O presstripu na území Královéhradeckého kraje můžeme řečí čísel napsat jednoduše: tři dny, tři turisticky významná území, čtyři zámky, několik desítek měst, obcí, vesniček, rozhleden, množství zážitků, dobrého jídla a skvělé počasí. To by ovšem byla opravdu stručná sumarizace. Pojďme se tedy podívat na zajímavý kus naší země orámovaný Českým rájem, Krkonošemi a Orlickými horami malinko podrobněji.
Třídenní akce od 9. do 11. září byla součástí Cílené prezentace a propagace Královéhradeckého kraje jako celku, což je celý název projektu, který probíhá pod taktovkou Krajského úřadu v Hradci Králové. Účastníkům z řad odborné veřejnosti a zástupců tisku byla představena nejzajímavější místa z turistických území Kladské pomezí, Orlické hory a Podorlicko a Hradecko.
První zajímavostí při návštěvě Kladského pomezí jsou Lázně Velichovky poblíž Jaroměře, které za svůj věhlas vděčí nedaleké slatinné zemině, jejíž léčebné účinky jako první využíval dr. Kutík. Právě ten se svým přítelem hrabětem Harrachem doporučil tehdejším majitelům vystavět léčebné lázně. Stalo se tak roku 1898, kdy byla po výstavbě lázeňských objektů zahájena první lázeňská sezona. V průběhu dvacátých let minulého století byla postavena hlavní budova, zřízeny parky, plovárna a další vily. Historickou událostí pro lázně byl pobyt prvního prezidenta T. G. Masaryka, po kterém je pojmenována také hlavní budova (Masarykův dům). Léčebné procedury pro veřejnost načas přerušila druhá světová válka, po jejím konci však komplex dál sloužil veřejnosti. Dnes se lázně s více než stoletou tradicí specializují na rehabilitaci pacientů s onemocněním pohybového ústrojí, po úrazech, před operacemi kostí a kloubů a po nich. Děje se tak díky velmi husté křídové slatinné zemině, která je napájena prameny vody s obsahem uhličitanu vápenatého a železa. Ložisko má dle odhadů obsah této jedinečné slatinné půdy na 150 – 200 let.
Několik nádherných pohledů zvlněnou krajinou na „Východočeské moře“ – vodní nádrž Rozkoš, a cestovatel kráčí do Nového Města nad Metují, které bylo založeno v roce 1501 Janem Černickým z Kácova. Jeho nejvýznamnější dominantou a součástí městské památkové rezervace je zámek, jehož historie je téměř totožná s historií města. Po Černickém jej vlastnili Pernštejnové, kteří se zasloužili o zařazení zámku a města jako celku mezi perly renesančních měst. Každý další majitel novoměstského panství přispěl něčím zajímavým k rozvoji města, ať to byli Štubenberkové, Trčkové z Lípy, Lesliové a další. V polovině 17. století byl zámek barokně přestavěn. Zámecká zahrada a budova byly naposledy stavebně upraveny architektem Dušanem Jurkovičem v letech 1909 – 1915 na přání průmyslnické rodiny Bartoňů z Dobenína. Na výzdobě interiérů pracovalo mnoho významných českých umělců, např. Pavel Janák, František Kysela, Marie Teinitzerová a další. V roce 1992 byl zámek vrácen v restituci rodině Bartoň-Dobenín. Dnes je možno si zámek prohlédnout v rámci dvou návštěvnických okruhů.
 Rodný dům Aloise Jiráska v Hronově |
Zajímavým místem k odpočinku, relaxaci a ochutnání místní gastronomické speciality je Jiráskova chata s rozhlednou v Dobrošově. Otevřena byla roku 1895 a po několika rekonstrukcích se dnes pyšní vyhlídkovou věží vysokou 24 metrů, ze které je nádherný výhled do krajiny. Klikaté silničky turistu přímo svádějí do Hronova. První zmínka o něm pochází z roku 1359 a kromě kostela Všech svatých (14. století) a zvonice s dřevěným podsebitím (1610) je znám díky rodnému domku Aloise Jiráska. Podobně romantickým dojmem jako Hronov na nás zapůsobily také Malé Svatoňovice, rodné město Karla Čapka. Najdete zde Muzeum bratří Čapků se dvěma samostatnými expozicemi. První představuje Karlovu publikační činnost, korespondenci, rodinné fotografie, rukopisy a novinářské práce. Expozice věnovaná Josefu Čapkovi je ve druhém patře a tvoří ji reprezentativní soubor dvaceti olejomaleb. Odpolední rozjímání nad krásami krajiny zakončuje návštěva vrchu Hvězda v Broumovských stěnách, kde stojí barokní kaple Panny Marie Sněžné. Postavena byla v letech 1732 – 1733 podle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera s centrálním půdorysem pěticípé hvězdy. Večerní relaxaci pak nacházíme v Babí u Náchoda v hotelu Tommy, který krom bazénu disponuje také wellness centrem.
