Trh se zájezdy trpí přeregulací, shodují se asociace

Letos si připomínáme 30. výročí od chvíle, kdy byly otevřeny hranice a první čeští turisté se mohli svobodně vydat do světa. Jak se změnil trh se zájezdy? A jakou proměnou prošel český turista? O tom jsme hovořili s představiteli dvou nejvýznamnějších profesních svazů sdružujících touroperátory a prodejce zájezdů. Za Asociaci cestovních kanceláří ČR odpovídal místopředseda Zdeněk Kříž, za Asociaci českých cestovních kanceláří a agentur prezident Roman Škrabánek.

Jak vnímáte vývoj outgoingu od roku 1990 do současnosti?

RŠ: Vývoj cestovního ruchu za poslední tři desetiletí doznal opravdu převratných změn. Množství cestovních kanceláří zahájilo svou činnost ihned po sametové revoluci, v době bez internetu, mobilních telefonů a e-mailové komunikace, kdy nejmodernějším komunikačním prostředkem byla pevná telefonní linka a fax, což v současnosti zní již prehistoricky a nepředstavitelně.

První zájezdy byly autobusové „rychlozájezdy“ do vysněných míst jako Paříž či italské Benátky, busem přes noc tam, denní prohlídka města a přes další noc jízda zpět, to byla opravdu masová záležitost v začátcích soukromého podnikání v době velkého hladu po cestování směrem na západ. Postupně cestovní kanceláře přidávaly do nabídky cesty na více dní a přibývala široká nabídka pobytových zájezdů.

K následnému dynamickému rozmachu cestovního ruchu zásadním způsobem přispěly rozvoj internetu, digitalizace, nové technologie, webové prezentace, snadný přístup k informacím a obrovský rozmach letecké dopravy, která v současné době již není výrazem luxusu, jak tomu bylo dříve.

Nabídka se samozřejmě změnila, od původních spíše poznávacích cest byla nabídka postupně rozšiřována o pobytové zájezdy do evropských destinací, následně mimoevropských a po té i do destinací exotických, které jsou nyní zcela běžné a dostupné širokému okruhu zákazníků. Velké usnadnění cestování znamenal vstup České republiky do EU a následně i do schengenského prostoru, kdy skončily do té doby běžné fronty na hraničních přechodech na pasovou a celní kontrolu.

Cestování se postupem času stalo neodmyslitelnou součástí života každého z nás. V poslední době, vlivem moderní doby a tak trochu uspěchaného života, se dostaly na výsluní relaxační pobyty a zážitkové cesty. Doba je opravdu turbulentní a je zajímavé vývoj neustále sledovat.  Když si někdy zavzpomínám na začátky v devadesátých letech, tak vůbec nechápu, jak mohlo bez dnešních technologií vše řádně probíhat …

Roman Škrabánek	Zdeněk Kříž

ZK: Za posleních 30 let od roku 1990 prošel výjezdový cestovní ruch skutečně zásadním vývojem ve všech směrech. Zákazníci byli v prvních měsících po změně režimu zcela nadšení již ze samotného faktu, že můžou vycestovat do zahraničí a poznávat svět. Jejich finanční možnosti a tedy zcela logicky i nároky na kvalitu a rozsah služeb byly velmi nízké.

Mnozí si ještě vzpomenou například na v té době oblíbené produkty jako například 5denní autobusový zájezd (provozovaný 20 let starým autobusem) do Paříže s 2 přenocováními někde v levném hotelu zcela na okraji města (ostatní 3 noci byly strávené po cestě v autobusu). Stravování probíhalo z 90 % z po celou dobu zájezdu z vlastních zásob z domova.

Finanční možnosti a tedy i nároky Čechů na kvalitu a rozsah služeb se však velmi rychle měnily. Během krátké doby se začaly organizovat letecké zájezdy, v prvním období ještě většinou na pravidelných linkách, postupně se začaly využívat i charterové lety z Německa a Rakouska, a jakmile to rychle rostoucí poptávka dovolila, začaly létat charterové lety i přímo z České republiky, nejprve z Prahy, záhy z Brna, Ostravy a později i dalších letišť. Ubytování v apartmánech s vlastním stravováním a hotelech v kategorii 2- 3 hvězd začaly rychle doplňovat hotely kategorie 4 (i 5) hvězd s polopenzí.

Dnes je český trh výjezdového cestovního ruchu jeden z nejrozvinutějších v Evropě. Letecká dovolená je běžnou součástí života velké skupiny Čechů a to nejen v letní sezóně do středomoří, ale i v zimě za exotikou celého světa. Češi si často kupují hotely v kategorii 4-5 hvězd, mají rádi kvalitní all inclusive, utrácejí rádi za místní výlety, pronájmy aut, lodí, atd.  Lidé si navíc dopřávají krátké poznávací zájezdy například do evropských i světových metropolí (většinou letecky) a zároveň Češi patří mezi nejvýznamnější zákazníky většiny rakouských a italských lyžařských středisek.

Je to pro mě osobně, který působí aktivně v cestovním ruchu od roku 1994 (tedy 26 let), fascinující a téměř neuvěřitelné, kam se český trh a český zákazník posunuli.

