Je-li pro vás Orava jen značka elektroniky a domácích spotřebičů, měli byste rychle sáhnout po učebnici zeměpisu nebo zeměpisném atlasu a nalistovat Slovensko. Přesněji Žilinský kraj. Ano, Orava je jedním z jeho regionů. A dlužno podotknout, že je to region atraktivní. Dnešní tip na výlet vám tento kout Slovenska představí z možná nečekaného úhlu. Kromě jiného zjistíte, že za tajemným Draculou nemusíte až do rumunských Karpat.
Orava, to je také stejnojmenná řeka. A právě na tu se s námi vydáte. Předpokládáme, že jako většina našinců vyrazíte na Slovensko autem. Do navigace si nastavte obec Horná Lehota. A v ní vyhledejte parkoviště vorů (resp. pltí). Ano, na úvod dnešního výletu využijete právě tento dopravní prostředek. Že jste žili v domnění, že na pltích se splouvá pouze Dunajec? Chyba lávky! Na tradici někdejších vorařů navazují provozovatelé této turistické atrakce také na Váhu (pod hradem Strečno) a právě na Oravě.
Oravští pltníci (voraři) vám zřejmě připomenou své známější kolegy na Dunajci. I oni totiž oblékají stylizované kroje a typické černé goralské klobouky zdobené mušličkami. Zásadní rozdíl je ovšem v jejich plavidlech. Na Dunajci mají pltě podobu „korýtek“ spojených do voru, plavidla používaná na Oravě pak více evokují svůj historický předobraz.
Oproti někdejším klasickým vorům jsou ovšem mnohem kratší, měří něco přes sedm metrů a k jejich stavbě byl kromě tradičního dřeva použit také polystyrén. Ovšem tak, že přítomnost této moderní vymoženosti nemáte šanci zaznamenat. Polystyrenové výplně byly použity kvůli zvýšení nosnosti – každý z vorů je osazen lavicemi pro dvanáct pasažérů a je obsluhován dvěma pltníky – a snížení ponoru. Řeka je totiž za běžných okolností mělká.
V jednom místě je dokonce brod, takže se vám může snadno stát, že uprostřed toku potkáte třeba traktor nebo jinou zemědělskou techniku.
Z Horné Lehoty se pluje do Oravského Podzámku. Trasa měří něco přes pět kilometrů a její splutí trvá asi hodinu. Během cesty se od pltníků dozvíte řadu zajímavostí z historie slovenské voroplavby. Třeba to, že dřevo z Oravy se ve formě pltí plavilo po Oravě do Váhu, po Váhu do Dunaje a po Dunaji pak nejčastěji do Uher, nejednou ale také až do Srbska či Bulharska, odkud se pak pltníci vraceli domů. Většinou pěšky. Jednou plavbou si ovšem pltník vydělal na živobytí během několika dalších měsíců. Dnešní posádky vorů mají život mnohem jednodušší, byť v hlavní sezoně absolvují i několik plaveb denně. Mimochodem – i v době největšího zájmu turistů je provoz na Oravě mnohem mírnější než na známějším Dunajci, kde ve špičce plují vory téměř v koloně.
Chcete-li se vydat na plavbu na voru po Oravě, vězte, že bez objednání to je možné pouze v červenci a srpnu. V květnu, červnu, září a říjnu funguje splouvání Oravy jen po předchozí objednávce. Základní cena pro dospělého účastníka byla v letošním roce 15 eur. Více informací najdete zde: Plte na Orave (plte-orava.sk).
Cesta vorů po Oravě končí jen pár stovek metrů za skálou, na které se jako dominanta zdejšího regionu tyčí Oravský hrad. Mimochodem – za 2. světové války prý chybělo málo a dnes by se ve výšce 112 m nad řekou vypínaly k nebi v lepším případě ruiny. Pltníci vám zřejmě při plavbě pod hradem ukážou na skále místo, které zasáhly sovětské kaťuše při přestřelce s německými dělostřeleckými pozorovateli ukrytými na hradě. Skála byla naštěstí po válce sanována a hrad v 50. – 60. letech renovován do současné podoby. I díky tomu patří k nejnavštěvovanějším hradům na Slovensku.
Návštěva Oravského hradu je druhou částí našeho redakčního tipu na výlet. Než se vydáte na prohlídku, namasírujte si svaly. Chcete-li totiž toto „orlí hnízdo“ projít skutečně důkladně, čeká vás 754 schodů a 155 místností, takže vaše nohy dostanou zabrat.
