V názvu je sice údolí, ale v některých pasážích tohoto výletu se budete cítit jako v kaňonu. V kaňonu klidu, ticha, kde jediným zvukem je hukot potoka, který si úspěšně prokousává cestu tvrdou zemí Vysočiny. Jeho dílo je velkolepé a vzácné. Nechte se nalákat do Brtnického údolí a uvidíte, co krásného vám příroda a dávná činnost člověka přichystaly.
Nejlepší je vystoupit v obci Brtnice, asi 15 kilometrů od Jihlavy směrem na Třebíč, a napojit se na modrou turistickou značku. Brtnice se pyšní rozsáhlým hradním komplexem, který byl později radikálně přestavěn na pozdně renesanční zámek. Památka je v současné době bohužel nepřístupná a její „zdravotní stav“ není nejlepší. Cesta údolím je ideální pro poklidnou, nenáročnou procházku, obohacenou o starý válcový mlýn pana Karla Vidourka a zakončenou úžasným středověkým skvostem v podobě hradu Rokštejna. Bizarní je vědomí, že procházíte nádherou, která zde vůbec nemusela být. Projekt vodní nádrže, který byl v těchto místech nesmyslně plánován, zůstane, doufejme, jen na papíře. Turistická stezka vede dnem údolí, často po nepřeoraných, člověkem takřka nezničených lučinách, jen občas vás vrstevnice vytáhne o pár metrů výš. Objevíte se na zjara zaplavovaných psárkových loukách, jež často přecházejí v louky pcháčové (trvale mokrá stanoviště), kterých je dnes v naší zemi (kvůli neblahým vlivům člověka) opravdu málo.
 Hlavní věž hradu s horním palácem |
 Celkový pohled na areál Rokštejna |
No a pak už je to jen kousek na místo, kde vás čeká ona architektonická lahůdka – hrad Rokštejn. Pokud by tudy člověk šel v době, kdy na hradě pobývali jeho zakladatelé Bernard a Ruth z Rutenštejna (na konci 13. století), procházel by nejspíše květnatými bučinami. Současné jednotlivě stojící buky, lípy a duby shlížejí do údolí, ve kterém naše generace, snad potomci někoho, kdo tu kdysi prošel či žil, zachraňuje zdi mohutné zříceniny. Zříceniny, která svým umístěním v krajině patří mezi nejkrásnější památky svého druhu. Při založení se jednalo o vcelku malý, nepříliš významný hrádek, z něhož se do dnešních dob zachovala pouze spodní část hranolové, původně snad obytné věže. Kolem roku 1359 koupil Rokštejn markrabě moravský Jan Jindřich (bratr Karla IV.), který potřeboval na svěřeném území vybudovat významné centrum pro svou vládu. Malý hrádek nemohl funkci reprezentativního sídla plnit, proto došlo k jeho radikální přestavbě.
Z původní zástavby zbyla jenom věž, vše ostatní bylo strženo a nahrazeno výstavnými paláci a dalšími objekty. Při archeologickém výzkumu byla v základech původní věže nalezena kostra novorozence – tzv. stavební oběť, která měla zajistit šťastné osudy stavby Jana Jindřicha. Přestavba hradu byla impozantní a svým luxusním pojetím demonstrovala společenské postavení majitele. Panstvo si posléze dokonce vybudovalo ve spodním hradu teplovzdušné topení, opravdový přepych tehdejší doby. Na přelomu 14. a 15. století hrad odkoupili Valdštejnové. Během husitských válek byl poškozen, v druhé polovině 15. století opuštěn a již neobnoven.
Údolí se na posledních dvou kilometrech opět hluboce zařízne, aby vás definitivně vypustilo ze svých spárů v místech, kde se potok Brtnice rozpustí jako pravostranný přítok vodnatější Jihlavy. Pokud budete mít štěstí, v Přímělkově bude otevřená milá hospůdka, kde se vám může klidně stát, že zapomenete, kolikátého je a co to máme vlastně za rok. 1999? 2009? 2019? Vem to čert. Jedním okem kontrolujete situaci u výčepu, druhým vlakovou zastávku přímo před hospodou, před sebou pěnivý mok a za sebou příjemně strávený den.
Text a foto: Vít Kasal