Co považujete za největší pozitivum dosavadního vývoje?

ZK: Mě osobně velmi těší to, jak se za těch 30 let změnilo to, jak jsou čeští klienti vnímáni v zahraničních destinacích. Před 30 lety jsme byli mnohdy vnímáni jako chudí příbuzní („paštikáři“), kteří si skoro nic nemohou dovolit na dovolené koupit, a kteří se většinou téměř nedomluví cizími jazyky. Dnes patří Češi v zahraničí k velmi oblíbeným a váženým klientům. Nejenže létáme a jezdíme do kvalitních hotelů, ale dovolenou si v destinaci opravdu chceme užít, a proto jsme ochotni utrácet za kvalitní restaurace a bary, místní výlety, půjčení aut, lodí atd. Navíc jsme v destinacích známí i tím, že patříme (v rámci hostů ze zemí celé EU) k těm, kdo jsou zvyklí/naučení (pokud jsou spokojení se službami) dát místnímu personálu (číšníkovi, pokojské, místnímu průvodci) velmi slušné spropitné. Stejně tak patří Češi ke klientům, kteří mají velmi solidní znalost cizích jazyků – především angličtiny – a jsme jí (na rozdíl od mnoha jiných národností) na dovolené připraveni a ochotni používat.

RŠ: Určitě je to snadnější cestování bez zbytečných bariér, jako jsou hraniční kontroly či striktní vízová povinnost, jednoduchý a okamžitý přístup k informacím prostřednictvím internetu, podstatně rychlejší odbavení zákazníků, rozmach letecké dopravy a pokles její ceny se vstupem nízkonákladových leteckých společností na trh a také podstatně jednodušší komunikace se zákazníky a obchodními partnery.

Na co naopak nemůžeme být pyšní?

ZK: Nerad bych působil „přehnaně optimisticky“, ale žádný zásadní problém/nešvar, který bych si nějak typicky spojoval většinově s českou klientelou, mě nenapadá. Pouze snad různé dílčí nešvary, které někteří lidé na dovolené mají… Mám na mysli například přemíru alkoholu a s tím související obtěžování okolí hlukem, účelové stěžování si ve snaze získat nějakou kompenzaci/slevu atd. To jsou nicméně nešvary, kterými trpí v nějaké míře malá část klientů všech národností a čeští klienti v tom nejsou frekvencí výskytu těchto jevů nijak mimořádní.

RŠ: Pyšní nemůžeme být na přílišnou regulaci oboru činnosti cestovních kanceláří a agentur z titulu národní a evropské legislativy. Je to až neuvěřitelná spleť zákonných povinností, se kterými se musíme vypořádávat. Administrativní zátěže je přespříliš a je demotivující.

Je podle vás tuzemský trh se zájezdy srovnatelný s „vyspělými trhy západní Evropy“? Je v něčem unikátní?

RŠ: Tuzemský trh rozhodně považuji za srovnatelný s trhy západní Evropy, nabídka českých cestovních kanceláří za nimi nikterak nezaostává, ale naopak, péče o zákazníky je, dle mého názoru, ze strany tuzemských cestovních kanceláří komplexnější, založená více na osobním přístupu a je celkově na kvalitativně vyšší úrovni. Rozdíl je každopádně v tom, že čeští zákazníci mají „svou osvědčenou cestovní kancelář“, jejíž služby opakovaně využívají, a nemají velký sklon k fluktuaci. Důkazem je existence cca 850 cestovních kanceláří na trhu v České republice, nedochází k takové centralizaci jako v zemích západních.

ZK: Jak jsem už naznačil: dnešní český výjezdový cestovní ruch považuji za velmi rozvinutý a je dle mého názoru zcela srovnatelný s těmi nejvyspělejšími trhy západní Evropy, například s Německem či Rakouskem. Zmínil bych možná jedno české specifikum, a sice to, že Češi patří v rámci EU ke klientele, která v mnohem větší míře jezdí na lyžařské zájezdy. A to jak v rámci České republiky, ale především do zahraničí – do Rakouska, Itálie, Slovinska a Francie. V Evropě patříme skutečně k absolutní špičce zemí, kde umí tak veliká část populace lyžovat a také lyžováním tráví část dovolené.

Trhu by nejvíce pomohla mnohem menší legislativní regulace ze strany EU a následně jednotlivých členských států (které jsou zavázány směrnice EU implementovat do svých národních zákonů).

Co považujete za nejvýraznější trend v outgoingu za posledních třicet let?

ZK: Těch významných trendů bych našel více, ale pokud mám zmínit jeden, který si myslím, že je mimořádně významný a trvá již dlouhou dobu, potom je to trend mít větší počet dovolených v roce na kratší počet dní. Lid opravdu rok od roku cestují častěji. Není dnes výjimkou, že lidé mají jednu letní dovolenou u moře, jednu zimní dovolenou u moře, jednu zimní lyžařskou dovolenou a k tomu dva až tři prodloužené víkendy (poznávací, lázeňské, lyžařské, …). Souvisí to mimo jiné s tím, že si lidé díky vývoji společnosti uvědomují, že zážitky (a tedy i cestování) jsou tím, co má opravdu v životě trvalou hodnotu. Dalším významným důvodem je skutečnost, že sidíky ekonomické situaci může stále více lidí dovolit cestovat na do­volené vícekrát do roka.