 Jiráskovu chatu korunuje vyhlídková věž |
Druhý den začíná prohlídkou zámku v Opočně, který je nejnavštěvovanější památkou regionu Orlické hory a Podorlicko. Jedná se o významnou renesanční stavbu severoitalského typu. Vybudován byl za Viléma Trčky z Lípy v rozmezí let 1560 – 1569 na místě středověkého strážního hradu z první poloviny 14. století. Vlastní zámecká budova tvoří nejvýchodnější výběžek mohutného stavebního komplexu. Z původní uzavřené čtyřkřídlé dispozice zůstala dnes zachována v nedotčené renesanční podobě tři křídla kolem obdélného nádvoří s východní terasou. Všechna tři křídla jsou otevřena do nádvoří třemi průběžnými řadami arkád. Významné barokní úpravy zámku byly započaty po požáru celého objektu koncem 17. století italským stavitelem G. B. Allipradim, kdy byla zřízena i zámecká kaple sv. Anny. Od počátku 19. do počátku 20. století byly postupně upravovány i vnitřní prostory v duchu klasicistním a později v tzv. francouzském palácovém stylu, čerpajícím z renesance a rokoka. Po této poslední colloredovské adaptaci byly na opočenském zámku umístěny velké sbírky obrazů, zbraní, národopisných exotik a loveckých trofejí. V Opočně, srdci rodného kraje Františka Kupky, stojí za návštěvu ještě bývalý zámecký pivovar, děkanský kostel Nejsvětější Trojice, zámecký letohrádek či Kapucínský klášter s kostelem Narození Páně.
To už ale všem „účastníkům zájezdu“ pořádně vyhládlo, a tak je tu oběd na Masarykově chatě, kterou postavil Klub českých turistů na hlavním hřebenu Orlických hor (1 027 m). Otevřena byla za účasti Aloise Jiráska roku 1925. Další příležitostí k zastávce je obec Neratov s výraznou dominantou – kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Zajímavý je svou skleněnou střechou. Ta původní totiž byla po konci války zničena náhodně odpálenou protitankovou střelou opilým vojákem Rudé armády. Během komunistické éry kostel chátral; roku 1989 byl zapsán na seznam kulturních památek a nedávno kompletně zrekonstruován. Následná zastávka dala nahlédnout pod ruce výtvarníků z Chráněných dílen Kopeček, kde jsou za účasti mentálně a zdravotně postižených lidí vyráběny tradiční certifikované výrobky Orlických hor. Jedná se o keramiku, proutěné košíky, koberce z ručně zpracovávané vlny a další drobné upomínkové předměty. Další turistická atrakce ve stylovém westernovém kempu s indiánským tábořištěm Vochtánka v Potštejně nás vytrhla z romantického zamyšlení nad krásami kraje. Vzduchem totiž duněly salvy z děl, řinčely výstřely z ručních zbraní, práskalo se bičem a ržáli koně. K vidění jsou nevšední vystoupení na téma Divokého západu, která jsou zacílena zejména na rodiny s dětmi. Pro ně je tu připraveno veškeré zázemí včetně stylového ubytování. V Potštejně jistě stojí za návštěvu i zdejší zámek a zřícenina hradu, pod kterou se údajně nalézá dávný poklad.
