeme, je proaktivnější kongresové centrum. Měli bychom jej více propagovat, protože kongresy přinášejí do města byznys, zisky taxikářům, majitelům restaurací, a dokonce i obchodníkům. Abych se vrátil zpět k té délce pobytu, Praha byla vždycky destinací na tři nebo čtyři dny.“

Pro incomingovou incentivní společnost Motive Prague, která jezdí na Motivation Show do Chicaga už léta, byla jednání dobrá, i když účast byla stále nízká. Když jsem se jí zeptal, jestli se americký trh už zvedá, paní Windischová odpověděla: „Ani ne tak americký, jako spíše evropský. Americký trh se vzpamatovává pomalu a v pořádku bude spíš v roce 2006 než 2005. Rozhodovací proces je na americkém trhu čím dál tím krátkodobější, někdy jde doslova o last minute. Ale když to srovnáte s výstavou před deseti nebo patnácti lety, bylo to mnohem, mnohem lepší. Dopady 11. září jsou stále cítit.“

Ale Američané měli vždycky rádi eskapismus. Od voskových muzeí po fantastické tematické parky a Hollywood – je to národ, který miluje, když může opustit přítomnost a dostat se někam jinam. Podle paní Windischové je jedním z takových projevů to, že incentivní a skupinoví klienti hledají návrat do minulosti. „Myslím si, že touží po spojení s minulostí, protože lidé teď žijí v tak hektickém světě. Chtějí relaxovat a vzpomenout si na takzvané lepší staré časy, které ve skutečnosti lepší nebyly. Ale mnoho lidí třeba taková 50. nebo 60. léta za lepší považuje. V módě jsou staré vlaky, staré tramvaje, automobily – veterány a všechno, co se s těmi časy spojuje,“řekla paní Windischová.

Kip Bauersfeld, Chicago