RŠ: Větší počet kratších cest, pobytů a dovolených během roku. Odpočinek, poznávání a zážitky, to jsou aktuální trendy.

Kam se podle vás výjezdový cestovní ruch vyvine v příštích letech?

RŠ: Domnívám se, že poroste zájem o tzv. multidestinace, tedy poznávání více zemí v rámci jedné cesty, bude se zvyšovat podíl „samostatných“ cestovatelů (zejména mladší generace), kteří si budou zajišťovat cestovní služby sami prostřednictvím internetu, a cestovní kanceláře budou nabízet pro své zákazníky individualizovanější balíčky, tedy balíčky zohledňující konkrétní přání a požadavky svých klientů. Dlouhodobě bude zájem o autentické zážitky, aktivní dovolenou, poznávání, relaxační pobyty v termálních a wellnessových resortech a o exotické destinace. V obecné rovině se budeme setkávat s rostoucím zájmem o kvalitnější služby s osobním přístupem. Trhu by rozhodně pomohlo méně regulací a administrativních překážek.

ZK: Nejsem prognostik, nicméně upřímně neočekávám žádný dramatický vývoj v porovnání s tak neuvěřitelným a překotným vývojem, jaký jsme měli možnost zažít za posledních 30 let. Trh se bude vyvíjet podobně jako společnost a ekonomika jako celek. Osobně předpokládám, že bude stále větší tlak na subjekty v cestovním ruchu (hotely, letecké společnosti, cestovní kanceláře a agentury), aby se velmi rychle a flexibilně přizpůsobovaly trendům na trhu, a to ve smyslu tvorby produktů, způsobu distribuce i formy marketingových nástrojů.

Neustále se flexibilně přizpůsobovat bude ale v budoucnosti znamenat schopnost reagovat na změny v rámci hodin a dnů, nikoliv měsíců, jak tomu bylo dříve v dobách velkých katalogů, tištěných v pravidelných termínech a posílaných klientům a prodejcům poštou. Na rozdíl od některých kolegů si nemyslím, že pro cestovní kanceláře agentury tady za 10–20 let nebude na trhu místo. Budou vypadat a fungovat jinak, jak jsem naznačil výše, ale budou tu stále.

Trhu by nejvíce pomohla mnohem menší legislativní regulace ze strany EU a následně jednotlivých členských států (které jsou zavázány směrnice EU implementovat do svých národních zákonů). Trh cestovního ruchu je dnes v EU totálně přeregulován. Vznikají tak až komické (či spíše tragické) situace: například cestovní kancelář je v konečném důsledku pojištěna a zajištěna pro případ úpadku a jeho dopadu na klienty de facto duplicitně a celkově mnohem důsledněji než subjekty z ostatních ekonomických sektorů (včetně bank). Nebo třeba stav, kdy klient jen za zpoždění svého letu (kterým ale samozřejmě nakonec letěl) dostane jako odškodnění za zpoždění vyšší částku, než byla cena letenky. A tak bych mohl pokračovat. Zdravý rozum zde mnohdy zůstává stát. Tento stav totální legislativní přeregulace a pseudoochrany spotřebitele dle mého názoru působí velmi negativně na svobodné, ekonomicky logické a především spotřebitelsky odpovědné uvažování klientů.

Jakou roli budou podle vás v budoucnu hrát profesní svazy?

ZK: S ohledem na výše popsanou nepřiměřenou a v konečném důsledku, jak pro cestovní ruch, tak i pro spotřebitele, nežádoucí míru legislativní regulace ze strany EU, vidím hlavní roli profesních svazů v tom, aby především ochránily podnikatelské subjekty v cestovním ruchu před negativními dopady dalších legislativních regulací, které z EU bude bohužel jistě snaha zavádět. V ideálním případě by se měly profesní svazy snažit v rámci v budoucnosti přijímaných zákonů a novel i některé již zavedené parametry uvést do reality a napravit.

Tím, že budou profesní svazy aktivně usilovat o zachování zdravého a nadbytečnými regulacemi nezdeformovaného podnikatelského prostředí v cestovní ruchu, pomohou nejen podnikatelům v cestovním ruchu, ale také všem klientům (spotřebitelům).

RŠ: Činnost pořadatelů a prodejců zájezdů je zejména v posledních 10 letech velmi regulovanou oblastí podnikání. Určující je snaha evropských i národních zákonodárců neustále posilovat již tak vysokou ochranu spotřebitele a navyšovat odpovědnost podnikatelů v cestovním ruchu na míru leckdy neúměrnou. Existenci profesních asociací a svazů považuji za nezbytnou a rozhodující v prosazování zájmů oboru. Jen díky profesním sdružením se podařilo zabránit řadě nepřijatelných regulací na národní i evropské úrovni, jejich role bude významná i nadále.

Foto: -pmu-, AČCKA