Na druhou stranu můžete být za schodiště rádi – ve středověku se obyvatelé mezi jednotlivými částmi hradu pohybovali pomocí žebříků a lan…
Slyšeli jste novou desku skupiny Horkýže Slíže Alibaba a 40 krátkych songov 2? Pak vás možná pobavila vtipná scénka s neschopným webmasterem Mirem, který se navzdory své vadě řeči stal průvodcem na Oravském hradě. Pokud by vás napadlo otestovat, zda se scénka zakládá na pravdě, ušetříme vám pátrání – v důsledku protipandemických opatření je nyní možné hrad procházet pouze individuálně a tudíž bez průvodce. Ale nelekejte se, na místní zajímavosti vás upozorní mobilní aplikace Oravský hrad, kterou si můžete zdarma stáhnout do svých telefonů.
Kdybyste měli pocit, že by byla celková prohlídka hradu nad vaše síly, můžete samozřejmě projít jen část areálu. Jak poznamenal jeden z účastníků nedávné novinářské cesty na Oravský hrad, to nejzajímavější najdete v nižších částech areálu, kde jsou umístěny historické expozice. Vaší pozornosti by určitě neměla ujít Kaple sv. Michala s kryptou rodu Thurzovců, případně klenotnice, kde je k vidění mimo jiné i zlatý renesanční prsten nalezený v rodinné hrobce zmiňovaného rodu.
Ve vyšších částech hradu si můžete prohlédnout třeba expozici historického nábytku, přírodovědnou, archeologickou či etnografickou expozici. Tedy expozice nesouvisející přímo s historií hradu. Pokud byste je ale vynechali, ošidili byste se také o úchvatné výhledy z hradní věže. A to by byla objektivně škoda!
V nejvyšší části hradu, Citadele, je také umístěna Mediatéka, tedy moderně pojatá expozice připomínající filmy, jež byly na Oravském hradě natáčeny. Čestné místo má mezi nimi německý film Nosferatu z roku 1922, v Česku uváděný pod názvem Upír Nosferatu. Toto volné zpracování draculovské legendy je zajímavé mimo jiné tím, že herec Max Schreck ztvárňující hlavní postavu hraběte Orloka se údajně se svojí rolí (podobně jako Cimrmanův Ota Plk) natolik sžil, že se jako filmový upír po jistý čas oblékal a choval i v civilu. Alespoň tak se to traduje. Mimochodem – zdá se, že Oravský hrad má pro filmaře zpracovávající draculovskou tematiku neodolatelné kouzlo. Kromě zmiňovaného filmu Nosferatu, který byl vůbec první adaptací této upíří legendy, se na hradě v roce 2019 natáčela také minisérie Dracula a v loňském roce pak pátá série seriálu Van Helsing, kde se s krvežíznivým hrabětem rovněž můžeme setkat.
Kulisy Oravského hradu nicméně posloužily i dalším tvůrcům. Filmů, které se zde alespoň částečně natáčely, je už minimálně 11. Dnešnímu divákovi bude asi nejbližší pohádka Láska na vlásku z roku 2014 se Celeste Buckingham v jedné z hlavních rolí.
Jak na novém slížovském albu říká zmiňovaný průvodce Miro: „Hrad je sprístupněný verejnosti celoročně spolu s exteriérmi a interiérmi.“ V praxi to znamená, že jeho návštěvou si můžete cestu na Slovensko obohatit kdykoli. Třeba i v zimě, až pojedete do Malé či Velké Fatry na lyžovačku.
Oravský hrad je dnes jedním z několika objektů ve správě Oravského muzea. Jste-li fanoušky technických památek, vaší pozornosti doporučíme další z atraktivit spravovaných tímto muzeem – Oravskou lesní železnici. Tato bývalá dráha určená pro svážení dřeva je zajímavá mimo jiné tím, že se jedná o jednu z mála zachovaných úzkorozchodných úvraťových železnic na světě. Více informací o této unikátní technické památce najdete na webových stránkách Oravská lesná železnica – Oravské múzeum (oravskemuzeum.sk).
Vážení čtenáři, Váš oblíbený portál Celyoturismu.cz bude v horizontu 3 měsíců uzavřen. To podstatné z cestovního ruchu – vývoj, statistiky, analýzy, legislativní problematiku atd. – proto nově najdete na zpravodajském portálu Hospodářské komory ČR www.komoraplus.cz a také ve...
Nejen tři inspirační videa, ale i zajímavá čísla o turistice z České republiky představil minulý týden ředitel Německé turistické centrály (DZT) v Praze Jan Pohaněl na setkání s novináři.
Kazašská nízkonákladová společnost FlyArystan spustí od 12. června přímé spojení mezi Prahou a kazašským Aktau. Odlety Airbusu A320 pro 180 cestujících jsou plánované vždy v neděli, od 6. července přibude ještě čtvrteční let. Dopravce si Českou republiku vybral jako...