 Práce výtvarníků z Chráněných dílen Kopeček |
Po adrenalinovém pozdním odpoledni se již značně znavená novinářská skupina vypravila do Rychnova nad Kněžnou, kde uvítala ubytování v hotelu Panorama. Tím ale program dne zdaleka nekončil. Po dobré večeři totiž proběhla noční prohlídka města proslaveného Karlem Poláčkem a jeho románem Bylo nás pět. Průvodcem nebyl nikdo jiný než Pepek Zilvar z chudobince. Doprovázeni slovníkem výrostka z počátku minulého století obešli zájemci nejvýznamnější pamětihodnosti města založeného Heřmanem z Drholce někdy v polovině 13. století. Mezi ně se počítá zejména raně barokní zámek budovaný od roku 1676 Františkem Karlem Libštejnským z Kolovrat, který hostí bohatou sbírku obrazů. Dříve znárodněný zámek byl po roce 1989 restituován rodu Kolovratů. Další zastávkou byl kostel svatého Havla, původně vystavěný v románském slohu, synagoga s památníkem Karla Poláčka a samozřejmě staré náměstí se sousoším svatého Floriána, svatého Jana Nepomuckého a krucifixem. Na náměstí stojí také pivovar, kde lze ochutnat zdejší jedenáctku i dvanáctku a to se pak příjemně spinká…
Třetí den putování jsme si vzali na mušku krajské město Hradec Králové. Již při procházce po městské památkové rezervaci na nás dýchl kus historie. Vždyť stopy po lidském osídlení sahají až do pravěku. V desátém století zde pak vzniklo slovanské hradiště, které poté přešlo do rukou Slavníkovců. Pojďme se ale podívat na Hradec optikou turisty. V takovém případě návštěvníka upoutá především trojice staveb, které tvoří architektonickou procházku od gotiky (chrám sv. Ducha z počátku 14. století) přes renesanční zvonici zvanou Bílá věž z roku 1574 (ta se chlubí třetím největším, téměř desetitunovým – a pozor, 500 let starým – zvonem u nás) až po barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1666 postavený jezuity. Mezi další perličky hradecké architektury patří komplex bývalého pivovaru, kde nyní sídlí úřad Královéhradeckého kraje. Budovy z let 1844 – 1846 prošly kompletní rekonstrukcí, při níž byly objeveny pozůstatky opukové parkánové hradby s baštou z 15. – 16. století. Hradba byla zakonzervována a vizuálně zpřístupněna.
Milovníci kultury a umění jistě zamíří do Galerie Tři generace Kodetů, která je v budově historické radnice na Velkém náměstí. Naše další kroky vedly kolem Klicperova divadla po rekonstruovaných terasách na Eliščino nábřeží. Při romantické plavbě po Labi je skvělý výhled na další skvosty moderní architektury. Jejími hlavními protagonisty byli architekti Jan Kotěra a Josef Gočár, kteří Hradci vtiskli jedinečný vzhled a udělali z něj architektonickou perlu první republiky. Pokud jde o Kotěru, zmiňme se o Muzeu východních Čech z let 1909 – 1912, Pražském mostu a o domě městských elektrických podniků v sousedství muzea. Kotěrův žák Josef Gočár zase ještě jako student architektury navrhl dva obytné domy se secesní sgrafitovou fasádou a výrazně na sebe upozornil schodištěm u kostela Nanebevzetí Panny Marie. Jeho další známou stavbou je bývalá Anglobanka, areál Koželužské školy charakteristický fasádou z režného zdiva. Tuto techniku Gočár zopakoval také v následujících projektech státního gymnázia a obecných měšťanských škol. Gočárova tvorba vyvrcholila ve dvacátých letech, kdy byla naplněna jeho urbanistická vize zhmotněná především v regulačním plánu Hradce Králové.
 V bezprostřední blízkosti Hrádku u Nechanic se nachází pěkné golfové hřiště |
Závěrečnou tečkou za putováním po Královéhradeckém kraji byla návštěva dvou zámků. První nese název Hrádek u Nechanic a jedná se o neogotickou zámeckou stavbu z let 1839 – 1854 sloužící hrabatům z Harrachu. Návštěvníci se zde mohou pokochat dílem rakouského architekta Františka Fischera, který také navrhoval veškeré interiéry. Ty jsou luxusně řešeny a vybaveny nejen množstvím soudobého nábytku, ale také řadou starožitných prvků převezených zejména z Itálie a Rakouska. Jedná se o portály či kompletní dřevěné vyřezávané stropy, ale také o starožitný nábytek. K nejobdivovanějším dílům patří vzácné obrazy německých mistrů z konce 15. století. Pozoruhodný je také soubor obrazů anatomických anomálií z 18. století. Okolí zámku bylo současně s výstavbou upraveno jako anglický park. Zámek byl na základě Benešových dekretů znárodněn a od roku 1953 zpřístupněn veřejnosti. Třídenní novinářská štace končí v Chlumci nad Cidlinou v zámku Karlova Koruna, který patří k nejvýznamnější barokním stavbám u nás. Postaven byl roku 1721 – 1723 v místě, kde kdysi stála tvrz, podle návrhu českého stavitele italského původu Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Jako své letní sídlo jej nechal vybudovat hrabě František Ferdinand Kinský, nejvyšší kancléř a nejvyšší lovčí Království českého. V prostorách zámku se bude nejvíce líbit milovníkům koní. Kromě interiérové expozice seznamující s dějinami rodu Kinských v portrétech zde totiž najdete rozsáhlou sbírku maleb, tematicky věnovanou chovu Kinských – chlumeckých plaváků.
Text: Zdeněk Šnajder
Foto: Zdeněk Šnajder a archiv zámku v Novém Městě nad Metují